0

Kapitola 1
Basový rytmus z reproduktorů v klubu bušil v Calebově hrudníku, ale místo toho, aby cítil nutkání
tancovat, chtěl se jen dostat pryč.
Není to tak dávno, co by byl nadšený z toho, že přišel do gay klubu na rande. Tisk těl, opar alkoholu,
které by později vedly až ke skvělému sexu, byly jeho představou o úžasném večeru.
To ovšem bylo předtím, než si ho přivlastnil démon – pardon, nehumánní entita – a proměnil ho v upíra.
Nebo Drakulu, nebo jak tomu chtěl John říkat.
Gray se přestěhoval do jeho hlavy a teď se každý smysl zněkolikanásobil. Základní rytmus techno hudby
pohmoždil citlivé uši a záblesky světla taneční podlahy ho bodaly do očí. Proud alkoholu, potu a příliš
mnoho kolínské mu spálil nos a obrátil žaludek.
„Tady máš,“ řekl John a vynořil se z davu na místo, kde stál Caleb opřený o sloup.
Jo, a ještě jedna věc. Kvůli Grayovu naléhání na „uzdravení“ se Caleb už nemohl opít, protože měli
společné tělo.
Nápoj si stejně vzal, možná jen pro ten pocit z potěšení, když už nic jiného. Když svými prsty přejel po
Johnově kůži, projelo jím mírné zachvění, které snad bylo jen obyčejné, způsobené nastalou situací a tím,
že byl John tak blízko a nebyl to nějaký nový Grayův trik.
Johnův výraz se proměnil v drzý úsměv a natiskl se bokem na Caleba. Setkání s Johnem byla jediná dobrá
věc, která se Calebovi v celém tom šílenství stala. Ne, že by to Caleb někdy přiznal nahlas.
Speciální agent John Starkweather, excentrický exorcista ze Strategického řízení paranormálních entit,
alias SPECTRu, byl prostě jiný než ostatní. Caleb by si nikdy nepomyslel, že by ho přitahoval vládní
robot – ale nikdy si nepředstavoval speca s kudrnatými tmavohnědými vlasy, pěkným svalnatým tělem a
zářivě modrýma očima.
Určitě si tak nikdy nepředstavoval někoho, kdo by se o něj skutečně zajímal, i když byl posedlý velkým
strašidelným Drakulem, kterému mohlo kdykoliv přeskočit a donutit ho svačit nevinné lidi.
„Jsi absurdní.“
A bylo to tu zase.
Caleb ho ignoroval ve prospěch velkého hltu jeho nápoje.
Okamžitě to skoro vyplivl. Sladko-kyselá chuť sodovky mu zvedla žaludek. Kyselé šťávy se mu nahrnuly
do krku a málem ho udusily.
„Co se děje?“ zeptal se John znepokojeně.
Těm nádherným modrým očím nešlo odolat.
„Nic,“ přinutil se Caleb k úsměvu.
Tohle bylo přece jen dočasné. Musel se s tím vyrovnat, dokud John nepřijde na to, jak Graye vymítit.
„Jen se mi trochu zvedl žaludek,“ ona to vlastně nebyla lež, „ale už je to v pohodě.“
Johnovo černé obočí se znepokojeně stáhlo.
„Chceš něco jiného? Nebo-“
„Ne, to je v pořádku.“
Už tak se cítil blbě, že John promrhal peníze za předražený nápoj, který by Calebovi nezpůsobil ani tu
příjemnou alkoholovou otupělost.
„Chceš si zatancovat?“
John se dlouze napil svého piva, než odložil prázdnou plechovku.
„Chceš mi ukázat nějaké sexy pohyby?“ zeptal se a víc se přitiskl na Caleba.
Jeho výraz se změnil a rty se roztáhly v úsměvu.
Calebovi přitisknutému na sloupu z jedné strany a Johnovi z druhé strany, se zrychlil dech a jeho penis
mu napnul džíny.
„Jasně,“ zamumlal.
John odstoupil, popadl ho za ruku a vytáhl na taneční parket.
Calebovo srdce tlouklo do rytmu hudby a jeho jazyk zaplavil feromonový zákal potu a chtíče. Místo
kolem něj zaplavili další tanečníci a strčili do něj.
Grayovi se dav vůbec nelíbil. Jejich sdílením probleskla úzkost. Byl osamělým predátorem. Gray se nikdy
nikoho nedotkl, s výjimkou toho když lovil nebo bojoval, a každá rána od jiného tanečníka ho přiměla k
tomu, aby se napjal a zavrčel.
Což byla katastrofa. Mít Graye upíra uprostřed přeplněného nočního klubu…
John položil ruce na Calebovy boky a přitáhl si ho blíž. Vděčný za to rozptýlení se Caleb pokusil
soustředit se na druhého muže. John dnes večer vypadal zatraceně sexy, v těsném černém tričku a džínech

obepínajících zadek. Kokosová vůně jeho holicího krému se zvedla z jeho kůže, podložená pižmem a
žárem. Známý, nafoukaný úsměv se mu usadil na rtech, když se svými boky otřel o Calebův klín, kde
penis jasně napínal džíny.
Pěkné rozptýlení. Gray byl také rozptýlen a Caleb ani nechtěl zvážit důsledky.
Objal Johna kolem krku a naklonil se k polibku. John mu vyhověl, škádlivě přejel jazykem po části
Calebových rtů, než vklouzl dovnitř. Jednou rukou sevřel Calebův dlouhý cop, ovinul ho kolem zápěstí a
lehce zatáhl.
John se stáhl a tvrdě pocucal Calebův spodní ret. Caleb zakňučel a třel svůj penis, který už ho značně
tlačil, proti Johnovi. Do prdele, byl nadržený.
Polibek skončil. Johnův pohled doutnal, když sevřel pevněji Calebovy boky.
„Pojď se mnou,“ řekl.
Caleb hloupě přikývl. John ho vzal znovu za ruku, protáhl ho davem a zamířil do pánské místnosti v zadní
části klubu. Naštěstí byly záchodky opuštěné, a jakmile byli uvnitř, John ho strčil do nejbližší kabinky a
zamkl za nimi dveře.
„My -“ Caleb začal protestovat, ale Johnova ústa odřízla zbytek věty, naléhavě a náročně. Drsné ruce
netrpělivě zatáhly za opasek, a pak rozepnuly knoflík.
Johnovy teplé prsty obemkly Calebův naběhlý penis a všechny jeho myšlenky se rázem rozutekly. Tak
nějak mu začínalo být jedno, jestli je někdo chytí, zvlášť když ho John přestal líbat a svezl se na kolena.
Znovu protáhl Calebův penis v ruce, a pak se sklonil, aby ho po celé délce olíznul. Caleb jen stěží v sobě
zadusil vzrušené zasténání. John netrpělivě zatáhl za Calebovi džíny a stáhl je až ke kotníkům spolu se
spodním prádlem.
Laskal jazykem Calebův penis, několikrát jím zajel i do jeho štěrbiny nebo polaskal žalud. Zároveň
naznačil Calebovi, aby víc roztáhnul nohy a John se tak mohl věnovat i jeho kuličkám.
Caleb zalapal po dechu a trhl boky, takže se jeho penis otřel o Johnovu tvář. John se na okamžik odtáhl,
aby si naslinil prst, a pak ho přitiskl na Calebovu dírku a zatlačil, aby mohl vklouznout dovnitř.
Caleb zavřel oči. Do prdele, všechno to bylo skvělé. Teplé rty a jazyk na jeho varlatech, když si s nimi
John začal hrát, prst pronikající do jeho dírky, kontrast kůže a vlasů, otírajících se o jeho penis. Všechno
bylo tak zatraceně intenzivní, Gray se vznášel těsně pod povrchem a vracel mu každý vjem dvojnásob,
chuť, dotek i vůni, dokud se neusadil, aby se pokusil dostat ven. Caleb cítil, jako ho zabolely zuby a
zabrněly prsty a snažil se to ze všech sil potlačit, aby John nespatřil žádné důkazy o Grayovi přímo pod
jeho kůží, který byl fascinovaný a zároveň vyděšený intenzitou chtíče.
„Podívej se na mě,“ rozkázal John hlasem ochraptělým touhou, když si přestal hrát s jeho poklady,
„podívej se na mě a sám si urči tempo.“
Bože, ano. Caleb se přiměl oči otevřít. Jeho oči musely mít jeho normální hnědou barvu, namísto
Grayovy černé, protože John na něj zíral bez jakéhokoli náznaku poplachu. Jeho modré oči téměř zářily,
když velmi smyslně ovinul rty kolem hlavy Calebova penisu a sklouzl dolů.
Ano, ano, ano. Caleb sevřel v prstech Johnovi krátké vlasy a vtlačil svůj penis do jeho úst, až se jeho
žalud otřel o zadní část Johnova krku. Zasténal, když ho John nasál a začal pohybovat hlavou. Nikdy by si
nemyslel, že skončí takhle. Sexy vládní agent, který ho kouří na záchodcích v baru, uhrančivé oči zírají
přímo na něj, oteklé rty těsně obepínající jeho penis a prst v dírce.
Jen částečně zdušený výkřik, napůl vrčící, mu unikl, když se jeho kulky sevřely, nával horka vrhl Caleba
přes okraj a jeho penis v Johnových ústech explodoval. Zdálo se to jako nekonečné, když ho John sál a
sál, až do poslední kapky, do chvíle, kdy už mu Caleb neměl co nabídnout.
Caleb se opřel o zeď kabinky a pokusil se nezkolabovat. Jeho nohy byly jako z gumy a hlava se mu točila.
Přemýšlel, jestli nesténal moc nahlas, a jestli byli stále sami. Polovina zkurveného města by sem mohla
přijít, zatímco ho John kouřil, a on by si toho ani nevšiml.
John vstal a políbil ho s překvapivou něžností. Jeho tvrdost Caleb ucítil na svém stehně.
„Teď já-“
Druhý muž jen zavrtěl hlavou a jeho oteklé rty se zkroutili do toho známého sexy úsměvu.
„Později. Až se vrátíme do bytu, ohnu tě na gauči a projedu tvůj zadek tak, dokud nebudeš křičet moje
jméno.“
Slib způsobil, že sebou Calebův penis znovu škubnul, když ho zastrkoval zpět do spodního prádla.
„Křičet tvé jméno? Myslíš jako, ‚ach, speciální agente, ach, udělej mi to?'“
Johnova paže se ovinula kolem jeho pasu a přitáhl si ho k sobě.
„Jsi takový kretén. Pokračuj a…“
Calebovu pozornost upoutalo malé vlákno vůně, které se dotklo jeho smyslů, i když se pod zákalem potu
a hormonů téměř ztratilo.

Hniloba, zemina a zkaženost, rozbušily jeho srdce a jeho vnímání bylo najednou křišťálově čisté.
„Démon…“
****
„Pokračuj a budu ti muset naplácat na zadek,“ řekl John a přitáhl si k sobě Calebovo štíhlé tělo.
Caleb ztuhl.
„Pokud chceš -“ pokračoval John, ale Caleb ho nenechal domluvit.
Vyděšeně ho odstrčil stranou a byl pryč z kabinky dřív, než Johnův mozek mohl zaregistrovat, co se stalo.
Přes kůži mu přešlo víření éterické energie, nepostřehnutelné pro každého, kdo neměl exorcistické
smysly.
„Kotě?“
Do prdele, co udělal špatně?
„Jsi v pořádku?“
„Démon,“ řekl Caleb lehce zastřeným a hlubokým hlasem. Potom vyšel ze dveří a odešel.
John dlouho zůstal zírat na dveře, jeho mozek byl ještě omámený chtíčem.
Navíc, jeho milenec si jen tak odešel, protože…
Co to Caleb řekl?
Démon?
Do prdele.
V klubu byl NHE.
John zaklel a vyběhl dveřmi za Calebem. Stále to byl Caleb, ale hlubší nádech jeho hlasu naznačoval, že
jím dlouho být nemusí. Dveře někoho praštili, podle těch nadávek, ale John jen proběhl kolem, protože
teď neměl čas se o to starat. Zběsile se rozhlédl kolem, tlumené, měnící se světlo klubu ztěžovalo cokoliv
na dálku vidět. Sakra, pokud je tu mezi všemi těmi lidmi NHE – nebo démon, jak Gray trval na tom, aby
je nazýval – mohl by se tu z toho stát masakr.
Nechal zbraň v odkládací přihrádce svého auta. Měla to být zábavná noc, Caleb měl mít šanci se uvolnit,
aby se mohli lépe poznat jako běžní kluci, ne jako federální exorcista a jeho vysoce nestabilní případ.
Nebylo to tak, že by očekával, že se v jeho volných hodinách setká s někým posedlým. Jistě, dal do auta
pistoli, stříbrný Athame a svěcenou vodu, ale to byla rozumná opatření po tolika letech v práci. Ne proto,
že by byl paranoidní. Jistě ne proto, že by se bál, že by Gray převzal kontrolu a uprostřed klubu se změnil
v upíra.
No, ne úplně.
Zahlédl Calebovu vysokou postavu, která mířila k východu. Protlačil se davem a pospíchal, aby ho
dohonil. Velký muž v motorkářské kůži se s kletbou otočil, když do něj John vrazil, ale ten to vyřešil po
svém a pod nos mu strčil svůj odznak.
„Federální agent.“
Nechtěl vyvolat paniku, ale pokud ho odznak dostane skrz dav, použije ho.
Držel ho před sebou jako šít a štěkal na všechno okolo „agent SPECTR! Z cesty!“ s jeho nejvíce
autoritativním tónem. Lidé se rozestupovali podle jeho rozkazu a za jeho zády si začali šeptat.
„Byl to Spec?“ zakřičel někdo vzadu a davem proletěl strach. Naštěstí se dostal až k východu, než
propukla nějaká větší panika.
John dohnal Caleba venku na ulici.
„Zpomal! Co se děje?“
Caleb kráčel po chodníku a mířil na jih rychlým tempem.
„My – myslím, já – to cítím.“
„Pojďme do auta – vezmu si zbraně a -“
„Ne!“ vykřikl Caleb a jeho hlas byl teď o hodně hlubší.
Jeho vlasy se zachvěly jako živá věc a uvolnily se z dlouhého copu.
„Není čas!“ křikl znovu, a pak se rychle rozeběhl.
John zaklel a vyběhl za ním, i když mu sotva stíhal.
Stopa hniloby je vedla ulicí dál kolem hotelu a do parkovacích garáží. Normální člověk by nebyl schopen
cítit vůni stojaté vody a studeného kamene, smíšeného se špatnou sladkostí hnijícího masa. Způsobilo to,
že Caleb chtěl roubík, ale pro Graye to bylo něco jako pro něj vůně teplé čokoládové sušenky nebo
smaženého steaku. Jeho ústa se naplnila slinami, zuby ho bolely a Gray chtěl, aby ještě víc zrychlili.
Zastav!
Křikl Caleb a snažil se zastavit.
Už jsme Johna vystrašili dost, nemyslíš?
„Démon unikne. To by si nepřál.“

O tomhle bylo těžké se dohadovat, navíc Johna už nechali pár bloků za sebou. Caleb si povzdechl a
rozběhl se po rampě do parkovací garáže. Díky bohu, byla mýtná brána automatická, protože v jeho
případě to znamenalo, že pokud by tady narazili na jiného člověka, mohla by se situace zkomplikovat.
Nikdy v životě nebyl atletický typ, ale teď lehce přeskočil bránu jako nic. Jedna z výhod, které má, spolu
s tím, že už nemusí nosit brýle, vidí ve tmě a okamžitě se uzdravuje. Stejně to ale nevykompenzovalo tu
divokost a hrůzu, stejně jako strach z toho, že se Gray jednoho dne vymkne kontrole a převezme jeho
tělo.
„Odvádíš nás od lovu svou pošetilostí.“
Stopa pachu vedla po spirálovité cestě nahoru do garáží.
Co je to za démona?
Opravdu nechtěl skončit v dalším boji s vlkodlakem.
Zhluboka se nadechl a ochutnal vůni rozpadu.
„Ghoul.“
Což… vlastně nedávalo smysl. Ne že by Caleb věděl o démonech víc než to málo, co mu řekl John a taky
to, že je jedním posedlý. Přesto si byl ale docela jistý, že se ghoulové zdržují spíše v podzemí a na
skrytých temných místech. Profil neodpovídal nočnímu klubu a parkovací garáži.
„Máš pravdu.“
Za jeho očima se mihly záblesky vzpomínek jako starý černobílý film, který se točil jako ozubená kola.
Stovky setkání: v jeskyních a katakombách a ve velkých městech mrtvých.
Zdá se, že se ničeho neobáváš.
„Není důvod se obávat. Ghoulové jsou slabí. Budeme se krmit.“
Touha, hraničící s chtíčem, protože krmení bylo… jiné… v živém těle. Když se dostali až nahoru, vůně
zesílila. Caleb se snažil spatřit všechny stíny číhající mezi auty. Přes Grayovu lhostejnost se stále cítil
nervózně, co tady sakra dělá ghoul? Tam, pohyb… v sedanu. Dvě ženy, z nichž jedna nastartovala motor a
druhá klesla na sedadle spolujezdce, zřejmě omdlela. A všude kolem vozidla, silná vůně ghoula. Řidička
vzhlédla a ztuhla, když ho zahlédla v zrcadle. Její oči se ve strachu rozšířily. Viděla Graye nebo prostě jen
zpanikařila, když viděla, že ji někdo pozoruje? Světla se rozsvítila a vzápětí se auto rozjelo proti nim.
Caleb zakřičel a uskočil stranou. Vůz se zastavil jen několik centimetrů od dalšího auta, pneumatiky
zaskřípěly, a pak se rozjel plnou rychlostí pryč.
„Nesmí uniknout!“
Caleb nevěděl, co se děje, ale Gray měl pravdu. Vyběhl za sedanem. Za normálních okolností by auto už
dávno ztratil z dohledu. Ale na Calebových okolnostech už nebylo nic normálního. Snadno držel krok s
vozidlem, které bylo nuceno zpomalit pokaždé, když vjelo do zatáčky. Ale byl si jistý, že v okamžiku,
kdy se dostane před hotel, už nebude mít šanci,
„Nenecháme to dostat se daleko.“
Gray si všiml zkratky a pokusil se je tam navést. Caleb klopýtl, nohy se mu zamotaly do sebe, když
bojovali každý o něco jiného, protože Grayův nápad byl šílený. Gray uvnitř něj se napjal, pocit, který
Caleb nedokázal nijak popsat, něco v něm se ho prostě snažilo dostat pryč. Buď to bylo poslechnout, nebo
riskovat ztrátu kontroly nad Grayem. Caleb se snažil nemyslet, jen se hýbat a skočil na zaparkované auto
jediným dlouhým skokem. Caleb přistál na chodníku dole jako kočka. Zezadu zazněl zvuk rozbíjejícího
se dřeva, když ghoulovo auto narazilo do příčného ramene mýtné brány a vyrazilo z parkovací garáže,
přes hotelové parkoviště. Caleb vyskočil na nohy a rozběhl se. Mával rukama v naději, že řidičku zmate a
ona narazí do některého ze zaparkovaných aut.
Místo toho se však nárazník auta v další vteřině otřel o jeho nohu.