0

Castor

Druhá polovina závazného rituálu – který vyžadoval, abychom měli sex – byla odložena po
přijímací večeři. Ruku v ruce jsme se vydali do paláce, který se pro tuto příležitost proměnil v
taneční sál.
Po celé místnosti byly rozmístěny ozdobné stoly, přičemž ten delší byl umístěn výše než ostatní.
Malý ansámbl se posadil stranou a spustil hudbu, když hosté vstoupili a usedli na svá místa.
Působivá přehlídka jídla byla středobodem toho všeho. Barevné sushi, krevety, pražma a červená
rýže. Čtyřpatrový svatební dort, který udělal Raiden, stál uprostřed. Odvedl úžasnou práci.
„Podívejte se na všechno to jídlo!“ řekl Gray a spěchal k němu.
Raiden běžel za ním a z úst mu prakticky stékaly sliny.
„Vraťte se, oba dva“ řekl Alastair a znělo to, jako by se naštvaný rodič pustil do svých dětí.
„Nedělejte mi ostudu před všemi těmi lidmi.“
Raiden našpulil rty, než poslechl. Usmál se však, když se Gray vrátil k jejich stolu a potají
ukusoval krevetu, kterou ukradl z jiného stolu.
Baxter nám zavolal těsně předtím, než jsme odjeli do Japonska, a řekl, že se Titan léčí ze zranění,
i když se ztrátě paže těžko přizpůsoboval. Tato zpráva Raidena velice potěšila a rozveselila.
Nevěděl jsem, jestli se o Titana staral, protože se do něj zamiloval, ale bylo jasné, že se mezi
nimi během našeho pobytu v Řecku vytvořilo jakési pouto.
Tatsuya přistoupil ke mně a Kyoovi. Dračímu králi jsem se moc nepozdával. Viděl jsem to v jeho
tvrdých očích a sevřených rtech. Ale zdálo se, že se mu teď líbím víc, než když jsme se poprvé
setkali.
„Gratuluji,“ řekl.
„Děkuji.“ Kyo se na něj usmál. V jeho hybridní podobě byly jeho zuby špičatější a jeho rysy
ostřejší.
Tatsuyovy oceánově modré oči se přesunuly ke mně.
„Postarej se o mého bratra, Nephilime.“
„Postarám.“ Objal jsem Kya kolem pasu.
Členové Kyoovy rodiny přinesli velký sud saké.
„Tomu se říká kagami-biraki,“ zašeptal mi Kyo do ucha. „Nemůžeme mít oslavu bez saké.“
Zazubil jsem se a sledoval, jak se víko sudu rozlomilo. Všem hostům se nalilo saké, a jakmile se
všichni usadili, podávalo se jídlo. Kyo a já jsme si sedli doprostřed delšího stolu, vedle něj seděl
Tatsuya a vedle mě Alastair.
Jídlo, pití a zábava naplnily následující hodiny. Ženy z vodního klanu předvedly rituální tanec,
když jsme jedli, a poté se otevřel parket pro ostatní hosty k tanci. Všude kolem nás se ozýval
smích a radost ve vzduchu byla nakažlivá.
Hrozba války se k nám v tom tanečním sále nemohla dostat. Dokonce i Alastair vypadal, že si to
užívá.
Bellamy tančil s Kyoovou sestrou a ona se smála, když s ní točil po parketu tanečního sálu. Jeho
oči se měnili pěti různými barvami. Pravděpodobně to byly barvy očí pěti mužů, kteří je z
povzdálí sledovali a usmívali se na ně.

Kyo se ke mně naklonil a řekl mi jejich jména. Ti, kteří se jmenovali Sora a Akio, vešli na
taneční parket a zapojili se do zábavy.
Draci ze zemských a ohnivých klanů byli přítomni, hlavně proto, že někteří z nich se oženili s
členy vodního klanu.
„Mám otázku,“ řekl jsem a naklonil se ke Kyoovi.
Po jednom tanci jsme se zase posadili.
„Nesměj se mi. Ale co se stane, když dva draci z různých klanů mají děti? Má to dítě obě
elementární schopnosti?“
„Ano. Jedna síla je však obvykle výraznější. Tatsuyovy dcery s Maebh mají schopnosti země i
vody, ale země je silnější.“
„Ach. Dobře, další otázka. Odkud jsou všechny dračí klany?“
Kyo se usmál.
„Klany jsou rozmístěny po celém světě. Vodní draci pocházejí z Japonska. Pozemský klan
pochází z Irska a klan ohně pochází z Egypta. Ledoví draci jsou z Ruska.“
„A co pátý klan? Vítr, že?“
Kývl.
„Nacházejí se v horách Nového Zélandu.“
„Daman to pravděpodobně všechno ví,“ řekl jsem a podíval se na svého introvertního bratra.
Stál u protější zdi se zkříženýma rukama a sledoval lidi.
„Je to dračí šílenec v naší rodině.“
„Pojď k nám,“ řekl jsem Damanovi telepaticky. „Přestaň trucovat.“
„Udělám, co považuju za vhodné,“ odpověděl Daman a jeho pohled se na okamžik stočil ke mně.
„Tak mě nech na pokoji a běž šukat svého novomanžela.“
Do hrudi mě zasáhl výbuch žárlivosti, ozvěna jeho pocitů. Závist ho ovládla. Mé srdce se s ním
sevřelo.
Za všechny ty roky, co jsem Damana znal, jsem si nemyslel, že by byl někdy šťastný. Hřích,
který ztělesňoval, ho činil přímo nešťastným. Žárlivým. Zlomyslným. Smutným. To byl důvod,
proč si Konnarův klub tak užíval. Dával mu od toho všeho malou úlevu.
Najednou se dveře tanečního sálu rozlétly.
Moje ruka automaticky zamířila k dýce ukryté pod mým sakem, vyskočil jsem na nohy a stáhl
Kya za sebe. Tatsuyovi strážci si stejně rychle připravili zbraně.
„Ledové království je tady!“ zvolal muž, který vtrhl dovnitř.
Do tanečního sálu vstoupil muž se středně dlouhými stříbrnými vlasy a mohutnou svalnatou
postavou. Na hlavě mu seděla tenká koruna a jeho oděv se skládal z kožešiny a vrstev, díky nimž
by se v tropickém klimatu nepochybně zpotil.
„Král Nikolaj,“ řekl mi Kyo.
Warrin šel za ním a za ním skupina ozbrojených mužů. Nikdo z nich neměl tasené zbraně, ale
jejich ruce spočívaly na jílcích mečů. Většina z nich měla blond, bílé nebo stříbrné vlasy s
několika bledě modrými prameny.
„Zasraní svatební kaziči,“ zamumlal jsem. „Myslíš, že jsou naštvaní, že se bereme? Myslel jsem,
že to Warrin vzal v pohodě.“

„On ano.“ Kyo si je prohlížel s hlubokým zamračením. „Musí existovat jiný důvod, proč jsou
tady.“
„Králi Nikolaji,“ ozval se Tatsuya a klidně vstal ze své židle. „Čemu vděčíme za tu čest?“
Ledový král se zastavil na úpatí schodů vedoucích k našemu stolu.
„Přišli jsme na oslavu. Musím říct, že mě bolí, že jsi nás nepozval.“
Jeho přízvuk byl silný, takže jeho už tak drsný hlas zněl ještě drsněji.
„Omlouvám se,“ řekl Tatsuya. „Vzhledem k okolnostem mi přišlo neslušné pozvat tě na svatbu
muže, kterého si měl tvůj bratr vzít. Ale teď, když jste tady, připojte se k oslavám.“
„Přijímám.“ přikývl Nikolaj.
Alespoň vypadal přátelsky.
„Svatba ale není jediný důvod, proč jsme přišli.“
Jeho pohled na mně chvíli setrval, než pokračoval dál.
„Kdo z vás se jmenuje Alastair?“
„Já.“ Alastair vykročil vpřed.
„Mám pro tebe návrh,“ řekl mu Nikolaj. „Doporučuji, abys ty a tví muži šli s námi, abychom si
mohli promluvit v soukromí.“
Nemohlo to počkat na později? Účinky vína nasáklého magií způsobily, že mé tělo po Kyoovi
prahlo. Toužil jsem dokončit rituál. Stát se s ním jedním.
„Jakákoli obchodní jednání budou muset počkat do zítřka,“ řekl Tatsuya. „Nebylo by to fér vůči
novomanželům.“
„Málo mi záleží na spravedlnosti, králi Tatsuyo,“ řekl Nikolaj. „Ušel jsem dlouhou cestu a
nebudu na nikoho čekat. Diskuse proběhne hned nebo vůbec.“
Tatsuya zaťal čelist, než se podíval na mě a Kya, pak zpátky na ledového krále.
„Dobrá. Ale připojím se k této diskusi.“
„Ale samozřejmě.“
„Pokračujte,“ řekl Tatsuya svatebním hostům, než sešel po schodech směrem ke králi ledových
draků.
Hudba se znovu spustila.
„Zůstaňte ve střehu,“ řekl nám Alastair, když jsme se setkali uprostřed tanečního sálu. „Jen pro
případ, že by to byla past.“
Kyo zůstal blízko mého boku, když jsme opustili místnost a vydali se chodbou. Gray se snažil
udržet oči otevřené, a tak Galen klesl na jedno koleno, aby mu Gray mohl skočit na záda. Král
Nikolaj šel vedle Tatsuyi a Warrin je následoval. Zbytek ledových draků šel za námi. Byli jsme
mezi nimi vklíněni.
Naštěstí ozbrojení vojáci zůstali v hale, když jsme došli k jedné z mnoha místností a vešli
dovnitř.
Hvězdy zářily za okny, když ostrov zahalila tma. Tatsuya pokynul ke stolu uprostřed místnosti a
posadili jsme se kolem něj. Všichni kromě Damana, který se rozhodl postavit se ke zdi.
Nikolaj promluvil jako první.

„Urychlím to, aby oslava mohla pokračovat. Můj bratr Warrin mě požádal, abych přehodnotil
svůj postoj k vaší válce. Věří, že armáda démonů bude pro svět představovat mnohem větší
hrozbu, než jsem si původně myslel.“
Warrin, který seděl vedle Nikolaje, stále upíral pohled na stůl. Skoro jako by se za něco styděl.
Nebo dokonce cítil vinu.
„Jsem zastáncem tradicí,“ pokračoval Nikolaj a jeho přízvuk sílil, čím rychleji mluvil. „Od
počátku našeho klanu přicházela spojenectví, politická nebo jiná, ve formě manželství. Nabízí
jisté záruky, které podepisování smluv nebo proklamací míru prostě neposkytují.“
Sakra. Tušil jsem, kam tím míří. Zachytil jsem Alastairův pohled a zdálo se, že si uvědomil totéž.
„Potřebujete spojence, ale já nemám důvod poskytovat pomoc nebo slibovat věrnost vám nebo
vaší věci.“ Nikolaj se zaměřil na Alastaira. „Ty a tvá skupina Nephilim jste nejsilnější svého
druhu. Dalo by se dokonce říct, že jste královský rod. Nejen v hierarchii nejvýše z vašich řad, ale
také nejmocnější. Každý z vás by se skvěle hodil a slyšel jsem, že všichni máte rádi společnost
mužů. Můj návrh je tento: pokud chcete, aby vám ve válce pomohl ledový klan, jeden z vás si
bude muset vzít prince Warrina.“
Warrin sklonil hlavu ještě víc. Bylo mi ho líto. Bylo zřejmé, že si to jeho bratr vynutil.
„Vaše nabídka je velmi laskavá,“ řekl Alastair napjatým tónem. „Mohli bychom to probrat?“
„To je to, co právě děláme.“ Nikolaj mávl rukou směrem k nám. „Diskutujeme o tom. Tato
nabídka nebude trvat dlouho, proto vám navrhuji, abyste mi brzy odpověděli. Nejsem známý
svou trpělivostí.“
„Nedělej to,“ řekl Bellamy prostřednictvím našeho myšlenkového spojení.
„Říkáš to jen proto, že víš, že jsi ten, koho si vybere,“ odpověděl Daman. „Hezkého chlapce.“
„Můžeš mě vinit? Sex s draky je úžasný, zvláště pokud jsou ve svých hybridních podobách, ale
netoužím si někoho takového vzít.“
Zůstal jsem mimo diskusi, protože jsem už byl ženatý. Galen také.
„Potřebujeme spojence,“ přerušil je Alastair. „A ledový klan má přes deset tisíc válečníků
připravených k boji. Nebylo by moudré nabídku odmítnout.“
„Tak si ho vezmi,“ řekl Bellamy.
„Přijmu tvůj návrh,“ řekl Alastair ledovému králi.
Cítil jsem, jak ho bolelo srdce, když ta slova říkal. Nebyl v citovém rozpoložení, aby si někoho
vzal, ne když ještě truchlil nad Josephovou smrtí. Ale obětoval se, aby to nikdo z nás ostatních
nemusel dělat.
„Vlastně,“ vložil se do toho Warrin a zvedl pohled. „Trochu jsem o tom přemýšlel a už jsem si
jednoho z vás vybral.“ Podíval se mi přes rameno. „Jmenuješ se Daman, že ano?“
Daman na něj zíral.
„Proč si sakra chceš vzít mě?“
„Protože jsi nejkrásnější,“ odpověděl Warrin.
Bellamy se ušklíbl, čímž si vysloužil lehké drbnutí od Raidena. Gray spal na Galenově klíně a
jeho hlava spočívala na Simonovi, který seděl těsně vedle něj. Galen si přitáhl židli svého druha
co nejblíže. Pochopil jsem ten instinkt. Ještě jsem nebyl plně spářený s Kyem ale cítil jsem se
vůči němu stejně ochranitelsky.

„Já…“ Daman zkřížil ruce a otočil hlavu na stranu.
I když to bylo kvůli jeho opálenější pleti hůře vidět, jeho tvář byla trochu zarudlá.
„To je jedno. Přijímám.“
Z nás všech byl vybrán Daman. Jak to ovlivní jeho hřích? Byl zvyklý zůstávat v pozadí, být
přehlížen, s výjimkou případů, kdy tančil a svlékal se v Konnarově klubu. Snažil jsem se
pochopit jeho emoce, ale nešlo to.
„Výborně,“ řekl Nikolaj a jednou tleskl rukama. „Svatba je připravena na zimní slunovrat.
Všichni jste samozřejmě srdečně vítáni, ale radím vám, abyste se teple oblékli. Specifika aliance
budou projednána později. Prozatím se vraťme k oslavě.“
***
Měsíční světlo pohladilo Kyoovu kůži, když se naše nahá těla zamotala do prostěradel, můj penis
zanořený hluboko v něm. Balkonové dveře byly otevřené a propouštěly dovnitř jemný vánek a
vůně, slané vody z moře a květin z palácových zahrad.
Ale moje oblíbená vůně? Ta, která šla od něj. Lekníny smíchané se saké, které pil na svatbě.
„Takhle se mi to líbí, Rede.“ Kyo zahákl nohu kolem mého pasu, když jsem ho převalil na záda a
znovu do něj zajel.
Moje duše předla, když jsem mu podepřel zadek a vzal si ho hlouběji. Mým krevním řečištěm
proudila poutací magie a hlava se mi zatočila z její intenzity. Zdálo se, že necítím jen své
potěšení, ale cítil jsem i to Kyoovo.
„Sakra, to je úžasné,“ řekl jsem.
Než vydal tiché zasténání, usmál se.
Když na mě Kyo pohlédl, jeho oranžové oči slabě zářily. Už dříve mi řekl, že draci se páří ve
svých hybridních podobách. Byl to jejich způsob, jak svému druhovi dokázat svou věrnost. A tak
jsem ho požádal, aby zůstal přesně takový, jaký byl – abych mohl milovat každou jeho část.
„Jsi můj,“ řekl jsem a znovu a znovu ho nabíral.
„Jsem tvůj.“ Chytil mě za boky a konečky jeho prstů s drápy mi přejely po kůži.
Jeho pevné sevření kolem mého penisu bylo zatraceně neuvěřitelné. Nemohl jsem se toho
nabažit. Spojil jsem naše ústa dohromady, když jsem začal přirážet tvrději. Když jsme se líbali,
hladil jsem křivku jeho rohu a kochal se slabým sténáním, které mi vdechoval do rtů.
„Pojď sem,“ řekl jsem, než jsem si sedl na paty a přitáhl si ho na klín tak, že si na mě obkročmo
sedl.
Kyo se nabodl na můj penis a zadíval se mi do očí.
„Sex je tentokrát jiný.“
„Je to svazující kouzlo,“ zalapal jsem po dechu. „Cítíš, jak to tebou prochází?“
„Mhm. Cítím i něco jiného. Něco velkého.“
Můj smích přešel ve sténání, když zrychlil a jel na mě tak dobře, že se mi zkroutily i prsty u
nohou.
„Do prdele. Nepřestávej. To je tak dobrý pocit.“
S našimi spojenými těly jsem vše cítil tak silně. Pocit, jak jeho zadek objímá můj penis,
elektrické brnění, které za sebou zanechal, když mi přejel rukama po kůži. Nejvíc ze všeho jsem
cítil hlubokou bolest v srdci z toho, jak moc jsem ho miloval.

„Jsem tak rád, že mě můj červený provázek dovedl k tobě,“ zakňučel Kyo a přitiskl si obličej k
mé čelisti.
Nevěděl jsem, co to znamená, ale stejně se mi v krku udělal knedlík. Přemožen emocemi jsem ho
znovu políbil a uvolnil křídla. Obtočily se kolem Kya. Peří vytvořilo prostor, kde existoval jen on
a já.
Nic se nás nemohlo dotknout.
„Musím tě kousnout, abych dokončil rituál,“ řekl jsem a svaly se mi třásly.
Byl jsem tak zatraceně blízko vrcholu.
Kyo naklonil hlavu dozadu, aby odhalil hrdlo.
„Udělej to.“
Moje zuby se zabořily do jeho krku, zrovna ve chvíli, kdy mě pohltil orgasmus. Když mi jeho
krev naplnila ústa, po těle mi proletěly drobné exploze. Chutnal sladce s květinovým podtónem,
jako sakury a jaro. Cítil jsem, jak se moje duše proplétá s jeho, připojuje se k ní všemi možnými
způsoby. Dělá nás celistvými.
„Castore!“ Kyoovy drápy se mi zaryly do ramen, když se otřásl a i on vyvrcholil.
„To je ono, draku.“ Držel jsem ho rukama a křídly, když se třásl silou svého orgasmu.
Olízl jsem stopy po kousnutí, než jsem se přitiskl na jeho rty v drsném, vášnivém polibku.
Ani jeden z nás se nepohnul, když jsme sestoupili z našich výšin a líně se líbali, když mi seděl na
klíně. Užívali jsme si chuti jeden druhého, nových pocitů proudících našimi těly, jak jsme se
nakonec stali jedním.
„Rede?“ Kyo se odtáhl, aby se na mě podíval. „Jednou ses mě zeptal, v co věřím. Tohle je moje
odpověď. Věřím v tebe. V nás. Právě teď v tuto chvíli.“
„I já v nás věřím.“ Přitáhl jsem si ho blíž a políbil ho. „Co je to červená nit?“
Jeho chraplavý smích byl rozkošný.
„Je to příběh, který mi vyprávěla Ryoko. Červená nit osudu vede z našeho srdce k našemu
malíčku a spojuje se s osobou, kterou máme v tomto životě najít. Náš osudový partner.“
„To se mi líbí.“
„Mě taky.“ Uvolnil se proti mně. „Nečekal jsem, že se objeví král Nikolaj. Chudák Warrin je
vržen do dalšího domluveného manželství. Jak si myslíš, že to Daman zvládá?“
„Pravděpodobně nějakými drinky a orgiemi.“
„To zní jako tvé staré já.“
„Šukal jsi s tím Reaperem,“ připomněl jsem mu.
„A ty jsi šukal Jaspera. Takže zmlkni.“
„Miluju, když jsi divoký.“ Usmál jsem se a přitáhl si ho k sobě, když jsem dolehl zpátky na
postel. „Ale nemusíš si dělat starosti. Moje tělo je teď jen tvoje. Jsem jen tvůj.“
„A já jsem tvůj.“
Změnil se zpět do své lidské podoby, šupiny, drápy a rohy ustoupily. Moje křídla však zůstala
kolem nás, když jsme leželi.
„Tvoje peří mě lechtá,“ řekl, než se nadechl.
Zasmál jsem se a přitáhl si ho blíž. Nikdy jsem nebyl tak šťastný.
„Zvykni si na to. Se mnou a mým peřím se budeš muset vypořádávat celou věčnost.“

„A s tvými zvyky utrácet.“
„Hej, taky ti něco koupím. Chceš novou motorku nebo deset? Jsou tvoje. Stačí říct slovo.“
„Ty hlupáku.“ Kyo se na mě převalil a zasmál se. „Vše co chci, jsi ty. Teď a navždycky.“
Natáhl jsem se a pohladil ho po tváři, srdce mi poskočilo, když jsem si uvědomil, že je to
skutečné.
„Teď a navždycky.“
Bojovali jsme za to – tvrdě jsme bojovali jeden za druhého – a teď jsme byli spolu, spojeni na
celý život. Jako milenci. Manželé. Spřízněné duše.
„Miluji tě, malý draku.“
„Taky tě miluji. Ale pořád tu přezdívku nesnáším.“
„Tak proč se usmíváš?“
Kyo se zasmál.
„Protože se mi to možná líbí. Jenom trochu.“
„Dobře. Budu to říkat každý den.“
Položil si hlavu na mou hruď.
„Nemůžu se dočkat.“
Vtiskl jsem svůj obličej do jeho tmavých vlasů a zavřel oči.
„Já taky.“

Konec