Pojem
Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění; též vymítání) je úkon, jenž má za cíl z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhnat ďábla nebo jiné zlé síly. Tento úkon je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství.
Za tímto účelem vznikla i Mezinárodní asociace exorcistů, což je katolická organizace založená světoznámým římským exorcistou Gabrielem Amorthem v roce 1993, která sdružuje ty, kteří se věnují službě exorcisty.
Počet členů v této organizaci je omezen a členství je výběrové. Kněz pro vstup do organizace musí získat souhlas svého biskupa. Organizace pořádá uzavřené setkání jednou ročně. Gabriele Amorth založil organizaci ve snaze zvýšit počet exorcistů po světě. Je čestným předsedou asociace, současným předsedou je Francesco Bamonte.
Dokonce i u nás se tohle kupodivu řeší. V České republice je svým biskupem ustanoveno do této služby více než 10 exorcistů. Někteří exorcisté jsou veřejně známí, někteří pracují skrytě. Téměř každá diecéze má svého exorcistu. Některé diecéze jich mají i více.

Historie
Naši předkové „neměli s exorcismem žádný problém“ – jak by se řeklo dnes. Brali jej jako reálnou součást denního života dobra se zlem.
Ale jaký je jeho původ, vývoj a dnešní praktiky, které mají i právní dopady?
Má-li se exorcismus stručně definovat, pak se jedná o vymítání ďábla, démonů či obecně zla, povětšinou za pomoci magicko – rituálních nebo také léčitelských praktik, pod vedením k tomu pověřené osoby. Exorcismus ve více či méně zřetelné podobě existoval a existuje snad ve všech církevních společenstvích. Nejznámější je exorcismus římskokatolický.
Původ slova „exorcismus“ spatřujeme v řeckém slově exorkidzein, jež značí „zapřísahat“ či „zaklínat“ (Jediný výskyt tohoto slova v Novém Zákoně je v Mt 26,63, kde značí „zapřísahat“, substantivum exorcistés, „zaklínač“, je pak ve Sk 19,13). Etymologickou podobnost můžeme nalézt též v latinském aiduratio a italském scongiuro, „zaklínání“. V rámci křesťanské novozákonní tradice nacházíme první zmínky o setkání s ďáblem v synoptických evangeliích, kde satan pokouší Ježíše Krista na poušti.
Ježíš jako vymítač ďábla se vyskytuje na mnoha místech Písma, zejména u synoptiků. Nesmíme zapomínat na fakt, že Písmo = Starý a Nový zákon, a to zákon v pravém slova smyslu, zákon platný pro křesťany všech zemí.
Z podnětu II. Vatikánského koncilu byla uložena revize Kodexu kanonického práva (Codex Iuris Canonici 1983 – plně platný dodnes!), která v podstatě potvrdila § 1. kánonu 1172, v němž se říká, že „nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináře“. § 2 téhož kánonu dovozuje: „Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem“.

Exorcismus dnes
Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista.
Průběh velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná (1999) část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam. Katechismus katolické církve (čl. 1673) píše, že exorcismus „je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi“. V současné praxi se klade velká pozornost, aby „posedlost zlým nebyla zaměněna s psychickou chorobou“.
Pravoslaví má vlastní tradici vykonávání exorcismu. Většina starých protestantských církví exorcismus nevykonává. V letničních církvích, příp. v charismatickém hnutí, existuje praxe vyhánění zlého, a přikládá se jí určitá pozornost.
Otec Gabriele Amorth, člen Mezinárodní papežské mariánské akademie, 4. září 1991 založil Italskou asociaci exorcistů, a roku 1993 založil Mezinárodní asociaci exorcistů (MAE), které předsedal do roku 2000.
13. června 2014 Kongregace pro klérus schválila statut Mezinárodní asociace exorcistů a uznala ji za soukromé mezinárodní sdružení věřících s právní subjektivitou, se všemi právy a povinnostmi stanovenými Kodexem kanonického práva, tj. byla oficiálně uznána Vatikánem. Na podzim 2016 byla ustanovena česko-slovenská sekce MAE. Roku 2018 měla 10 členů. Posledních 15 až 20 let zažívá exorcismus rozmach nejen ve východní Evropě, ale i v jižní Itálii, Španělsku a celé jižní Americe. Papež Jan Pavel II. stál za rozhodnutím církve pověřit v každé diecézi alespoň jednu osobu, která bude v oblasti exorcismu proškolena. Nový nástup a vývoj exorcismu v Polsku zdokumentoval Konrad Szolajski ve svém filmu “Bitva se Satanem” z roku 2015.

Exorcismus v islámu
Exorcismus zřejmě tvořil součást islámu již od jeho počátku, a určitá místa v Koránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi. Podle Sun vyháněli prorok Mohamed a jeho stoupenci zlé bytosti z těl věřících pomocí veršů z Koránu, prosbami k Alláhovi a požehnaného pramene Zamzam. Podle islámské víry člověka může posednout nejen démon či ďábel (šaitan), ale také džin, inteligentní ohnivé stvoření.

Exorcismus v buddhismu
Již od raných dob buddhismus obsahoval určité náboženské úkony či rituály, které měly chránit proti různému nebezpečí a vyhánět vlivy zlých sil. V théravádě jsou exorcizující obřady s tzv. parittami, z nichž jsou mnohé připisovány přímo Buddhovi. Na Srí Lance a v těch zemích jihovýchodní Asie, kde je théraváda rozšířená, se tyto texty zpívají během veřejných obřadů, které mají odvrátit zlo ohrožující společnost. Těchto textů se užívá i k osobní obraně proti nemocem a neštěstí. Na Srí Lance se krom toho dodnes používá jako obřadu, který má zahnat zlé duchy či nemoc, tzv. ďábelského tance.
V mahájáně a vadžrajáně mají exorcismy ještě větší úlohu; jako obrany proti zlu se užívá manter a jiných formulí, jimž je připisována moc.

Exorcismus v hinduismu
V hinduismu se posedlost někdy považuje za svatý stav, pokud do těla vstupuje bohyně Kálí, některá z jejích inkarnací, či jiné božstvo (déva). Věřící proto takto „posedlé“ uctívají a žádají od nich požehnání. Pokud ovšem jde o cizí duchy, kteří tělo do určité doby neopustí, je povolán místní vymítač, který má ducha z těla vyhnat. Atharva Véda obsahuje formule vztahující se k magii a lékařství. Mnohé z popisovaných obřadů se týkají vyhánění démonů a zlých duchů. Hlavní puránský zdroj informací týkající se duchů a dalších témat spojovaných se smrtí je Garuda Purána.
Základní způsoby exorcismu jsou mantra a jadžňa používané ve védských a tantrických tradicích.
Ve vaišnavských tradicích se také používá recitace jmen Višnuova avatára Narasimhy a hlasité předčítání písem (zvláště Bhágavata Purány). Podle Gítá Mahátmji z Padma Purány čtení 3., 7. a 8. kapitoly Bhagavad gíty, a mentální věnování výsledku zemřelým osobám, jim pomáhá zbavit se nutnosti stát se a zůstat po určitou dobu duchem (karma).
Kírtan, průběžné přehrávání manter, uchovávání písem a obrázků božstev v domě (zvl. Šivy a Višnua v podobě Narasimhy), pálení kadidla (vonných tyčinek) obětovaných při púdže, kropení vodou z posvátných řek, a troubení na lastury používané při púdže, jsou další účinné metody.

Exorcismus v taoismu
V taoismu vykonávají většinu exorcizujících obřadů taoističtí kněží, kteří mají na základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto obřady patří očištění prokletého domu či uzdravování nemocného. Jeden z těchto kněžských řádů má za úkol nakládání s posedlými médii. Toto médium se uvede do transu, v němž se stává ústy božstva či zemřelého příbuzného, a takto radí, či napovídá v osobních, obchodních či zdravotních otázkách. Kněz přitom tuto radu interpretuje.

Japonsko
Harae nebo harai (祓 nebo 祓 い) je obecný termín pro rituály očisty v Shinto. Harae je jedním ze čtyř základních prvků, které jsou součástí šintoistického obřadu. Účelem je vymýcení znečištění nebo hříchů (tsumi) a nečistoty (kegare). Tyto pojmy zahrnují smůlu a nemoci, stejně jako provinění.
Harae je často označována jako očista, ale je také známá jako exorcismus, který má být proveden před uctíváním. Harae často zahrnuje symbolické umývání vodou, nebo šintoistického kněze, který potřásá velkým papírovým třepákem nazvaným ònusa nebo haraegushi přes předmět čištění. Lidé, místa i objekty mohou být předmětem harae.

Historie
Harae pochází z mýtu o Susano-o, bratru bohyně slunce Amaterasu. Podle mýtu, zatímco Amaterasu dohlížela na tkaní oděvů bohů v tkalcovně, Susano-o prolomil střechu a nechal tam spadnout nebeského koně, který byl zlikvidován. To vyděsilo jednu z jejích služebných, která se ve svém strachu nechtěně zabila. Amaterasu uprchla do nebeské jeskyně Amano-Iwato. Susano-o byl následně vyhoštěn z nebe a Amaterasu dál fungovala jako nejvyšší bohyně. Tradiční šintoistický rituál pro hnutí Shinto je reprezentován, když je Susano-o odstraněn z nebe.

Praxe
Existují různé způsoby, jak se praktikuje harae. V Ise, „nejposvátnější ze všech Shinto svatyní“, dřevěné kouzla s názvem o-harai, jiné jméno pro harae nebo harai, které visely po celé svatyni.
Ve všech náboženských obřadech Shinto se harae provádí na počátku rituálu, aby očistil jakékoliv zlo, znečištění nebo hříchy předtím, než se někdo nabídne kami. Často se voda a sůl používají při ceremoniích k opláchnutí rukou a obličeje i svatyně předtím, než jsou připraveny dary v podobě jídla nebo různých věcí. Pak kněz spolu s ostatními účastníky rituálu zpívají slavnostní liturgii před asistentským knězem, který očistí oběti pomocí hůlky haraigushi.
Další metodou používanou k provádění harae je misogi, ve kterém účastník stojí pod studeným vodopádem a zpívá liturgii. O misogi se říká, že se děje 11. den v měsíci, včetně zimních měsíců v Tsubaki Grand Shrine. Jelikož oba obřady spolu souvisí, jsou označovány jako Misogiharae (禊 祓).
Oharae je další metodou, která se provádí jako očišťovací rituál k očištění velké skupiny lidí. Tento rituál se praktikuje převážně v červnu a prosinci, aby očistil lid a zabránil katastrofě. Tato praxe se také koná na festivalu konce roku a také před hlavními národními festivaly.
Shubatsu, očistný rituál prováděný postřikem soli, je další praxí náboženství Shinto. Sůl se používá jako čistící prostředek tím, že umístí malá hromada před dům, známá jako morijio (盛 り 塩, hromada soli) nebo shiobana (塩 花, slané květy), pro dvojí účel odvrácení zla a přitahování zlých patronů. Navíc kropení soli po osobě po návštěvě pohřbu se také běžně používá v náboženství Shinto. Dalším příkladem tohoto čistícího rituálu je potřísnění vodou u brány svého domova, a to jak ráno i večer. Významnou a viditelnou formou tohoto rituálu je, když zápasníci sumo posypou sůl kolem bojového kruhu před zápasem, aby očistili oblast.

Onmyōdō (陰陽 道, také In’yōdō, lit. ‚Cesta Yin a Yang‘) je tradiční japonská esoterická kosmologie, směs přírodních věd a okultismu. Je založeno na čínských filozofiích Wu Xing (pěti prvků) a jin a jang, které byly zavedeny do Japonska na počátku 6. století. Bylo přijato jako praktický systém věštění. Tyto praktiky byly dále ovlivněny taoismem, buddhismem a šintoismem a vyvinuly se do systému onmyōdō kolem konce 7. století. Onmyōdō bylo pod kontrolou císařské vlády a později jejích dvořanů, rodiny Tsuchimikado, až do poloviny 19. století, kdy bylo zakázáno.

Rozvoj
V 5. a 6. století byly principy Jin-jang a Pěti prvků přeneseny do Japonska z Číny společně s buddhismem a konfucianismem. Jin-jang a pět elementů, stejně jako rozdíly v učení, ke kterým byly propojeny – astronomie, kalendář, počítání času, věštění a studie založené na pozorování přírody – byly sloučeny do jednoho. Tento proces posuzování příznivých nebo škodlivých příznaků přítomných v přírodním světě byl přijat do japonské společnosti jako technika předvídání štěstí nebo neštěstí v lidském světě. Takové techniky byly známy převážně buddhistickými mnichy z pevniny Asie, kteří měli znalosti čtení a psaní čínštiny. Časem požadavek od členů císařského dvora, kteří věřili, že nápady onmyōdō budou užitečné při rozhodování, vyžadoval, aby laici vykonávali umění, a kolem poloviny 7. století se začali objevovat první onmyouji.

Během období Heian šlechta organizovala svůj život kolem praktik doporučených onmyōji. Praktika „šťastných a nešťastných směrů“ je příkladem. V závislosti na ročním období, denním čase a dalších okolnostech mohl konkrétní směr znamenat pro jednotlivce smůlu. Když se člověk nacházel v tomto směru, tak mu bylo doporučeno, aby se nevracel přímo do svého domu, ale byl přinucen „změnit směr“ (katatagae) tím, že jel nebo šel jiným směrem a tam se i ubytoval, pokud k tomu byla příležitost.

V 10. století Kamo no Tadayuki (賀 茂 忠 行) a jeho syn Kamo no Yasunori, dělali velké pokroky v onmyōdō, astronomii a vědě o kalendáři. Z jejich studentů vzešel Abe no Seimei, který projevoval nadřazené dovednosti v bohatém umění onmyōdō, čímž získal neobvyklé množství důvěry ode dvora. Tadayuki a Yasunori předali své dovednosti v astronomii Seimeimu, zatímco jejich pokroky v kalendáři předali Yasunoriho synovi. Od konce období Heian do středověku astronomie a kalendář spadaly kompletně do onmyōdō, a Abe a Kamo rodiny přišly ovládnout umění.

Onmyōji
Onmyōji (陰陽師, také In’yōji) byl jednou z klasifikací státních úředníků patřičných k úřadu Onmyō ve starověkém japonském systému ritsury. Lidé s tímto názvem byli profesionální praktici onmyōdō.

Onmyōji byli odborníci na magii a věštění. Jejich soudní odpovědnosti se pohybovaly od úkolů, jako je sledování kalendáře, až po mystické povinnosti, jako je věštění a ochrana města před zlými duchy. Mohli by mít božské příznivé nebo škodlivé vlivy na zemi a byli nástrojem při stěhování hlavních měst. Říká se, že onmyōji také dokázali svolat a ovládat shikigami.

Slavní onmyōji jsou Kamo no Yasunori a Abe no Seimei (921-1005). Po smrti Seimeie měl císař v Kjótu v jeho domě svatyni.

Onmyōji byli během Heian politického vlivu, ale i v pozdějších dobách, kdy císařský dvůr upadl do úpadku, úplně zapomenuti. V dnešním Japonsku jsou onmyōji definováni jako typy kněží, a ačkoli je mnoho těch, kteří tvrdí, že jsou prostředníky se stranou duchů, onmyōji jsou i nadále spíše okultními postavami.

Zajímavosti:
Milujete svého domácího mazlíčka, ale v poslední době se jeho chování změnilo? Jak stárne, stává se tvrdohlavějším a neposlušnějším. Nemluvě o tom, že začal kýchat! Ale co můžete dělat? Nemůžete starého psa naučit novým kouskům.
Ale co můžete udělat, je provést exorcismus na svého psa. Nebo spíše, pořádně si zaplaťte, abyste si mohli objednat šintoistického kněze v japonské uctívané svatyni Shingariyu, aby provedl exorcismus vašeho psa. Lázně D +, umístěné v japonské prefektuře Kagoshima, by mohly být prvními lázněmi na světě, které nabízejí služby exorcismu pro domácí mazlíčky.
„Sedmiletí, 10letí a 13letí psi musí být opatrní na zdravotní stav, protože v těchto letech snadněji onemocní příznaky stárnutí,“ vysvětluje na internetových stránkách D+, Kirishima. D+ je místo, kde se začíná rozjíždět plán na „Pet Dog Exorcism“ (omlouváme se majitelům koček, kteří budou muset počkat): za pouhých 31 000 jenů (přibližně 293 dolarů) se kněz zbaví všech zlých duchů, které jsou hlavní příčinou selhávajícího zdraví vašeho domácího miláčka.
Pokud se cena zdá přemrštěná, nedělejte si starosti: také vy si přijdete na pěkné výhody, stejně jako domácí mazlíček. Kromě 30-ti minutového exorcistického rituálu zahrnuje cena luxusní pokoj pro psa a dva majitele, stejně jako snídani a večeři.
D+ taktéž doporučuje, aby vymícení psi získali nějaký „čas sami pro sebe“ – ve svém soukromém exkluzivním psím bazénu. Po jejich plavání se psi setkají se svými majiteli, aby spolu pojedli a popili šampaňské. Asi chci být psem v Japonsku. Fakt.

Kultura:
Exorcismus, jakožto to tajemné a nevysvětlitelné, samozřejmě přitahuje lidi jako magnet.
Není proto divu, že se s tímhle pojmem setkáváme ve filmech, seriálech, knihách, komiksech a samozřejmě i anime.
Ze západní tvorby je určitě nejznámější film Vymítač ďábla, Constantin a seriály jako Supernatural nebo American Horror Story.
Z východní tvorby je to téměř každý druhý horor, jimiž jsou Japonci pověstní, takže si nemá cenu je vypisovat.

I anime, kde se objevují v různých obdobách s prvky exorcismu, jsou poměrně známé, ale pojďme si některé z nich připomenout:
Ao no Exorcist
Natsume Yuujinchou
Mushishi
Sousei no Onmyouji
Mononoke (ne ta princezna)
Yozakura Quartet
Supernatural
Soul Eater
Bakemonogatari (a tak dále)
Mokke
Seikimatsu Occult Gakuin
D.Gray-man
07-Ghost
Fukigen na Mononokean
Ghost Hunt
Garo: Vanishing Line
Kyoukai no Rinne
Vampire Princess Miyu
Ushio to Tora
Matantei Loki Ragnarok
X-ko
Jigoku Sensei Nube
a další…

Zdroje:
www.wikipedia.org