Caleb seděl na schodech vedoucích do druhého patra s tváří zabořenou do svých dlaní.
Jak se to mohlo takhle pokazit? Kdy se to pokazilo? Už v době, kdy se Ben a Melanie spojili s Pěstí? Nebo při Benově smrti? Nebo když Starkweather nedokázal chytit toho démona? Nebo ve chvíli, kdy se rozhodl vstoupit do opuštěného domu, kde Gray číhal?
Starkweather…
Caleb ho chtěl obviňovat. Musel ho obviňovat, protože to musela být něčí vina, že? Musela to být chyba SPECTRu, protože…
Protože to přece nejsou skutečné lidské bytosti, které se snaží.
John – Starkweather sakra, ne John – určitě udělal vše, co mohl, protože se staral o lidi. Bez ohledu na to, co by ho to stálo a Caleb věděl, že je to pravda.
Caleb si dlouze povzdechl. Pravda byla, že měl znát své vlastní limity. Nikdy neměl chodit do opuštěného domu. Kdyby existoval nějaký způsob, jak se vrátit zpět v čase, schoval by své minulé já do skříně, zavolal SPECTR a běžel by tak rychle, jak jen dokázal opačným směrem.
Nebo to prostě měl nechat na Melanii a na jejích přátelích. Na Pěsti. Na komukoliv. Kdyby nepropadl tou zasranou podlahou, dopřáli by Benovi odpočinek a Gray by si vybral jiného hostitele. Mrtvolu, která by zřejmě zůstala mrtvá.
Samozřejmě by celá nová rodina byla šokovaná a přemýšlela, co se stalo tělu jejich milovaného. Byl dost sobecký, aby jen dál předával utrpení někomu jinému?
„Nechtěl jsem ti ublížit.“
Caleb zamrkal. Slova byla opatrná a podtrhnutá nejistotou, kterou nikdy před tím od Graye necítil. „O čem to mluvíš?“
Nemělo smysl udržovat konverzaci jen v hlavě, protože byli sami.
„Vzít si tělo tvého bratra. To ti ublížilo. Nechtěl jsem. Byl mrtvý, pryč, ne jako ty. Nechápu důvod tvé bolesti. Ale… omlouvám se. “
Kolik dalších před ním bylo? Kolik lidí vidělo mrtvolu svého milovaného, jak se prochází okolo?
„Je to celé zmatené.“
Caleb je oba překvapil smíchem.
„Jo. To opravdu jo.“
Zazvonil telefon.
Neočekávaný zvuk způsobil, že Caleb vyskočil na nohy. Až dosud Starkweather přijímal všechna volání na svůj mobilní telefon. Z Calebových zkušeností za posledních několik dní a nedostatku fotek kdekoli v bytě se nezdálo, že by agent měl mimo svou práci život. Kdo mu mohl volat?
Stroj zapípal a předem nahraný robotický hlas nařídil volajícímu, aby na pípnutí odpověděl.
„C-Calebe?“ Melaniin hlas ho zastavil na schodech, „jsi tam? Myslím, že po mně něco jde. Myslím, že mě to chce zabít. “
Caleb seskočil ze schodů, nelidský skok ho přenesl k telefonu.
„Melanie?“ zalapal po dechu, když popadl sluchátko.
„Calebe!“ podle hlasu se zdálo, že je v pořádku, i když vyděšená.
„Ach, díky bohu, že jsem tě zastihla!“
„Jak jsi získala tohle číslo?“
„Měla jsem adresu, tak jsem prostě jen hledala. Mám potíže, Calebe, skutečné potíže. Musíš mi pomoct! “
„Kde jsi? Dokážeš se dostat sem?“
Kdyby musel, klidně by i zavolal Starkweatherovi, řekl mu, že je Melanie na cestě, aby ji poslal doprovodný policejní oddíl. Na ničem nezáleželo, jen ji chtěl udržet v bezpečí.
„Nevím. Dave zemřel. Mýlili jsme se – nebyl to… nebyl to tvůj… “
„Gray. Jo já vím. Stejný démon zabil Bena a Davea. Starkweather si myslí, že jsi s Pěstí Boží a že to jde po tvé skupině. Je… má pravdu? “
Její hlas ztichl.
„Já … oh. Myslím, že ano. Lovilo nás to celou dobu, kdy jsme si mysleli, že to lovíme. A teď to jde po mně. “
Nás.
Plastové sluchátko zapraskalo.
S lapáním po dechu sevření uvolnil, naštěstí se nezdálo, že by něco uvnitř poškodil, protože stále slyšel, jak se Melaniin dech chvěje.
Dobře. Možná byla s Pěstí, ale stále byla jeho švagrovou. Stále se na něj obrátila o pomoc, i když věděla, že je posedlý. Teď ji nemohl opustit.
„Řekni mi, kde jsi. Zavolám Starkweatherovi a nechám ho tam přijet se záchranným týmem.“
„Ne! Jsem v úkrytu Pěsti. Byla jsem tu už od tvé … nehody. Nemůžeš je sem zavolat, Calebe. To, co děláme, opravdu není legální.“
To ho teď moc nezajímalo
„Dobře. Jen mi řekni, kde jsi. “
Nadiktovala mu adresu.
Ulice zněla povědomě.
„Dobře. Nemůžu – nemůžu tam přijet sám. Nehádej se, dobře? Jen poslouchej. Pokud opustím byt, Starkweather se to dozví. SPECTR za mnou přijde a dopadne to katastrofálně. Prostě si jen sedni a já mu zavolám a přesvědčím ho, aby mě na chvíli nechal odejít.“
„Dobře, ale … počkej, co to bylo?“
Ticho, s výjimkou jejího dýchání.
„Melanie? Co se děje?“
„Ach bože,“ zašeptala, „myslím, že je to tady. Já – “
Hovor přerušil výkřik těsně předtím, než linka utichla.
„Melanie? Melanie! “
Nic. Ticho.
Ne, to se nestalo. Melanie nebyla mrtvá v kaluži své vlastní krve jako Ben a Dave –
Caleb se zhluboka nadechl a bojoval o klid. Myslet. Musel myslet.
Dobře – měl adresu. Melanie věděla, jak bojovat s démony. Kdyby vydržela dost dlouho, Starkweather by tam mohl dostat Spec.
Ztrácel vzácné sekundy hledáním kusu papíru s číslem Starkweatherova čísla na mobil. Když ho konečně našel, spěšně vytočil číslo a čekal, i když mu to připadalo jako věčnost.
„Ahoj,“ řekla lehce strojová verze hlasu agenta, „dovolali jste se na číslo speciálního agenta Johna Starkweathera. Zanechte prosím své jméno, číslo a… “
Caleb zavřel oči a zbytek zprávy raději ani neposlouchal.
Melanie byla v nebezpečí, možná už byla mrtvá. A Starkweather byl buď mimo dosah, nebo nepřijímal od něj žádné hovory.
Gray se pohnul a do Calebových žil se vkradl chlad.
„Démon je blízko.“
Caleb nebyl zabijákem monster. Ne jako Melanie. Ne jako Starkweather. Zatraceně! Vždyť jeho jediný pokus o nějakou záchranu skončil tak, že je sám posedlý a musí se ovládat, aby sám nezačal zabíjet.
Jak si mohl myslet, že by mohl někoho zachránit?
Ale pokud jí nepomůže… kdo jiný to udělá?
„Starkweathere,“ řekl do telefonu a přál si, aby to šlo jinak, „právě mi zavolala Melanie. Má potíže a ty samozřejmě neodpovídáš na hovor. Nenechám ji zemřít, rozumíš? A jo, chápu to, co jsi řekl. Až odejdu, budeš mě muset lovit. Ale nemám na výběr. Omlouvám se.“
Proč se, kurva, omlouval? Dělal jedinou správnou věc, ne?
Proč by mu mělo záležet na tom, jestli nějaká zasraná loutka Specu nebude zklamaná?
Ale jemu na tom záleželo. Více, než by možná chtěl.
Nadiktoval mu adresu, protože pokud by ho démon zabil, potřeboval vědět, že někdo najde jeho tělo. Nebo Melaniino. Musel ale věřit, že je stále naživu.
„Na co čekáme?“
Ozval se Gray.
Caleb položil sluchátko a přistoupil ke dveřím. Přál si, aby měl nějakou zbraň, nůž nebo něco.
„Nepotřebujeme žádnou zbraň.“
Moc ho to neuklidnilo. Caleb sáhl po klice a pak se zastavil.
„Až odejdeme, budeme loveni. SPECTR nás nenechá utéct.“
„Byl jsem už mnohokrát loven,“ ujistil ho Gray.
Jasně. Až na to, že Caleb zahlédl útržky vzpomínek, ve kterých byl výsledek lovu to, že Gray za sebou zanechal pěknou řádku mrtvol.
Caleb stiskl rty a otevřel dveře.
*****
Sean se přidržel palubní desky, když John prolétl na červenou se spuštěnou sirénou a blikajícími výstražnými světly.
„Jsi si tím jistý?“
„Jsem si jistý,“ řekl John, i když nebyl.
Sakra. Caleb si nemohl vybrat lepší čas na útěk?
Ne, že by měl Caleb na základě své hlasové zprávy na výběr. John byl na schůzce s vypnutým telefonem, když znovu pocítil, jak se bariéra na dveřích rozbila. Rychle se omluvil a našel Calebovu zprávu, která na něj čekala.
Což mu dalo dvě možnosti.
Vyhlásit pátrání, po kterém by Caleb skončil mrtvý nebo v cele nebo požádat o posily a doufat, že celá záležitost dopadne dobře.
Nerozhodoval se dlouho.