Historie v manze – Arslan Senki – část 1 a 2

Tady máte první část zajímavostí a doplňkových informací z mangy Arslan Senki. Jistě, každý si to může najít na netu, polovina infa je i v češtině, zbytek v angličtině, ale pro lepší přehled jsem se rozhodla to dát na jedno místo. Abych ještě uvedla na pravou míru proč část 1 a 2, tak je to proto, že jedu podle kapitol. Ty jména a názvy, které se tu neobjeví, nemají historický základ (aspoň jsem to nenašla). Tak snad se bude líbit =)).

 

Ecbatana – doslovně „místo shromažďování“ – bylo starobylé město v Medii v západním Íránu. Věřilo se, že Ecbatana je v Tell Hagmataně blízko Hamedanu, ale historie města je poněkud kortroverzní. Řekové si mysleli, že Ecbatana je hlavním městem Médské říše a připisuje její založení Deiocům.
Pod perskými králi se Ecbatana, ležící na úpatí hory Alvand, stala letní rezidencí. Později se stala hlavním městem Parthských králů, kdy se stala jejich hlavní mincovnou, vyrábějící drachmy, tetradrachmy a různé bronzové označení.
V roce 330 př.nl byla Ecbatana místem vraždy makedonského generála Parmeniona na příkaz Alexandra Velikého.

 

Lusitania – byla římská provincie v dnešním Portugalsku a přilehlém středozápadním Španělsku mezi ústím řeky Guadiany na jihu a dolním Dourem na severu.
Založena byla za císaře Augusta roku 15 př. n. l. rozdělením tehdejší provincie Hispania Ulterior na provincie Lusitánie a Baetica. Název dostala podle kmene Lusitanů, kteří kdysi (od 2. století př. n. l.) tvrdě bojovali proti římské expanzi na toto území. Na severu a na východě hraničila Lusitánie s velkou provincií Hispania citerior. Na severu se hranice táhla podél spodního toku řeky Douro, na východě byla na území Lusitánie města Salamantica (Salamanca), Caliabria (Ciudad Rodrigo), Caurio (Coria), Norba (Cáceres) a Caesarobriga (Talavera de la Reina).Hlavní město Lusitánie bylo město Emerita Augusta (dnes Mérida), císařem Augustem založená kolonie veteránů. Lusitánie byla císařská kolonie, měla tři soudní oblasti: Emerita, Pax Augusta (Beja) a Scallabis (Santarém).Z hospodářského hlediska byla kolonie důležitá nalezišti kovů, naleziště zlata v řekách, stříbro a měď.
Zajímavost:
Lusitania byl i luxusní zaoceánský parník vlastněný rejdařstvím Cunard Line a postavený v letech 1904–1907 v loděnici John Brown & Company ve skotském Clydebanku. Loď byla pojmenována podle Římské provincie Lusitánie, která je dnes součástí Portugalska. Během první světové války byla 7. května 1915 torpedována německou ponorkou U-20. Incident, který si vyžádal až 1 198 životů, se odehrál 18 kilometrů od irského Old Head of Kinsale, loď se potopila během osmnácti minut. Potopení lodi vyvolalo veřejné odsouzení Německa a bylo využíváno v rámci americké válečné propagandy.

Surush – anděl oznamující život

Azrael – z arabského Azra’il nebo Azra’eil, je islámský anděl smrti. Bývá též nazýván Azrail, Ashriel, Azaril, Azriel, Izrail, Izrael a Ozryel nebo persky Mordad. Izrail znamená „ten, komu bůh pomáhá“.V Koránu se jméno Azra’il neobjevuje, místo něho se objevuje buď jméno Abou-Jaria nebo Malaikat Al-Maut (doslovný překlad andělé smrti, nikoli jen jediný anděl). Jeho úkolem je sběr duší a jejich odvádění před soud. Jelikož se o něm nezmiňuje ani Korán, ani Hadís, není přímo součástí náboženství. Někteří jej považují za legendu, jiní tvrdí, že byl přejat z jiných náboženství.

Andragoras – Andragoras Parthian byl pravděpodobně satrapem (guvernér provincie) Alexandera z roku 331 př.nl v oblasti Parthia. Podle Justina byl vybrán mezi ušlechtilými Peršany a je původem Parthovské dynastie.
Andragoras není zmíněn v rozdělení moci Smlouvy Triparadisus v 321 př.nl, protože místo toho byl jmenován Philip jako vládce Parthia. To by naznačovalo, že Andragoras buď upadl v nemilost, nebo mezitím zemřel.
Je pravděpodobné, že Andragoras nikdy neexistoval a že ho Justin jen omylem zmínil, neboť v jiných klasických zdrojích je Phrataphernes obvykle zmíněn jako satrap Parthie až do doby Filipa.

 

Maruyama – se nachází na jihovýchodním konci prefektury Chiba, ve vnitrozemí jižního poloostrova Bōsō, s malým pobřežím směrem k Tichému oceánu. Město mělo mírné nadmořské klima s horkými, vlhkými léty a mírnými chladnými zimami.

 

Yaldabord – možná odvozenina od – Yaldabaoth (také známý jako „Yaltabaoth“ nebo „Ialdabaoth“) jeden ze sedmi archonů, který o sobě arogantně prohlašuje, že sám vytvořil svět:
„Já jsem Bůh a kromě mne není žádný jiný Bůh“.

 

Marzban – Marzbān nebo Marzpān (Středověká perzská transliterace: mrzwpn, odvozená od marz „hranice“ a přípony -pān „opatrovník“, moderní perština: Marzbān) byla třídou markrabů, velitelů vojenských velitelů odpovědných za pohraniční provincie Parthské říše (247 př.nl-224 nl) a převážně sasanské říše (224-651 nl) Íránu.
Pro zajímavost, tady jsou ostatní hodnosti:
Spahbed
Aspbed
Paygosban
Marzban, Kanarang
Masmughan
Pushtigban Salar
Eran anbaraghbad
Argbed
Hazarbed
Paygan-salar
Savaran Sardar
Gond Salar
Darigbed
Navbed

 

Arslan – pravděpodobně inspirováno – Alp Arslan (čestný v turečtině znamená „heroický lev“, v perštině – Diya ad-Dunya wa ad-Din Adud ad-Dawlah Abu Shuja Muhammad alp Arslan ibn Dawud) skutečné jméno Muhammad bin Dawud Chaghri, byl druhým sultánem Seljukské říše a pravnukem seljukského zakladatele dynastie. Jako Sultan, Alp Arslan velmi rozšířil Seljuk území a upevnil moc, porážením soupeřů na jihu a severozápadu. Jeho vítězství nad byzanty v Manzikertu vedlo v turecké dohodě Anatolie. Za své vojenské schopnosti a bojové dovednosti získal jméno Alp Arslan, což znamená „Heroic Lion“ v turečtině.

 

Atropatena persky Aturpatakan, bylo starověké království existující mezi 3. stoletím př. n. l. a 3. stoletím našeho letopočtu. Leželo na jižním pobřeží Kaspického moře, na území dnešního Íránu (přesněji íránského Kurdistánu) a částečně i dnešního Ázerbájdžánu. Hlavním městem byl Ganzak, dnes již neexistující a nacházející se někde na jih od Urmijského jezera. Zakladatelem státu byl král Atropates, etnicky perský obchodník a šlechtic. Atropates nejprve sloužil Dariovi III., posléze Alexandru Velikému, aby se po Alexandrově smrti roku 323 př. n. l. rozhodl vyhlásit vlastní stát a založit vlastní královskou dynastii. Rozpad Alexandrovy říše po jeho smrti bývá někdy nazýván Dělení Babylónu: větší, jižní část Médie byla svěřena Peithonovi, jednomu z Alexanderových tělesných strážců, a nazývala se Media Magna. Media Atropatene byla zbývající menší částí původní makedonské provincie Médie, kterou Atropates získal jako jeden z Alexandrových guvernérů, ovšem velmi brzy z názvu státu odstranil název Médie, setřásl vliv Seleukovců (kteří ovládli asijskou část Alexandrovy říše) a království osamostatnil. Nezávislost se dařilo dlouho udržet, až se dynastie Atropatovců stala vazalem Patrthské říše. Parthové pak území anektovali, ale ztratili ho ve prospěch Sasánovské říše. Sasánovci území znovu říkali Aturpatakan. Mezi léty 639-643 území dobyli Arabové, kteří z něj učinili provincii v rámci islámského chalífátu pod názvem Adarbajgan, což byl poarabštěný název Aturpatakan. Časem území ztratilo integritu a politické změny smazaly původní hranice tohoto státu. Jen pojem Adarbajgan se stal etymologickým kořenem dnešního slova Ázerbájdžán.

 

Pars – Název provincie Fárs pochází ze staroperského slova Pársa (Parsua), což byl původní název indoevropského etnika Peršanů a později i jejich země. Výraz Fárs je arabizovaná forma tohoto slova. V Evropě se během antiky vžil řecký název Persis, přenesený ve formě Persie od 6. století př. n. l. na většinu íránských krajů.

 

PeshawarPéšávar  je hlavní město pákistánské provincie Chajbar Paštúnchwá a administrativní centrum pro Federálně spravovaného kmenového území Pákistánu. Samotný pojem Péšávar pochází z perštiny a znamená doslova „vysoká pevnost“. Území, na kterém se město nachází, má za sebou dlouhou a pestrou minulost, během které bylo obsazeno Peršany, Durrany, Řeky, Maurjy i Mughaly, Sikhy a Brity.

Péšávar se nachází v místech, kde mají svůj původ indo-íránské kmeny. Územně město patřilo ke Gandháře a v dávných dobách bylo v kontaktu s kulturou Harappy v údolí Indu, Baktrií i dalšími zeměmi na území Afghánistánu. Podle historika Tertia Chandlera měl Péšávar v roce 100 př. n. l. 120 000 obyvatel, což z něj činilo jedno ze sedmi nejlidnatějších měst světa té doby. V blízkosti Péšávaru se nacházelo město Puškálavatí, další starověké gandhárské město.

Podle dobových záznamů bylo první město postavené na péšávarském území Purušapura, které nechali vystavět Kušáni před více než dvěma tisíci lety. Ještě předtím patřilo území ke Gandháře, která byla později dobyta Achaimenovci i Alexandrem makedonským. Poté, co Alexandr zemřel, jeho nástupcem se stal Seleukos I. a ten na přelomu 3. a 2. století př. n. l. podstoupil Gandháru i s územím Péšávaru Čandraguptvi Maurjovi, prvnímu vládci z dynastie Maurjů. Někdy v té době sem byl zavlečen buddhismus, který se stal převládajícím náboženstvím obyvatel Gandháry až do doby příchodu islámu.

 

Parasang –  je středověká arabská délková míra původem z Persie. Její hodnota je 5762 metrů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.