Iyaranský rituál namlouvání: Krok 1
Ukázat svá chapadla potenciálnímu partnerovi je prvním kritickým krokem v rituálu páření. Nestyď se! Koneckonců, hrdé vystavení tvých majestátních přívěsků je jasným signálem k romantického účelu. Upozorňujeme však, že je nutné, aby objekt vašeho zájmu projevil přijetí tohoto gesta dotykem výše zmíněných chapadel. Toto znamená potvrzení, že můžete pokračovat ve svém romantickém sbližování. Snažte se nenechat se příliš vzrušit hmatovým potěšením z prvního hlazení vašeho milovaného po chapadlech, tak brzy v procesu námluv, protože by to mohlo vést k některým nešťastným a trapným výsledkům.
KAI
„Pane, máme tu trochu ošemetnou situaci.“
Vzhlédnu od holoobrazovky svého počítače. Mladý strážce přede mnou sklopí zrak a nejistě přešlápne z nohy na nohu. Vypadalo to, jako by si vytáhl krátkou slámku, aby přišel a obtěžoval mě s nějakou novou katastrofou. Byl to dlouhý den a já ani nevím, kdy jsem se naposledy pořádně vyspal.
Nemám náladu na jakékoliv pitomosti, se kterými za mnou přišel.
Zamračím se.
„No, co je?“
Slyšitelně polkne.
„Ehm…zdá se, že dvěma lidským civilistům se podařilo někoho vysledovat na základnu. Máme je zadržené v jedné z meziplanetárních imigračních výslechových místností.“
Syn silenského hada nosatého1.
Vstávám, narovnávám si kravatu a oblékám si sako, než si nasadím speciálně zabarvené brýle. „Vezmi mě k nim.“
Strážný se zjevnou úlevou přikývne a rychlým tempem mě vede skrz zařízení. Všude je vidět, že zaměstnanci jsou nervózní kvůli náhlému výskytu lidských civilistů bez povolení. Takové problémy se objevují poměrně často, ale už si ani nepamatuji, kdy jsem já naposledy řešil tuto konkrétní nepříjemnost. A navíc se to vůbec nehodí v době, kdy nám tu přistála loď.
Přesně tohle, teď nepotřebuji. Ne, když musím řešit mnohem naléhavější záležitosti.
Dnes večer bych tu ani neměl být. Normálně nemusím řešit vyřizování nových příchozích imigrantů. Byl jsem se zavolán na poslední chvíli, abych zastoupil velitele základny, jehož žena začala rodit dříve, než se čekalo. Měl jsem už tak špatnou náladu, a ještě musím řešit tohle.
Ostatní zaměstnanci na základně se mi obloukem vyhnou, když se dostanu k místnosti, kde drží zadržené vetřelce. Snažím se zachovat si nečitelný výraz, ale přesto podrážděně vzdychnu.
Jako nejstarší syn admirála Aliance na Zemi a kapitán vlastního týmu jsem respektován i obáván. Někteří kolegové mě nepochybně nenávidí a ptají se, jestli jsem svou pozici nezískal díky svému otci, i když jsem zatraceně tvrdě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem dnes. Nestal jsem se jedním z nejmladších kapitánů v Alianci, kvůli konexím. Ale také mi to nezískalo mnoho přátel mimo můj vlastní tým. I ti, kteří si mě váží, se se mnou stále zdráhají mluvit právě kvůli mému vztahu k admirálovi. Jsem na to zvyklý, i když mě to vytáčí.
Skryju své podráždění a projdu kolem ostatních, zastavím se, až když jsem ve vedlejší místnosti, kde probíhá výslech, abych mohl pozorovat lidské vetřelce přes jednosměrné okno.
Jeden z nich je zjevně starší a docela atraktivní. Pořád hodně mrká a rozhlíží se skelnýma krvavýma očima.
Už jsem to viděl. Každý rok se nám tu objeví hrstka horlivých nadšenců UFO, kteří hledají důkazy o mimozemském životě v poušti a zároveň užívají ‚rekreační‘ látky měnící mysl. Rozhodně nám to usnadňuje zneplatnění jejich divokých příběhů, kdykoli náhodou narazí na něco, na co by neměli.
Pravděpodobně opilý nebo zfetovaný, poznamenávám si v duchu, ale zdá se, že je klidný.
Díky galaktickým bohům.
Ten druhý vetřelec je ten, který mě zajímá víc a přitahuje můj pohled proti mé vůli. Vypadá docela mladě. Maximálně tak dvacet let. Má na sobě směšně vypadající pyžamo potištěné modrými telefonními budkami a duhové žabky. Jeho špinavé blond vlasy jsou rozcuchané a vypadají divoce a nezkrotně.
Chci se jich dotknout. Vsadím se, že jsou super jemné. Ta náhlá myšlenka mě vyděsí.
Téměř jako by si uvědomil, že je sledován, mladší muž se otočí k oknu a já se prudce nadechnu.
Na člověka je docela krásný navzdory svému nekonvenčnímu oblečení a neupravenému vzhledu. Tmavé obdélníkové brýle rámují jasně zelené oči a on se soustředěně kousne do baculatého spodního rtu, když se dívá na okno. Trhnu sebou, když moje tělo reaguje na náhlou a neodolatelnou touhu ochutnat ty rty. Nebo je cítit na mém penisu.
Zároveň ve mně z nějakého nevysvětlitelného důvodu zneklidňují chapadla. Pocítím zvláštní touhu ochránit tohoto mladého muže a nevím proč. Něco mě k němu táhne, a když si to uvědomím, tak v tom okamžiku jsem napůl tvrdý a zděšený.
Je pravda, že už je to nějaký čas, co jsem si naposledy dopřál libido s jinou osobou, ale před lety jsem se zařekl, že s lidmi už nechci nic mít. Bez ohledu na to, jak příjemné pro smysly to může být, nestojí to za tu bolest se s nimi zaplést. Poučil jsem se dost.
Podívám se jinam a přinutím se nemilosrdně potlačit erotické představy, které se mi derou na mysl, když vidím ta ústa a ty krásné zelené oči.
Znovu se zamračím.
„Chcete, aby s vámi někdo šel, pane?“ ptá se strážný a jeho oči se ode mě nervózně odvracejí.
Nemůžu si vzpomenout na jeho jméno. Na této základně pracuji jen zřídka, místo toho trávím více času v našich kancelářích v centru města nebo v terénu. Skrytě se podívám na jmenovku jeho uniformy a zavrtím hlavou.
„To nebude nutné, Adamsi. Vyřídím to sám.“
S úlevou přikývne a podává mi holoscreen tablet.
„Vzali jsme jejich ID a protáhli je aliančním systémem a lidskými databázemi. Toto je předběžná zpráva poslaná databází.“
Vezmu tablet, Adams odběhne a nechá mě tomu napospas. Být kapitánem může být osamělá práce, ale jak jsem se naučil od Spidermana, ‚s velkou mocí přichází velká zodpovědnost‘.
Zatracená pravda.
S povzdechem otiskem prstu aktivuji zařízení, které přede mnou do vzduchu okamžitě promítne holografickou obrazovku. Pohybem prstů začnu procházet informace. K mému zděšení mi zpráva nic moc neřekne. Dva muži v naší vazbě jsou zjevně příbuzní nebo manželé, protože mají stejné příjmení a bydlí na stejné adrese. Starší měl pár menších potyček s orgány činnými v trestním řízení, většinou kvůli marihuaně a nezaplaceným parkovacím lístkům. Ale rejstřík jeho mladšího společníka je až dokonale čistý. Naši nepovolení hosté jsou pravděpodobně anomální výkyv a nepředstavují žádnou vážnou hrozbu, ale musím se ujistit, zvláště po některých nedávných incidentech souvisejících s drogami, které sleduji.
Přiblížím se k jednosměrnému oknu, abych si prohlédl oba muže. Místnost je zapojená, takže je taky slyším.
Chvilku poslouchám.
„Kdo si myslíš, že jsou tito mimozemšťané?“ ptá se starší.
Blonďák – mrknu dolů na holoobrazovku – River Sullivan, má ve tváři zasněný výraz.
„Nebylo by úžasné, kdyby to byl Pán Času, kdo by mě chtěl vzít s sebou na super skvělá dobrodružství v čase a prostoru?“
Druhý muž si odfrkne.
„Sni dál, chlapče.“
„Ale no tak. Páni Času by mohli být skuteční. A Doktor je úplně můj typ. Jeho verze Davida Tennanta obzvlášť. Vysoký, štíhlý a inteligentní s pronikavýma očima. Mňam,“ zachvěje se, „ach, a když zvážní a začne se chovat jako opravdový velitel, tak to je ještě větší mňamka. Sledoval jsem znovu a znovu ty série víckrát, než dokážu spočítat. Mmmm…“ povzdechne si se zasněným a blaženým výrazem, až má chapadla zacukají zájmem.
„Věř mi, já vím. Dlouhé sprchy, které sis dopřál pokaždé, když jsme spolu dokoukali epizodu, byly docela výmluvným znamením tvé náctileté zamilovanosti.“
River se začervená způsobem, který mi připadá překvapivě okouzlující.
Takže pravděpodobně rodina, a ne manželský pár. To je úleva. Počkat, co to se mnou sakra je?
V mysli se mi zhmotňuje obraz Jonathanovy tváře zkroucené znechucením a jeho slova ‚zkurvená zrůdo!‘. Je to jako kýbl ledové vody chrstnutý do mého obličeje a rovnou sráží i mé rozbujelé hloupé libido.
Rozhodnu se skoncovat s tímto bláznovstvím, otočím se od okna a dojdu ke dveřím, které otevřu trochu větší silou, než je nutné. Vkročím do místnosti se svou profesionální osobností pevně na svém místě a zírám na lidi, kteří mi ještě prodloužili už tak dlouhý den.
„Benjamin a River Sullivan?“ ptám se, můj tón je chladný a neosobní.
Obvykle vzbuzuje strach v těch, kteří se dostanou do této místnosti.
Mladší muž vyskočí z židle a málem ji přitom převrhne.
Je poměrně malý, nějakých sto sedmdesát centimetrů a je štíhlý. Prostě můj typ, zatraceně. Moje libido znovu zvedá svou pošetilou hlavu a já cítím známý svíjející se zájem svých chapadel, doprovázený návalem tepla v mých slabinách.
Skoro zavrčím, když se snažím potlačit ty pocity.
„Svatý sexy mimozemšťane v černém, Batmane!“ dívá se na mě s vykulenýma očima.
„Promiňte?“
Otřese se jako z omámení.
„Promiňte. Já jsem River,“ pak udýchaně dodá, „nebo pan Sullivan, pokud to budete chtít brát moc upjatě.“
Teď jsem na řadě já, abych na něj civěl.
„Co?“
Ten muž je rušivě nádherný, ale to, co říká nedává moc smysl.
Zčervená a odkašle si.
„Ach, nic.“
Divoce gestikuluje směrem ke svému společníkovi.
„Toto je můj strýc, Benji.“
Och, strýc. To je dobře.
Ne, sakra.
River ze mě nespouští oči a s nervózním úsměvem ke mně natáhne ruku.
„Jsem tak nadšený, že jsem konečně potkal skutečného mimozemšťana. Rád vás poznávám, pane… Uch… Mimozemšťan? Nejsem si jistý, jak bych vám měl říkat…“
Odmlčí se, když chvíli zírám na nabídnutou ruku, než ji ignoruji. Dotýkat se ho by byl špatný nápad. Když jsem tak blízko, už teď si znepokojivě uvědomuji jeho slabou dřevitou vůni, která mi nijak nepomáhá k mé nečekané přitažlivosti, natož k mým nepříjemným tělesným reakcím.
Překřížím ruce na hrudi a věnuji mu místo toho svůj nejlepší zastrašující pohled.
„Prosím, posaďte se, pane Sullivane.“
Znovu se usměje, absolutně nevyvedený z rovnováhy.
„Ach, říkejte mi prosím River.“
Přimhouřím oči, ale zůstávám neoblomný a tvrdý. Bohužel více způsoby. Rozkážu své narůstající erekci klesnout.
River pomalu spouští nataženou ruku a já zažívám záchvěv lítosti, část mě přemýšlí, jak by byl jeho dotek příjemný. Je jeho kůže tak jemná, jak vypadá?
Riverův úsměv na okamžik pohasne, ale téměř okamžitě se zase vrátí, když usedne k výslechovému stolu. Prakticky u něj skoro poskakuje a lesk v jeho očích je zároveň zvědavý a dychtivý.
„Je potřesení rukou pro mimozemšťany tabu?“
Zamrkám, když si sednu naproti němu.
„Promiňte?“
Normálně nejsem tak zmatený, ale tenhle člověk mě vyvádí z rovnováhy. River Sullivan mě z nějakého důvodu naprosto rozhazuje.
Nakloní se dopředu, jeho tón je až příliš vážný, jeho nádherné oči na mě hledí se zájmem.
„No, vím, že je to něco, co lidé dělají, ale jsem si jistý, že cizí druhy mají své vlastní společenské zvyky a způsoby. Omlouvám se, jestli jsem tě urazil. Tohle je pro mě všechno nové. A neměl bych se chovat jako idiot a předpokládat, že má kultura a tvá kultura jsou stejné. Chci říct, že jsem absolvoval úvod do antropologie, ale nejsem žádný odborník, pokud jde o jiné kultury, zejména mimozemšťany. Přesto je to všechno tak fascinující.“
„Chápu.“
Nemám ponětí, jak reagovat na zdlouhavé řeči tohoto člověka, které se mu neustále linou z úst, jakmile na ně pomyslí.
River se znovu nakloní kupředu s již známým jiskřením v těch ‚pojď sem‘ očích a vyšle záblesk elektrické touhy přímo do mých zrádných koulí.
Syn vykostěného beridiánského červa.
„Jak tohle místo děláte neviditelným pro vnější svět? Používáte nějaký druh mimozemské maskovací technologie? Vím, že to lodě na Star Treku používaly pořád, ale je to fiktivní seriál. Ledaže by Gene Roddenberry2 skutečně věděl o mimozemšťanech…“ zalapal po dechu a jeho hlas se o několik oktáv zvýšil, „OMG, byl to taky mimozemšťan?“
Zvednu ruku, abych zastavil jeho rychlý příval otázek. Dobří galaktičtí bohové, ten člověk umí mluvit. Nemám na to ale čas. Je mi jedno, jak atraktivní River Sullivan je.
„Pane Sullivane,“ řeknu svým nejpřísnějším hlasem, který vždy funguje, „to já tady kladu otázky. Nemáte oprávnění být na této základně. Chceme vědět, jak jste se sem dostali. Čím dříve odpovíte na mé otázky, tím dříve budete moci jít domů.“
„River,“ říká a jeho hlas je chraplavý a příliš sexy pro můj zdravý rozum.
Potřebuji znovu získat kontrolu nad tímto výslechem, sakra.
Soustředěně se to snažím rozdýchat. Co to se mnou dnes v noci, sakra, je? Nikdy předtím jsem na člověka takhle nereagoval. Ani na Jonathana. Při té myšlence se zamračím.
River se začervenal a prakticky na mě zamával svými hloupě dlouhými řasami.
„Je mi to moc líto. Vím, že můžu být trochu otravný,“ podívá se dolů a povzdechne si, „pravděpodobně proto jsem pořád svobodný. Někteří z kluků, se kterými jsem chodil, mi řekli, že jsem příliš prudký, otravný a užvaněný, než aby se mnou zvládli zůstat. Pokusím se trochu mírnit.“
Při jeho slovech se mi sevře žaludek. Z nějakého důvodu, když slyším tohoto energického muže kritizovat sám sebe, dráždí mě to ještě víc než jeho neustálé otázky.
Benji se natáhne a chytne Rivera zezadu na krk.
„Nedělej si starosti s těmi idioty. Pokud nedokázali ocenit tvou úžasnost, pak si tě nezasloužili.“ Otočí svůj pohled ke mně.
„Totéž platí pro tebe, kamaráde.“
Pozvednu obočí, ale držím jazyk za zuby.
River se rozzáří.
„Díky, Benji,“ pak se podívá na mě, „můžu jen říct, že jsem netušil, že mimozemšťané mohou být tak krásní.“
Nevím, co jsem čekal, že řekne, ale tohle rozhodně ne. Část mě mu chce věřit, ale už jsem se spálil. Kdyby znal mé skutečné já, tohle by asi neřekl.
River ani nečeká na mou odpověď nebo reakci a mluví dál.
„Ne, to je lež. Snil jsem o tom. Chci říct, že někteří mimozemšťané ve filmech jsou jako super-duper určitě fajn. Henry Cavill jako Superman. Tak sexy. A Keanu Reeves jako Klaatu v Den, kdy se zastavila Země? Samozřejmě, že originál je o tolik lepší, ale viděl jsem ho, když jsem se díval na remake. To bylo fakt sexy žhavé,“ odmítavě mávne rukou, „ale to jsou filmy. Vždycky jsou přehnané. I když, teď, když o tom přemýšlím, dokonce i Klingoni jsou docela sexy. Zvláště Worf,“ přikývne, jako by souhlasil sám ze sebou, a pak se odmlčí a svraští obočí.
„Pan Jones ale vypadá opravdu obyčejně. Pokud jde o vzhled, splyne s davem. Ale ty…“ zatajil se mu dech, „jsi naprosto sexy mimozemšťan.“
Jeho strýc si odfrkne, než se zašklebí na svého synovce.
„Klídek, chlapče. Klídek.“
River se ještě víc začervená.
Nevím, proč mi to připadá okouzlující. Zároveň se mi zježí chapadla, i když vím, že Benjiho krocení Rivera nebylo nijak urážlivé. Je to zvláštní, ale cítím ochranu vůči jeho synovci a chci ho chránit před jakýmkoli trapasem nebo bolestí.
Ne.
Nemohu si dovolit být rozptylován jen proto, že mi tento člověk připadá přitažlivější než kdokoli, koho jsem za dlouhou dobu potkal. Potřebuji tento výslech ukončit a poslat tyto lidi zpátky domů.
Přesto další slova z mých úst odporují mému rozumnému plánu.
„A proč si myslíte, že jsem mimozemšťan?“
Musel jsem zešílet. Nezahajuji konverzaci. Nikdy. Vyslýchám. Aby to bylo rychle za mnou. Nebavím se.
„Intuice, můj sexy mimozemšťane,“ River si poklepe na nos a usměje se.
„To dítě má dobré instinkty,“ Benji pokrčí rameny.
River vděčně poplácá strýce po rameni.
Ignoruji je a pokouším se od této linie konverzace uhnout. Musím se vrátit na správnou cestu. „Takže, pane Sullivane, zdá se, že pracujete z domova jako technický spisovatel a váš strýc je umělec?“
„Říkej mi River. A ano. Technické psaní není zrovna okouzlující, ale pomáhá platit účty,“ jeho ramena poklesnou, „no, obvykle to tak je. Momentálně jsem vlastně nezaměstnaný.“
Podívá se na svého strýce a vypne hruď.
„Benji je ale super talentovaný. Nakupují od něj lidé z celého světa. Jeho obrazy a keramika jsou úžasné.“
Benji se na svého synovce usměje.
„Ach, díky, tygříku. Myslím si, že jsi taky zatraceně výjimečný. Tvé psaní je úžasný. Měl bys mu říct o své…“
„Nudné technické psaní není nic k vychloubání,“ přeruší ho River hlasitě.
Máchá rukou přes hrdlo a zírá na svého strýce, než s úsměvem obrátí svou pozornost zpět na mě.
„Uh, ano…předpokládám, že manuály mohou být docela důležité, zvláště pro určitá odvětví. Přispívám něčím malým do koloběhu života.“
Benji pomalu zavrtí hlavou s milým úsměvem na tváři.
„Někdy je opravdu moc plachý.“
River ho ostře ignoruje a upřeně se dívá na mě. Nejsem si jistý, o čem se River tak zdráhá mluvit, ale mám chuť ho pomazlit. Odstrčil jsem tu pošetilou myšlenku stranou a odkašlal jsem si.
Výslech.
„Můžete mi oba říct, jak jste se dostali bez povolení na vojenskou základnu?“
Benji zkříží ruce na hrudi.
„Takhle tomu říkáš, ale my víme, že to není obyčejná vojenská základna.“
„Můj strýc má pravdu. Nejsme žádní idioti. Víme, že je to nějaká tajná mimozemská základna.“
„Víte toho hodně o mimozemšťanech, že?“ pozvednu obočí.
„Víc než většina lidí,“ přivře River oči.
Opětuji mu chvilku pohled, což skrz mé brýle nemůže vidět, než se otočím k jeho strýci.
„Dokonce jsme získali důkaz,“ dodá River, čímž znovu upoutá mou pozornost.
Samozřejmě, že dnes večer, s prvním příletem lodi za několik měsíců, to muselo být přesně ve chvíli, kdy se dva lidé dostanou do základny. Mám prostě štěstí.
„Myslíš Polaroid a mobilní telefony, které jsme zabavili?“
„No, sakra,“ protáhne River zklamaně.
„Těžká podpásovka, Tygříku,“ poplácá ho Benji po rameni.
„Víš, co k té přezdívce cítím. Už mi není pět let,“ zašeptá River, který se ošije a znovu začervená.
„Promiň, občas mi to vyklouzne.“
River se rozjasní a vítězně na mě ukáže prst.
„Aha! Proč bys nám bral telefony a foťák, kdybys neměl co skrývat, co? Jeden bod pro Rivera.“
Pod stolem sevřu pevně ruce. Proč stále ztrácím kontrolu nad tímto výslechem? Čas změnit taktiku. „Proč mi neřeknete, jak jste skončili tady?“
River si posune brýle na nose a pak spustí: „OMG. Dobře, takže tenhle chlápek, který si říká Tom Jones, se přistěhoval před pár měsíci, a i když se snažil chovat normálně, hned jsem věděl, že je na něm něco divného. Chci říct, kdo si přes léto nezapne klimatizaci? Ve Vegas? Navíc se ten chlápek nikdy ani nepotí. To není normální…“
Udržuji svůj neutrální výraz, ale v duchu zuřím. Zatracený Kruldies. Jejich domovská planeta má velmi horké a suché přírodní klima s teplotami výrazně nad čtyřicet stupňů po celý rok. Tato část Nevady je pro ně ideálním místem při imigraci na Zemi, ale měl by vědět, jak splynout s okolím. Po vypořádání se s touhle fraškou si s ním vážně promluvím.
Znovu jsem se začal soustředit a uvědomil si, že River za celou dobu nepřestal mluvit.
„…a tak jsme se rozhodli ho následovat. Chci říct, kam mohl jít v tuhle noční dobu? Usoudili jsme, že musí jet navštívit svou vesmírnou loď nebo své lidi. Tak jsme ho sledovali. Všechno šlo dobře, dokud – puf – nezmizel ze vzduchu, když projel bránou. Bylo to divoké.“
„To vážně bylo,“ přikývl jeho strýc.
Je jasné, že River má tendenci mluvit, sotva se nadechne, zatímco jeho strýc je víc zdrženlivější. Z tohoto a mnoha dalších důvodů by mi River neměl připadat tak přitažlivý, ale připadá. Znovu se mi v mysli promítne Jonathanova tvář a já vím, že musím posílit své odhodlání, i když mi má chapadla dávají najevo, že nesouhlasí.
River přikývne a jeho divoké zlaté kadeře poskakují s každým pohybem jeho hlavy.
„A když jsme se dostali přes bránu, Alakazame! Super tajná mimozemská základna. A ta loď. Mluvím tady o vlhkém snu každého x-fila. Takže. Šílené. Super.“
Znovu se předkloní, oči mu jiskří a tělo vibruje sotva udržitelnou energií.
„Nevím, jak jsi to všechno udělal neviditelným. Vážně, tvoje maskovací technologie je skvělá. Lepší než cokoli, co jsem viděl ve Star Treku a Star Wars dohromady – a to už je opravdu co říct.“
Poposedne si a zářivě se na mě usměje.
Všechno na tomto muži je matoucí a rušivé. Chci se na něj dál dívat, i když vím, že potřebuji mít za sebou to, co zbylo z tohoto výslechu. Vypadá to, že nejrychlejší způsob, jak věci ukončit, je jít s pravdou ven. Jakmile s nimi totiž skončím, stejně si z dnešního večera nic nebudou pamatovat.
„Dobře,“ říkám, „nechme té přetvářky. Nelegálně jste vstoupili na soukromou mimozemskou základnu Aliance bez povolení -„
„Aha!“ vyskočí River.
„Proč jste tady?“
Zírá na mě, jako by mi narostl roh.
„Abych dokázal, že mimozemšťané existují.“
„Správně,“ souhlasí Benji.
Přimhouřím oči.
„Našli jsme ve vašem vozidle marihuanu. Obchodujete vy dva s drogami?“
Oba muži na mě zírají s vykulenýma očima.
„Cože?“ vyjekne River.
„Myslíš, že jsme drogoví dealeři?“ Benji zamrká.
„Kruci, pravděpodobně jsi v mém autě našel jeden nebo dva jointy. A Benji na ně má předpis. Určitě jsi viděl jeho zdravotní kartu, když jsi probíral naše věci?“ vydechl River.
Moje zpráva to naznačovala, ale to mu neřeknu.
„To neznamená, že nemůžete obchodovat s drogami.“
Benji se škrábe ve vousech a zauvažuje.
„V dnešní době používám pouze marihuanu a CBD3. V mládí jsem možná fušoval s jinými rekreačními látkami, ale nikdy jsem nebyl dealer. Příliš mnoho práce a příliš mnoho matematiky, abych udržoval peníze v chodu.“
River se ušklíbne a znovu zkříží ruce na hrudi.
„Nejsem žádný zločinec. Zeptej se kohokoli. Jsem sci-fi geek, který ve svém volném čase hraje deskové hry a D&D, proboha. Nemám rád ani Benjiho trávu. Kouří venku jen kvůli mně.“ River se odmlčí a pak se jeho oči rozšíří a zablýskají hněvem, „řekl pan Jones, že se mu pokoušíme prodat drogy? Ten šmejd.“
Třu si zátylek a tíží mě vyčerpání. Někdo obchoduje s drogami mimozemšťanům na této planetě a já jsem nenašel žádnou solidní stopu už týdny. Bohužel je velmi nepravděpodobné, že tito muži mají něco společného s řadou incidentů, které jsem vyšetřoval.
Pro jistotu je nechám sledovat několik týdnů poté, co je pošleme zpátky domů.
Samy od sebe mé zrádné oči zabloudí zpět k Riverovu bizarnímu pyžamu a moje zvědavost mě znovu ovládne. Odkašlu jsem si.
„Proč máš na pyžamu telefonní budky?“
River sebou trhne na židli, jako bych mu dal políček. Nemyslím si, že je to možné, ale jeho oči se ještě rozšíří a ústa otevřou.
„Ty… Tohle není obyčejná telefonní budka. To je ta TARDIS.“
„Co?“
„Uch och,“ Benji zavrtí hlavou, „teď jsi tomu dal.“
River se ostře nadechne.
„Nejdřív si myslíš, že jsme drogoví dealeři, a teď mi říkáš, že nevíš, co je TARDIS? Neříkej mi, že jsi nikdy neviděl Doctora Who?“
Ach. Teď si myslím, že vím, o čem mluví. Slyšel jsem o pořadu, ale nikdy jsem ho neviděl. Jako kapitán Aliance na takové věci opravdu nemám čas. Něco mě ale nutí se s ním dál bavit. Ve svém rozhořčení je až příliš rozkošný.
„Co je to?“ ptám se a předstírám nevědomost.
River si přiloží hřbet ruky na čelo, sklouzne ze židle, a zhroutí se na podlahu. Musím potlačit smích. Byl by z něj skvělý divadelní herec.
Riverovo divadlo pokračuje, když zvedne pěst tak, aby byla vidět nad horní hranou stolu, a přednese nadstandardní samomluvu své vlastní tvorby.
„Ach, krutý vesmíre! Jak jsi mi mohl přivést do cesty tak zatraceně sexy mimozemšťana, který vypadá jako Pán Času, ale nemá ani tušení, kdo je Doktor? Proč? Jak nemůže vědět o TARDIS? Tohle je, příliš kruté,“ předstírá vzlykání.
Přes všechny své nejlepší úmysly se nedokážu ubránit úsměvu. Tento muž je naprosto směšný, ale svým způsobem okouzlující. Je jako jasné slunce, které mě táhne na jeho oběžnou dráhu, tak zářivý a teplý, že od něj nemůžu odtrhnout pohled.
Jeho oči na mě vykukují nad okrajem kovového stolu a zašklebí se, zatímco na mě blýskne krásnými rovnými zuby.
„Věděl jsem, že tě dokážu rozesmát,“ zapumpuje oběma pěstmi ve vzduchu, „anoooooo!“
Jeho slova jsou zarážející, protože si uvědomuji, že jsem tohle necítil už… věky. Ale v patách tohoto odhalení mě tíží náhlý, hluboký smutek. Koneckonců, mám ještě nějakou práci, i když je možná nepříjemná. Ještě víc vzhledem k tomu, jak mě River Sullivan přitahuje.
Z toho, co mohu říci, on a jeho strýc byli prostě ve špatnou dobu na špatném místě. A věřte mi, Tom Jones bude na mě ještě hodně dlouho vzpomínat, až s ním skončím.
S rezignovaným povzdechem se natahuji a sundávám si zatmavené brýle.
River na mě dál vykukuje z podlahy, na okamžik se mu zatají dech, než v náhlém výbuchu energie znovu vyskočí na nohy.
Benji na mě zamrká a zašeptá: „Páni.“
Přestaň to zdržovat. Udělej to ať to máš za sebou, říkám si.
Zhluboka se nadechnu a začnu.
„Podívej se na mě, Benji.“
Zaměřím svůj pohled na staršího muže, dokud mě pozorně nesleduje zamlženýma očima.
„Spěte a zapomeňte na celý tento večer. Pamatujte, že váš soused, pan Jones, není nic jiného než nudný, obyčejný muž. Už se o něj nebudete dál starat.“
Věnuje mi klidný úsměv a zamumlá: „Páni,“ než se mu oči obrátí v sloup, a tvrdě usne na stole.
Riverovy oči těkají sem a tam mezi námi, jeho ústa jsou otevřená.
„Sakra? Jak jsi…?“ podívá se na svého strýce a svraští obočí, „co jsi udělal Benjimu? Je v pořádku?“ River se natáhne a jemně s ním zatřese, ale Benji tvrdě spí.
Musíš to udělat. Opakuji si mentální mantru, když nápor své síly obracím na Rivera.
„Tvůj strýc je v pořádku. Spí a probudí se později, aniž by si vzpomněl na události dnešního večera.“
Soustředím na něj svůj pohled a hlas a ignoruji náhlé úzkostné pohyby svých skrytých chapadel. „Teď je čas, abys usnul i ty a zapomněl na celý tento večer. Pamatuj, že váš soused, pan Jones, je nudný, obyčejný muž. Už se o něj nebudete dál zajímat.“
Tak. A je hotovo. Ta myšlenka zanechá kyselý pocit v žaludku.
K mému naprostému šoku River nakloní hlavu na stranu a podívá se na mě, jako bych byl naprostý cvok.
„O čem to sakra mluvíš? Je to jasný mimozemšťan. Proto jsme ho sem sledovali,“ zírá na svého strýce, který tiše chrápe.
Riverův pohled se rozjasní pochopením.
„Zhypnotizoval jsi Benjiho? OMG, úplně ano,“ zírá na mě, zvědavost ho přemáhá.
„Mají všichni mimozemšťané schopnost hypnotizovat lidi? Nedával bych tuto skutečnost moc najevo. Mohlo by to být zrádné. Chci říct, vypadáš jako dobrý chlap, i když jsi právě dal mému strýci totální podpásovku,“ našpulí rty, „taky jsi nám vzal důkaz o mimozemském životě na Zemi, což nebylo cool. Máš štěstí, že jsi sexy a určitě se objevíš v mých budoucích masturbačních fantaziích. Jinak bych na tebe byl královsky naštvaný.“
Zírám na něj, znovu zmatený. Zdá se, že moje síly na něj nefungují. To se mi ještě nikdy nestalo. Jsem rozrušený, ale malé části mě se tajně ulevilo. Moje chapadla vesele tančí.
River šoupne nohama a potahá se za pramen vlasů.
„Ehm, tak doufám, že tohle není nějaká ta situace, kdy mimozemšťané přebírají Zemi pomocí ovládání mysli,“ jeho smích je napjatý, „žádný z těch sci-fi příběhů nedopadne dobře.“
Musím mu vymazat paměť. Není jiná možnost. Nadechnu se a zvýším svou sílu na maximální kapacitu.
„Nejsem součástí nějaké mimozemské invaze. Není se čeho bát. Budeš spát a zapomeneš na celý tento večer. Zapomeneš, že sis kdy myslel, že pan Jones je mimozemšťan,“ přikazuji.
To by mělo stačit. Má chapadla se zděšením scvrknou. Přestaňte prudit, říkám jim, i když z toho taky nemám zrovna radost.
River dvakrát kýchne a pak hlasitě zívá.
„Promiň, to bylo neslušné. Ale vážně. Nemůžu být zhypnotizovaný, dokonce ani tvýma krásnýma zvláštníma očima. Popravdě řečeno, když jsem byl na vysoké škole, na jednu z našich studentských akcí přišel hypnotizér a mě vytáhli na pódium, což bylo skvělé, ale pak se nic nestalo. Bylo to zklamání, ale co můžu dělat? Myslím, že můj mozek je nehypnotizovatelný,“ zakloní hlavu a uvažuje, „je to vůbec slovo?“
Co se to, u planetární bouře, děje?
Moje schopnosti nikdy nezklamaly, když jsem je předtím musel použít na lidi. Nikdy. A dělám to už léta.
River na mě znovu zamává svými hloupě dlouhými řasami.
„Vím, že je to vzhledem k naší současné situaci trochu trapné, ale mám pocit, že se přitahujeme. Nechceš si se mnou někdy vyrazit?“
Má chapadla se dychtivě kroutí nad tím návrhem, ale zatnu zuby. Mám tu povinnost a zodpovědnost. Budu muset vytáhnout těžší kalibr, jak rádi říkají pozemšťané.
Vstávám a opatrně si vysunuji košili z kalhot.
River rychle zamrká a do tváří se mu vkrade rozkošný ruměnec.
„Počkej… mluvil jsem o schůzce. Myslím, že se ještě neznáme dost dobře na to, abychom spolu mohli být nazí, pane Sexy mimozemšťane. Jistě, jsem totálně polichocen, ale sotva tě znám. Ani jsi mi neřekl své jméno. A není to proto, že jsi mimozemšťan. Nechápej mě špatně. Nejsem žádný puritán, abych s tím měl problém. Ale rád se nejdřív s někým seznámím, víš? Možná je to v dnešní době trochu staromódní, ale než s někým vlezu do postele, chci jít napřed na rande, trochu se poznat a tak.“
Rozepnu si košili a pak uvolním vrchní knoflík u kalhot, abych je mohl částečně stáhnout.
Je to špatné, protože si spíš užívám, jak ho v tuto chvíli znervózňuji.
„Páni. Dobře. Uch… tohle se rychle stupňuje,“ říká River, než nervózně vydechne.
„Taky máš opravdu pěkné tělo. Jako, vážně. Je to normální na mimozemšťana, nebo cvičíš nebo – Och můj zrůdný bože! Co to sakra je?“
Skrytý ochranný vak v mém břiše se otevírá a umožňuje mi natáhnout dvě z mých několika chapadel.
„Svaté hentai chapadlové porno, Batmane,“ zašeptá.
Moje dvě fialové končetiny se bleskurychle natáhnou a popadnou ho, lehce ho zvednou ze země a přitáhnou blíž. Přestože ho má chapadla svírají, aby se nehýbal, drží ho jemně. Už se zatraceně skoro chvějí vzrušením, že se ho dotýkají.
River se rozrušeně nadechne.
„Tohle není ta část, kdy se mě rozhodneš análně prozkoumat, že?“
Šokovaně zírám, jak jedno z mých chapadel samo od sebe hladí Riverovy vlasy.
Co se to se mnou, sakra, děje?
River pokouší chapadla koutkem oka sledovat, ale bez valného úspěchu. Otočí svůj pohled zpět ke mně a olízne si rty.
„Mohl bych se do toho klidně zapojit. Nevadí mi to. Pokud je to součást dohodnutého sexu, a ne nějaký podivný lékařský experiment,“ nervózně se zasměje, „možná až se lépe poznáme, ano? A samozřejmě za předpokladu, že v tom bude hrát roli taky spousta lubrikantu. Oh, a nejlépe někde v soukromí. Je velmi nepříjemné mít strýce Benjiho tady s námi, i když je mimo.“ Zamračí se na chrápajícího muže, který teď slintá na stole ve výslechové místnosti.
„Mimochodem, bude v pořádku, že? Protože mě mega zmlátí, pokud nebude. A za to bych ti pak musel nakopat zadek. A je jedno, jak jsi sexy.“
Hloupý člověk. Nemohl by na mě zaútočit, i kdyby chtěl. Mám ho zcela pod kontrolou – očividně kromě jeho úst.
Dávám mentální rozkaz a jedno z mých neochotných chapadel se ovine kolem Riverova krku, čímž jemně zastaví jeho neustálé žvatlání. V hloubi duše je z toho část mě smutná, ale ten sentiment odsunu stranou. Přesouvám pozornost a soustředím se na zvednutí jedné ze špiček zasunutých v malém hrbolku na spodní straně mého chapadla. River sebou trhne, když ho píchnu do krku, oči se rozšíří, když mu píchnu sedativum, které zvyšuje sílu mých duševních sil. Nikdy předtím jsem to nemusel udělat člověku, ale je čas ukončit tuhle frašku, abychom se mohli všichni pohnout a zapomenout jeden na druhého.
Běda, pro něj bude snazší zapomenout než pro mě. S nelítostným odhodláním tu myšlenku zapudím ostrým bodnutím.
„Teď spi, Rivere, a zapomeň, že se dnešní noc vůbec stala. Pana Jonese od této chvíle ignoruj. Přestaň hledat mimozemšťany a užívej si svůj lidský život,“ můj příkaz je mnohem něžnější, než jsem zamýšlel, ale na tom nezáleží.
Nebude si to pamatovat.
Natáhne ruku k chapadlu kolem krku a já se při kontaktu s mým citlivým masem zachvěju.
Myslel jsem, že se ho bude snažit odtrhnout od svého krku, ale místo toho cítím, jak ho jemně hladí. Moje chapadlo se otřese a v odpověď prakticky zavrní.
„Tak hezké,“ vydechne, než se mu zavřou oči.
Za několik sekund spí a mělce dýchá.
S jemností, která překvapuje i mě, ho položím, znovu si zapnu šaty a opustím místnost, jako by na tom závisel můj život. Potřebuji se dostat pryč od tohoto nádherného muže a nevysvětlitelné lítosti, kterou cítím z manipulace s jeho pamětí, i když je to součást mé práce. V mysli mi probleskne další nevyzpytatelné vidění Jonathanovy tváře zkroucené odporem a držím se svého předsevzetí, že už nikdy neuvidím Rivera Sullivana.
Poznámky:
1tohle jsou nadávky, které Kai poměrně často používá. Nemám ani ponětí, co znamenají =)). Takže pokud se vám budou zdát nesrozumitelné, asi je to v pohodě =)).
2Eugene Wesley „Gene“ Roddenberry (19. srpna 1921 El Paso, Texas, USA – 24. října 1991 Santa Monica, Kalifornie, USA) byl americký scenárista a producent, tvůrce sci-fi světa Star Treku.
3CBD – Kanabidiol (anglicky cannabidiol; CBD) je chemická látka patřící do skupiny zvané kanabinoidy, které se v přírodě vyskytují zejména v rostlinách konopí. CBD patří spolu s tetrahydrokanabinolem (THC) mezi nejznámější z nich. Chemicky jsou CBD a THC do značné míry podobné, ale CBD není považován za psychoaktivní stejným způsobem jako THC, protože na rozdíl od THC přímo nestimuluje v těle kanabinoidní receptory CB1 a CB2. Kanabidiol funguje také jako inhibitor řady účinků THC.
Kanabidiol nemá vliv na potlačování bolesti.