0

Daman

Současnost
Koláče pečené v troubě, krocan vařený v pomalém hrnci, smích a uvolněná atmosféra, to všechno teď ve vile vládlo. Den díkůvzdání byl Raidenovým oblíbeným svátkem a vždy si s tím dal velkou práci, trval na tom, abychom jedli jako rodina a trávili čas společně.
Tento rok byl jiný. Naše rodina se za posledních několik měsíců rozrostla. Přidali se k nám Simon, Kyo a Clara. Člověk, drak a čarodějnice.
Zatímco se jídlo vařilo, hráli jsme hloupou deskovou hru Pictionary. Bylo nás deset, takže jsme se rozdělili do dvou skupin po pěti. Jeden člen týmu si vytáhl kartu a musel dát nápovědu, co je na ní napsáno. Ostatní členové týmu to pak museli uhodnout, než vypršel čas.
„Kolo,“ řekl Castor, když Bellamy položil špičku tužky na papír.
„Hej!“ Raiden na ně ukázal. „Žádné podvádění.“
Bellamy mu položil ruku na hruď.
„Já? Podvádět? Nikdy.“
„Telepaticky jsi mu řekl, co kreslíš,“ řekl Raiden. „Měl by ses stydět.“
Simon se zasmál a opřel se o Galenův bok.
„Možná bychom si měli zahrát jinou hru. Teď už nikomu z vás nevěřím.“
„Já taky.“ Clara popadla tacos z obrovské mísy před Raidenem a namočila ho do sýrové omáčky.
„Opravdu?“ Castor zkřížil ruce. „No, možná vám taky úplně nevěřím, slečno. Mohla bys podvádět tím, že bys nás začarovala nebo tak něco.“
Ušklíbla se.
„Na tebe bych neplýtvala svou dokonalou magií.“
Kyo se zasmál a udeřil Castora do ramene. Můj bratr mu to oplatil. Novomanželé probudili moji Závist a na jazyku mi zůstala hořká pachuť. Jejich štěstí – jejich láska – mě přiměla žárlit.
Odtrhl jsem od nich pohled a přešel ke dveřím na terasu. Sluneční paprsky prorážely části zatažené oblohy a ze stromů padaly listy, jak foukal vítr. Brzy budou větve holé a nastane zima.
Zima. Led. Svatba s drakem. Všechno, na co jsem se netěšil.
„Asi bych měla už nachystat ty zelené fazolky.“ Clara vstala ze židle. „Stačí to smíchat a dát do trouby. Mělo by se to stihnout, než bude krocan hotový.“
„Nemám rád zelené fazolky,“ řekl Gray s hlavou opřenou o Simonovu paži.
Vypadalo to, že brzy usne.
„Nebuď hrubý,“ řekl mu Alastair. „Pokud se ti to nelíbí, nejez to, ale není třeba zraňovat Clařiny city.“
Gray vstal a Claru objal.
„Omlouvám se. Mám tě rád. Nezlob se.“
Poplácala ho po hlavě.
„To je v pořádku. Taky tě mám ráda.“
Gray zívl.
„Na chvilku si lehnu. Vzbuďte mě, až bude jídlo hotové.“
„Pojď sem, maličký.“ Raiden se sehnul, aby mu Gray mohl vylézt na záda, a pak ho odnesl z jídelny.
Gray mi připomněl Lycuse. Oba byli malého vzrůstu s divokými blond vlasy. Oba měli milou povahu. A ačkoli to byly tisíce let, co Lycus zemřel, občas jsem se přistihl, jak na něj myslím. Vzpomínal jsem. Byl pro mě jako mladší bratr. Vzat ze světa příliš brzy.
Byl to první člověk, na kterém mi záleželo a kterého jsem ztratil. První z mnoha. Po nějaké době jsem se naučil se před všemi uzavřít. Kolem svého srdce jsem si postavil zeď. Bylo jednodušší se nestarat.
„Nějaké novinky od Baxtera?“ zeptal se Galen.
Baxter byl vůdcem skupiny Nephilim v Aténách. Naši spojenci ve válce proti synovi Lucifera.
Otočil jsem se ze svého místa u dveří na terasu a podíval se na ně. Bellamy se setkal s mým pohledem a jeho oči měnily nejrůznější barvy.
Díky jeho síle se jeho oči změnili na jakoukoli barvu, kterou dotyčný považoval za nejpřitažlivější – nebo na barvu, která patřila osobě, kterou milovali. Ale ne u mě. Bellamy mě nikdy nedokázal přečíst. Možná to bylo tím, že jsem nikdy nemyslel na nikoho konkrétního.
„Stíny tvrdě útočí na Atény,“ odpověděl Alastair. „Ale Baxter a jeho vojáci je drží na uzdě.“
„Zatracené Stíny,“ zamumlal jsem.
Stíny byly nejnižší úrovní démonů. Vypadaly jako vířící černý kouř s bílými tvářemi a prázdnými důlky místo očí. Pod kouřem, který neustále vycházel z jejich těl, byla velmi tenká vrstva kůže, která jim propůjčovala hnilobný zápach hořícího masa a uhlí.
„A co Sirena?“ zeptal se Raiden, když se vrátil do místnosti.
„Ona a její válečnice bedlivě sledují okolní ostrovy a už asi dva týdny neviděly žádné známky démonů.“
„To je dobře,“ řekl Castor a jednou rukou objal Kya kolem ramen. „Myslím, že i démoni potřebují občas dovolenou.“
Z kuchyně se ozvalo pípání.
„Moje koláče!“ Raiden vyběhl klenutým průchodem směrem k troubě.
„To voní jako nebe. Dobře, že jsem udělal dva. Tenhle je celý můj,“ zasmál se, když koláče vytáhl z trouby a přičichl k nim.
„Ty nenasytný parchante,“ zavolal na něj Castor. „Radši nech něco i pro nás ostatní. Miluji jablečný koláč.“
Jak se hašteřili, vytvořil se mi uzel v útrobách. Brzo budu muset vilu opustit. Na jak dlouho? Nevěděl jsem. Ledoví draci souhlasili, že se s námi spojí v boji proti Asovi, pod podmínkou, že si vezmu prince Warrina. Za pár týdnů opustím Echo Bay a odcestuji do zasněžené vesnice v Rusku, abych si vzal úplně cizího muže.
Opět vytržen z mého domova.
„Nebude to navždy,“ řekl Alastair.
Četl mi myšlenky, schopnost, kterou jsme všichni sdíleli díky našemu hlubokému poutu. „Tohle není poslední Den díkůvzdání, který s námi strávíš.“
„To je jedno.“ Odvrátil jsem hlavu. „Je mi to jedno.“
Totální lež. Navzdory svému kyselému přístupu jsem miloval každého ze svých bratrů. Nechtěl jsem je opustit. Ta myšlenka zůstala vzadu v mé mysli, když jsme pomáhali Raidenovi připravit stůl a posadili se k jídlu.
Clara dala Grayovi sousto z kastrolu se zelenými fazolkami navzdory jeho dřívějšímu protestu.
Při žvýkání krčil nos. Ale pak se jeho oči rozšířily.
„Je to dobré!“
„Věděla jsem, že ti bude chutnat.“ Nabrala mu trochu na talíř.
Vidličky cinkaly a konverzace plynula. Seděl jsem na konci stolu, ponořený do vlastních myšlenek, zatímco ostatní spolu mluvili.
„Hej.“ Bellamy mě kopl do nohy.
„Co?“
Podíval jsem se na něj. Jeho zlaté vlasy se vlnily až ke spodní části uší a ostrá, zkosená brada vedla k přirozeně plným rtům.
„Manželství není konec světa.“
„Zrovna od tebe to sedí.“ Zabodl jsem vidličku do kusu krocana. „Pokud je to tak snadné, proč si ho nevezmeš?“
„Nechce mě. Šokující, já vím. Pořád to nechápu.“
Zachvěl se mi žaludek při vzpomínce, jak jsme v říjnu mluvili s králem Nikolajem a Warrinem na svatbě Castora a Kya. Warrin se podíval přímo na mě a řekl, že si mě chce vzít.
„Protože jsi nejkrásnější.“
Ta slova pohladila Envy. Ze všech mých bratrů si Warrin vybral mě. Mé rezervované chování odhánělo lidi pryč, přesně jak jsem chtěl. Byl jsem zvyklý mizet do pozadí a být viděn, jen když jsem chtěl.
Přesto mě Warrin stejně viděl.
„Vidíš?“ Bellamy se usmál. „Přiznej, že ho máš rád.“
„Nevím. Jak bych mohl? O tom chlapovi nic nevím.“
„Je sexy,“ řekl Bellamy, než se napil kořeněného jablečného moštu, který připravil Raiden. „Na tom záleží.“
Vykulil jsem oči.
„Sexy? Vážně?“
„Přitažlivost je důležitá. Chtíč někdy vede k lásce.“
„Nemám zájem o lásku. Kdybychom to spojenectví nepotřebovali, nesouhlasil bych se svatbou.“
„Ber to z té lepší stránky. Budeš šukat s drakem. Draci jsou v posteli úžasní.“ Bellamy si přehnaně povzdechl. „Pořád se mi ale nepodařilo uhnat vodního draka.“
Kyoovy oranžové oči se mírně zúžily, když vzhlédl od jídla.
„A nikdy se k žádnému ani nedostaneš.“
„Au.“ Bellamy se dotkl hrudi. „Tvůj manžel je tak divoký, Casi. Jsem si jistý, že na tvém ostrově jsou svobodní draci, ne? Seznam mě.“
„Ne.“
„A co tvůj bratr? Je zatraceně krásný.“
Kyo udělal kyselý obličej a vydal zvuk podobný znechucení a překvapení zároveň.
Neubránil jsem se úsměvu.
Po večeři Raiden nakrájel dezerty. Upekl jablečný koláč, borůvkové cobblery a jablečné donuty. Clara udělala ostružinový cheesecake a čokoládové sušenky. Gray, který už byl dostatečně hyperaktivní, pobíhal kolem nás a uždiboval od každého kousek.
„Už žádný cukr,“ řekl Alastair s rukama v bok.
Gray si dal další sušenku a zachichotal se, když vyběhl z kuchyně.
„Ten malý spratek.“ Alastair si nalil trochu jablečného moštu a podíval se na mě.
„Měli bychom probrat tvou cestu. Král Nikolaj řekl, že tě můžu doprovodit do Ruska.
„Můžeš přijít až na svatbu a po jejím skončení nemusíš zůstávat. Kdoví, jak dlouho tam budu muset být.“
„Chci poznat lidi prince Warrina,“ řekl Alastair. „Abych věděl, co nás čeká. Bez ohledu na důvod manželství je to posvátné pouto, se kterým je třeba zacházet s respektem.“
„Nemohu se s ním rozvést, až tohle všechno skončí?“
Alastair se zamračil.
„Ani ty nejsi tak bezcitný, Damane.“
„Nevím. Možná jsem.“ Následoval jsem ho do obývacího pokoje, posadil jsem se do rohového křesla a zvedl obě nohy nahoru.
„Budu muset žít v Rusku? Nebo budeme bydlet tady v Echo Bay?“
„Jsem si jistý, že tyhle věci s ním můžeme probrat až po svatbě,“ řekl Alastair. „Až válka s Asou skutečně začne, nezáleží na tom, čemu budeš říkat domov. Nezastaví se, dokud nebude mrtvý on nebo my.“
„Můžeme teď přestat mluvit o depresivních sračkách?“ Raiden se svalil na pohovku vedle Alastaira s borůvkovým cobblerem. Namísto toho, aby si kousek nandal na talíř, nacpal si celý kus do pusy.
„Dnešek je o tom být vděčný za to, co máme. A jsem vděčný za vás všechny, i když se občas chováte jako kreténi.“
„Víš, za co jsem vděčný já?“ řekl Castor a vystrčil hlavu zpoza rohu. „Za tenhle zasraný jablečný koláč.“
„Měl bys být vděčný i za mě, ty prevíte,“ ozval se Kyo z haly a já zaslechl tiché plácnutí.
Castor se zazubil a zmizel z dohledu.
Gray se vkolébal do místnosti, jeho dřívější energie vyprchala. Schoulil se před zapáleným krbem a zachumlal se do své mikiny s kočičíma ušima.
„Můžeme už postavit vánoční stromeček?“
Alastairovy zacukaly rty.
„Je příliš brzy.“
„Není,“ oponoval Gray. „Po Dni díkůvzdání. To jsi mi řekl. Už jsme dojedli večeři, takže je konec. Teď chci svůj třpytivý strom.“
Věděl jsem, že se Alastair poddá, ještě než vůbec otevřel ústa. Náš malý lenoch byl prostě moc rozmazlený.
„Fajn,“ řekl. „Nech mě nejdřív dopít drink.“
Nebýt Graye, vůbec bychom na svátky nezdobili. Ale miloval to. Raiden to dělal pravděpodobně proto, že to byla další věc, která spojovala rodinu.
Jo. Budou mi chybět.
***
Týden před svatbou jsem tančil u tyče v nočním klubu.
Basy mi duněly v hrudi, když jsem roztáhl křídla a nechal je mě zvednout z vyvýšené plošiny. Když nade mnou blikala světla, omotal jsem si nohu kolem tyče, zahákl jsem ji za kotník a pověsil se hlavou dolů.
Cítil jsem na sobě pohledy. Poslouchal povzbuzování.
Mé dny, kdy jsem měl být single, byly sečteny. Tím skončí i mé divoké dny v klubu. Vzbouřil jsem se proti myšlence být s někým svázán, natož s někým, koho ani neznám.
Tolik z mého života mi bylo odebráno. Mé dětství. Sakra, dokonce i moje vlastní rozhodnutí.
Lazarus mě proměnil ve svého dokonalého malého válečníka, který neměl jinou možnost než plnit rozkazy.
Ale když jsem byl tady v Krave, tančil pod neony a hudba mi vibrovala celým tělem, nemyslel jsem na Lazara ani na řetězy, které mi nasadil.
Cítil jsem se svobodný.
Když píseň skončila, sklouzl jsem po tyči, sestoupil z plošiny a stáhl křídla zpět.
„Můžu ti koupit drink?“ zeptal se Taeden, jedna z mých oblíbených hraček, a objal mě kolem pasu.
Byl to Reaper s pověstí špatného chlapce. Říkalo se, že si mučení duší nesmírně užívá. Byl to sadista, který miloval strach lidí.
Ale v posteli byl úžasný, tak co.
„Nemusíš se ptát.“ Pevně jsem ho chytil za vlasy. „Už bys měl znát odpověď.“
Taeden se usmál.
„Budu hned zpátky.“
Zamrkal jsem a o vteřinu později se znovu objevil vedle baru na druhé straně místnosti.
„A ty mi říkáš, že jsem parchant,“ řekl Bellamy a postavil se vedle mě. „Když zítra odjíždíš do Ruska, chtěl jsi zažít poslední noc sexu a zhýralosti?“
„Kdo říkal něco o sexu?“
Bellamy pozvedl jemné obočí.
„Nedívej se tak na mě. Já ho v kalhotách udržím, když chci.“ Protáhl jsem se kolem něj a zamířil do salonku.
Následoval mě. Když jsem si sedl na pohovku, sedl si vedle mě.
„Jdi pryč, Belle.“
„Ne. Je dobré si o těchto kravinách občas promluvit, D.“
„Nechci o tom mluvit. Chci se jen, kurva, opít a na jednu zatracenou noc na to zapomenout.
To chci tak moc?“
„Dobře. Ale budu tu sedět s tebou.“
Odvrátil jsem se od něj a snažil se udržet své emoce na uzdě. Bez ohledu na to, jak jsem byl zahořklý, hlídal mi záda. Bellamy a já jsme se hodně hádali a uráželi se, ale on mi rozuměl způsobem, jakým ostatní ne. Taky jsem mu rozuměl.
Taeden se vrátil a podal mi brusinkovou vodku s ambrózií. Jeho žluté oči se zaměřily na Bellamyho.
„Sedíš na mém místě.“
„Jdi do prdele.“ Bellamy se natáhl víc, než bylo nutné, a zabral více místa na pohovce. „Nemáš duši k mučení nebo tak něco?“
„Mohl bych mučit tebe.“
„Vtipálek.“ Bellamy na něj mrkl.
Protočil jsem oči a napil se.
„Opravdu se příští týden ženíš?“ Taeden zaparkoval na podlaze mezi mýma nohama.
„Ano.“ Vklouzl jsem prsty do světle hnědých pramenů jeho vlasů.
Reaper se na mě usmál.
„Můžu tě naposledy šukat, než odjedeš?“
„Lákavá nabídka,“ řekl jsem a přestal si hrát s jeho vlasy. „Ale ne.“
I když svatba s Warrinem byla jen kvůli alianci, nechtěl jsem se chovat jako kurevník. Můj morální kompas byl prostě v hajzlu. Možná jsem byl pro ostatní parchant, ale měl jsem své hranice, co se podvádění týkalo.
Popadl jsem sklenici a obsah vypil na jeden zátah.
„Radši zpomal,“ řekl Bellamy. „Nebo budeš mít zítra pořádnou kocovinu.“
Neposlouchal jsem.
Druhý den ráno jsem zasténal před útokem světla pronikajícího oknem, převalil se na břicho a položil si polštář přes hlavu. Naše kocovina netrvala dlouho. Nemohli jsme onemocnět jako smrtelníci a naše těla se rychle uzdravila. V hlavě jsem měl kovadlinu většinou půl hodiny, než se to konečně uklidnilo. Těch třicet minut však bylo mučení.
„Zabij mě,“ řekl jsem, když se dveře mé ložnice se skřípěním otevřely.
„Nikdy.“ Gray se mi vrhl na záda. „Pojď dolů. Raiden udělal snídani.“
„Vždycky dělá snídani. Pak přijdu.“
„Ale…“ Gray slezl z mých zad a zvedl polštář, aby na mě mohl hledět svýma velkýma hnědýma očima. „Tohle je naposledy, co spolu snídáme.“
Díval jsem se, jak špulí rty.
„Budeš trucovat? Vážně?“
Když přikývl, vlasy se mu rozletěly kolem hlavy.
„Když řekneš ne, začnu taky plakat. Opravdu chceš, aby to byla poslední věc, kterou uvidíš, než nastoupíš do letadla? Moje slzy?“
„Jsi taková královna dramatu.“ Sundal jsem ze sebe deku a vstal z postele.
Když jsem si natáhl lehké kalhoty, následoval jsem ho do haly.
Na zábradlí schodiště byla pověšena zelená girlanda a přímo v hale nás vítal čtyři a půl metru vysoký strom obtočený bílými světýlky a nejrůznějšími červenými dekoracemi. Alastair preferoval klasický vánoční vzhled, zatímco Gray chtěl něco bláznivého a výstředního.
Obývací pokoj se tak proměnil v mix Santovy dílny a klasických Vánoc. Kolem stromu jezdil vláček. Po větvích tančila barevná světla a byly vyzdobeny cukrovými tyčinkami, zářivě zelenými třpytivými girlandami a růžovými a modrými ozdobami.
Na římse nad krbem visely punčochy, jedna pro každého z nás. Gray je posypal třpytkami a pokreslil roztomilými věcmi, které se mu líbily, jako koťátky a hvězdami.
Něco na vrcholu stromu upoutalo mou pozornost a vybublal ze mě nečekaný smích. Penis ve tvaru dinosaura, kterého si Gray přinesl domů ze Simonova starožitnictví, byl usazen na špici stromu ovázaný obrovskou červenou mašlí.
„Čekám, až si toho Simon všimne.“ Usmál se Gray.
„Rozbije ho.“
„Neodvážil by se ublížit Dino-Petovi. Bez ohledu na to, co Simon říká, miluje ho.“
„Mhm. Tak určitě.“
„Dobré ráno, opilče,“ pozdravil mě Bellamy, když jsme s Grayem vstoupili do jídelny.
„Nápodobně, hezounku.“
Usmál se, než si strčil do úst hrozen.
Stůl se prohýbal pod mísou s míchanými vejci, talíři s palačinkami, párky a čerstvým ovocem. Kyo dal Castorovi jahodu, než ho lehce políbil. Byli stále ve fázi líbánek.
„Přestaň. Nebo budu tlustý,“ stěžoval si Simon, když mu Galen nandával na talíř další porci.
„Ale ty miluješ palačinky.“ Galen naklonil hlavu a trochu zmateně se na Simona podíval.
„To jo.“ Simon se plácl do břicha. „Ale už mám dost.“
S tichým zavrčením si Galen přitáhl Simonovu židli blíž a zašeptal mu něco do ucha. Simon se kvůli tomu začervenal a se smíchem Galena jemně odstrčil.
Jsou spolu tak dokonalí.
Parchanti.
„No, já už mám po chuti,“ řekl jsem.
„Nekecej.“ Raiden mi na talíř hodil dvě palačinky a nějaké ovoce. „Řekni Envy, ať si dá na chvíli pokoj. Do Ruska je to dlouhý let. Musíš se najíst.“
Borůvkové palačinky. Mé oblíbené.
„Dík.“
„Co?“ Raiden se usmál. „Vážně jsi mi poděkoval?“
„Sklapni.“
Alastair pojede se mnou do Ruska, aby mohl s králem Nikolajem probrat válečnou strategii. Poletíme naším soukromým tryskáčem, takže se aspoň nebudu muset potýkat s davy lidí na letišti. Ještě horší by bylo zůstat s nimi v letadle na jedenáctihodinový let.
Po snídani jsem si sbalil kufry a ujistil se, že mám teplé oblečení.
Nebylo mi cizí ani chladné počasí. Zatímco na jaře a v létě bylo hezky, zimy v Dácii byly chladné s hromadami sněhu. S tím domkem, co jsme obývali, to bylo těžké, ale Lycus a já jsme se, zavrtali pod přikrývky a udržovali teplo, jak nejlépe jsme mohli. A někdy nás Morys nechal spát ve svém obchodě, když se přihnala velká sněhová bouře.
Oba byli už dlouho mrtví.
„Moc nemluvíš o své minulosti.“ Bellamy stál ve dveřích.
Měl na sobě vypasovaný modrý svetr a středně dlouhé vlasy sčesané trochu na stranu, což mu dodávalo klasický preppy* vzhled.
„Není důvod. Jak nám Alastair rád připomíná, z přehrabávání se v minulosti nepřichází nic dobrého. Co se stalo, stalo se. A vůbec…“ Hodil jsem po něm polštář. „Přestaň se mi vrtat v hlavě.“
Chytil polštář a strčil si ho pod paži.
„Nechtěl jsem. Tvoje myšlenky byly opravdu hlasité.“ Pauza. „Tenkrát jsi byl tak jiný. Šťastný je příliš silné slovo, ale zdálo se mi, že… jsi měl naději. Nebyl jsi tak zahořklý.“
Do tašky jsem nacpal další svetr.
„Vyrostl jsem.“
„Jo, všichni jsme vyrostli.“
S povzdechem jsem si sedl na kraj postele a promnul si rukama obličej.
„Do prdele. Do čeho jsem se to nechal uvrtat?“
Posadil se vedle mě.
„Možná to nebude tak zlé.“
„Budu tam tak sám, Belle. Alastair se mnou bude několik dní a vím, že vy ostatní přiletíte na svatbu, ale jakmile se vrátíte do Echo Bay, budu od vás tak daleko.“
„Ne od nás všech.“
Zmateně jsem se na něj zadíval. Barva jeho očí se neustále měnila. Modrá, oříšková, zelená, fialová. Nikdy se nespokojil jen s jedním.
„Jdu s tebou.“ Bellamy mě praštil polštářem.
„Opravdu?“
„No tak. Jako bych tě opravdu mohl nechat jít do království plného sexy ledových draků beze mě.“
Sevřel jsem ruce v klíně a v krku se mi vytvořil knedlík.
„Díky, Belle.“
Mohl tvrdit, že důvodem byly sexy ledoví draci, kteří na něj v Rusku čekali. Ale já znal pravdu. Odmítal mě nechat samotného.