Mazlík

Jack se blížil k výtahu a byl vážně rád, že z tohoto místa může vypadnout. Pracoval jako právník a nedávno si ho najala jedna matka, jejíž syn byl neprávem obviněn z vraždy několika lidí. Normálně by tuhle práci nevzal, žena měla sotva na zaplacení nájmu za byt v tom zavšiveném baráku, natož, aby aspoň solidně zaplatila jemu, ale bylo tu pár důvodů, kvůli kterým tuhle zakázku vzal.
„Výtah nefunguje,“ ozvalo se za ním, když zuřivě mačkal tlačítko, aby tu zatracenou klaustrofobickou věc přivolal.
„Aha, no díky za informaci. Pár schodů mi snad neublíží,“ zabručel.
Rychle se otočil a vyšel na schodiště vedoucí dolů do přízemí, kde bylo parkoviště. Schody bral skoro po dvou. Spěchal. Musel ještě do kanceláře, kvůli novým informacím. Celé schodiště osvětlovalo jen pár slabých žárovek, a tak nebylo divu, že v tom spěchu málem narazil do dvou starších kluků, které minul v prvním patře.
„…Měl vážně dobrou prdel…,“ zaslechl, ale nevěnoval tomu žádnou pozornost a pokračoval dál.
Když se ale přiblížil na konec schodiště, kde byly dveře na parkoviště a líně tam pomrkávala žárovka, spatřil něco ležet na zemi. Někoho. A brečel. Jack nebyl žádný spasitel, ale přece jen nebyl takový necita, aby jen tak odešel bez povšimnutí pryč, i když spěchal. S lehkým povzdechem se přiblížil k tomu nešťastnému klubíčku a přiklekl.
„Ahoj, stalo se něco? Spadl jsi?“ snažil se zjistit, ale když se pořádně podíval, uviděl, že má stržené kalhoty. V ten moment mu došlo, co se stalo. Ti dva kluci, které potkal.
„No tak, už je dobře, já ti neublížím. Slibuju,“ šeptal a snažil se ho uklidnit.
Když se pak po chvilce kluk konečně odhodlal rozbalit z klubíčka a konečně se aspoň trochu posadil, Jack zalapal po dechu.
Tak sbohem práce, nazdar kanceláři…
A jeho slabiny s ním absolutně souhlasily.
Mladíkovi mohlo být maximálně devatenáct. A byl vážně krásný. Tmavé vlasy, možná hnědé. Štíhlý, ale ne se zrovna vysportovanou postavou. Plné rty a oříškově hnědé oči. Přesně jeho typ. Nahnul se k němu a pohladil ho po zádech, aby ho trochu uklidnil. Ten se k němu ihned přitiskl a začal brečet.
„Jak se jmenuješ? Já jsem Jack,“ zeptal se a zároveň i představil.
„Nico,“ vysoukal ze sebe s obtížemi.
„Tak pojď, hodím tě k sobě domů. Vyspíš se, a pak tě zavezu k rodičům. V autě mám nějaké oblečení na běhání, tak snad ti to padne,“ rozhodl se Jack a v hlavě se mu už zrodil vlastní plán. Začal ho zvedat, ale Nico mu to moc neulehčoval. Naštěstí nebyl těžký.
Položil ho na sedadlo spolujezdce a odhrnul mu vlasy z čela.
„Teď chvilku seď, skočím do kufru pro tašku a zkusíš si moje kraťasy,“ řekl, ale zapřemýšlel, jestli by byl v tomhle stavu vůbec schopný utíkat.
„Na, zkus si to,“ podal mu vzápětí oblečení, sedl si na místo řidiče a snažil se rozchodit ten nevinný kukuč, který po něm před chvilkou hodil.
Sakra, jsem v hajzlu…
Jenže jak to udělat? Dneska možná, ale chtě nechtě ho bude muset nejpozději ráno zavést k rodičům.
Z myšlenek ho vytrhl až tichý hlas.
„Já nemám kam jít. Rodiče bydlí daleko, navíc se o mě nikdy nestarali, a přítel, spolubydlící, mě dnes ráno vyhodil s tím, že už se nemám nikdy vracet.“
Jo! Díky, Bože!
Navenek ale nedal na sobě nic znát, jen se zamračil, aby to vypadalo věrohodně.
„A co s tebou mám teda dělat?“ zeptal se naoko naštvaně.
„Máš aspoň nějaké peníze?“
Jen zakroutil hlavou.
Jack si povzdechl, ale jeho slabiny řvaly radostí.
„Dobře, tak se připoutej.“
Na první křižovatce, kde svítila červená, vytáhl z přihrádky láhev s pitím a plato nějakých prášků, které hned naházel do láhve, trochu protřepal, aby se rozpustily, a pak se nahnul k Nicovi, kterému dost nešetrně otevřel pusu a pár doušků tekutiny mu vlil do krku.
Nico jen nevěřícně vykulil oči a zašermoval rukama, jenže byl příliš zesláblý, a pokud se nechtěl udusit, musel pití spolykat.
„Dal jsem ti lehké sedativum, budeš nějakou dobu spát. Ale neboj se, neublížím ti, ani tě nebudu znásilňovat,“ řekl pak Jack, když láhev znovu schoval do přihrádky.
„Chci pryč! Pusť mě ven!“ začal sebou trhat ve snaze rozepnout pásy a co nejrychleji utéct.
Ale Jack jeho snahu hravě zvládal kompenzovat jednou rukou, protože prášky začínaly během pár vteřin zabírat a jeho víčka neúprosně klesat.
„Nebojuj s tím. Klidně usni, jsi v bezpečí,“ pohladil ho po tváři a pak s uspokojením sledoval, jak Nicova hlava padá na opěradlo.
Mezitím blikla zelená a Jack se mohl zase rozjet.
Měl malý domek se zahradou, pěkně na samotě u menšího lesíka na kraji města. Žil sám, takže nic velkého nepotřeboval, a i když měl občas nějakého toho psa, pořád to stačilo. Navíc k tomu ta samota byla naprosto ideální.
Po předchozích psech mu zůstala ještě výbava jako pelech, obojky a další nutné věci ke zkrocení neposlušných a vzdorných jedinců. První pes spal v předsíni, ale druhého už měl v obýváku vedle sedačky. Zjistil totiž, že je lepší mít psa na očích a pod kontrolou.
Když vešel do obýváku, položil bezvládné tělo napřed na pohovku, aby mohl nachystat pelech. Bylo to nečekané, takže musel roztáhnout asi metr a půl dlouhý koberec s jemnými a hustými chlupy, aby se na něm dalo v celku pohodlně vyspat, protože nikdy nestál o to, aby jeho pes byl rozlámaný z tvrdé podlahy a aby měl zbytečné otlačeniny a modřiny. Na něj ještě rozložil hebkou deku, do jednoho rohu dal malý polštářek a do druhého deku na přikrytí. Nechtěl, aby se klepal zimou.
Teprve, když byl s rozestláním spokojený, stáhl Nica z pohovky na pelech a začal ho opatrně svlékat, aby ho neprobudil dřív, než mu dá obojek a připoutá ho k železnému oku ve zdi. Byl vážně nádherný, když tam tak ležel a klidně oddechoval.
Jack už se skutečně těšil, až si pohraje. Už to potřeboval. Posledního psa měl totiž asi rok zpátky.
Bylo mu něco přes dvacet a ze začátku byl úplně nadšený tím, že mu může dělat společnost. Jenže po pár týdnech začal dělat skutečné blbosti a hodně zlobil. A to on neměl rád. Ne, že by ho nebavilo krocení, ale když ho musel denně desetkrát okřikovat a každou chvilku brát bičík, brzo ho to přešlo.
Nakonec ho proto propustil, nebo spíš dal známému, který si ho vychoval zase po svém. Musel být totiž velmi opatrný, protože tohle byla Pandořina skříňka a on jako právník musel vědět, jak daleko může zajít.
Naštěstí si vždycky vybíral takové, kteří neměli rodinu a ani kam jít. Bylo to jednodušší. A když ho pak přestali bavit, většinou je šoupnul k někomu ze svých známých. No co, pořád lepší, než kdyby se flákali na ulicích, kde by se z nich staly děvky.
Při pohledu na hodinky zjistil, že sedativa by měla ještě pár minut účinkovat, tak se rozhodl, že si dá rychlou sprchu. V koupelně se pak podíval na sebe do zrcadla a sám sebe pochválil, jak mu to sluší. Světle modré oči, černé nakrátko ostříhané vlasy, oválná hladce oholená tvář a plné rty z něj dělaly nejlepší partii široko daleko, ale on neměl o nikoho zájem. Teda kromě svých mazlíků.
Zrovna ze sebe splachoval mýdlo, když zaslechl nějaký hluk. Když se pořádně zaposlouchal, rozeznal zvuk chřestění řetězů.
Pejsek se probudil…
Rychle se proto opláchl, hodil na sebe tepláky a bleskově se vydal do obýváku. Nico se vyděšeně krčil v rohu, oči plné slz a tahal za řetěz, který měl připnutý k obojku kolem krku. Naštěstí nekřičel, ani nedělal hysterické scény jako mnoho jiných před ním. Jack totiž jen velmi nerad bral hned při prvním seznámení do ruky bičík, aby neposlušného psa zkrotil. Později mu to už ovšem takový problém nedělalo. Jen nechtěl, aby hned první den jeho pes nabyl dojmu, že je surový násilník. Ale samozřejmě byly i výjimky, když se nový pes zdráhal poslouchat nebo se moc vzpouzel.
„Neboj se. Já ti neublížím,“ řekl Jack, když se k němu přiblížil.
Nico se ještě víc natiskl do rohu, jako by snad čekal, že najednou projde zdí.
„Nemlať mě, moc prosím!“ řekl tenkým hláskem.
Jack si povdechl.
Asi ho někdo týral…
„Nezmlátím tě. Když nebudu muset. Musíš být hodný a poslušný pes. Když budeš hodný, budeš tu moc spokojený. Všechno ti postupně vysvětlím a uvidíš, že pravidla jsou jednoduchá,“ řekl klidně a lehce se usmál.
Pak vzal vodítko a připnul mu ho.
„Teď ti odepnu řetěz a pak tě tu provedu. Nedělej žádné blbosti, jo?“
Jackovi najednou došlo jak s ním zachází. Jiného psa by už preventivně zbil a pak si ho vzal se vším všudy. Ale tenhle je jiný. Měl sice nutkání podmanit si ho, ale mnohem více ho chtěl chránit a mazlit se s ním.
Sakra, to štěně mě fakt bere.
Nikdy gaučového psa nechtěl. Spíš hledal ty těžko zvladatelné, které je třeba nejprve zlomit. Ale samozřejmě, když nebyli schopni naučit se poslušnosti ani po několika týdnech, přestal mít i o ně zájem.
No, aspoň to bude nová zkušenost…
„Nebudu dělat blbosti, slibuju,“ řekl vystrašeně.
„Dobře. Teď se zvedni. Po domě můžeš chodit po dvou, ale venku a když půjdeš na záchod budeš chodit po čtyřech jako poslušný pejsek. Do mého pokoje nikdy nesmíš bez dovolení, spát budeš ve svém pelíšku, pokud ti neřeknu jinak. Záchod máš na chodbě, jestli tě přistihnu, jak chodíš na můj, bude to hodně bolet. Vždycky po sobě všechno pečlivě zahrabeš. Můžeš chodit i ven, ale vyprazdňuj se jen u stromů. Koupat tě budu já sám, každý den. Jídlo budeš dostávat v miskách, pro vodu si můžeš chodit sám. Nikdy mě neruš a neprovokuj,“ vysvětloval mu Jack, zatímco ho provázel po domě.
„Ta bedýnka s pískem je záchod?“ zeptal se a nevěřícně koukal na bednu, když mu Jack ukázal co myslel tím záchodem.
„Je dost velká, takže se nemusíš bát toho, že se nestrefíš. Dneska ale můžeš jít ještě na normální,“ odpověděl Jack.
„Teď tě vykoupeme a pořádně oholíme. Musíš být naprosto dokonalý,“ dodal ještě a už táhl Nica do koupelny.
Ten byl ze všeho tak vykulený, že se poslušně nechal posadit na předložku před vanou, roztáhl nohy a sledoval, jak si Jack chystá holící náčiní.
Ani se moc nebránil, což mu značně usnadnilo práci.
„Tak hotovo,“ řekl spokojeně, když o chvilku později ručníkem otřel zbytky pěny, aby výsledek vynikl.
„Hezké, ne?“ nezapomněl pochválit svoji práci.
Nicův penis byl najednou opticky větší a vypadal mnohem lépe. Navíc byl teď krásně hebký. A Jack si s potěšením všiml, že se i částečně vzrušil.
Nico chvilku nevěřícně zíral na svůj rozkrok, než si pomalu sáhnul mezi nohy a celý prostor pečlivě prozkoumal.
„Jo… Hezké,“ vzdechl a jeho úd se ještě víc ztopořil.
„No tak!“ okřikl ho Jack, než to mohlo zajít dál a lehce ho plácnul přes ruku.
„Teď skoč do vany, vysprchuju tě,“ přikázal mu a on poslušně vlezl do vany, kde na čtyřech čekal, až ho Jack umyje. Přesně podle instrukcí, které mu před tím dal.
Začal umývat to mladé tělo, hladit ho mnohem více, než bylo třeba na běžné namydlení. Líbil se mu víc a víc. I když byl trochu vychrtlý. Ale to se spraví pohybem a správnou výživou.
Nico si tu péči očividně užíval. Záda už měl umytá, ramena a prsa, kam až Jack dosáhl, také. Opatrně mu umyl i obličej, který zase spíš hladil. Když byl dostatečně spokojený, vzal sprchu a pořádně z něho smyl veškeré mýdlo. Pak přesunul sprchu nad zadek. Nico sebou trochu trhl, když ucítil teplou vodu na konečníku.
Jack, ho lehce pohladil po zádech, přejel až k prdelce a dírku polaskal dvěma prsty. Jenže Nico stáhl svěrače a zatnul hýždě.
„No tak, povol ten zadek! Vždyť tě jenom myju!“ řekl mu razantně, a snad právě proto se po chvilce podřídil.
Jack pod prsty cítil, jak svěrač povoluje a ta růžová nádhera sebou jemně cuká, jak na ni pouštěl proudy vody. Nico se po chvilce uvolnil natolik, že Jack mohl uslyšet i tichý vzdech, který mu unikl přes rty, když mu prstem trochu zatlačil na otvůrek.
Pousmál se, zastavil vodu, vzal Nica do náruče a začal ho osušovat.
„Teď si tě odnesu do ložnice,“ řekl mu, když si uvědomil, jak hrozně ho chce.
V údu už mu cukalo pěkně dlouho a on to nechtěl dál prodlužovat.
Jenže Nico po jeho slovech zase zpanikařil a zazmítal se mu v náručí, až se Jack bál, že ho pustí.
„No, no! Co to je!“ křikl a zamračil se.
Účinek to mělo, protože Nico se vmžiku uklidnil a s panikou v očích se na Jacka podíval.
„Ne, ne, prosím, ne. Já nechci. Cokoliv jiného, ale tohle ne. Prosííím,“ spustil plačtivě.
Vážně jsem se musel zbláznit…
„Tak hele,“ řekl vzal ho za bradu a podíval se mu pevně do očí, aby Nico bral vážně to, co mu řekne.
„Kdybys byl jiný pes, tak bych tě teď brutálně znásilnil, zmlátil a nechal přes noc připoutaného venku na verandě. Ale to se nestane, rozumíš? Aspoň pokud přestaneš blbnout. Nechci ti ublížit, ale i moje trpělivost má své hranice. Jasné?“
V Nicových očích se pozvolna panika vystřídala se strachem a to Jackovi prozatím stačilo.
Opět se rozešel, v ložnici ho hodil na postel, strhl z něho osušku a otočil na břicho. Pod zadek mu pak složil část peřiny, na které ležel.
„Takhle drž a nohy dej trošku od sebe,“ přikázal mu a teď, poháněný chtíčem, očekával úplnou poslušnost.
Vzal do ruky gel a malou dávku vymáčkl na dírku, která se trochu stáhla, jak to zastudilo. Prsty hned začal otvůrek zpracovávat a uvolňovat, a jakmile se do něj vešly dva prsty, nalehl na něj. Jednou rukou ho chytil za rameno, kdyby se náhodou ještě vzpouzel, a pak na jeden příraz do něho zajel celý až nadoraz.
„Aaaa,“ tiše zaúpěl a Jack poznal, že v sobě dusí bolest.
On sám byl blahem bez sebe a měl co dělat, aby to vydržel.
„Už je tam celý. Vidíš? Teď ti nechám pár vteřin, tak se snaž hezky uvolnit,“ řekl ochraptěle a rukou ho začal hladit po zádech a bocích.
Uteklo maximálně deset vteřin, ale jemu to přišlo jako věčnost. Začal přirážet a moc ho nešetřil. Přirážel rychle a tvrdě tak, jak to měl rád. Přece jen, i když se ho chystal rozmazlovat, musí si na pána zvyknout a nemá cenu to nějak odkládat.
Jeho prdelka byla nádherně těsná a Jack začínal ztrácet vědomí, jak ho začala zaplavovat slast proudící do celého těla. Bušil do něj tvrdě a rychle, až se pokojem ozývalo pleskání dvou těl narážejících na sebe a Jackovo vzrušené hekání.
Nico pod ním pevně držel, skučel a snažil se vydržet ty prudké nájezdy do svých střev.
Po chvilce na něj Jack nalehl a rychlé tempo vyměnil za pomalejší, přesto prudší. Vyjel z Nicova zadku a pak do něj prudce a tvrdě zajel, jako by se do něj snažil nacpat i svoje varlata.
Nico se pod ním svíjel, přidušeně sténal do peřin a snažil se vydržet tohle zvířecí zacházení, při kterém se mu Jack očividně snažil střeva zarazit do břicha.
„Klidně kousej do peřiny, jestli to pomůže, nebo křič,“ zachraptěl mu Jack do ucha a následně se znovu zvedl do kleku.
Hned začal zase přirážet jak zběsilý a šoustat ho jako o život až měl pocit, že mu koule a ocas prasknou napětím, z toho očekávaného blížícího se orgasmu, který podle všeho bude trvat snad hodinu.
Ještě párkrát tvrdě přirazil, než se sklonil, tvrdě se zakousnul do Nicova ramene, nehty mu zaryl do kůže na bocích a jeho zadek plnil svým horkým semenem, které se rozlévalo kolem jeho penisu. Ještě párkrát přirazil, aby ze sebe dostal poslední zbytky a zároveň si poslechl mlaskavý zvuk, který  se při každém jeho pohybu rozlehl pokojem, než z něj vyjel úplně a svalil se na postel.
Musel se trochu uklidnit a vydýchat právě prožitý zážitek, než si znovu klekl, vzal do ruky cíp peřiny a začal čistit Nicovu dírku od své extra dávky, která z něj pomalu vytékala.
„Teď běž na místo,“ přikázal mu, když byl s očistou spokojený.
Nico se otočil na záda, aby ukázal svůj vlastní úd, který stál hrdě v pozoru a prosebně se na Jacka zadíval.
„Ne, to si musíš zasloužit. Psi smí stříkat jenom za odměnu. Takže si to nesmíš udělat ani sám. Rozumíš?“ zakroutil hlavou Jack.
Nico sklopil zklamaně zrak a odešel. Jack šel za ním, aby se přesvědčil, že poslechne a navíc mu musel odepnout vodítko a připnout ho na řetěz ke zdi.
Když tohle dělal, Nico zvedl hlavu a podíval se na něho takovým pohledem, až se mu sevřelo srdce.
Doprčic…
„Takhle na mě nekoukej!“
Sakra, kdo se koho snaží vlastně ochočit?
Nico natočil hlavu lehce do strany.
Profesionální vyděrač. S ním to budu mít hodně těžké…
„Tak jo teda…,“ rezignoval Jack  a v duchu se nesnášel.
Nikdy přece nebyl taková citlivka!
Nicovi se hned rozzářily oči, lehl si na záda, roztáhl nohy a provokativně se na něj podíval.
Potvora…
Jack ho vzal do ruky a pocítil jemné tepání, jak se do něj snažila nahrnout další krev, i přesto že nebylo kam. Byl tvrdý až k prasknutí. Začal ho pomalu zpracovávat. Nico zavřel oči a jeho dýchání se prohloubilo a zrychlilo. Dlaní levé ruky přejel po jeho těle, chytil jednu bradavku a lehce ji sevřel. Pak pomalu přejel až na podbřišek, hladké kulky a prsty zajel do dírky.
To už ale Nico nevydržel, celé jeho tělo se napjalo v mírné křeči, hlasitě zasténal a z jeho údu začala stříkat dávka teplé šťávy, která mu dopadla na břicho a prsa.
Jack pozoroval, jak se jeho tělo uvolňuje a dech se zklidňuje.
„Děkuji, pane,“ zašeptal o chvilku později a lehce se usmál.
„To jsem si pořídil ale nadržené štěně,“ zasmál se Jack.
„A taky moc dobře chutná,“ dodal, když prstem přejel po jeho břichu aby sebral trochu semene a následně ho ochutnal.
Nico se začervenal, ale rychle se vyšvihl do sedu, objal Jacka kolek krku a políbil ho.
Ten si jen povzdechl a polibek prohloubil.
No co, dneska už jsem stejně pár svých zásad porušil…
„Líbilo se ti to? Budeš už hodný pejsek?“ zachraptěl Jack, když se od sebe odtrhli.
„Budu!“ vykřikl Nico a znovu se k němu přitiskl.
Jack se usmál, pohladil ho po vlasech a políbil na nos.
Tušil, že si spolu užijí ještě spoustu legrace…

 

5 thoughts on “Mazlík

    1. Není za co, je to už starší povídka a jen jednorázovka, teď bych ji napsala jinak, ale nakonec jsem se rozhodla, že ji nechám jak je =)).

      1. Myslím si, že i takhle má svoje kouzlo 🙂 Jsou tam sice věci nedokonalosti, ale aspoň vidíš jak jsi se zlepšila za tu dobu. Už jsem ji četla nikde jinde před nějakou dobou myslím, tak je hezké na ní narazit zase. Na internetu jsem toho přečetla už celkem dost, tak když si chci přečíst něco znovu, je to velmi těžké najít. Teď už dva dny hledám jednu povídku -_- 😀 Každopádně jsem ráda, že jsem si ji přečetla \(^-^)/

        1. Tak to jsem ráda, že tě to potěšilo. A máš pravdu, já občas taky narazím na něco, pak to ztratím a nemůžu znovu najít. A na žádnou podobnou povídku se mi ani nepodaří narazit. A většinou už ji nikdy ani nenajdu =((.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.