„Ach jo, už je tady zase,“ povzdechne si Li Sha.
Zadívám se stejným směrem a všimnu si ženy v bílých šatech.
Na tváři nemá kromě řasenky a lesku na rty žádný make-up, je přirozeně krásná a na první pohled
nevinná. Nikdo by do ní neřekl, že je to stalker.
Každý den chodila do našeho obchodu kvůli šéfovi.
„Šéf jí už jasně jednou řekl, že o ni nemá zájem. Přesto sem pořád chodí!“ zamračila se Li Sha.
„Šéf je určitě populární,“ zabručel jsem s očima zabodnutýma na knihu, kterou jsem zrovna držel
v ruce.
„To je přece jasné s jeho tváří,“ Li Sha pozvedne obočí a podívá se na mě jako na pako.
Na hrudi ucítím píchnutí.
Je opravdu velmi krásný.
„Líbí se ti?“ zeptám se a natáhnu se po další knize.
„Mě? V žádném případě. Navíc jsem už zadaná,“ zabručí a já vidím, jak se mírně začervená.
„Mám hotovo,“ vrátil jsem poslední knihu do regálu a vydechl.
Práce mě bavila, jen bych si přál víc vidět šéfa.
„Skvěle. Šlo nám to dneska rychle. Tak pro nezajdeš za šéfem? Bude vzadu,“ ukázala Li Sha na
dveře a mně se zadrhl dech v hrdle.
Četla mi snad myšlenky?
A navíc…
„Je tady?“ vyletělo ze mě dřív, než jsem si to stačil promyslet.
„Jasně. Obvykle se prochází po venku, když sem přijde ona, ale dneska potřeboval něco udělat ve
skladu,“ zašklebila se Li Sha na ženu v bílých šatech.
Pomalu jsem její poslední slova ani neposlouchal, jak jsem vyrazil za šéfem.
Srdce mi tlouklo jako zběsilé, když jsem otevřel dveře a uviděl ho stát uprostřed místnosti, zalité
sluncem, které pronikalo skrz okno.
Nedokázal jsem se ani pohnout, jak mě ten pohled zcela uzemnil.
Opravdu byl neskutečně nádherný!
Možná bych tam stál, dokud by mě sám nevyhodil, ale koutkem oka jsem si všimnul, jak se z
horní police uvolnilo pár knih.
„Pozor!“ vykřikl jsem a vrhl se vpřed.
Strhl jsem šéfa stranou a než jsem se nadál, skončil jsem na jeho pevném těle.
Skoro jsem ani nedýchal a chvíli hleděl do jeho krásných očí, než mi to všechno došlo a já z něj
konečně slezl.
„Jsi… Jsi v pořádku?“ zahuhlal jsem s rudými tvářemi a pohledem zabořeným do země.
„Díky tobě,“ odpoví s lehkým úsměvem.
Setkávám se s jeho pohledem, než se otočí zády ke mně a podívá se z okna.
„Chceš s něčím pomoct, šéfe?“ zeptám se po chvilce ticha a snažím se aspoň něčím rozptýlit a
nemyslet pořád na jeho pevné tělo.
Je ticho. Podívám se na Chena. Dívá se pořád z okna a vypadá, jako by byl myšlenkami někde
jinde.
Cítím, jak se mi svírá hruď, a otvírám ústa, abych něco řekl.
„Už jsi slyšel o drakovi a jeho perle?“ promluví a já překvapeně zamrkám.
„Jo… Slyšel. Před pár dny od místního vypravěče,“ přikývnu.
„Co si o tom příběhu myslíš?“ znovu se na mě podívá a já pocítím náhlý tlak pod jeho upřeným
pohledem.
Jako špičkový student jen zřídka, pokud vůbec, cítím tlak ze strany učitelů, když nás zkouší, ale
teď jsem už chápal, co tím ostatní spolužáci myslí.
„Hm… No, jde o varování před lidskou chamtivostí…“ vzpomněl jsem si na to, co říkala Li Sha.
„A co ten drak a jeho perla?“ zeptá se mě znovu.
„Cože?“
Připadal jsem si trochu jako idiot, ale moc dobře jsem nechápal, na co se vlastně ptá.
„Co si myslíš o vztahu mezi drakem a jeho perlou,“ upřesní svou otázku.
„Vztahu?“ poškrábu se rozpačitě na hlavě.
„Myšlenka, že jsou si dva lidé souzeni,“ promluví znovu.
„Šéfe, nevěděl jsem, že jsi takový romantik,“ uchechtl jsem se, ale vzápětí můj úsměv poklesl.
„Zapomeň na to,“ povzdechl si Chen a otočil se zase k oknu.
Cítil jsem, jak se uvnitř mě něco zlomilo a zoufale jsem se snažil něco vymyslet a říct, aby se na
mě znovu podíval a promluvil, aby mi to vysvětlil, protože jsem si teď připadal, jako bych
propadl u nějaké důležité zkoušky.
Najednou se ozve rána, jak se rozletí dveře, ve kterých stojí Li Sha.
„Už je pryč, šéfe,“ oznámí a prstem si posune brýle na nose.
„Dobře, díky,“ řekne Chen a pak kolem mě projde, jako bych tam snad ani nebyl.
„Co tam tak stojíš?“ houkne na mě Li Sha.
„Už jdu,“ zabručím a povzdechnu si.
Naposledy se podívám na místo, kde ještě před chvílí stál Chen, jako bych si ten obraz chtěl vrýt
do paměti navždy a mimoděk mi pohled sklouzl na malý stolek pod oknem.
Ležela na něm červená kniha, kterou Chen držel v ruce, když jsem přišel.
Na hřbetu knihy vidím, zlatým písmem napsáno Dračí perla…