0

My Darling God

Hunter Bailey

 
Začnu tentokrát trochu jinak.
Peg vám přiblíží, jak si vybírá knihy ke čtení, páč je to hodně důležité.
Má tři základní pravidla, která jsou velmi zásadní.
Pravidlo první: Nikdy nesahat po knize, byť má sebe lepší popisek nebo krásnou obálku, či vysoké
hodnocení, když zjistím, že autorka (ano, záměrně píšu ženský rod, protože u spisovatele jsem se s tímhle
ještě nesetkala) napsala více hetero knih než homo. Můžou samozřejmě být světlé výjimky, ale jinak to v
takových případech vypadá, že autorka vlastně neví, jestli chce psát hetero nebo homo, a to nejen ve
vztahu mezi hlavními hrdiny, ale i ve vztazích jejich přátel k nim.
Druhé pravidlo: Nikdy, ale nikdy nesahat po knize, kde v popisku je psané „kamarádka první, kamarádka
druhá, kamarádka třetí“. Souvisí to částečně i s prvním pravidlem, protože tohle mají v oblibě hlavně
autorky, které převážně píší hetero, a když pak napíší nějakou homo knížku, tak tam potom dají scénu,
kdy se kamarádka hlavního hrdiny, o kterém ví, že je gay, ale přesto ho má tajně ráda, při jednom večírku
opije, začne se svým kamarádem gayem flirtovat (i přesto, že ví, že má v současné době přítele nebo si na
někoho myslí), ukáže mu prsa, zamává řasami a milý kamarád najednou zapomene na to, že je gay, že má
přítele, nebo skoro přítele, a začne s milou kamarádkou flirtovat. Nedej bože si začnou něco jiného. Kua!
Takhle to vůbec nefunguje, doprdele! Autorky si myslí, jak je to děsně romantické a dramatické svou
zápletkou, ale než takovou pi*ovinu napíšou, měli by si napřed zjistit, že gay něco takového neudělá, ani
kdyby mu nejlepší kamarádka a sexy ženská na světě ukázala frndu! Do prkený vohrady! Tohle mě
dokáže zvednout vždycky ze židle. A ještě když to čtu i s některými komentáři pod tím, jak je to strašně
romantické a sexy. Co je na tom, kua, romantického?! V gay knížce?! G-A-Y knížce?! Mimochodem,
mám pár gayů kamarádů, a vím, jak se k ženám chovají, co se téhle stránky týče (několikrát probírané
téma ze zvědavosti). A ano, pokud to není žádný nevyzrálý mladík, co se teprve hledá nebo bisexuál ale
dospělý chlap potažmo dospívající muž, který má za sebou už nějaký gay vztah, anebo ve své orientaci
jasno (i bez vztahu), tak by se neotečkoval najednou z toho, když na něj ženská něco vystrčí. A už vůbec
by si s ní nic nezačal.
Třetí pravidlo: Nikdy nebrat do ruky knížku, jejíž popisek začíná slovy: Jmenuji se Ben je mi třicet pět let
a jsem heterosexuál. Jednou večer jsem šel na večírek, kde jsem potkal Frantu s rozkošným zadkem a
najednou je ze mě gay. Hej, jako nedělám si srandu, ale fakt to existuje. Není jich jako moc, člověk asi
musí mít štěstí, aby na ně narazil, ale opravdu s podobným tématem pár knížek je (beru jen ty na které
jsem narazila já, možná je jich víc, ale o tom raději nechci ani vědět).
Mno, ale pak se najdou tzv. skrytí zabijáci.
Popisek zaujme, autorka má sice jen dvě knihy, ale každý nějak jednou začínal, hodnocení lehce nad
průměrem, žánr takový, co se vám hodí do chuti. Řeknete si, jdeme na to.
Začnete číst, zjistíte, že kniha má přes šest set stránek, což je mezi MM zřídka kdy, ale nebráníte se.
První stránky vás vtáhnou do děje, vystřelí vás z podprdy, hltáte to jako pečené kuře. Uběhne první
kapitola, pak druhá, měli byste jít chrápat, páč ráno vstáváte do práce, ale kašlat na to, pokračujeme dál,
hektolikr kafe to v práci spraví!
Jenže pak nastává zlom. Zlom s velkým Z, který vám vezme půlku života a mlátíte hlavou o stůl nad
nedostatkem spánku kvůli takové… (Peg si slíbila, že NEBUDE sprostá).
Gmnkoiuztrdcvbnmkiolkjh – berte to jako vyjádření mých pocitů. Děkuji.
Vrátím se zpátky k pokusu udělat z tohoto nějakou pseudorecenzi. Aspoň trochu.
Pokud se vyžíváte v rádoby melodramatech, srdcervoucích a dramatických vztazích, líbí se vám chaotické
dialogy a nepřehledné scény, sex, který se opakuje pořád dokola bez nějakého oživení, pak je kniha právě
pro vás.
Pokud čekáte dynamický příběh, který vás chytne za koule, nebo vám zpříjemní odpoledne, tak na to
zapomeňte. Užijete si tak maximálně první dvě kapitoly jako já.
Pak to celé jde do kopru.

Zásadní věc, která tady prostě neklape, jsou vztahy.
Rádoby dramatické a komplikované.
Kromě toho nechápu, když je kniha prezentovaná jako gay, proč je tam hetero vztah.
A navíc s hlavním hrdinou.
Autorka asi sama netušila, co chce napsat.
Přitom to začíná slibně. Aaron a Ben jsou vcelku fajn, jiskří to mezi nimi, člověk si je začíná zamilovávat,
a pak to přijde. Jako by autorka trpěla schizofrenií nebo to převzal někdo jiný.
Najednou Aaronova kamarádka řekne, že Ben má někoho jiného, protože sama chce Aarona sbalit (což se
jí pak podaří) a Aaron tomu hned uvěří a drama je na světě.
Všichni se začnou chovat strašně majetnicky a žárlivě, místy úplně nesmyslně (ale pro někoho očividně
rozkošně dramaticky, protože u toho brečí), až nakonec Ben přijde o panictví s jiným, aby se pak s
Aaronem dali dohromady a skoro celou poslední čtvrtinu jen pro*ukali.
Hej, jako občas si ráda přečtu něco, kde sexuální scény převažují nad dějem, ale pokud jich je víc, pak
musí mít taky nějaký náboj. Ne, že desetkrát během hodiny čtete, jak mu ho tam vrazil bez nějakého
oživení, vášně, jiskry.
Navíc ty dialogy…
Ty dialogy.
Místy takový chaos, že nevíte vlastně, co kdo říká.
Takže sečteno podrženo, pokud máte rádi dramata a nevadí vám v MM knížce MF vztah, což mě vadí
neskutečně (čtu MM knížky z nějakého důvodu, že jo), pak si to třeba užijete.
Jako nápad na děj měla autorka dobrý, zvrat taky šel, ale ten zbytek stál za hovno.
Ono někdy i ta omáčka je hodně důležitá.
No, a kdyby měla knížka o polovinu míň stránek, pak by to možná nevyznělo tak strašně.
A ptáte se, proč jsem to teda dočetla?
No, pořád jsem živila naději, že se to kvůli začátku zlepší.
Nezlepšilo.
A vím, že od téhle autorky už nic jiného číst nebudu.

 
Hodnocení:
1/10 – jen za nápad
Plusy a mínusy:
– je jich tolik, že nemá smysl je vypisovat a většinu už jsem napsala
+ opravdu asi jen ten nápad