Kapitola 20. – konec první knihy

Od Peg: tak a máme tu poslední kapitolu knihy. Snad se vám to líbilo a uvidíme se spolu u dalšího překladu. Taky, jak jste si určitě všimli, konečně jsem se naučila pořádně vkládat text na stránky bez zbytečného řádkování, takže snad se vám to i bude lépe číst. Tak se bavte a u dalšího překladu ahoj!

Klopýtali po schodech zaklesnutí do sebe, jakoby se od sebe nedokázali odtrhnout. Caleb nemohl vydržet, aby se Johna nedotýkal, aby ho necítil, a obával se, že se zblázní, pokud by ho John jen na chvilku pustil.
Johnův pokoj byl jen o něco větší než pokoj pro hosty, ale postel byla dostatečně velká pro dva.
Calebovo oblečení na něm sotva drželo pohromadě, roztrhané drápy a obarvené krví, a když John odhalil celé jeho tělo, nebránil se, naopak se mu ještě víc vystavil, aby ho viděl. Johnovi velké ruce studovaly Calebovo tělo, sklouzly mu po zádech k hrudi, pohladily bradavku a jeho penis sebou vzrušením cukl.
„Jsi úžasný,“ zašeptal John do Calebova krku.
Sevřel jeho zadek, přitáhl si ho blíž a prsty škádlil vnitřek jeho stehen.
„Posledních pár nocí jsem se mohl zbláznit, protože jsem věděl, že jsi jen přes chodbu.“
Všechno bylo neuvěřitelně intenzivní: struktura Johnova oblečení na jeho holé kůži, pohlazení jeho rukou, polibky.
„Chci cítit tvoji kůži,“ řekl a potahal Johnovu košili.
John si stáhl kravatu a odhodil ji bokem.
„Já taky,“ vydechl a v jeho očích se odrážela touha.
Položil pouzdro s pistolí na noční stolek, než si svlékl košili a odhalil svou hruď. Caleb se málem poslintal. Uviděl několik starých jizev, které kazily jemnou kůži, čtyři rovnoběžné linie napříč hrudníkem a jedinou, ošklivou jizvu přímo uprostřed předloktí, která se táhla až k zápěstí.
Caleb přejel prsty po Johnově hrudi a pak sledoval tmavou stopu jeho chloupků až po sponu na opasku. Rozepnul Johnovy kalhoty, a pak je stáhl dolů i se spodním prádlem a uvolnil tak penis druhého muže.
Byl velký, načervenalý žalud se krásně leskl a Caleb neváhal. Přejel po něm prsty, stáhl předkožku a donutil tak Johna zasténat.
Klesl na kolena a olízl si rty v očekávání. Johnova ruka sevřela Calebovy dlouhé vlasy, pevně, ale ne natolik tvrdě, aby to bolelo. Caleb jednou rukou chytil Johna za kořen a tou druhou pohladil jeho kuličky. John zalapal po dechu a trochu víc roztáhl nohy, aby umožnil Calebovi lepší přístup.
Caleb se sklonil a přejel jazykem po Johnově penisu a zastavil se na štěrbině. Jeho ústa zaplnila slaná příchuť prvních kapek rozkoše a s táhlým zasténáním ovinul rty kolem žaludu a začal Johna prudce sát.
„Ach, sakra, to je úžasné,“ řekl John naprosto bez dechu.
Caleb odpověděl tím, že si ho víc vtáhl do pusy. Pocit tvrdého penisu v ústech ještě víc umocnil jeho vlastní erekci. Bože, John chutnal, kurva, dobře. Bylo to mnohem lepší, než si pamatoval sex, který kdy prožil, jako by se každý pocit znásobil.
Pocítil tah v zubech. Neprotáhly se, že ne?
Ne, samozřejmě že ne. Bože, prosím ne. Nedělej to. Neopovažuj se!
Nejistota spojená s nervózním strachem.
„To není jako… žádné vzpomínky nebyly jako… tohle.“
Nestarám se o tvé zatracené vzpomínky!
Chtěl Johna dál kouřit, ale bylo to příliš nebezpečné, Gray byl těsně pod povrchem, napůl se bál a napůl cítil fascinaci. Caleb nechal Johnův penis vyklouznout z úst a pak vstal a natáhl se pro polibek, jako by to plánoval celou dobu, a doufal, že si John ničeho nevšimne.
John ho přitáhl těsně k sobě, až se jejich penisy o sebe otíraly.
„Úžasné,“ zašeptal chraptivě do Calebova ucha.
Jeho prsty si znovu pohrály s Calebovými bradavkami a vyslal tak další vlnu vzrušení po jeho těle.
„Řekni mi, co chceš.“
Chci být znovu člověkem.
„Ošukej mě!“
„Samozřejmě, ale -“
„Potom.“
Bože, co to říkal, když naznačoval, že bude něco potom? Všechno bylo úplně mimo, připadal si, jakoby padal přes útes a jediný, kdo ho mohl zachránit, byl John.
„Teď mě prostě jen ojeď, tvrdě a rychle.“
John ho políbil.
„Jestli to potřebuješ.“
Padli do postele společně, Caleb na záda. Pocit Johnovy váhy nad ním ho donutil zasténat, zvedl boky a snažil se otřít svůj penis o jakýkoli kousek kůže, na který mohl dosáhnout. Zasténal, z poloviny jeho vášní a z poloviny Grayovým překvapením intenzitou pocitů, které se jimi prolínaly.
John ho znovu políbil, jazykem se natlačil do jeho úst, než se odtáhl k nočnímu stolku, ze kterého vytáhl kondom a gel. Caleb si dychtivě přitáhl kolena k hrudi, zatímco John si na penis natahoval kondom.
„Bože, vypadáš úžasně,“ zašeptal John, jemně přitiskl prst na Calebovu dírku a pak ho zasunul dovnitř.
Gray sebou trhl strachem, ale Caleb se proti Johnovi vzepjal.
„Potřebuju víc.“
„Neboj se, dám ti to.“
Caleb zasténal, když se do něj tlačil velký žalud Johnova penisu. John zavrčel, líp se nastavil a vjel dovnitř.
„V pořádku?“
„Ano.“
Ano.
Bylo to víc než v pořádku, bolest a potěšení se mísily, když do něj John pronikal. Touha rezonovala, odrážela se, převalovala se přes Graye zpátky k němu a díky Bohu John si ničeho nevšiml.
„Ano,“ lapal po dechu Caleb. „Víc, prosím, nepřestávej!“
„Nepřestanu.“
Pak byl John v Calebovi celý, velký, tvrdý a úžasný. Dopadl na lokty a uvěznil mezi nimi Calebův penis, když ho hluboce políbil.
Cítil snad každý nerv v těle, intenzivně si uvědomoval, jak se v něm John pohybuje. Cítil, že i navzdory všemu, navzdory tomu, koho má v sobě a že je sleduje, si to John skutečně užívá. Šok, zázrak a potěšení se smísily dohromady, takže každý pocit byl ostřejší a intenzivnější, až nebylo možné rozeznat, kdo co cítil.
Caleb zavřel oči a sevřel Johnovi paže. Neměl drápy ani tesáky. Nezměnil se v něco jiného, byl stále člověk. Byl, byl, byl-
John zasténal, víc do Caleba přirazil a ztuhl v přicházejícím orgasmu. Caleb to doprovodil zasténáním a v penise mu začalo cukat. Nestaral se o Graye, o budoucnost, o nic jiného, jen o to, jak dosáhnout toho nejlepšího pocitu.
Caleb zakřičel, vzepjal se proti Johnovi, své dlouhé nohy omotal kolem jeho pasu a v další vteřině už se mezi jejich těly rozlévalo jeho uspokojení, zatímco měl pocit, že vidí i ty pověstné hvězdičky, jak silné a úžasné to bylo.
Pomalu se vracel zpátky na zem. Pořád Graye cítil, ale drákul byl velmi malý, omráčený, zmatený a milosrdně tichý.
„Páni,“ zamumlal John.
Caleb otevřel oči. John se na něj usmál, vlasy slepené potem, modré oči hřejivé.
John z něj opatrně vyjel a slezl z postele, aby vyhodil kondom do koše, spolu se zbytky Calebova oblečení. Vrátil se do postele, natáhl se vedle Caleba a vtiskl mu polibek na čelo.
„Děkuji,“ zašeptal Caleb a předstíral, že je všechno normální. Byli to jen dva obyčejní muži, kteří měli skvělý sex a možná by se mohli stát přáteli.
Johnovy ruce, které ho objaly, byly silné a teplé.
„Cítím se, že to já bych ti měl poděkovat,“ řekl a ušklíbl se do Calebových vlasů, „v každém případě jsi tu vítán.“
John byl členem SPECTRu, ale byl v pohodě. Možná víc než v pohodě. Caleb se tak přitulil blíž a zanedlouho usnul, ukolébán Johnovým oddechováním.
******
Vytrvalé zvonění jeho mobilního telefonu probralo Johna ze spánku.
Caleb byl stále vedle něj, teplá jemná kůže ho zahřívala, a protože necítil žádný pulz éterické energie, předpokládal, že Gray spí taky.
Cítil to. Při orgasmu. To jemné šimrání, které všechny ty pocity ještě víc umocnilo.
John doufal, že ani jednoho z nich neprobudí, převalil se, nahmatal kalhoty a vytáhl telefon. „Starkweather,“ zamumlal.
„Zvláštní agente Starkweathere.“ Kaniyařin hlas ho okamžitě přivedl k plné bdělosti.
„McNamara mi právě poskytl velmi zajímavou zprávu.“
Co řekl Sean? Johnovo srdce vynechalo jeden úder, zmínil se, že Gray téměř napadl Melanii Jansenovou? Zdůraznil, že Caleb je stále pod kontrolou?
John se podíval přes rameno na Caleba, který se nepohnul. Tiše, jak jen mohl, vstal, vyšel z ložnice a potichu za sebou zavřel dveře.
„Chtěl bych podat svou vlastní zprávu, šéfe,“ řekl, když šel po schodech dolů do obývacího pokoje. Slunce zapadlo před hodinami, ale z ulice vycházelo dost světla, aby rozeznal známé tvary nábytku. „V té době jsem vzhledem k utajované skutečnosti o drákulovi nemyslel, že bychom měli zůstat na místě činu.“
„Budete mít šanci,“ řekla Kaniyar, „zatím mám nějaké novinky. Máme ve vazbě Melanii Jansenovou. Ještě toho mnoho neřekla, ale dala nám jméno a domovskou adresu lycanthropa. Leland Smith. Z toho, co jsme dosud získali z jeho bytu, byl vůdcem odnože Pěsti. Podle jeho deníku se zdá, že se nedávno obával ztráty kontroly nad sebou samým. Věřil, že Jansenové podnikají jisté kroky, zejména pokud jde o paranormálně obdařené.“
„Aha.“
Možná by tahle zpráva mohla Calebovi pomoct pochopit bratrovu smrt.
„Leland se tedy obrátil k éterice, aby znovu získal kontrolu. Pokrytecké, ale běžnější, než by věřila většina civilistů. Lidé jako Leland si vždy mysleli, že dokážou ovládnout sílu, věřili, že budou chráněni svou dobrotou a čistotou srdce. Samozřejmě to vždy skončilo krví a masakrem. Jakmile se ho začaly zmocňovat krvežíznivé touhy, rozhodl se, že nejjednodušší cesta bude zabít Bena Jansena. Když si Gray vzal Benovo tělo, lycanthrop poznal hrozbu a sledoval Grayovu psychickou vůni do opuštěného domu, kam poté poslal své lidské přisluhovače.“
„A zabil Davea řidiče, když už nemohl plně ovládat NHE uvnitř něj.“
„Paní Jansenová by byla další, jakmile by posloužila svému účelu. Poté, co by byla mrtvá, měli bychom na ulicích volného lycanthropa. Odvedli jste dobrou práci.“
„Z větší části zásluha Caleba.“
„Slyšela jsem. Nechám vás zase spát, Starkweathere. Do pondělního rána nemusíte chodit.“
„Díky, šéfe,“ John se konečně uvolnil.
Neznělo to, jako by Kaniyar chtěla Caleba uvěznit.
„Ach, ještě jedna věc,“ dodala, než mohl zavěsit, „až v pondělí přijdete podat zprávu, vezměte s sebou pana Jansena. Řekněte mu, že pro něj mám nabídku, kterou nemůže odmítnout.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.