Je tu další článek od Is a další, který bude na více částí. Historie Japonska je neuvěřitelně komplikovaná, plná zvratů, tajemství, krutých a tvrdých soubojů, ale i legendárních hrdinů, odvahy a odhodlanosti. Pojďme se podívat, jak to všechno začalo, a třeba se dozvíte i něco, co jste doposud ještě nevěděli…

 

 

Raná historie Japonska

Japonské ostrovy zasáhly dvě významné paleolitické vlny – první přibližně před 100 000 – 200 000 lety. Nově objevená keramika je z období před 10 000 lety.

Ostrov Hokaidó obývali Ainuové, vykazující prvky bílé rasy. Míšení způsobilo rozdíly v tělesné stavbě Japonců oproti Korejcům a Číňanům. Objevují se i vlivy malajské oblasti.

První neolitická kultura se nazývá Džomón (typický provazovitý vzor) z období asi před 6000 lety. Obživou byl lov, rybolov, sběr plodů, korýšů a měkkýšů a vznikaly tzv. Mušlové hromady. Bydlelo se v zemljankách.

Džomón keramika

 

 

Ve 3. st. př. n. l. Nastupuje období Jajoi v oblasti Kantó. Keramika vzniká již na hrnčířském kruhu, pěstuje se rýže zavlažováním, vyrábí se bronz a železo, udržují se kulturní styky s Čínou.
Na období Jajoi přímo navazuje tzv. Mohylová kultura – zasypávané hrobky vládců ve tvaru klíčové dírky – přední strana je rovná, zadní kulatá. Největší mohyla patří císařovně Nintokuovi
z počátku 5. st. (necelých 40 m vysoká a téměř 500 m dlouhá). Uvnitř jsou soustředné kruhy
z keramických válců a keramika – Haniwa. Počíná se projevovat korejský vliv.
Válečníci jezdili na koních, měli dlouhé rovné železné meče, přilby a brnění ze železných plátků.
Keramika byla vypalována za vyšších teplot, obydlí již stavěli nad zemí a střechy pokrývaly došky.

Strážní věž z období Jajoi v Jošinogari

Rané období do 5. – 6. st. = vznik japonského státu.

Čínské a korejské záznamy popisují japonskou kulturu ve svých kronikách, např. Kronika Wej … japonský lid dbá zákonů, pěstuje věštby, rituální očistu, ale má sklon k pití, jsou zde zruční tkalci, zemědělci, rybáři, kteří tvoří přísně sociální společnost – příslušnost je označena tetováním nebo jiným tělesným znamením. Země je rozdělena do „sta“ států – od 1 do 70 000 domácností, usedlostí, kde vládne král nebo královna.
Západní části vládla neprovdaná Himiko – vysoká kněžka státu Jamatai.
Japonské záznamy- kroniky, jsou nespolehlivé a protichůdné, často psané tak, aby upevnily prestiž vládnoucího rodu (Kodžiky r. 712, Nihongi r. 720)

Systém rodů UDŽI
Je vlastně velký počet rozvětvených rodových společenství jímž dědičně vládla hlava rodu. Dále zde byly podřízené skupiny BE, zemědělské komunity, rybáři, tkalci, hrnčíři…

Stát JAMATO byl vlastně původně seskupení rodů UDŽI.
Dvůr Jamato hierarchicky rozdělil rody a udělil jim tituly – kabane – připomínající jihokorejský systém Silla.
Do systému patřil Hlavní velký komoří (óomi) Komoří (omi), což byli méně významní členové panovnického rodu. Dále Hlavní velký náčelník (ómuradži) Náčelník (muradži), tedy ti, kteří nebyli v přímém pokrevním svazku s vládnoucím rodem.
Hlavní později pracovali jako ministři pod panovníkem.

Šintoismus (šintó = cesta božstev) v té době bylo hlavní funkcí hlavy rodu být vládcem, správcem, a strážcem kultu rodového božstva. Pokud nějaký rod získal politickou nadvládu, pak byla uctívána i jeho božstva. Obecně lze však říci, že stále platilo:
-nadřazené postavení bohyně Slunce
-božstva, nebo-li kami, znamenala velkou úcta k přírodním dějům a duchovním silám
-náboženství je bez propracované filozofie
-morální kodexem je rituální čistota (exorcismus, omývání, kultická abstinence, kněží jsou prostředníci pro styk s božstvy)
-volný svazek kultů a představ.
Do této kategorie se poměrně snadno dostávali císaři i jiní smrtelníci. Představa božského původu císaře se v očích Japonců od křesťanské podstatně liší.
Po celém Japonsku je rozseto mnoho svatyní, známá je např. svatyně bohyně Amaterasu v Ise. Ke všem vedou torii, což jsou jednoduché brány ze dvou sloupů a jednoho či dvou břeven.
Šintoistické obřady mají obvykle jednoduchý průběh – tlesknutí dlaněmi (přivolání pozornosti božstva), uklonění, (někdy obětování), vypláchnutí úst vodou (popřípadě mávání posvěcenou větévkou, které prováděl kněz). U chrámů se konaly velkolepé slavnosti.

Icukušima
Autor: Rdsmith4 – Vlastní dílo, CC BY-SA 2.5,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67543

Pokračoval příliv vzdělanců z Koreje až do počátku 9. století. Vliv na to měla i Kaja – japonská država na jihu Korejského poloostrova asi do max. 7. století.
Buddhismus se začal objevovat kolem poloviny 6. století. Vyvolal však zpočátku vlnu odporu. Dostalo se mu však podpory rodu Soga (vítězové – Velcí komoří – nad rodem Mononobe) a ti prosadili Buddhismus u dvora, který se tak stal prostředníkem pro přejímání čínské kultury.

Systém UDŽI přestal pomalu vyhovovat svou formou potřebám doby, jelikož bránil efektivní kontrole jednotlivých území. Nejmocnější dvorské rody začal zastiňovat svou mocí panovnický rod doprovázely to samozřejmě střety a šarvátky (neexistovalo pravidlo pro následnictví).

Princ Šótoku – vítězství Sogů 587 zajistilo dominanci u dvora Jamato. Regent neteře Umaka a spolu s Umakem zavedl řadu reforem podle čínského vzoru s posílením ústřední vlády v Japonsku.
Roku 604 přijal princ čínský kalendář.
Vydal Ústavu o 17 článcích (někteří badatelé to pokládají za podvrh), která obsahuje čínský koncept absolutní moci vládce, centralizovanou moc, byrokratický systém státní správy, obecnou vážnost buddhismu a zásady čínského konfucionalismu.
Nový systém dvorských hodností pro úředníky, který vytlačil starý systém kabane (8 stupňů, hodnosti děleny na starší a mladší, od čtvrté níže se dělily na vyšší a nižší. Každá vládní funkce předpokládala zastávání některé z 26 hodností od staršího první hodnosti, po mladšího osmé nižší hodnosti).
Podařio se mu zvýšit úroveň poselstev, která mířila z Japonska do Číny. Do 8. století se pro každé poselstvo stavěly 4 nové lodě a na každé bylo 500 – 600 osob. Docházelo však k častému ztroskotání, protože neměli kompas a díky nedobrým vztahům z Koreou se nemohli plavit podél korejského polostrova. Cílem bylo osvojit si v Číně množství intelektuálních a kulturních statků, které by podpořily rozvoj Japonské kulturní a společenské přeměny.

Šótoku na dobové kresbě

 

Fudžiwara no Kamatari

Reformy TAIKA
Po smrti Šótokua si rod Soga znepřátelil ostatní dvorské rody despotickou vládou. To nakonec vedlo roku 645 k vyhlazení rodu a nástupu císaře Tenčiho, kterému pomáhal dvořan Kamatari – později přijal jména Fudžiwara no Kamatari a stal se tak zakladatelem mocného dvorského rodu Fudžiwarů. Došlo k dalším velkým reformám, především se změnilo počítání let podle ér stanovené délky podle různých událostí, ale až od roku 1868 se vyhlášení éry vázalo na nástup nového císaře.
Naniwa (současná Ósaka) je hlavní město s budovami v čínského stylu, jsou založena ministerstva ústřední vlády, jednotná správa ve všech provinciích, jednotný daňový systém. Provedl se soupis obyvatelstva roku 670. Vydaly zákonníky čínského typu. Mnohé ze zákonů platily často jen na papíře a i ostatní změny probíhaly obvykle velmi pozvolna.
Zákoník TAIHÓ z roku 702 ustanovil trvalé hlavní město – Fudžiwaru v narské kotlině, později bylo mnohem významnějším městom Heidžó, známé také jako NARA (710 – 784 hlavním městem).

Období NARA
Nara byla vybudována půdorysně podle města Čchan-an v Číně, ale poději město zaniklo. Nová NARA pak byla později vystavena kolem chrámů a svatyň, které obklopovaly původní město.
Císař Kammu se rozhodl opustit Naru (781 – 806) a založil nové město Heian roku 794, později pojmenované Kjóto (mělo šachovnicový půdorys jako Nara a Čchan – an).

Moc byla v rukou císaře (tennó = nebeský vládce) v centralizovaném státě, ale nepatilo to tak úplně ve skutečnosti. Císař byl neustále pod vlivem mocných dvorských rodů. Upustilo se od dosazování žen na trůn, které bylo dříve časté. Vydrželo to tak dalších devět století.
V čele vlády byla Státní rada (Dadžókan), se 4 ministry, pod nimi bylo 8 ministerstev.
Obřady u dvora provázela hudba (gagaku) a tanec.
Země byla rozdělena do provincií, členěných na okresy a vesnice. V 9. st. to již bylo 66 provincií
v regionu Kinki okolo hlavního města a správní oblasti DÓ, které je spojovaly.
Dohled měli guvernéři a jiní úředníci vyslaní dvorem, okresy a vesnice spravovali místní předáci.
Veškerá rýžová pole patřila teoreticky císaři, půda byla rovnoměrně rozdělována těm, kteří na ní hospodařili. Platila se naturální daň, daň v textilních výrobcích a robota, která byla největší zátěží (patřila sem i vojenská služba, ale ve skutečnosti nevznikla velká branná moc čínského typu – chyběli mocní vnější nepřátelé. Byly jen palácové ozbrojené strážní oddíly).

 

Vláda byla často nucena dělat mnoho ústupků vůči mocným rodů v tradiční rodové organizaci společnosti.
Docházelo ale k málo vojenským sporů, např. několika tažením proti Ainuům na severu Honšú.

Narské Japonsko však stále bylo proti Číně hodpodářsky zaostalé, mince jako platidlo příliš nefungovaly, spíše zůstávala naturální směna. Staré dvorské rody se jen rozšířily na dvorskou aristokracii zvanou KUGE, přidělování úřadů podle výsledků zkoušek se neuchytilo. V akademii studovali jen chlapci z aristokracie a nestala se „líhní“ vzdělaných vládních úředníků. Aristokraté se dělili na tři úrovně podle dvorských hodností.
Rolnictvo dosáhlo určitého zlepšení svého statutu (dříve otrocké komunity BE), odváděli daň přímo vládě a ta jim garantovala právo na půdu.

Šíření buddhismu
Ten nejprve Japonce nijak nepřitahoval, přitažlivý byl jen Buddha jako magický ochránce.
Nejvíce byl podporován císaře Šómou (724 – 749).
Příznivý vliv buddhismu se projevil především v zákazu zabíjet živé tvory, který vedl ke zmírnění válečných krutostí, nahrazení popravy vyhnanstvím (někdy) a vzniku předsudků v pojídání masa, vyjma rybího. Šintoismus se pomalu dostával do podřízenosti vůči buddhismu, odkud se mu podařilo vymanit až v 19. století.

Písmo a kultura
Přejímání čínských vzorů se týkalo i písma. Nebylo však vhodné pro mnohoslabičnou japonštinu
s ohýbáním slov a způsobovalo to nemalé problémy v zápisu především japonských slov (v knize je doslova uvedeno… lze označit za závažný historický omyl. Škoda, že si to nerozmysleli, takhle si to zkomplikovat :D) Převzali i tradice – magii, věštění, astrologii a geomancii, zápis kronik, kaligrafii, poezii. Většina básní je ve formě TANKA (krátká báseň o 31 slabice, zpravidla o přírodních scenériích s pojená s city a zkušenostmi, závisí na slovních hříčkách, evokacích a narážkách
a obtížně se překládá).
Japonské napodobování bylo ale jakékoliv, jen ne přesné již od samotného začátku.
V období NARA čínské vlivy dosáhly vrcholu, v následujícím období HEIAN byla naopak snaha
o návrat k vlastním tradičním domácím vzorům. Během 9. století klesala kulturní přitažlivost Číny.

Na místo komplikovaných státních orgánů začaly vyrůstat jednodušší politické instituce – úředníci Revizního úřadu, Císařský archív (Kuródodokoro), který navrhoval a připravoval císařské dekrety. Policejní komisaři (kebiiši) se spojili v jednotný ústřední orgán a vymáhali dodržování zákonů, veřejného pořádku a zvykového práva.
Největší změnou ve vládě 9. století bylo uchvácení téměř veškeré moci nad císařským rodem rodem Fudžiwarů (šňatková politika), stali se i regenty dosazených císařských chlapců, někdy i dospělých (regent kampaku – regent dospělého císaře). Vláda nad dvorem trvala přibližně dvě století. Přesto se však nikdy nepokusili o otevřené převzetí trůnu. Vžila se praxe – císaři panují, ale nevládnou.
Moc Fudživarů v 11. století utlumil císař Širakawa a následně jeho syn Horikawa.
Postupně ale dochází k úpadku centrálního státu a ke konfliktům v provinciích.
Během 9. století vzrůstal počet a moc buddhistických klášterů a chrámy v hlavním městě úporně soupeřily s dvorskou aristokracií o patronství nebo vlastnictví rozsáhých statků. Dokonce vybudovaly i ozbrojené oddíly na obranu. Střety mnichů z různých klášterů se v hlavním městě staly pověstnými. Od konce 11. století ohrožovala tato mnišská vojska hlavní město.

Mění se vzhled budov – jsou vzdušnější, staví se odlehčené pavilóny propojené krytými průchody v kompozici se zahradami a vodními plochami.

Během 9. a 10. se ve čtení čínských textů přešlo na japonské čtení slov a japonský slovosled a zavedení fonetického písma pro psaní v japonštině pomocí dvou abeced. Vzdělanci i nadále užívali čínštiny, kterou kombinovali s japonskou abecedou. Tak vznikl současný komplikovaný systém, který je pravděpodobně nejkomplikovanějším běžně užívaným systémem písma na celém světě.
Vznik slabičných abeced však napomohl písemné tvorbě v japonštině, především v poezii, které se věnovaly dámy u dvora (nejslavnějším dílem té doby je Příběh o princi Gendžim od Murasaki Šikibu – líčí život u dvora).

Tímto končí rané období japoských dějin, které pokračují feudálním státem a vzestupem vojenských vrstev.

Použitá literatura: Dějiny Japonska, Edwin O. Reischauer, Albert M. Craig, nakl. Lidové noviny 2000, ISBN 80 – 7106 – 843 – 8.