Simon
Moře při západu slunce bylo úchvatné.
Přes horu se pomalu plížily stíny, ostrý kontrast se zlatým světlem, které se dotýkalo vrcholu hory a svítilo na temně modrou vodu. Stál jsem na břehu a vdechoval svěží jarní vzduch a zavíral oči, když mi vánek čechral vlasy a nesl s sebou vůni moře.
„Neplánuješ utéct, že ne?“ zeptal se za mnou hluboký hlas.
Otočil jsem se a uviděl Galena. Jako obvykle byl celý v černém: košile, kalhoty a boty. Dokonce i dýka na jeho boku měla černý jílec.
„Stále to zpracovávám,“ odpověděl jsem a více se zachumlal do svetru, když kolem mě zavál další chladný vánek.
„Potom, co jsem viděl toho anděla, jsem přesvědčen, že jsi mi o všem řekl pravdu. Ale stejně je těžké to pochopit. Takové věci v mém světě prostě neexistují.“
„Existují. Vždy existovaly. Lidé však jen zřídka kdy vidí magii kolem sebe.“ Galen se postavil vedle mě a své šedé oči upřel na vodu.
„Rád sem chodím přemýšlet. Na moři je něco uklidňujícího.“
„Táta mi říkal, že když se chci vymluvit, moře bude poslouchat.“ Sledoval jsem, jak další stíny smývaly sluneční světlo. „Jezdili jsme na jeho loď každý víkend, když bylo pěkné počasí a rybařili. Nikdy však neměl to srdce nechat si něco, co jsme chytili. Hodil to zpátky do vody a pak jsme seděli a dívali se na západ slunce.“
Při té vzpomínce mě zabolelo na srdci. Byla to jedna z věcí, které jsem v té době plně nedoceňoval. Ale když se teď ohlédnu zpět, dal bych cokoli za to, abych s ním znovu mohl sedět na jeho lodi.
„Moje máma byla mořskou bioložkou a milovala oceán,“ pokračoval jsem. „Zemřela, když mi bylo dvanáct. Autonehoda. Táta byl ten typ člověka, který měl problém vyjádřit své emoce. Poté, co zemřela, odcházel do přístavu a díval se na moře. Někdy i celé hodiny. Mluvil s mámou. Takže, když se trápím nebo potřebuji něco vyřešit, jedu k moři taky.“
Slabě jsem se na Galena usmál.
„Omlouvám se. Moc mluvím. Je to hloupé.“
„Voda se skládá z bezpočtu vzpomínek,“ řekl Galen. „Cestuje z místa na místo a nasává znalosti a emoce. Tvůj otec měl pravdu, když řekl, že moře poslouchá. A pak uchová tvé tajemství v bezpečí.“
Chvíli bylo ticho.
„Kdy zemřel?“
„Před čtyřmi lety. Měl infarkt.“ Stáhl se mi žaludek. „Byl mladý a nikdy nemocný. Překvapilo mě to. Zemřel a já dostal na starost obchod. Pracoval jsem tam od mala, takže jsem věděl, co a jak. Ale bylo toho hodně k řešení najednou.“ Uvědomil jsem si, že začínám být až příliš osobní a krátce jsem se zasmál.
„Hm. Promiň. Nevím, proč ti to všechno říkám.“
„Přestaň se omlouvat,“ řekl a podíval se na mě. „Je ti dvacet devět, že?“
„Jo-ano.“
„Tak mladý.“ Galen se odvrátil od vody a podíval se na sídlo. „Žijeme tady šedesát let. Předtím to byla Paříž. Před tím Skotsko. Taky Japonsko. Na této zemi není místo, které bychom nenavštívili.“
Byl to jeho způsob, jak se mi otevřít? Galena jsem dobře neznal, ale měl jsem dojem, že moc nemluví. Skoro úplný opak Graye, který přestal mluvit, jen když usnul.
„Je pro mě nemožné si to představit,“ řekl jsem. „Žít tak dlouho. Sledovat, jak se svět kolem vás mění, zatímco vy zůstáváte stejní. Vypadá to tak osaměle.“
Galen ke mně naklonil hlavu a mezi očima se mu vytvořila rýha.
„Takový zvláštní člověk.“
Cítil jsem, jak mi hoří tváře.
„Jak jsem zvláštní?“
„Většina lidí by se nechala svést myšlenkou věčného života. Ale ty ne. Vidíš to jako zátěž, kterou to skutečně je.“
„Asi proto, že jsem pesimista.“ Moje tváře ještě víc zrudla.
Jeho neochvějný pohled posílil mé sebevědomí.
„Vidět ve všem negativa je ve mně tak trochu zakořeněné.“
Galenův tvrdý výraz trochu zakolísal a mohl bych přísahat, že se jeho rty mírně zakřivily do úsměvu.
„Tak to máme společné.“
„Můžu se zeptat?“
Koutkem úst mu zaškubalo.
„Zeptej.“
„Jsou tu další jako ty? Nephilim.“
„Ano.“
„Jsou také prokletí?“
„To jsou dvě otázky,“ řekl Galen.
Nasadil jsem úsměv.
„Zažaluj mě. Teď odpověz.“
„Nesnáším, když mi někdo rozkazuje.“
Díval se na mě upřeně tak dlouho, že jsem musel uhnout pohledem. Rozhodně by vyhrál soutěž v zírání.
„Ale jestli to musíš vědět… ne, nejsou prokletí. Přes dvě stě andělů následovalo Lucifera, když padl, ale pouze prvních sedm mělo na svou pokrevní linii uvalenou kletbu.
„Proč jen sedm?“
„Protože to byli Luciferovi generálové,“ odpověděl Galen. „A úplně první, kteří ho následovali na Zemi.“
„Znal jsi svého otce?“
„Moc ne,“ odpověděl Galen a překvapil mě.
Myslel jsem, že ho další otázka rozčílí.
„Ale slyšel jsem o něm příběhy. Před pádem zabil anděla. Anděl se ho pokusil zastavit a můj otec mu vrazil čepel do srdce. Poté zabil mnoho lidí a nechal se pohltit svým vztekem. Byl jsem počat násilím. Vzal si mou matku násilím. Sotva se na mě dokázala podívat, když jsem byl kluk. V den, kdy mě Lazar odvedl, plakala. Ale ne smutkem. Ulevilo se jí, když mě viděla odcházet.“
Moje srdce se sevřelo a přistoupil jsem k němu blíž, chtěl jsem ho utěšit, ale nebyl jsem si jistý, jestli mi to dovolí.
„Věřím, že proto jsem držitelem Hněvu,“ pokračoval.
„Jak bych nemohl být? Hněv, násilí… koluje mi v žilách kvůli jeho činům.“
„Bez ohledu na to, jaký byl tvůj otec, ty jím nejsi, Galene.“
Podíval se na moře.
„Jsem mu podobný víc, než si myslíš.“
Než kývl směrem k domu, nadechl se.
„Pojď. Začíná být chladno.“
Chtěl jsem mu říct, aby se ke mně přestal chovat jako k jemné květince, ale opravdu mi bylo trochu chladno.
Sakra.
Následoval jsem ho do sídla a při chůzi jsem si všiml našeho obrovského výškového rozdílu.
Krev se mi rozproudila v žilách rychleji, když jsem zíral na jeho široká ramena a představoval si, jak je svírám, kdyby mě souložil.
Byl by jemný? Nebo by do mě bušil tak silně, až by se rozbila postel?
„Někdo je tu vzrušený,“ řekl medový hlas, než Bellamy vyšel zpoza rohu.
Jeho šedé oči se na mě zadívaly a usmál se.
„Co?“ Zeptal jsem se.
Galen se zastavil a otočil se k němu s přimhouřenýma očima.
„Ach. To nic.“
Bellamy se na mě usmál, než pokračoval chodbou dál.
Věděl jsem, že spolu mohou mluvit telepaticky a mají léčivé schopnosti. Ale měli i jiné schopnosti? Protože byl hříchem Chtíče, mohl Bellamy vycítit, když byl někdo vzrušený? Nebo jsem byl jen paranoidní a nad vším jsem moc přemýšlel?
Ty světle šedé oči, které jsem nemohl dostat z hlavy, se pak přesunuly na mně.
„Pokud se tě někdy dotkne, je mi jedno, jestli to bude jen prstem, dej mi vědět.“
„Dokážu se o sebe postarat,“ řekl jsem.
Pak jsem nevěděl, co mě k tomu přimělo, ale dodal jsem:
„A možná chci, aby se mě dotýkal. Už je to nějakou dobu, co mi nějaký sexy chlap věnoval svůj čas. Mohl by mi dát pěknou dobrou noc.“
Galen zavrčel a přitlačil mě ke zdi na chodbě. Teplo se valilo z jeho těla a odpovídalo ohni v mých žilách.
„Pokud chceš mít pěknou dobrou noc, rád tě vezmu do své postele. Ale jemu není dovoleno tě mít.“
Náhle mi vyschlo v krku a zrychlil se mi dech. Podíval jsem se mu do očí a pak se podíval na jeho rty.
Zašimralo mě v podbřišku.
„Opravdu?“
„Provokuješ?“ zeptal se stále se zavrčením v hlase.
„Možná.“
Co se to se mnou stalo? Pravda, už to byly měsíce, co jsem si naposledy užil. K tomu, abych se s někým válel v posteli, jsem nepotřeboval květiny a luxusní večeře nebo dokonce vztah. Ale nepodobalo se mi vyjet tak po muži, kterého jsem sotva znal.
„Galene,“ řekl Alastair a objevil se na konci chodby. „Musíme odejít.“
Galen se na něj nepodíval. Nereagoval na jeho slova. Sledoval mě, jeho tělo bylo tak blízko, ale ne dost blízko.
„V této diskusi budeme pokračovat později.“
Odstoupil ode mě a šel směrem k Alastairovi. Než však zahnul za roh, znovu se na mě podíval.
„Chovej se slušně, když budu pryč.“
„Nejsem dítě.“
Jakmile zmizel z dohledu, sesul jsem se podél zdi na zem a snažil se uklidnit své bušící srdce.
Galen mohl být Hněvem, přesto ve mně probudil touhu, která byla čistým chtíčem.
Sídlo pro mě bylo stále jakýmsi bludištěm, ale začínal jsem se v něm učit orientovat.
S trochou hladu jsem šel do kuchyně a všiml si, že dům je tišší než normálně.
„Kde jsou všichni?“ zeptal jsem se Raidena, když jsem otevřel ledničku.
„Hlídkují,“ odpověděl a vrazil si do úst celou koblihu.
„Zůstaneš se mnou přes noc. Doufám, že s tím budeš v pohodě.“
„Donutili tě zůstat tady a hlídat mě?“
Ta myšlenka mě dráždila. Nenáviděl jsem, když se ke mně chovali jako k dítěti.
„Netvař se tak kysele, malý smrtelníčku.“ Raiden strčil krabici s pečivem ke mně.
„Dej si koblihu. Jsi jako vyžle.“
„Ach, už toho mám dost.“
Ale stejně jsem popadl pocukrovanou koblihu. Bojoval jsem s pokušením, zvlášť když šlo o jídlo.
„Kdybych já byl Smrtelný hřích, asi bych byl Obžerství.“
Raiden se zazubil a já si uvědomil, že není zdaleka tak děsivý, jak jsem si původně myslel.
Jistě, byl obrovský a také se zdál silný, ale v tom, jak se usmíval, bylo něco chlapeckého.
Dokonce i nevinného.
„Je ti dobře?“ zeptal se Raiden. „Vyděsil ses, když jsi předtím uviděl Lazara.“
„Jsem v pořádku. A byl jsem vyděšený. Z větší části. Stále se snažím všechno přijmout, ale dostávám se k tomu. Dobrá zpráva je, že už si nemyslím, že jste mě unesli.“
Zasmál se.
„To je dobré vědět. Nechceme, aby ses nás bál. Chceme tě jen chránit.“
„Tak co se stalo s prstenem? Řekl ten anděl – hm, Lazar, něco?“
„Ani náhodou.“ Raiden popadl pivo a zvedl obočí.
„Chceš jedno?“
„Ne, díky.“
Pokrčil rameny a odrazil víčko, než se napil.
„Lazarus nám toho moc neříká. Sere nás to, ale tak to bylo vždycky.“
„A co Ravenwood?“ Zeptal jsem se. „Alastair říkal něco o tom, že se nemůžete dostat dovnitř kvůli ochraně?“
„To je pravda. Snažili jsme se najít odpovědi. Prsten je mocný, ale nic o něm nevíme ani odkud se vzal. Mysleli jsme, že v sídle by mohla být nějaká stopa.“
„Můžu s něčím pomoct?“ Pocítil jsem trochu vzrušení. „Vydělávám si tím na živobytí. Za ta léta jsem vystopoval nespočet věcí. Znalost příběhu a původu předmětu může zvýšit jeho hodnotu, takže je to tak trochu moje věc.“
„Galenovi se nebude líbit, že se do toho zapleteš ještě víc.“
„No, Galen není můj šéf.“
„To je pravda,“ řekl Raiden pobaveně.
Pak úsměv trochu opadl.
„Nechceš ho naštvat. Věř mi.“
„Proč? Promění se v Hulka?“
„Něco takového. Když se Galen naštve, jako opravdu naštve, je jako čtyři Hulkové. Zmocňuje se ho vztek a je zatraceně silný. Silnější než my všichni dohromady. A uklidnit ho zpátky…“ Raiden zavrtěl hlavou. „Řekněme, že když naposledy takhle ztratil kontrolu, Lazarus ho hodil do klece a málem ho zabil.“
Stáhl se mi žaludek.
„Proč by ho zabíjel?“
„Protože Galenovu mysl ovládl vztek.“
Raiden si přejel rukou přes ostříhané černé vlasy. Oživení vzpomínky ho viditelně rozrušilo.
„Když se takhle vymkne kontrole, je jako zvíře. Čím déle se nechá pohltit vztekem, tím těžší je ho přivést zpět. Teď už se lépe ovládá. Ale ten hněv je v něm stále. Vždy bude.“
Pokusil jsem se představit si Galena, kterého popisoval. Snažil jsem si představit, jak ho dostihl nelítostný hněv, kdy jeho mysl nebyla o nic víc, než myslí zvířete.
„Jsem mu podobný víc, než si myslíš.“
Tohle měl Galen na mysli, když mi to říkal? Že byl kvůli svému vzteku jako jeho otec?
Ale pak jsem si vzpomněl, jak jemně mě Galen držel v náručí tu noc, kdy jsem málem zemřel. Vzpomněl jsem si na péči, s jakou mi léčil rány. Na jemnost v jeho hlase poté, co jsem omdlel a odnesl mě do postele.
Ne. Nebyl bezcitný. Nebo krutý. Hněv může být jeho součástí. Ale laskavost byla taky.
„Chceš se podívat na film?“ zeptal se Raiden. „Můžu udělat popcorn.“
„To zní dobře.“
Znovu mě zasáhlo, jak lidsky vypadal. Byl jsem tady v tomhle sídle, domově nesmrtelných andělských válečníků, a chystal se s jedním z nich dívat na film, jako bychom byli jen dva normální chlapi, kteří se poflakují. Nevěděl jsem, co jsem čekal, ale tohle to rozhodně nebylo.
Raiden vzal tři sáčky popcornu a většinu z nich vysypal do jedné masivní mísy. Zbytek vysypal do menší misky, kterou mi podal. Popadl další dvě piva, já si nalil sklenici ledové vody a pak jsme odešli z kuchyně.
„Nejdeme do zábavní místnosti?“ zeptal jsem se zmateně, když jsme procházeli kolem ní dál chodbou.
„Gray ti neřekl, že máme kino?“
„Co? To snad ne.“
„To ano.“ Znovu nasadil ten chlapecký úsměv a pokračoval chodbou.
Odvedl mě další chodbou a otevřel dveře nalevo. Když jsem vstoupil do místnosti, zíral jsem v udiveném tichu. Obrazovka byla obrovská, stejně jako ta ve skutečných kinech, a sedadla byla plyšová rozkládací. Dost místa pro všech sedm.
„Vsadím se, že jsi rád, že jsi teď neutekl, co?“ Raiden se svalil na křeslo uprostřed řady.
Usmál jsem se a sedl si na to vedle něj.
„To jo. Více méně.“
Sledovali jsme psychologický thriller o detektivech, kteří pátrají po notoricky známém sériovém vrahovi, a poté, co skončil, jsme přešli na romantickou komedii.
Kolem jedné jsem už ležel v posteli a převracel se, když jsem zaslechl kroky z chodby do mého pokoje. Dveře se s vrzáním otevřely a z haly dovnitř proniklo světlo. Zavřel jsem oči a předstíral, že spím, když jsem cítil, že se ke mně někdo blíží.
„Vím, že to předstíráš.“
Rozesmál jsem se a otevřel oči.
„Co mě prozradilo?“
„Tvé chování.“ Galen rozsvítil noční lampu.
„Taky chrápeš a teď jsi byl příliš potichu.“
„Nechrápu.“
Když se posadil vedle mě, zvedl obočí a jeho těžké tělo způsobilo, že se matrace trochu propadla.
„Užil sis s Raidenem?“
Přikývl jsem.
„Sledovali jsme filmy.“
„Dobře.“
Jeho tón byl měkký, ale jeho výraz zůstával tvrdý.
„Je to krev?“ zeptal jsem se vyděšeně.
Červená byla rozmazaná na jeho krku a já se posadil, abych se podíval blíž.
Galen se otřel a pokrčil rameny.
„To není nic. Jen kousnutí. Rána už se hojí.“
„Bylo dnes večer venku mnoho Stínů?“
Pořád nedokážu pochopit, jak s nimi dokáže bojovat. Při představě, že ještě někdy budu blízko některého z nich, se mi udělalo špatně.
„Víc než obvykle, ano.“ vydechl Galen. „Phoenix je naštvaný, že jsme mu nepředali prsten.“
„Kdo je Phoenix?“
„Potkal jsi ho,“ řekl. „Démon s kaštanovými vlasy. Smrdí jako sračky.“
Usmál jsem se.
„Smrděl mi spíš jako kouř ze dřeva.“
Vzpomněl jsem si na den, kdy ten muž přišel do mého obchodu.
„Věděl jsem, že s tím chlapem není něco v pořádku. Bylo mi jeho vystupování nepříjemné. Připomnělo mi to záporáka z komiksu. On je opravdu démon?“
„Na vyšší úrovni.“
Galen se třel vzadu na krku a já si všiml více krve na vnitřní straně jeho bicepsu. Další stopa po kousnutí. Ale měl pravdu.
Rána se zavřela a vypadala, jako by ji měl týden a ne hodiny. Všiml si krve a zvedl košili, aby si ji otřel. Pohled na jeho břišní svaly mi rozpálil krev.
„To jemu můžeš poděkovat, že na tebe zaútočily ty Stíny.“
Otřásl jsem se při vzpomínce na jejich horký, hnilobný dech na mé kůži a na jejich odporný pach spáleného masa.
„Na to raději nebudu myslet, děkuji.“
„Když už o tom mluvíme…“ Galen se dotkl obvazu na mé hrudi. „Teď už by to mělo být v pohodě.“
Stejně jako jindy, když se na mě tak upřeně soustředil, jsem cítil, jak mi hoří tváře. Posunul jsem se na matraci a roztřeseně vydechl.
„Ráno si ho sundám.“
„Udělám to.“
Naklonil se dopředu a objal mě rukama.
Uvnitř mě jsem ucítil teplo. Snažil jsem se mu říct, že je to v pořádku a udělal bych to sám, ale slova ze mě nevycházela. Jeho oči neopustily moje, když rozvázal obvaz a začal ho sundávat.
Moje pozornost byla na okamžik odvedena od něj, když obvaz stáhl a odhalil růžovou, zjizvenou kůži pod ním. Cítil jsem se jako Frankensteinovo monstrum s tím, jak velká a zubatá jizva byla.
Galen stáhl obočí k sobě.
„S ohledem na způsobenou škodu bych řekl, že jizva je malá cena.“
„Skvělé. Jen další věc, kterou je třeba si uvědomit.“
Jako by mi moje tělo nedávalo dostatek nejistoty, tak jak bylo.
„Proč to říkáš?“ zeptal se Galen.
„To je jedno.“
Odvrátil jsem pohled. To, že jsem si nebyl jistý svým tělem, nebylo něco, o čem jsem s ním chtěl mluvit. Bylo to příliš trapné.
„Nech to být.“
„Řekni mi to.“
„Já jsem jen…“ mávl jsem rukou dolů po svém trupu.
„Nejsem zrovna sexy model do plavek jako ty a všichni ostatní tady. Chodím do posilovny, když můžu, ale nezdá se mi, že by mi to moc prospělo, protože jsem emocionální jedlík a skončím stejně tak, že si dám kýbl zmrzliny, kdykoli mě někdo raní.“
„Kdo ranil tvé city?“ Galen se zamračil. „Zabiju je.“
„To není potřeba,“ řekl jsem a trochu jsem se zajíkl.
Podle vražedného lesku v jeho očích jsem věřil, že by to udělal.
„V poslední době jsem měl pár špatných rande. Normální seznamka. Posledního chlapa zajímal náš číšník víc než já. Ten před ním se hloupě vyjádřil o tom, jak obvykle randí jen s kluky, kteří jsou vymakaní. Vím, že nejsem ten nejhezčí chlap na světě, ale –“
Když se Galen naklonil nade mnou, z jeho hrdla se ozvalo tiché zavrčení. Opřel se rukama o každou stranu mé hlavy. Intenzita v jeho očích mě přiměla odvrátit pohled.
„Podívej se na mě,“ řekl.
S bušícím srdcem a planoucími tvářemi, jsem se na něj podíval. Jeho šedé oči vypadaly v šeru pokoje ještě temněji.
„Už nikdy nechci slyšet, že o sobě mluvíš špatně. Rozumíš mi? Jsi tak zatraceně krásný, Simone.“
Chytil mě za krk, než se ke mně naklonil blíž a ústa přiblížil k mému uchu.
„Jediné, co chci slyšet, je, jak křičíš moje jméno, až tě budu šukat. Znovu a znovu.“
Bylo těžké dýchat. Mozek mi selhal, zpřeházel mé myšlenky a odebral mi schopnost jakéhokoliv logického uvažování. Mravenčení se mi rozšířilo po celém těle a moje teplota prudce stoupla. Něco, co řekl, mi ale utkvělo v paměti.
„Nazval jsi mě krásným,“ podařilo se mi říct a hlas se mi třásl.
Měl jsem dojem, že to slovo často nepoužívá. Takže to od něj bylo zvláštní. Upřímné.
„To mi ještě nikdo neřekl.“
„Pak jsou to všichni zatracení idioti.“
A pak mě Galen políbil.
Obklopila mě vůně santalového dřeva a citrusů, když mě přitlačil na záda a jeho rty se pohybovaly na mých. Srdce mi bušilo v hrudi, když jsem rozevřel rty a nechal jeho jazyk vklouznout do mých úst. Do prdele. Trochu se mi zatočila hlava, když se naše jazyky začaly o sebe třít. Jeho chuť byla opojná. Nikdy jsem takový polibek nezažil.
Galenův drsný hlas, jeho vůně a dotek jeho pevného těla na mém – to všechno mě pohltilo. Bylo mi jedno, že ho skoro neznám. Bylo mi jedno, že to bude pravděpodobně pouze jednorázový sex, poháněný vzájemnou touhou. Nepotřeboval jsem slib věčnosti. Ne. Všechno, co jsem v tu chvíli potřeboval, byl sex, na který nikdy nezapomenu.
A věděl jsem, že mi to dá.
Potřeboval jsem ho.
Po chvíli se trochu nadzvedl, aby mohl odstranit pokrývku, která ležela mezi námi. Vzápětí na mě dolehla nejistota. Noční lampa svítila a já byl polonahý. Rozhodně jsem nemohl zakrýt části mého těla, které se mi nelíbily. Nenazýval bych se baculatým. Jen… bylo mé tělo na můj vkus trochu příliš ochablé a měkké. Ale než jsem se mohl nechat unést těmito myšlenkami, Galenova ústa znovu našla ta moje.
Odtrhli jsme se od sebe jen na tak dlouho, aby si přetáhl triko přes hlavu a odhodil ho stranou. Pak se naše rty opět spojily v žhavém polibku. Jeho pevné tělo se otíralo o to moje a způsobovalo, že jsem přestával být sám sebou.
Strašně moc jsem ho chtěl.
Usadil se mezi mýma nohama a na jeho kalhotách bylo vidět, že nejsem jediný, kdo je tu vzrušený. Bolel mě zadek při představě, že mě naplňuje.
Budu moct zítra chodit? Asi ne. Ale kašlal jsem na to.
„Jsi si jistý, že tohle chceš?“ zeptal se Galen mezi polibky, jedna jeho ruka skončila na mém boku, zatímco druhá pořád lehce svírala můj krk. Jeho ruce byly velké, stejně jako všechno ostatní.
Chtěl jsem je cítit všude na sobě.
Přikývl jsem, můj mozek byl příliš zamlžený touhou, abych mohl mluvit.
„To bylo poslední varování,“ sklonil hlavu a kousl mě do krku.
„Ošukám tě tvrdě. Nechovám se jemně.“
Ano. Odpočívej v pokoji můj zadku.
Byl jsem zatraceně připravený být zničen.
„Dobře,“ zalapal jsem po dechu a sevřel jeho boky.
Galen mě políbil na klíční kost, pak mi jazykem na kůži zanechal vlhkou cestičku k bradavce, než ji tvrdě nasál. Horká vlhkost jeho úst byla šokem pro mé smysly. Zalapal jsem po dechu, chytil ho za hlavu a přidržel ji na místě. Cítil jsem, jak se usmál, než se o bradavku otřel jazykem.
„Tohle se ti líbí, že?“ zeptal se chraplavým hlasem.
„Mhm.“
Znovu ji nasál a protáhl mi druhou bradavku mezi dvěma prsty. Ztvrdl jsem ještě víc, můj penis se dral ven z pyžama. Další zavrčení mu zadunělo v hrudi, když jeho ruka neomylně našla pás mých pyžamových kalhot a jedním prudkým pohybem je stáhl dolů. Pokračoval níž po mém těle, líbal mě na horkou kůži nebo ji okusoval. Když se dostal k mému penisu, neztrácel čas a pohltil ho do úst.
Roztřeseně jsem vydechl a vklouzl prsty do jeho krátkých vlasů, hlava mi spadla na polštář.
Galen olízl špičku mého penisu, než se sklonil k mým kulkám a jednu vsál do úst. Na hrudi se mi objevily perličky potu a měl jsem pocit, jako bych byl právě vhozen do pece.
Předehra pro mě v minulosti neexistovala. Normálně jsem ho chlapovi vykouřil, on mě prstem protáhl jen natolik, aby mě dostatečně otevřel, a pak mě prostě ošukal, dokud se neudělal. Na tohle jsem nebyl zvyklý. Galen si dával na čas.
Najednou se zastavil. Podíval jsem se dolů a viděl jsem, jak zírá na dveře.
Pak s tichým smíchem zavrtěl hlavou.
„Co je?“ zeptal jsem se.
„Bellamy,“ řekl a znovu se na mě podíval.
„Podívej se do zásuvky nočního stolku. Řekl mi, že nám tam něco nechal.“
„Řekl ti to? A jo. Ta věc s telepatií.“
Otevřel jsem zásuvku a našel lahvičku lubrikantu.
„Červenáš se.“
„Ne.“
Popadl jsem lubrikant a položil ho vedle sebe na postel.
„Kdy to sem dal?“
„Když zařizoval tvůj pokoj.“ Galen naklonil hlavu. „Pořád se červenáš.“
„Takhle vypadám normálně,“ zalhal jsem a cítil jsem, jak se mi tváře ještě víc zahřívají.
Nevěděl jsem, proč mě pohled na lubrikant uváděl do rozpaků.
„Ojíždíš všechny lidi, které si přivedeš domů? Proto předpokládal, že na to vletíme?“
Ten žárlivý pocit mě znovu zahlodal v hrudi. Nenáviděl jsem to.
„Jsi první člověk, kterého jsem si sem přivedl. Proto byl Alastair tak naštvaný. Teď se usmíváš.“
„Přestaň,“ zakryl jsem si obličej oběma rukama, „nebo zhasnu.“
„Ne. Chci tě vidět.“
Podíval jsem se na něj skrz prsty.
„Taky tě chci vidět.“
„Tak se přede mnou přestaň schovávat a pojďme pokračovat.“
„Nemůžeš mi jen tak dávat rozkazy,“ řekl jsem a položil ruce zpět na postel. „Jen proto – kurva!“
Nasál mě až do krku. Otřásl jsem se a sevřel prameny jeho vlasů. Sledoval jsem, jak se nořím dovnitř a ven z jeho úst. Ty šedé oči mě doslova propalovaly, když jazykem kroužil po mé štěrbině.
„Připraven na víc?“ zeptal se tím sexy chraplavým hlasem.
Natřel si prsty lubrikantem, než jedním z nich podráždil mou dírku. Když znovu pohltil můj penis do úst, vklouzl do mě špičkou prstu. Ostře jsem nasál vzduch a zaklonil hlavu dozadu, když prst zatlačil dovnitř nadoraz a začal jím krouživě pohybovat.
Galen řekl, že mě tvrdě ošuká. Přesto mě pečlivě připravoval. Přimělo mě to přemýšlet o laskavosti, o které jsem věděl, že v něm existuje.
„Myslel jsem, že jsi říkal, že se nechováš něžně.“
Podíval se na mě se zlověstně vzrušujícím leskem v očích.
„Buď trpělivý. Možná tě chci ošukat tvrdě, ale nejsem kretén. Nechci ti ublížit.“
Zvuk zipu upoutal mou pozornost. Galen si stáhl kalhoty a já tiše zasténal, když se jeho tvrdý penis ukázal.
„A co kondom?“ zeptal jsem se.
„Nepotřebuješ ho.“
Políbil mě na hruď, než mě jemně kousl do spodního rtu.
„Nemoci se nás netýkají. Ani je nemůžeme šířit.“
„A co těhotenství?“
„Myslím, že toho se nemusíš bát.“
Zasmál jsem se a cítil, jak se mi po tvářích rozlil ruměnec.
„Ne. Myslím. Pokud bys chtěl mít děti, mohl bys je mít?“
„Ano.“
Přejížděl prsty po mé čelisti.
„Ale většina z nás preferuje v posteli jen muže.“
„Takže jsi sto procentní gay?“
„Všichni jsme kromě Bellamyho a Alastaira. Bell je pansexuál a Al je bi.“
Galen zabořil obličej do ohybu mezi mým krkem a ramenem.
„Raději bych teď nemluvil o svých bratrech. Jsou to strašní kazišuci.“
Uchechtl jsem se. A čím víc jsem se snažil nesmát, tím míň se mi to dařilo.
Smál jsem se, protože jsem byl nervózní? Pravděpodobně.
Galen mě chytil za bradu.
„Do prdele. Jsi rozkošný.“
Jeho rty se střetly s těmi mými v prudkém polibku. Cítil jsem, že jemná část této noci je téměř u konce. Klouzal jsem rukama po provazcích svalů na jeho pažích a úplně se v tom ztratil.
Dráždivě olízl můj vrchní ret, než se posadil a vzal do ruky lubrikant.
Cvaknutí uzávěru postavilo můj penis ještě víc do pozoru, i když už to snad ani nešlo. Usadil se mezi mé nohy a nagelovanou rukou si protáhl penis. Očekávání mě přimělo, abych se pod ním trochu zavrtěl. Do prdele. Připravil jsem se na to, o čem jsem doufal, že to bude pekelný orgasmus. Bůh věděl, že to potřebuji.
Když Galen přitiskl špičku penisu na můj otvor a zatlačil, zatajil se mi dech. Byl rozhodně větší, než koho jsem kdy měl. Důkladná příprava ale pomohla. Zastavil svůj postup a jemně mě políbil, než jsem se trochu víc uklidnil. Bolest povolila, když ho mé tělo vtáhlo hlouběji.
„To je ono,“ řekl, když mi ze rtů uniklo zasténání.
Sklonil hlavu a lehce mě políbil na krk, než se narovnal.
„Cítíš, jak tě roztahuji?“
„Mhm.“
Zabořil jsem nehty do jeho boků a přivřel oči.
Galen do mě přirážel zpočátku pomalu. Zvedl můj zadek z matrace a opřel se rukou o zeď za mou hlavou. Držel moji váhu, jako by to nic nebylo. Což… jo, byla to obrovská změna. Vydal jsem ze sebe další zasténání a pak stiskl rty k sobě, abych se je pokusil potlačit.
„Simone?“
Vrazil do mě trochu silněji.
„Nezadržuj své sténání. Chci ho slyšet.“
„Jen jestli uslyším i to tvoje,“ řekl jsem bez dechu.
Nesnášel jsem, když byli chlapi při sexu zticha. Chtěl jsem, aby byli hlasití a výrazní. Chtěl jsem vědět, že je to baví.
Na rtech se mu objevil úsměv.
Zvuk našich těl pleskajících o sebe naplnil místnost, když zrychlil tempo. I kdybych chtěl zadržet své sténání, nedokázal bych to. Zavrčení opustilo jeho rty, když si mě začal brát tvrději. Byl jsem rád, že postel nemá čelo. Jinak by to mohlo udělat díru do zdi.
„Galene,“ zakňučel jsem a prohnul se v zádech.
Sklonil tvář k mé hrudi, než mě podebral, aby mě zvedl do klína. Sjel jsem rukama dolů po jeho ramenech a zádech a zastavil se, když jsem ucítil… něco.
Štěrbiny na lopatkách, jedna na každé straně.
Zvědavě jsem obkreslil jejich okraj, než jsem zajel prstem dovnitř.
Galen zalapal po dechu a jeho tělo sebou trhlo.
„Je to…?“
„Tam kde mám křídla,“ řekl a třásl se, když pootevřel rty. „Do prdele. Znovu se mě dotkni.“
Byla to jeho erotogenní zóna?
Ponořil jsem prsty zpět do štěrbin a on hlasitě zasténal. Zvuky, které vydával… bože. Moje vzrušení vystřelilo na jinou úroveň. Snažil jsem se mu vycházet vstříc, když začal ještě tvrději přirážet a můj penis se tak víc začal třít o jeho pevné břicho.
Zrychlil se mi tep a měl jsem pocit, jako by mi srdce mělo každou chvíli vyskočit z hrudi.
„Tvůj zadek je tak zatraceně dokonalý,“ zavrčel Galen.
Konečky mých prstů se otřely o peří jeho skrytých křídel a jeho oči se protočily blahem.
„Víc.“
Když jeho penis narazil do mé prostaty, otřásl jsem se a přitiskl tvář na jeho krk.
Věděl jsem, že už to dlouho nevydržím. A soudě podle intenzity jeho sténání mi bylo jasné, že on je nejspíš taky na samé hranici.
Můj orgasmus rostl a shromažďoval se, když jeho velký penis znovu a znovu narážel na mé sladké místo.
Když Galen zavrčel a ještě tvrději přirazil, byla to pro mě poslední kapka. O několik sekund později se ke mně připojil a jeho penis ve mně pulzoval, když mě plnil svým semenem. Jeho zuby se sevřely na mém krku a já se k němu s lapáním po dechu prohnul. Spustilo to druhý orgasmus a já se nekontrolovatelně třásl v jeho náručí.
Potom jsem se svalil na matraci a snažil se popadnout dech.
Galen se ke mně na chvíli přitiskl, než se odtáhl a vstal z postele.
„Kam jdeš?“ zeptal jsem se.
„Osprchovat se. Pak do postele.“
Všiml jsem si, že si kalhoty nesundal úplně, jen si je před tím stáhl tak nízko, aby mohl vysvobodit svůj penis. Teď si je vytáhl zase nahoru, než sebral triko z podlahy.
„Ach.“
Můj mozek byl do značné míry v prdeli, takže mi chvíli trvalo, než jsem všechno zpracoval.
„Můžeš tu chvíli zůstat, jestli chceš.“
„Nikdy nezůstávám po sexu.“
„Ach,“ zopakoval jsem, nejistý, co jiného říct.
Než se na mě podíval, oblékl si triko.
„Říkal jsem ti. Nedělám to jemně. Nebo romanticky. Ošukám a odejdu.“
„Neřekl jsem, že chci romantiku.“
Přetáhl jsem si deku přes pas a najednou se cítil odhalený.
„Jen jsem si nemyslel, že po sexu odejdeš tak rychle.“
„Válení se v posteli není nic pro mě,“ řekl, než přistoupil ke dveřím. „Dobrou noc, Simone.“
Sledoval jsem, jak odchází z mého pokoje, zmatený zvláštním pocitem, který mi vířil v hrudi.
Věděl jsem, že je to jen sex. Vzájemné jednorázové spojení.
Tak proč mě pohled na jeho odchod rozrušil?
„Přestaň se chovat jako idiot,“ řekl jsem si, než jsem vyklouzl z postele a šel se umýt do koupelny. Můj odraz v zrcadle upoutal mou pozornost.
Zanechal mi na krku stopu po kousnutí.
Obkreslil jsem značku konečky prstů a žaludek se mi zachvěl při vzpomínce, když ji udělal.
Ta kombinace bolesti a slasti… sakra, nikdy jsem nezažil něco tak intenzivního. Odtrhl jsem pohled od zrcadla a vešel do sprchy.
Když jsem později vklouzl zpět do postele, na prostěradle zůstala Galenova vůně santalového dřeva. Schoulil jsem se pod deku, zavřel oči a snažil se ignorovat tu pitomou bolest v hrudi.