0

Kyo

„Myslím, že ze mě vymačkáš život,“ řekl jsem, když se mi Gray vrhl na záda a objal mě kolem krku.
„Mluvíš, takže můžeš taky dýchat. Pravděpodobně.“ Položil si hlavu na mé rameno a zahákl mi nohy
kolem pasu, tak jsem pokračoval chodbou. Skočil na mě, jakmile jsem opustil Castorovu ložnici.
„Tohle je tvůj trest za to, že ses zranil. Být utulený k smrti.“
Castorovy rty cukaly v úsměvu, když šel vedle nás.
„Nic neříkej, Rede.“
„Nic jsem neřekl.“ Ale jeho úsměv se rozšířil. „Tohle je náš rituál. Nejsi skutečnou součástí rodiny, dokud
z tebe Gray téměř nevymačká život.“
Gray se zachichotal a víc se ke mně přitulil.
Když jsme vešli do kuchyně, vzduch naplnila vůně slaniny, vajec a něčeho pečeného. Raiden stál před
sporákem s oranžovým tričkem nataženým přes široká ramena, a když se otočil, aby nás pozdravil, viděl
jsem, že má na sobě černou zástěru s nápisem „Okusíte někdo párek?“ a byla na něm šipka směřující dolů.
„Doufám, že máte hlad.“ Raidenův úsměv odpovídal jeho hravé osobnosti. „Musíš být hladový, určitě jsi
v noci při všem tom šukání spálil všechny kalorie.“
„Nemusel jsi poslouchat,“ řekl Castor.
„Neměl jsem na výběr. Vy dva jste málem zbořili dům.“
Gray mi sklouzl ze zad a vyskočil na barovou židli.
„Nic jsem neslyšel.“
„To proto, že spíš jako zabitý,“ řekl Raiden a podal mu kousek slaniny.
Gray spokojeně zabručel a pustil se do ní. Raiden prohrábl Grayovi blond vlasy, než se vrátil ke sporáku.
Galen a Simon byli další, kteří přišli do kuchyně. Můj nejlepší přítel povídal něco o nové zásilce, kterou
potřeboval dokončit, a o tom, jak se kvůli neukojitelnému sexuálnímu apetitu jeho druha ráno zpozdil.
„Ahoj, Si.“
„Kyo!“ Simon ke mně přiběhl a přitáhl si mě k sobě, aby mě pevně objal.
„Ach můj bože, jsem tak šťastný, že jsi tady. Jsi v pořádku?“
„Jsem v pořádku. Jako nový.”
Jeho oříškové oči byly zalité slzami, když se odtáhl, aby se na mě podíval. A pak mě plácl do hrudi.
„Ty kreténe. Málem jsem dostal infarkt, když jsem slyšel, že jsi zraněný.“
„Promiň. Příště tu dýku pěkně poprosím, aby mě nezasáhla.“
Zasmál se.
„Je dobré znovu slyšet tvé chytrácké řeči. Obchod bez tebe nebyl jako vždy.“
„Takže jsi ho dokázal nechat otevřený?“ Zeptal jsem se. „Vím, že tě Alastair chtěl nechat na týden tady,
když jsme byli v Řecku a démoni se zaměřovali na určitou oblast ve městě.“
„Clara nám pomohla rozmístit po budově ochranu proti démonům,“ odpověděl. „A Galen byl vždy se
mnou pro případ, že bychom na cestě tam a zpět narazili na nějaké potíže.“
„Já s tebou taky chodím,“ řekl Gray a jeho oči se začaly zavírat. „Pomáhám tě chránit.“
„Jo, to pomáháš.“
Simon se na něj usmál.
Když o několik minut později dorazil Bellamy, přes obličej mu přeběhl mrak. Když se ke mně přiblížil,
vina z něj doslova čišela.
„Omlouvám se, Kyo. Kdybych na té pláži nezaváhal, já –“
„Neomlouvej se,“ přerušil jsem ho. „Ten den se stalo hodně šílených věcí. Nic ti nevyčítám. Dobře?“
Castor položil ruku na můj bok a upřel pohled na svého bratra. Nepotřeboval jsem jejich schopnost čtení
myšlenek, abych věděl, že se kvůli tomu poprali, pravděpodobně víc než jednou.
„Prosím, řekni mi, že na mě čeká čaj,“ řekl Alastair, když vstoupil do místnosti.
Jako obvykle vypadal dokonale a uhlazeně, ani pramínek jeho světlých vlasů nebyl rozhozen.
„Ano.“ Raiden kývl ke sporáku. „Čajové sáčky se vaří.“
„Myslíš, namáčí.“
„To je jedno.“
Časovač na troubě zapípal a Raiden vytáhl velký plech se sušenkami. Vaření mu dělalo radost. Bylo to
znát na lehkosti v jeho kroku, když nám připravoval jídlo, a na jemném úsměvu, který se mu usadil na
rtech.

Nalila se káva, na stůl se položily talíře s jídlem a pak jsme se usadili. Alastair si naplnil šálek čajem a
přidal špetku smetany, než se k nám připojil.
„Daman má kocovinu,“ řekl Bellamy. „Včera v noci se pořádně bavil s Fae. Když jsem se ho snažil
probudit, řekl, že mě zabije, pokud neodejdu.
„Bože, to je takový idiot,“ řekl Castor.
Raiden se zamračil na Damanovu prázdnou židli.
„Chtěl jsem, abychom všichni jedli společně.“
„Ty jsi taková slepičí matka.“ Bellamy se na něj usmál.
Gluttony se trochu začervenal.
„Nemůžu si pomoct. Život je pro nás tak nepředvídatelný. Sdílení jídla je jednou z mála situací, kdy
můžeme být spolu jako rodina. Nikdy nevíš, kdy přijde den, kdy tu nebudeme.“
Někdo si odkašlal a upoutal naši pozornost. Warrin stál ve dveřích do jídelny. Svým mohutným tělem,
svaly a výškou k bratrům dokonale zapadl.
„Dobré ráno.“ Raiden se postavil na nohy a popadl ze skříně další talíř.
„Posaď se. Je tu spousta jídla, pro všechny.“
„Děkuji.“
Warrin si sedl naproti mně u stolu a po bledém krku se mu linul ruměnec. Za tu krátkou dobu, co jsem ho
znal, jsem zjistil, že je ve společenských situacích nešikovný. S mečem v ruce a čelem k nepřátelům byl
mnohem sebevědomější.
Když jsme se pustili do snídaně Bellamy se vrátil ke svému normálnímu koketnímu já. A když se na mě
podíval, barva jeho očí se změnila na smaragdově zelenou.
„Jak roztomilé. Vy dva jste se už prakticky spojili. Jeho vůně tě obklopuje.“
Castor se usmál.
„No, včera v noci jsem ho požádal, aby si mě vzal.“
Gray, který usínal, rychle zachrápal a jeho hlava vystřelila vzhůru.
„Co? Kdo se žení?“
Simon se při smíchu dusil kávou. Galen se na svého druha usmál, než otřel marmeládu, která zůstala na
okraji Simonových rtů.
„Pak je na místě gratulace.“ Alastair usrkl čaje a položil ho zpátky.
I když se zdálo, že ho ta zpráva potěšila, v jeho tváři byl také náznak smutku. Stále truchlil nad ztrátou
muže, kterého miloval?
„Budete mít obřad tady?“
„Nevím.“ Castor se na mě podíval.
„Rád bych, aby byla přítomná tvoje rodina. Tvůj bratr neschvaluje, že jsme spolu, takže nevím, jestli je
vůbec možné, že by se zúčastnil.“
„Promluvím s ním.“ Položil jsem ruku na Castorovu nohu a byl na měkko z toho, že chce, aby tam byl
Tatsuya. Protože jsem ho tam chtěl taky.
Warrin přestal jíst a zíral na svůj talíř. Nemohl jsem říct, jestli je naštvaný nebo ne. I když jsme se
vzájemně dohodli na zrušení našeho manželství, bylo pro mě stále zvláštní ukončit jedno zasnoubení a
téměř okamžitě se ponořit do dalšího. Nedokázal jsem si představit, jaké to pro něj je.
„Princi Warrine?“ zeptal se Alastair.
Warrinovy modré oči se zvedly.
„Jen Warrine, prosím.“
Alastair přikývl.
„Moji bratři a já jsme tvými dlužníky. Jsi víc než vítán, abys zde zůstal tak dlouho, jak budeš potřebovat.
A pokud bychom ti to mohli nějak oplatit, neváhej si říct.“
Měl jsem pocit, že Alastairovi se nelíbí být někomu něco dlužen. Pravděpodobně kvůli jeho hrdosti.
Snídani přerušila neohlášená návštěva. Castor se vedle mě napjal, když dveřmi na terasu vstoupil muž s
bílými vlasy a zlatýma očima. Za ním se složila velká bílá křídla. I když jsem ho nikdy nepotkal, přesně
jsem věděl, kdo to je.
„Lazare,“ řekl Alastair a vstal od stolu.
Anděl si mě a Warrina pohrdavě prohlédl, než se opět zadíval na Alastaira.
„Musíme si promluvit bez přítomnosti cizinců.“
„Kyo je můj druh,“ řekl Castor jedovatým tónem. „Není to cizinec. A Warrin je spojenec. Během bitvy
nám pomohl. Víš, ta bitva, při které jsi byl tak zaneprázdněn místo toho, abys nám pomohl.“

„Dávej si pozor na pusu.“ Lazar se na něj zamračil. „Nepřišel jsem si hrát.“
„Kdo řekl, že si hrajeme?“
„Dost, Casi.“ Alastairův tón obsahoval jasné varování.
To způsobilo, že můj milenec stiskl rty k sobě a zamračil se na anděla, sice tiše, ale pořád stejně naštvaný.
„Pojď do mé pracovny. Promluvíme si tam.“
„Promluvíme si tady,“ řekl Lazarus, i když se nezdál být příliš šťastný, protože ohrnul nos nad stolem s
jídlem.
Lidské jídlo se mu hnusilo? Nebo jsme se mu hnusili my?
„Kde je Envy?“
„V posteli,“ odpověděl Bellamy. „Pokud si ceníš svého života, nebuď ho.“
„Není čas na něj čekat.“ Lazarus si povzdechl. „Přicházím a nesu špatné zprávy. Velmi špatné zprávy. Asa
přesvědčil Nephilim, aby za něj bojovali, i když se to zdálo velmi nepravděpodobné.“
„Kolik?“ zeptal se Alastair.
„Všichni.“
„Všichni?“ Raiden se zamračil.
„No, kromě těch na Baxterově ostrově a přeživších ze Sireniny skupiny,“ odpověděl anděl. „Asa poslal
démony po celé zemi, aby hledali Nephilim. Dělal to, když jste bojovali s Phoenixovou armádou. Dnes
ráno jsem dostal zprávu, že mu všichni přísahali věrnost. Těch pár, kteří odmítli, bylo zabito.“
Alastair odsunul židli a vstal.
„O kolika se tu bavíme?“
„Přes pět tisíc. Někteří jsou dětmi původních dvou set padlých andělů, jiní jsou potomky těch, kteří padli
poté, a zbytek jsou děti jiných Nephilimů. I když ti nejsou tak silní, nemůžeme je podceňovat.“
„Takže v podstatě říkáš, že jsme v prdeli.“ Ozval se Bellamy.
„Říkám, že potřebujete více spojenců.“ Lazar se na mě podíval. „Jsi vodní drak. Alastair se o tobě zmínil,
když jsme spolu mluvili. Je pravda, že tvůj klan bude bojovat s námi?“
Přikývl jsem.
„Máme tisíc válečníků.“
Náš klan se v průběhu let rozrostl, ale kvůli válce mezi našimi druhy, která nás málem vyhladila, jsme
měli ve srovnání s ostatními klany nejmenší počet vojáků.
„A ty?“ zeptal se Lazarus Warrina.
Přistoupil k němu blíž.
„Jsi členem království ledových draků. Slyšel jsem, že máte docela působivou armádu.“
„Deset tisíc vojáků,“ odpověděl Warrin. „A každý den se trénují další.“
Nebyl úplně upřímný. Viděl jsem jeho království. Mělo více než deset tisíc vojáků. Ale měl bystrou mysl
a nevěděl, jestli může andělovi věřit – ne že by mu to někdo mohl vyčítat. Nebylo moudré dát
potencionálnímu nepříteli výhodu tím, že vyložíte všechny své karty na stůl.
„Jaký je postoj ledového klanu k této válce?“ zeptal se ho anděl.
„Král Nikolaj, můj nejstarší bratr, vyjádřil svůj postoj k válce. Zůstaneme neutrální.“
Lazarovo zamračení se prohloubilo.
„Neutrální? Zajímalo by mě, jestli se tak budete stále cítit, až se po Zemi rozběhnou démoni a celé lidstvo
jim bude vydáno na milost a nemilost. Pokud si myslíte, že se syn Lucifera zastaví, tak se mýlíte. Jakmile
bude lidstvo zotročeno, přesune se k ostatním bytostem. Včetně draků.”
Warrinův stoický výraz nezakolísal.
„Pokud ten den přijde, vypořádáme se s ním.“
Věděl jsem, jak se Warrin doopravdy cítí. Chtěl pomoci. Zůstal však svému králi věrný a poslušný.
Odmítl pošpinit jméno svého bratra tím, že s jeho rozhodnutím nebude souhlasit. Dokonalý voják.
„Navrhuji, abyste našli více spojenců a rychle,“ řekl Lazarus Alastairovi. „Protože zatímco ty tady sedíš,
snídáš a bavíš se, Asa tam venku buduje armádu, která by mohla předčit i armádu jeho otce.“
Anděl bez dalšího slova odešel.
„Znamená to, že prohrajeme?“ zeptal se Gray a položil si tvář na ruku. Seděl na kratší židli než všichni
ostatní kolem stolu.
„Ne.“ Alastair zavrtěl hlavou. „Asa může mít teď větší armádu, ale nikdo nás nemůže porazit. Je mi jedno,
jak velkou armádu mají.“
„Říká Pride,“ zamumlal Bellamy. „Musíme čelit faktům. Tímto tempem to bude krvavá lázeň.“

Galen seděl tiše a mračil se. Simon si položil hlavu na jeho rameno a podíval se na něj. Galenovy oči
potemněly, změnily se ze světle šedé na uhlově černou. Poznal jsem ten pohled. Wrath se ho snažil
převzít.
„Klid, velký chlape.“ Simon políbil Galena na krk. „Neboj se. Tohle zvládneme.“
Jedním rychlým pohybem vstal Galen ze židle, popadl Simona a přehodil si ho přes rameno. Vyšel z
jídelny a za chvíli se otevřely a zabouchly přední dveře.
„Bude v pořádku?“ zeptal se Warrin.
„Ano,“ odpověděl Castor. „Když to na Galena přijde, Simon ví, jak ho uklidnit. Obvykle si jdou zalétat.
Nebo si zašukají. Je jen vystresovaný.“
„Znovu si promluvím se svým bratrem,“ řekl Warrin a vstal od stolu. „Uvidíme, jestli ho přiměju, aby
změnil názor.“ Podíval se na mě, a jemně se usmál.
„Gratuluji, Kyo. Přeji tobě a Castorovi všechno štěstí na světě.“
„Děkuji.“
Od něj to znamenalo hodně.
„Proč je tady takový randál?“ zeptal se Daman a vešel do jídelny.
Hnědé vlasy měl rozcuchané, jak se teprve probudil, byl bez košile, což dávalo na obdiv jeho štíhlé tělo a
opálenou pokožku. Byl to jediný bratr, kterého jsem tak dobře neznal, protože byl hodně uzavřený do
sebe.
„Není tu randál,“ řekl Bellamy. „Ty máš jen kocovinu, brouku.“
„Jdi do prdele. Potřebuji kafe. Snědli jste všechno jídlo?“
„Posaďte se, Vaše Výsosti.“ Raiden se přehnaně uklonil. „Udělám ti něco speciálního, abych vyléčil tvou
kocovinu.“
„Dík.“ Daman se posadil ke stolu a podíval se na Warrina. „Na co, sakra, zíráš?“
Warrin rychle odvrátil pohled, tváře mu potemněly, omluvil se a vyšel z místnosti.
Raiden usmažil slaninu, udělal míchaná vejce a znovu ohřál dvě sušenky, než podal talíř Damanovi. Nalil
mu také obrovský hrnek kávy. Nevrlý Nephilim mu poděkoval, než si vzal jídlo a kávu a odešel z
místnosti.
„Není to tak, že by nás nenáviděl,“ řekl mi Castor. „Jenom nikoho z nás nemá tak rád, aby s ním trávil víc
času.“
„Mě má rád.“ Gray přešel k Bellamymu a pověsil se mu na paži. „Někdy mi dokonce dovolí, abych se s
ním mazlil, když kreslí.“
„Můžu upéct dort na vaši svatbu?“ zeptal se Raiden, posbíral naše talíře a hodil je do dřezu.
Otočil kohoutkem, aby je opláchl.
Castor se usmál.
„Jen když slíbíš, že ho nebudeš jíst, dokud do něj neřízneme.“
„To je fér.“
Bellamy šel pomoci Raidenovi naložit talíře do myčky.
„To zahrnuje i to, že ani prst neolízneš.“
Raiden narazil do jeho ramene a Bellamy ho odrazil. Byli jako puberťáci. Nechápal jsem, jak mohli tak
ledabyle změnit téma. Lazar řekl, že Asa má větší armádu než my. Bitva na pláži byla jen ochutnávkou
toho, co nás čeká v nadcházející válce.
„Penny za tvé myšlenky, malý draku?“ Castor mi zastrčil zbloudilý pramínek vlasů za ucho.
„Mimochodem, jsi jediný člověk, kterému bych kdy dal peníze. Tak moc tě miluji.“
„Ty jsi takový pitomec.“ Vydechl jsem a otočil se k němu. „Měli bychom teď vůbec mluvit o svatbě?
Démoni můžou zaútočit kdekoli a kdykoli. A teď má Asa ve svých řadách Nephilimy.“
Alastair se setkal s mým pohledem.
„Tohle je přesně ten důvod, proč byste se měli vzít. Zítřek je v nedohlednu, zvláště v době války. Takže
neodkládejte nic, co můžete udělat hned.“
„Slyšel jsi ho,“ řekl Castor a políbil mě na rameno. „Pojďme naplánovat svatbu.“
***
Nikdy jsem o svém svatebním dni moc nepřemýšlel. Pravdou bylo, že předtím, než mi Tatsuya řekl o
domluvené svatbě s Warrinem, nikdy by mě nenapadlo, že se vůbec ožením.
Ale pak jsem potkal Castora a všechno se změnilo.
Změnil jsem se.
Sotva jsem poznal osobu, která na mě zírala v zrcadle, když jsem seděl na stoličce před ním.

Po téměř dvou týdnech příprav konečně nastal den mé svatby. Tatsuya, i když byl zpočátku trochu
zklamaný mým výběrem manžela, nás požádal, abychom uspořádali obřad v paláci. Warrin se vrátil do
Ruska, ale všichni bratři Nephilim byli přítomni. Gray byl obzvlášť nadšený. Dá jim to také šanci probrat
válku a strategii s mým bratrem.
Ale to až později. Dnešek byl o mně a Castorovi.
Ryoko stála za mnou a jemně se usmívala, když mi hřebenem česala vlasy.
„Vypadáš hezky.“
„To je dobře. Protože mám pocit, že budu zvracet.“
„Miluješ ho, že?“
Přikývl jsem.
„Pak bude všechno v pořádku.“ Studovala můj odraz a upravovala mi vlasy. „Vzpomínáš si na legendu o
červeném provázku osudu?“
„Myslím, že ne.“
„Zavři oči,“ řekla a počkala, dokud neuposlechnu. „Teď si představ řeky života, které tebou protékají,
představ si všechny krevní cévy, které se spojují uvnitř tvého těla. Jeden z těchto červených pramenů
spojuje tvůj malíček s tvým srdcem. Vidíš to?“
Přikývl jsem a představil jsem si červený pramen.
„Tato nit se nezastaví na špičce tvého prstu,“ pokračovala Ryoko. „Místo toho vystřelí před tebe jako šíp,
který tě povede vpřed. Je to síla tvého srdce a je spojena s jedinou další osobou. Ti dva jsou spojeni
osudem.“
„Jako životní partneři.“
„Ano. Vazby, které tě s touto osobou spojují, nebudou nikdy přerušeny, bez ohledu na to, jak daleko od
sebe můžete být. Nic v tomto životě se neděje náhodou. Když ses rozhodl cestovat do podsvětí, abys
zachránil svého přítele Simona, byl to osud, který tě zavedl do bojové jámy, kde jsi našel svého
Nephilima. Červená nit osudu tě k němu zavedla.“
Otevřel jsem oči a podíval se na ni do zrcadla.
„Tak vidíš.“ Usmála se. „Není důvod být nervózní. Dnes přijmeš svůj osud. Všechno je součástí
osudového plánu.“
„Takže ty máš víc červených nití?“ Zeptal jsem se jí. „Jednu pro každého manžela?“
Ryoko se zasmála.
„Ano. Bez kteréhokoli z nich bych byla ztracena. Někteří věří, že srdce je dost velké na to, aby milovalo
jednu osobu, ale to moje v sobě drží všechny mé manžely. Ale už dost o tom,“ stiskla mi ramena. „Je čas
se obléknout.“
U nás bylo zvykem, že ženichové nosili kuro monstuki – formální kimono v černé barvě – s hakamou, což
byly tradiční dlouhé plisované kalhoty. Oblékl jsem si ty své a párkrát vydechl, snažil jsem se uklidnit své
bušící srdce a dostat své nervy pod kontrolu.
Ozvalo se lehké zaklepání a dveře se otevřely. Tatsuya vešel dovnitř oblečený taky v tradičním kimonu.
Černé vlasy měl stažené dozadu.
„Jsi připraven?“
„Ano.“ Přistoupil jsem k němu. „Stále jsi na mě naštvaný?“
„Jakkoli bych byl radši, kdyby sis vzal někoho, jako je princ Warrin, chápu, že tvé srdce si vybralo
Castora. I když to není má ideální představa partnera pro tebe, zdá se, že je to čestný muž… i když trochu
zvláštní. Ale chci jen, abys byl šťastný.“
„Jsem šťastný,“ řekl jsem a uklonil se mu. „Děkuji, Tatsuyo. Za všechno.“
„Přestaň.“ Pokynul mi, abych se narovnal, a já si všiml emocí, které už přede mnou nedokázal skrývat.
Oči mu zářily.
„Všichni na tebe čekají.“
Obvykle se svatby konaly ve svatyni, ale já jsem chtěl tu naši na pláži. Aby moje dvě lásky – Castor a
moře – byly se mnou.
Nic dokonalejšího mě nenapadlo.
Ryoko mě políbila na tvář, než odběhla. Daichi na ni čekal na konci chodby a než se vydali ven, políbili
se. Sora a Akio je následovali a nesli dvojčata.
„Jak jsi to, sakra, dokázal sedmkrát?“
Tatsuya se lehce zasmál.

„Musím přiznat, že s velmi malým citem. Před svatebním dnem jsem žádnou ze svých manželek neznal.
Předpokládám, že to to usnadnilo.“
„Ale teď je miluješ?“
„Ano. Hluboce.“ Pozvedl obočí. „Není pozdě to celé odvolat a místo toho si vzít prince Warrina.“
Ušklíbl jsem se.
„To by sis přál, co?“
„Za pokus to stálo.“ Ale když to řekl, usmál se.
Říjnový večer na ostrově byl teplý, ale ne tak nesnesitelně, a vlhkost byla akorát. Prošli jsme palácovými
zahradami a našli stezku vedoucí k pláži. Byla lemována jemně zářícími lucernami. Srdce se mi v hrudi
rozbušilo rychleji a bušilo mi do žeber. Ty nervy z dřívějška se vrátily. Pořád mi bylo trochu špatně.
Ale všechno to zmizelo, když jsme vyšli zpoza stromů a můj pohled našel Castora.
Stál pod dřevěným obloukem, který byl pokrytý květinami a zelení, a měl na sobě bílý oblek. Jeho rudé
vlasy vynikly na pozadí modrého oceánu za ním. Západ slunce zbarvil oblohu do záblesků žluté a
oranžové s odstíny fialové.
Věděl jsem, že cestu k němu lemují židle, a na těch židlích sedí lidé, ale při chůzi jsem nic z toho neviděl.
Jediné, co jsem viděl, byl on.
Když jsem k němu došel, snažil jsem se ze všech sil zadržet slzy, ale stejně se mi zamlžilo vidění. Když
mi otřel slzy, které mi stekly po tváři, všiml jsem si, že má taky mokré oči. Nepochybně by to normálně
skončilo tak, že bychom se na sebe vrhli, protože tak jsme to dělali, ale zatím jsme se jen usmáli, postavili
se proti sobě a spojili ruce.
„Ahoj,“ řekl jsem.
Castor zářil.
„Napůl jsem čekal, že zpanikaříš a necháš mě tu stát samotného.“
„Nikdy.“ Stiskl jsem jeho ruce pevněji. „Zůstal jsi se mnou, Rede.“
Kněz z posvátné svatyně započal obřad, počínaje modlitbou, která prosila o ochranu a požehnání pro náš
svazek. Pili jsme saké ze sakazuki šálků, které měly široké hrdlo a byly velké jen na pár doušků. Ty, které
jsme použili, byly ze zlata a potlačil jsem smích, když jsem zachytil Castora, jak si je prohlíží, poté co je
Tatsuya přinesl.
Nedivil bych se, kdybych je později našel v našich zavazadlech.
Můj chamtivý parchant.
Oba jsme s Castorem upili tři doušky a Alastair a Tatsuya udělali totéž. Představovalo to zpečetění pouta
mezi našimi dvěma rodinami. Obřadu se obvykle účastnili rodiče, ale tentokrát se téhle role museli
ujmout naši bratři.
„Není to fér,“ zašeptal Raiden z první řady. „Chci trochu saké.“
„Psst,“ řekl mu Bellamy.
Gray seděl vedle Simona a jeho hnědé oči se snažily zůstat otevřené.
Výměna prstenů následovala po san san kudo. Oba zlaté šálky na dně ukrývaly prsten. Jednoduché a
přitom elegantní. Castor mi nasunul ten můj na prst a já mu udělal to samé.
Normálně by obřad skončil krátce po výměně prstenů, ale u nás to byla výjimečná situace. Castor mě
požádal, abych s ním spojil životní síly – spojil naše duše v jednu. To znamenalo, že kdyby jeden z nás
zemřel, zemřel by i druhý.
S válkou na obzoru to možná bylo pošetilé rozhodnutí. Pokud by však konflikt s Asou způsobil Castorovu
smrt, u bohů, chtěl jsem jít s ním.
Nedokázal jsem si představit, že bych žil ve světě, kde by neexistoval.
Alastair vykročil vpřed, aby provedl rituál. V rámci toho jsme s Castorem museli před svědky promluvit
od srdce a následně vypít víno nasáklé prastarou svazující magií. Věděl jsem, co mohu očekávat po účasti
na rituálu pořádaném pro Galena a Simona.
„Mohu požádat o laskavost, než začneme?“ Castor mě pohladil po tváři. „Proměníš se? Chci tě vidět.
Všichni chtějí.“
Srdce mi vyskočilo až do krku.
„Kruci, miluju tě.“
„Vím.“
Podíval jsem se na Tatsuyu a on mi kývl, abych pokračoval. Yuma se posadila po jeho pravici a usmála se
na mě. Někteří moji synovci a neteře seděli za nimi, včetně Hijiriho, který mě neměl rád. Překvapilo mě,
že se mi uklonil, když se naše oči setkaly. Jeho nová manželka, dcera pozemského klanu, seděla vedle něj.

S podporou mé rodiny jsem se cítil uvolněnější. Víc, než jsem čekal. Znovu jsem se podíval na Castora a
uvolnil svého draka. Šupiny se mi rozprostřely po těle, z hlavy mi vyrašily rohy a meč v pochvě na mých
zádech se probudil a naladil se na mé okolí.
„Jsi tak krásný,“ řekl můj manžel v úžasu.
Pohladil mě po tváři.
„Můžeme začít?“ zeptal se Alastair.
„Přísahám, že tě budu milovat až do konce svých dnů,“ řekl Castor s mírným zatřesením v hlase. „Moje
srdce a každý centimetr mého těla patří tobě. To zahrnuje i moje chytrá ústa. Za to se omlouvám.“
Hosté se tomu zasmáli. Já taky.
„A přísahám, že tě nikdy neopustím,“ řekl jsem. „Budu tě milovat i poté, co moje duše opustí tento svět.
Všechno, co jsem, je tvoje. Teď a navždycky.“
„Teď a navždycky,“ opakoval.
Jeho zelené oči jiskřily jako vzácné drahokamy. Strávil svůj život honbou za vším bohatstvím světa a ani
jednou neviděl, že jeho oči jsou to nejcennější ze všeho.
Alastair nalil víno do poháru a promluvil starořecky. Nerozuměl jsem mu, ale Castor se při jeho
poslouchání usmál. Byl to jeho rodný jazyk. Ta slova byla jakýmsi kouzlem, které nás spojovalo
dohromady. Něco z překladu si potichu zamumlal. Magie spojila naše životní síly, naše duše, sjednotila
nás v tomto životě a umožnila nám následovat jeden druhého v tom příštím.
Potom jsme se napili z poháru. Víno bylo sladké s hořkými tóny. Ne tak dobré jako saké. Na chuti mi ale
nezáleželo. Důležitý byl příval tepla, který jsem po jeho vypití cítil. Jak jsem se cítil spojený s Castorem.
Bylo to přesně tak, jak řekla Ryoko. Červená nit připevněná k mému srdci mě k němu dovedla. A nebyla
tu síla dostatečně silná, aby ji kdy přerušila.