0

Kapitola 9.

„Jakmile budeme hotovi, odpočiň si, prosím,“ řekla Karla, když jsme stáli v docela elegantně zařízené jídelně.
Aspoň něco jsem si představoval tak, jak to skutečně bylo – dlouhý stůl, luxusní leštěné podlahy, více uměleckých děl na stěnách, křišťálové sklo. Bylo to jako pokoj z opatství Downton. Dean, Greg a Naomi byli vyzbrojeni zbraněmi – Greg kladivem, Naomi sekerou a Dean boxery. „Udělejme to,“ řekla Naomi.
Všiml jsem si několika lahviček zavěšených na jejím černém pásu. Čarodějnické věci. Zeptám se jí na to později. Následoval jsem je z jídelny, přes velkou kuchyň ven ze zadních dveří.
To, co jsem uviděl, bylo fascinující.
„Páni.“
Na západní straně zámku se země mírně svažovala. Bylo to tak vzrušující, když se do mě studený vítr opíral v chladných poryvech, že jsem byl připravený kdykoliv zaútočit. Pohled na okolí byl úchvatný a překvapivě jasný, i když byla tma, protože se před několika hodinami rozpršelo. Pan Douglas mi dal boty, svetr a bundu – díky bohu! Moje jiskry, které po slavnostním svázání zmizely, se vrátily, jakmile jsem vyšel ven.
„Reaguje to na bestie,“ řekl jsem. „Nebo si to alespoň myslím.“
„Myslím, že ano,“ řekla Naomi.
„Jsi připraven poslat další na věčnost?“ zeptal se Greg.
Vlastně jsem byl. Něco hluboko ve mně žíznilo po smrti, někde ve tmě. Nebylo to stejné, jako touha zabít bělookého. Ne, tohle bylo něco nového.
„Jsem připraven.“
„Dobře,“ ozval se Dean vedle mě.
Sakra! Můj tep se zrychlil tak, jak by neměl. Zhluboka jsem se nadechl. Jo, Dean byl opravdu kus, ale všechny tyhle věci jsem nechal za sebou, když Michael zemřel. Jaký to mělo smysl, když tu nebyl?
Vždycky to byl jen on.
Ale nikdy jsi to nebyl jen ty…
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
„Jsem v pořádku.“
Sakra!
Moji noví, ehm, strážci, se opět rozešli. Šel jsem za nimi a vydal se cestou, která se kolem domu točila dopředu. Trávníky byly bez chybičky a dokonce jsem viděl i studnu přání. Neviděl jsem od dětství ani jednu. Měl bych tam hodit pár drobných.
V dálce jsem viděl blikat červené světlo, jakoby synchronizované s hudebním rytmem.
„Co je to?“
„To, Jaku, je bestie, která se snaží dostat dovnitř,“ odpověděl Greg. „Ochranná bariéra na to reaguje.“
„Mohlo by jich být víc,“ řekl Dean.
Sledoval jsem, jak upřeně pozoruje okolí.
„Runy říkají, že ne,“ řekla Naomi.
Otočila se ke mně.
„Magické stráže chrání zámek před všemi a před vším. Platí to opravdu pro všechny. Předtím jsi se dostal dovnitř, protože jsme byli s tebou, ale kdyby jsi to chtěl udělat sám… Každopádně, teď když už jsi s námi spojený, se můžeš volně pohybovat skrz bariéru. A kromě tohoto, runy a symboly na kamenech rozmístěných po celém městě, nám dávají informace o činnosti zvířat v různých oblastech.“
Ukázala mi svůj telefon.
„Ukážeme ti to, ale vidíš?“
Na obrazovce ukazovala zelenou tečku na mapě. Bylo tam malé okénko, které naznačovalo, že venku je jedno zvíře.
„Působivé,“ řekl Dean a naklonil se mi přes rameno.
Polkl jsem.
Místo toho, abych toužil po lajně, toužil jsem po cigaretě a whisky. Zhluboka sem se nadechl čerstvého a chladného vzduchu.
Jo, protože to fungovalo mnohem lépe než chlast a cigára.
Odolal jsem nutkání kousat si nehty.
„Jsme s tebou,“ řekl Greg. „Takže se neboj.“
„Kryjeme ti záda,“ dodal Dean.
„Ano,“ řekla Naomi.
To nezabránilo motýlům tančit v mém břiše.
„Dík.“
„Připraven?“
„Jako bych někdy byl.“
„Zabijme toho pitomého parchanta,“ dodala Naomi.
Hluboký nádech…
Společně jsme se rozběhli k branám a prošli skrz zábrany na silnici venku. Necítil jsem nic.
Právě jsem uviděl záblesk červené.
Když se na mě bestie vrhla, moje jiskry na to zareagovaly a bestie vydala podivnou směsici řevu a kvílení.
Do prdele.
Znovu to přišlo, ta tmavě modrá energie, vířící kolem mě. Zvíře se sice zapotácelo a odletělo kousek dozadu, ale dokázalo se znovu postavit a udržet rovnováhu.
Pěkné reflexy.
„Neoklameš mě, jako toho blázna předtím,“ řekla bestie.
Tmavě modrá energie odpadla. Zdálo se, že jsem nad tím neměl žádnou kontrolu. Opět jsem potřeboval nějaké odpovědi, protože v tuto chvíli jsem se cítil jako loutka.
Stvoření přecházelo sem a tam.
„Zničím tě a budu odměněn. Mistr řekla, že nemůžu, ale kde je? Neuspěla a teď jsem tady.“
Sklonil hlavu a byl připraven vyrazit.
„Všichni -“
Vzduchem proletěla lahvička a přistála u nohou tvora.
„Něco ode mě,“ řekla Naomi.
„Co je to -“
Lahvička se rozbila a unikl z ní fialový plyn, který rychle pohltil hyenovitou věc. Během několika sekund se to hystericky rozesmálo. Byl to zvuk, jako když se dohromady spojí vražedný klaun a hyena a začnou se chechtat. Tvor se otočil a začal si honit ocas. Nemohl jsem to dál sledovat. Jako dítě jsem vždycky nesnášel lunapark.
„Pojď,“ řekl mi Greg.
Zaútočil zepředu a já byl v těsném závěsu za ním.
Greg vyrazil kladivem na přední nohy tvora a s hlasitým prasknutím je zlomil. Ta věc ječela, ale nedokázala se přestat maniakálně smát. Drápala se po silnici, bojovala, křičela a smála se.
„Jsi zatraceně dobrý,“ řekl jsem.
„Teď je tvůj,“ řekl Greg. „Pozor na čelisti.“
Vedle mě se objevil Dean.
„Jsem připraven ji zlomit, pokud to bude složitější.“
Hluboký nádech.
„Myslím, že to zvládnu.“
Jiskry na mých rukou se zbláznily, zoufale toužily dělat víc práce, než kterou vykonávali doteď. Vykročil jsem a natáhl se k jeho hlavě. Žluté oči se setkaly s mými, zpanikařily, ale byly plné smíchu.
Chytil jsem ji za hlavu a byl přenesen na místo mlhy.
O několik vteřin později z mých rukou padaly střepy zlata a jiskry vybledly.
Opět se silně rozpršelo. Mrznoucí studená voda mi postříkala tváře a ruce.
„Hotovo,“ řekla Naomi.
„Co jsi to udělala?“ zeptal jsem se.
„V zásadě je to opiové helium. Myslela jsem, že se to docela hodí, vzhledem k tomu, jak to vypadalo.“
„Nosíš ten pásek lahviček všude, kam jdeš?“
„Všude ne. Nikdy do hospody. “
„To dává smysl, myslím.“
„Vraťme se dovnitř,“ řekl Greg. „Jestli jste si nevšimli, tak lije jako z konve.“
„Och, všimli jsme si,“ řekla Naomi. „Mám promočené i kalhotky.“
****
Zpátky uvnitř zámku jsme všichni seděli kolem ohně v knihovně. Když jsme byli v teple a klidu, cítil jsem, jak na mě padá únava a nejraději bych zapadl do postele, ale pořád jsem taky chtěl nějaké odpovědi.
„Pokoje jsou připravené,“ řekl pan Douglas a nakráčel do místnosti.
Karla dopila svůj bylinkový čaj a usmála se.
„Vynikající. Nechci, aby to znělo, jako od panovačné matky, ale byla bych ráda, kdybyste se odebrali všichni do svých pokojů a pořádně si odpočinuli.“
Tohle velké sídlo luxusu ale nebylo místo, kde jsem chtěl strávit noc bez ohledu na to, jak moc jsem byl unavený. Popření bylo emocí, kterou jsem si nemohl odpustit, ale taky to neznamenalo, že jsem připravený spát na takovém místě.
„Je nějaká šance, že mi někdo může zavolat taxi zpět do hotelu? Žádné číslo neznám.“
„Co?“ řekl Greg.
Vypadal, jako by dostal facku.
„Tady jsi v bezpečí,“ řekla Karla. „Můžu tě o tom ujistit.“
Bože, byl jsem tak utahaný.
„Je to tak divné.“
„Divné to bude i zítra,“ dodala. „Toto je tvoje první noc, kdy jsi nejvíc zranitelný vůči útoku. Ti, kteří tě chtějí mrtvého, tě nepřestanou lovit, když už teď o tobě ví.“
Povzdechla si.
„Vím, že tě tu nemůžu držet násilím a ani bych to neudělala. Musíš být tam venku a učit se, dělat úkol, který ti byl udělen. Ale dnes večer ne. Jsi příliš unavený. Jak dobře to zvládneš, až narazíš na další bestii? Musím na tom trvat.“
„Takže jsem vězeň.“
Sakra.
„Promiň, nechtěl jsem to tak říct.“
Potřebuju si odpočinout.
„Zítra dostaneš víc odpovědí. Do té doby prosím přijmi moji pohostinnost.“
Musel jsem přestat být tak tvrdohlavý. Měla pravdu. Další bitvu bych nezvládl. Opravdu jsem byl unavený.
„Dobře.“
„Báječné. Zajistila jsem pro vás oba pyžamo, i když si nejsem jistá vaší velikostí. Prostě jsem vybrala velkou. “
Měl jsem střední velikost, ale to nevadilo. Mlčel jsem.
„Gregu? Naomi? “ otočila se Karla na ty dva. „Ukážete Jakeovi a Deanovi pokoje pro hosty?“
„Jasně,“ řekla Naomi a vstala.
Ona a Greg nás vedli nahoru, přes spojovací chodbu ke dveřím s dalšími schody nahoru. Když jsme vyšli, ocitli jsme se v další chodbě s osmi dveřmi, čtyřmi na každé straně. Na konci byla další sada schodů.
„Ty vpravo mají výhled na moře,“ řekl Greg. „Vlevo výhled na taneční sál.“
„Taneční sál?“
„Technicky ano, ale používáme to jako tělocvičnu. Raději si vyberte výhled na moře. Taky tu máme společenskou místnost, tak se můžeme někdy podívat na nějaké filmy.“
„Který si mám vybrat?“ zeptal jsem se.
„To je jedno. Všechny jsou stejné. My spíme v dalším patře. Je to tu fajn, jen mi trochu chybí můj vlastní byt.“
„Hm.“
„Až budeme mít víc času, ukážu ti to tu. Taky mám dole svou vlastní garáž s motorkami. Můžeme si klidně někdy vyrazit do města na projížďku a zastavit se v hospodě.“
„To jo.“
Přešel jsem k prvním dveřím, trochu je otevřel, ale pak se zarazil a otočil se zpátky na Grega.
„Dobrou noc. Díky, že jsi mě nenechal zemřít. “
„Omlouvám se za všechna tajemství,“ řekl Greg.
„Dobrou, zlato,“ řekla Naomi a zamířila ke schodům.
„Dobrou,“ ozval se Dean a zmizel v místnosti vedle té, kterou jsem si vybral.
Greg si zastrčil ruce do kapes.
„Myslel jsem to vážně, co jsem řekl o té hospodě a projížďce. Pokud ti to nevadí. Přál bych si, aby se na našem prvním setkání věci odehrály jinak. Určitě sis myslel, že jsem jeden z nich. Není divu, že jsi na mě vytáhl tu zbraň. “
Do hajzlu. Kde sakra byla ta zbraň?
„Neviděl jsi ji, když jsi mě našel na pláži? Tu zbraň? “
„Ne, kámo.“
Rukou jsem si prohrábl vlasy.
„Sakra.“
„Neboj se, vyrazím s první světlem. Nemůžeme ji nechat padnout do špatných rukou.“
Riziko bylo teď příliš vysoké. Věděl jsem to. Jaký jsem byl zatracený idiot! Kdyby ji policie našla… Dean by na nich musel zapracovat. Ale teď jsem nad tím nedokázal dál přemýšlet.
„Najdeme i toho bělookého,“ řekl Greg, „ať je to kdokoli …. ať už ti udělal cokoli. “
K čertu. Nebyl jsem připraven na tuto konverzaci.
„Opravdu se potřebuju vyspat.“
„Ano, dobrý nápad. Další problém na další den. “
„A do hospody s tebou půjdu. Dám si ale pomerančový džus nebo tak něco. Nepiju.“
„A jo.“
„Uvidíme se ráno?“
„Jo, kámo. Dobře se vyspi.“
„Ty taky.“
Zamířil po schodech do svého pokoje.

Vstoupil jsem do svého.
Podlaha byla dřevěná, mahagonová, s obrovským šedým kobercem, na kterém spočívala mohutná manželská postel. Byla tam komoda a skříň. Všechny stěny byly tmavě modré a těžké závěsy přes francouzská okna odpovídaly jejich barvě. Zamířil jsem k nim, abych se podíval na ten výhled. Ano, bylo to úchvatné. Kdyby nebylo téhle situace, zůstal bych stát na balkonu a užíval si to všechno plnými doušky. Ale neměl jsem náladu na další chlad. Bylo mi teplo a chtěl jsem, aby to tak zůstalo.
Vešel jsem do vlastní koupelny a okamžitě pustil obrovskou sprchu. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem dělal vůbec první focení pro obálku časopisu Vogue – americkou verzi. Byl jsem na obláčku devět let, potkal jsem Annu Wintourovou a zasypali mě chválou o tom, jak nádherným modelem jsem, od fotografa a jeho kumpánů. Dostal jsem to nejlepší od Christiana Diora. Vrátil jsem se do svého elegantního hotelu v New Yorku, šlehl jsem si koksu, nadržený jako čert. Šukal jsem s Michaelem, který na mě čekal, pod stejně velkou sprchou. Byl to jeden z nejintenzivnějších sexuálních pracovních dní, jaké jsme kdy měli. Koks pomohl. Tehdy jsem nic netušil. Byl jsem stále ten zlatý chlapec, svět mi ležel u nohou, byl jsem uznávaným modelem. Chtěl jsem být superstar.
Teď jsem tady, pod jinou velkou sprchou, s lidmi, které ani neznám, a brečím, protože nechci nic jiného než to, aby mě objal můj mrtvý manžel.
Kdo by si myslel, že skončím tady?
Podváděl tě…
Chtěl odejít…
Zradil tě…
Potřebuju lajnu…
Nechal jsem přijít slzy, vzlyky trhaly mým tělem, dokud už nebylo co brečet, schoulil jsem se na podlaze a voda se na mě valila. Asi po půl hodině jsem se zvedl, vypnul sprchu a omotal si kolem pasu ručník.
Na chvíli jsem byl čistý a prázdný.
Otevřel jsem komodu a našel nějaké černé pyžamové kalhoty a tričko. Byly tam i boxerky a ponožky. Navlékl jsem si pyžamo, které bylo trochu pytlovité, a přešel ke skříni. Uvnitř byl zelený svetr a černé úzké džíny. Boty jsem už měl.
Vylezl jsem na postel. Sakra, byla neuvěřitelně pohodlná! Zavrtal jsem se do peřin a blaženě si povzdechl.
Déšť udeřil do okna. Byl to docela uklidňující zvuk, zvláště když jsem byl celý v teple a rozvalený na posteli.
Ale nebyl jsem příliš uvolněný.
Přijdu si pro tebe, pomyslel jsem si a vybavil si bělookého.
Nevím jak, ale věděl jsem, že s tímhle vším má něco společného. Už ve chvíli, kdy svůj nůž zabořil do Michaela, věděl, kdo přesně jsem.
Proč mě ale zachránil před tou fialovou ženou? Co se mnou chtěl, když mě nezabil?
Zjistím si to. A až to zjistím, bude si přát, aby mě nikdy nepotkal.

Pozn.:
Anna Wintourová, nepřechýleně Anna Wintour (* 3. listopadu 1949 Londýn), je britská a americká novinářka. Již od roku 1988 vede americkou redakci módního magazínu Vogue. Její kariéra začala roku 1970 v Harper’s Bazaar.
Chodila na Collegiate School v severním Londýně, kterou opustila ve věku 16 let. Její kariéra módní novinářky začala v roce 1970 pro Harper’s Bazaar.
V roce 1986 se Wintour stala redaktorkou britské odnože časopisu Vogue a v následujícím roce i časopisu Dům a zahrada. Pod jejím vedením se americký Vogue znovu zaměřil výhradně na módu a vznikly další tři odnože časopisu: Teen Vogue, Vogue Living a Men’s Vogue.
Anna Wintour je často popisována jako nejvlivnější žena v módním průmyslu. Má významnou roli v úspěchu návrhářů, jako jsou John Galliano (Christian Dior), nebo Michael Kors. Je také kurátorkou Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Založila také CFDA / Vogue fond na podporu neznámých návrhářů. Má dvě děti.

Vogue
Vogue je časopis se zaměřením na módu, design a životní styl. Vychází v pětadvaceti zemích světa každý měsíc. V redakci se vystřídala celá řada světoznámých módních fotografů. V magazínu The New York Times v prosinci 2006 popsala Vogue literární kritička Caroline Weber jako „nejvlivnější módní časopis na světě.“ Vogue publikuje také články o umění, kultuře a politice. Má celou řadu stálých modelek z řady známých celebrit. Na druhou stranu je časopis také kritizován.
Vogue byl založen jako týdeník Arthurem Baldwinem Turnurem v roce 1892. Když v roce 1909 zemřel, převzal společnost Condé Nast. První změna, kterou Nast udělal, bylo, že změnil periodu výtisků na dva týdny místo jednoho. V roce 1910 začal vydávat i v Evropě, postupně byla dobyta Británie, Španělsko a Francie. V šedesátých letech začala dělat šéfredaktorku Diana Vreeland a začala dávat práci takovým celebritám – modelkám jako byly například Suzy Parker, Twiggy, Penelope Tree a další. Od roku 1988 je šéfredaktorkou americké verze Anna Wintourová.
V současné době vychází ve 25 zemích: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Čína, Česká republika, Francie, Německo, Řecko, Indie, Itálie, Japonsko, Korea, Mexico, Peru, Polsko, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Slovensko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a USA.