Simon
Galen si mě do teď nebral tak pomalu. Tak něžně. Normálně by se mi ta změna líbila, ale něco mi na tom vadilo. Jeho šedé oči zahalily stíny, a když mě políbil, cítil jsem, jak se jeho rty zachvěly. Podivný pocit mi stáhl hrudník a cítil jsem se hrozně.
„Mluv se mnou,“ řekl jsem a přejel rukama po svalech na jeho mohutných pažích.
„Co se děje?“
Místo toho přitiskl svá ústa na moje a začal se o mě otírat. Odtrhl jsem se od jeho rtů s tichým zasténáním. Fajn. Promluvíme si později. Pro teď potřeboval útěk před tím, co měl na mysli, a já mu to rád poskytl.
„Simone,“ zašeptal a zabořil obličej do záhybu mezi mým krkem a ramenem.
Nikdy předtím neřekl mé jméno při sexu. A to zachvění v jeho hlase, když to řekl? Objal jsem ho a políbil ho na spánek.
Tohle bylo tak jiné. Už mi to nepřipadalo, že je to jen sex. Teď jsme byli daleko za tím. Ta věc mezi námi byla mnohem víc než cokoli, co jsem kdy zažil s jiným mužem.
Galen přejel rty po mém krku, když mě naplnil jeho velký penis. Pak zavrčel slova, při kterých se mi srdce rozbušilo rychleji.
„Jsi můj.“
„Jsem tvůj,“ řekl jsem a přejel rukama po štěrbinách na jeho lopatkách.
„A já jsem tvůj.“
Jeho mohutné tělo se trochu třáslo, když přitiskl naše rty k sobě.
Clara řekla, že Galen a já máme silné spojení, že jsme dvě duše určené jedna pro druhou. Cítil jsem v těch slovech pravdu, když mě můj nevrlý a někdy sladký Nephilim políbil.
Něco se ve mně pohnulo, takže jsem zatlačil na Galenovu hruď, abych ho shodil na záda. Zíral na mě s úžasem v jeho šedých očích, když jsem si obkročmo sedl na jeho boky a vzal ho zpátky do sebe. Zapřel jsem se koleny o matraci, a pak začal po jeho penisu klouzat nahoru a dolů.
„Tak krásný,“ zamumlal a konečky prstů mi přejel po žebrech.
Jeho ruka objala moji houpající se erekci a pomalu mě začal masírovat. Mírně mozolnatá textura jeho teplé dlaně ve mě vyvolala další sténání, které pak zachytil dalším polibkem, když se posadil.
Moje ruce putovaly na jeho záda, do štěrbin, které ho přiváděly k šílenství. Kousl mě do klíční kosti, když moje prsty vklouzly do otvorů. Kůže tam byla měkká, stejně jako hedvábné vršky jeho křídel.
Zavrčel proti mé kůži, když jsem ho hladil prsty přesně tak, jak se mu líbilo.
„To se mi moc líbí,“ řekl jsem a přitiskl tvář do jeho krátkých tmavých vlasů.
Santalové dřevo a citrusy mě obklopily a zesilovaly mé vzrušení. Pohltilo mě všechno na Galenovi: jeho drsný hlas, škrábání jeho zubů na mém krku, jeho vůně a způsob, jakým se otřásal při mém dotyku.
Miloval jsem ho.
Měsíc bylo příliš brzy na to, abych se tak cítil, ale pravda byla přítomna v každém polibku, v každém úsměvu a v každém protočení očí, když byl zbytečně výstřední nebo tvrdohlavý. Myslím, že jsem ho miloval od prvního rána, kdy jsem se probudil v posteli s ním vedle sebe.
„Vezmi si, co chceš,“ zamumlal proti mému hrdlu, když jsem na něm rajtoval.
„Udělej mě svým.“
Známé mravenčení se přesunulo po mé páteři, když jeho penis šťouchl do mého sladkého místa. Zvýšil jsem tempo a začal vysedávat rychleji. Kůže pleskající o kůži naplnila místnost, smíšená s jeho povzbudivým sténáním, když stiskl můj zadek.
To, co následovalo, jsem nečekal.
Uvolnil svá křídla. Během několika sekund jsme byli zahaleni hedvábným černým peřím, když je omotal kolem nás obou. Jako kokon, kde jsme existovali, jen on a já.
„Galene,“ zakňučel jsem proti jeho rtům.
Třásl jsem se rozkoší, která mnou proudila. A také z té podivné bolesti v mé hrudi, když mě obklopily jeho paže a křídla.
„Udělej se pro mě.“ Silně do mě přirazil a vzal můj penis do své velké ruky.
A pak to přišlo. Můj orgasmus mě zasáhl tak silně, že jsem zůstal bez dechu. Galenovy konečky prstů se zaryly do mého zadku, když do mě začal přirážet tvrději, a pak tiše zavrčel, když se udělal taky.
Ani jeden z nás se chvíli nehýbal. Sesunul jsem se na něj a objal ho kolem krku, když mě dál držel.
„Cítím se tak bezpečně,“ zašeptal jsem.
„Protože jsi v bezpečí. Nedovolím, aby se ti stalo něco zlého.“
Pro tuto chvíli, dodal jsem skoro nahlas.
V očích mě pálily slzy.
„Nechci na tebe zapomenout, Galene. I když se můžu navždy vrátit ke svému starému životu… když půjdeme každý svou cestou… Nikdy nechci na tento okamžik zapomenout. Být ve tvém náručí. Cítit kolem sebe tvá křídla. I když to bude bolet, chci si to zapamatovat.“
Galen mě objal trochu pevněji.
„Simone…“
„Vím, že mě nechceš tak, jako já tebe,“ řekl jsem, když se mi v krku vytvořil knedlík. „A vím, že jsem člověk, který bude-“
Políbil mě. Líbal mě jemně, něžně, pomalu a mé srdce pukalo víc a víc. Bylo to dokonalé a bolestivé zároveň.
„Přestaň,“ řekl jsem a přerušil polibek. „Už to nemůžu dál dělat, Galene.“
„Dělat, co?“
„Tohle.“ Mávnul jsem rukou na nás oba. „Ty a já. Opravdu jsem si myslel, že dokážu udržet své hloupé emoce, ale nejde to. To, co jsme právě udělali, to dokazuje. Zamiloval jsem se do tebe, sakra. Myslím, že je čas od toho odejít.“
„Chceš říct, odejít ode mě.“
Pokusil jsem se vymanit z jeho sevření, ale jeho křídla si mě přitáhla blíž.
„Galene. Nech mě jít.“
„Nemůžu.“ Přitiskl naše čela k sobě. „Teď ne. Ani zítra ne. Nebo pozítří.“
Srdce se mi rozbušilo silněji, údery se mi rozléhaly po celém těle. Moje zrudlá kůže nebyla jen pozůstatek po sexu, ale taky z toho, když jsem se snažil zpracovat jeho slova.
„Přísahal jsem, že už si nikdy nedovolím, abych se takhle cítil,“ řekl a odtáhl se jen natolik, aby mě chytil za bradu a setkal se s mým pohledem. „Ale už mě nebaví s tím bojovat, Simone. Jsem unavený z popírání, že k tobě něco cítím. Jestli mě chceš opustit, až tohle všechno skončí, nebudu ti v tom bránit.“ Naklonil se blíž a jeho dech mě polechtal na rtech. „Ale jestli chceš zůstat… vše, co musíš udělat, je říct ta slova a jsem tvůj.“
Zranitelnost v jeho šedých očích mě překvapila. Ale ne tolik jako slova, která pronesl.
„I když jsem člověk?“ Naděje se pokusila rozkvést v mé hrudi a já ji strčil zpátky dolů. „Onemocním. Zestárnu. S vědomím svého štěstí bych mohl dokonce zakopnout a spadnout z útesu nebo tak něco. Proč to chceš podstupovat?“
Galen zasunul svá křídla a skryl si je zpět do lopatek. Z jejich nepřítomnosti mě najednou mrazilo. Sjel po mém boku a v očích měl vzdálený pohled.
„Neměl bych se do toho pouštět. Ne po tom, co se stalo minule.“ Chytil mě ze strany na krku. „Přesto, když teď vím, jaké to je mít tě v náručí, nikdy nechci zažít den bez tebe tady vedle mě. Toužím nejen po tvém těle, ale po všem na tobě. Po tvém úsměvu. Tvé vůni. Dokonce toužím i po té tvé zvědavé puse.“
Usmál jsem se tomu.
„I kdybych tě donutil odejít hned teď, už by bylo pozdě.“ Vtiskl mi lehký polibek na klíční kost. „V okamžiku, kdy jsem vešel do tvého obchodu a poprvé jsem tě uviděl, pro mě bylo příliš pozdě. Vytvořilo se spojení, které je čím dál silnější. Moje duše je spojená s tvou, Simone.“
„Co to znamená?“ zeptal jsem se chraplavým hlasem, když mi sevřelo hrdlo.
„To znamená…“ Galen mě objal kolem pasu a převalil mě na záda na postel. Skláněl se nade mnou a koutek úst mu zvedl ten nejjemnější úsměv. Cítil jsem za tím smutek.
„Budu tě chránit, i kdyby mě to stálo život. Zůstanu po tvém boku, a stejně tak doufám, že i ty zůstaneš po mém. Moje tělo je tvoje. Jen tvoje. Už žádné kecy o vymazání paměti. I potom, co tahle hrozba pomine, tě žádám, abys zůstal tady se mnou. Chci tě, Simone Parksi. Dokud tě můžu mít. A je mi jedno, že jsi člověk.“
Byla to slova, která jsem chtěl slyšet. Důkaz, že to cítil stejně jako já.
„Hmm. Já nevím.“
Zamračil se.
„Vysvětli to.“
„To znělo jako nabídka k sňatku nebo tak něco, a nejsem si jistý, jestli jsem na takový závazek připraven.“
Předstíral jsem povzdech.
Galen zaškubal tváří.
„Vážně?“
Potlačil jsem úsměv a přikývl.
„Mhm. Jsem ještě tak mladý, víš? Co když přijde nějaký sexy chlap a unese mě?“
„Jestli si přeješ, aby tě někdo unesl, vždycky si tě můžu hodit přes rameno a odletět s tebou.“
Nakonec jsem ustoupil a usmál se.
„Doufám, že mi před tím aspoň dovolíš si obléknout kalhoty.“
Galen se napasoval mezi mé nohy a přišpendlil mě k matraci.
„Ale takhle tě mám mnohem radši. Je do tebe snadnější přístup.”
A pak do mě přirazil.
Lapal jsem po dechu, když mě jeho velký penis vyplňoval a otíral se o mé stěny. Dokázal se neuvěřitelně rychle zase vzrušit. Když jsem mu zíral do tváře a viděl měkkost v jeho šedých očích, usmál jsem se. Když mě šukal, držel mě za ruce, ale věděl jsem, že pokud bych je chtěl uvolnit, nechal by mě.
Ale já nechtěl.
I když jsem si užíval jemný, něžný sex, líbilo se mi taky, když mě Galen ovládal. Kousl mě do klíční kosti a přirazil do mě silněji, hlouběji. Jeho penis klouzal dovnitř a ven a nutil mě sténat hlasitěji a hlasitěji.
Galen mě ovládal tělem i duší.
Bolelo mě srdce, když jsem cítil intenzitu jeho pocitů, vyjádřených každým jeho přírazem, každým jeho okusováním mé kůže. Jeho rty obemkly mou bradavku a já se s dalším zalapáním po dechu prohnul vzhůru. Olízl mou bradavku a společně s tím, jak se ve mně pořád pohyboval, mi to přinášelo ještě intenzivnější pocity.
Pod jeho sexuálním hladem jsem cítil i něco jiného. Zoufalství. Žal. Cokoli ho dříve znepokojovalo, stále ho ovládalo.
„Galene.“ Jemně jsem otřel naše nosy o sebe. „Na co myslíš?“
„Na tebe,“ odpověděl zastřeným tónem a přivřel oči, když se na mě podíval. „Na nic jiného.“
„Nech mě se tě dotknout.“
Jeho sevření na mých zápěstích okamžitě povolilo. Svezl jsem ruce po jeho pažích, pak po jeho zádech a našel jsem ta dvě místa, která ho proměnila v tmel v mých rukách. Když se moje prsty ponořily do štěrbin, roztál. S chraplavým zavrčením zrychlil své přírazy a zaryl se zuby do mého krku. To známé mravenčení se shromáždilo v mém břiše, pak níže a moje svaly se začaly napínat.
Můj orgasmus byl výbušný, když jeho zuby znovu sevřely můj krk. Jeho boky se ještě několikrát pohnuly, a pak se udělal i on.
Poté si mě Galen přitáhl k hrudi, naše těla byla zpocená a ulepená. Vtiskl mi polibek do vlasů a nechal tam svůj obličej. Rychlý tlukot jeho srdce odpovídal rytmu toho mého.
Mohl být napůl anděl, ale byl také částečně člověkem. Bylo snadné na to zapomenout. Prostě se to zdálo jako sen. Hrdina vytažený ze stránek jedné z paranormálních romancí, které jsem si rád přečetl.
„Na co myslíš?“ zeptal se.
„Jak někdy nevypadáš reálně. I po měsíci, co jsem tady, jsou chvíle, kdy stále očekávám, že se probudím ve svém podkroví.“
„Udělalo by ti to radost?“ Galen ztichl, když tu otázku položil. „Probudit se a zjistit, že tohle všechno byl jen sen?“
„Ne.“ Políbil jsem ho na hruď. „To by vlastně bylo zatraceně depresivní. Nechci zpět svůj starý život. Být tady s tebou a tvými bratry? Mám pocit, že jsem se vrátil domů.“
Cítil jsem, jak se mi usmál do vlasů. Pak si ale povzdechl.
„Předtím ses ptal, co mi je. No, víš, jak spolu s mými bratry můžeme mluvit skrz mysl? Můžeme také cítit, když toho druhého něco bolí. Fyzická bolest, ale i emocionální. V den, kdy jsem ztratil Marcuse, všichni cítili, jak mi puklo srdce. Totéž bylo cítit dnes večer.“
Zmateně jsem se odtáhl a podíval se na něj.
„Joseph zemřel a všichni jsme cítili Alastairův smutek.“ Galen přejel prsty nahoru a dolů po mé paži. „To mě konečně zlomilo. Proto jsem přestal bojovat se svými city k tobě. Mělo to udělat pravý opak a přinutit mě tě odstrčit dál, ale já tě strašně moc potřebuju. Tvá přítomnost uklidňuje bestii v mých žilách. Díky tobě se cítím živější, než jsem se kdy cítil. A uvědomil jsem si, že bych raději strávil osmdesát let vedle tebe než vůbec nic, i kdyby mi pak mělo puknout srdce.“
„A co…“ Můj obličej se rozpálil, když jsem se odmlčel.
„Wrath?“ zeptal se Galen a dokončil to, co jsem nemohl říct.
Přikývl jsem.
„Co když se to stane znovu? Nemyslím si, že za to riziko stojím.“
Chytil mě za bradu a přinutil mě se na něj znovu podívat.
„Teď bys nebyl v mém náručí, kdybych si myslel, že za to nestojíš.“ Jeho tvář se přiblížila a jeho rty se překryly přes ty moje. „Nebudeme o tom dnes večer diskutovat.“
Omotal jsem mu ruce kolem krku a políbil ho. Svými prsty jsem zajel do jeho krátkých vlasů.
Démoni mě stále pronásledovali – ti, o kterých jsem věděl – a možná pro mě nebude nikdy bezpečné opustit sídlo bez Galena po mém boku. Muž, do kterého jsem se rychle zamiloval, ani nebyl úplně člověk. Kdybychom spolu zůstali, stárnul bych. Nechtěl jsem to. Ale na ničem z toho nezáleželo, když jsem se ztratil v jeho polibku.
Všechno ostatní zmizelo.
***
Na okraji města, ukrytý mezi opuštěnými skladišti a starou zchátralou továrnou, byl noční klub pro zatracené.
„Je to bezpečné místo pro paranormální bytosti,“ řekl Bellamy a upravil si vlasy na zadním sedadle Galenova auta. „Takže tam můžeme vejít beze strachu z odhalení. Upíři tam přivádí své lidské mazlíčky, vlci tam šukají jako… no, vlci. Najdeš tam taky smrtky, měňavce a fae. Ale s těmi si nechceš zahrávat.“
„Proč?“ zeptal jsem se a otočil se na sedadle, abych se na něj podíval. „Nejsou víly hodné?“
„Víly jsou zlomyslná stvoření,“ odpověděl. „Mrknutím oka se z hodných stanou krutými. Nikdy nevíš, na čí straně skutečně stojí. Jsou obvykle na té straně, která jim v danou chvíli přijde nejprospěšnější.“ Nasadil okouzlující úsměv. „Ale nemáš se čeho bát. Můžou to být nepříjemní malí hajzlíci, ale nejsou tak hloupí, aby si to s Galenem rozházeli.“
Galen se ušklíbl a nespouštěl oči ze silnice.
Uplynul týden od noci, kdy jsme to mezi námi oficiálně uzavřeli. Když se mnou šel do práce, nebylo už žádné předstírání před Kyem. Měl jsem však pocit, že ani před tím nic nepředstíral. Každé sladké gesto, milé slovo, hravé poškádlení a ochranný instinkt byly tím, co skutečně cítil.
Teď jsem to věděl.
Natáhl jsem se a chytil ho za ruku. Propojil naše prsty a jemně se usmál.
„Vy dva jste vážně moc roztomilí,“ řekl Bellamy s povzdechem. „Řekni mi znovu, proč jdeš se mnou do klubu? Neměli byste teď dělat něco takového jako vyšukávat si mozky na posteli plné okvětních plátků růží?“
Odfrkl jsem si.
„To jsme nikdy nedělali.“
Bellamy se na mě usmál.
„Obvykle to není moje věc, ale pokud Galen nesplňuje tvé potřeby, můžu tě ošukat na pár okvětních lístků růží, abys věděl, jaké to je. Stačí říct.“
„Belle…“ řekl Galen a v jeho hlase zaznělo varování.
„Dělám si srandu,“ řekl Bellamy a obrátil oči v sloup. „Cítím tvou vůni. Každý v okruhu míle ví, komu patří.“
Hruď se mi zachvěla a otočil jsem obličej k oknu, abych skryl úsměv.
Po více než měsíci nočních hlídek a všech těch šílenství kolem prstenu potřebovali bratři trochu volnosti. Dokonce i nephilimští válečníci potřebovali čas od času odpočinek. Noční klub pro nadpřirozené bytosti jim poskytoval únik, který potřebovali.
Jakmile jste prošli dveřmi, platilo tady pravidlo „nebojovat“. Jakékoli bytosti chycené v hádce byly vyhozeny z baru a podle Galena někdy i bez hlavy, v závislosti na závažnosti situace.
„Kdo vlastní klub?“ zeptal jsem se, když jsme se blížili ke skladišti.
„Upír jménem Konnar,“ odpověděl Galen. „Je to jeden z nejstarších upírů v okolí.“
„Vy nezabíjíte upíry? Pokud jste pověřeni ochranou lidí, neměli byste je nenávidět?
„Je to zvláštní vztah. Abys pochopil,“ řekl Bellamy. „Naší hlavní prioritou je lov démonů, i když někdy zabíjíme i upíry, pokud se zblázní a začnou zabíjet ve velkém.“
„Takže jste jako popravčí,“ řekl jsem.
„Myslím, že tak by se to dalo taky říct.“ Galen mi jemně stiskl prsty, než mi ruku pustil.
Zabočil do úzké postranní uličky.
„Konnar to ale obvykle vyřeší,“ dodal Bellamy. „Jsou to jeho lidé, takže je to on, kdo trestá, když je to nutné. Totéž platí pro Banea. Je to alfa místní vlčí smečky. Pokud jeden z jeho vlků vybočí z řady, ukáže mu, kde je jeho místo. Jsme voláni jen pro extrémní případy. Udržuje to harmonii mezi našimi druhy.“
Nechal jsem si to všechno projít hlavou. Když mi to konečně došlo, zauzlovaly se mi střeva. Byl jsem obklopen upíry, vlky a bůhví čím ještě.
„Jsi si jistý, že je v pořádku, abych s tebou šel do klubu?“
„Samozřejmě,“ řekl Galen. „Udržím tě v bezpečí. Nemáš se čeho bát.“
„Lidé tam chodí pořád,“ řekl Bellamy. „Někteří jsou s upíry, jiní s měňavci. Konnar taky najímá některé z nich jako číšníky. Budeš v pořádku, slibuji.“
S úlevou jsem přikývl. I když jsem pod tou nervozitou byl i vzrušený. Konečně jsem se mohl setkat s dalšími jinými tvory. Byli upíři jako ti, o kterých jsem četl v knihách? Jak ve skutečnosti vypadali vlkodlaci? Byly víly malá blikající světýlka jako od Petra Pana?
„Usmíváš se,“ řekl Galen a zaparkoval. „To je dobře.“
Byl jsem překvapen, když mě Galen požádal, abych s ním dnes večer šel. Nevypadal jako typ na párty. Dlouhé noci a neustálé bitky s démony ho musely dostat víc, než jsem si myslel.
„Porazili jsme vás, sráči,“ řekl Raiden a vyskočil z elegantního černého hypersportu Lykan.
Když jsem auto poprvé viděl, spadla mi čelist. Nepotřeboval jsem znát auta, abych věděl, že je to umělecké dílo. Podle všeho jich bylo kdy vyrobeno pouze sedm.
„Nevěděl jsem, že je to soutěž,“ řekl Galen nepobaveně.
Castor s úšklebkem vystoupil ze strany řidiče.
„Všechno je soutěž, zlato. A tvůj mrzutý zadek právě prohrál.“
„Řekni mi ještě jednou, zlato, a já si podám to tvé krásné auto.“
„Au.“ Castor si položil ruku na srdce. „Vždycky víš, kam udeřit, abys mě nejvíc ranil.“
Zadní dveře se otevřely, Gray vystoupil z auta a promnul si oči. Vsadil bych se, že usnul za jízdy. Na sobě měl modré tílko, úzké džíny a růžové conversky. Nebyl to zrovna oděv do nočního klubu, ale vypadal rozkošně.
„Daman už je uvnitř,“ řekl Bellamy a naklonil hlavu ke vchodu.
„A co Alastair?“ zeptal jsem se.
Galen mě objal kolem pasu.
„Dnes večer ne.“
Od té noci, kdy Joseph zemřel, Alastair sotva opustil svůj pokoj. Všichni bratři souhlasili, že změní plány hlídek, aby byl tam, kde nebude muset nic dělat. Ne že by to nedokázal, kdyby musel. Párkrát, co jsem ho viděl, vypadal jako prázdná skořápka. Oči bez života. Neměl jsem k němu vztah jako ostatní, ale i tak jsem cítil jeho smutek. Bylo to hmatatelné.
„Připrav se,“ řekl Bellamy a položil mi ruku na rameno.
Přejel si zuby přes spodní ret a obrátil se ke dveřím, kterými jsme měli projít. Hudba duněla zevnitř.
„Chystáš se vstoupit do úplně nového světa.“
Dveře se otevřely a Galen mě zavedl dovnitř. Basy doslova rozduněly mé tělo. Zelená, modrá a fialová světla se míhala nad pohybujícími se těly na tanečním parketě a já zachytil vůni něčeho sladkého a kouřového, jako když hoří kadidlo.
Na první pohled to vypadalo jako každý jiný noční klub. Hudba, tanec, barové stoly podél zdí a lidé ztracení v konverzaci a pití. Ale když jsem se podíval blíž, zjistil jsem, že to vůbec není totéž.
Na pohovce vpravo odhalila žena svůj štíhlý krk. Muž jí zabořil zuby do krku a z koutku úst mu stékala krev. Další muž ji políbil na rameno a kousl ji na protější straně krku. Její blažený výraz mi prozradil, že si to užívá.
Dva muži šoustali v rohu, a když jeden praštil rukou o zeď, viděl jsem, že má místo nehtů drápy.
Žena poletovala po místnosti nemožnou rychlostí, a když se na chvíli zastavila, aby si promluvila se skupinou lidí, všiml jsem si malých průsvitných křídel na jejích zádech. Třpytily se pod neonovými světly a vypadaly, že mají na okrajích nějakou třpytivou hmotu.
„Jsi v pořádku?“ zašeptal Galen s ústy u mého ucha.
Příliš ohromený na to, abych něco řekl, jsem mohl jen přikývnout.
Lehce se uchechtl, objal mě zezadu oběma pažemi a položil svou tvář na stranu mé hlavy.
„Tady je můj oblíbený anděl,“ řekla žena a přistoupila k Bellamymu. Měla na sobě černý kožený top, který ponechal jen velmi málo představivosti, a upnuté kalhoty jí visely nízko na bocích.
„Evelyn,“ řekl Bellamy a jeho úsměv se rozšířil. „Když jsem tě viděl naposled, rajtovala jsi na penisu nějakého šťastlivce v zadní místnosti. Uráží mě, že jsi mě nepožádala, abych se přidal.“
Se smíchem zvrátila hlavu, popadla ho za košili a táhla ho pryč. Pohlédl na nás s úšklebkem, než ji zvedl a hodil si ji přes rameno. Blonďatý muž je následoval, a než zmizeli za rohem, viděl jsem, jak Bellamymu vtiskl polibek na rty.
Galen mě vedl dál do klubu a můj zmatek stále stoupal. Byly tam bytosti s modrou kůží, některé se zelenou. Některým z hlavy trčely malé rohy, zatímco jiní měli ocasy.
Vytřeštil jsem oči, když jsem uviděl lidského muže opírajícího se o tyč se staženými kalhotami, zatímco muž s rohy a ocasem mu masíroval penis. Třetí muž klesl na kolena a začal toho muže kouřit, zatímco ten druhý s rohy nepřestával v jeho masírování.
Muži tančili na vyvýšených plošinách, každý z nich v různé fázi svlékání. Jednoho z nich jsem poznal.
„To je Daman?“ zeptal jsem se šokovaně.
„Jo,“ odpověděl Galen. „Tohle místo je pro něj druhým domovem.“
Po Damanově krásné bronzové kůži tančila světla, když pohyboval boky, a lákal tak muže, kteří ho sledovali. Otočil se k nim zády, než uvolnil křídla. Odstíny zelené se mísily s jeho černým peřím.
Jeden muž vystoupil na plošinu a objal Damanův štíhlý pas. Daman zaklonil hlavu a usmál se, když ho muž kousl do krku.
„Galene,“ ozval se přátelský hlas vedle nás.
Ten muž byl asi v mém věku a měl blond vlasy a zářivě fialové oči.
„Konnare,“ řekl Galen a sevřel mužovo předloktí, než se odtáhl.
Přitáhl si mě blíž k sobě.
„Tohle je Simon.“
„Tvůj partner?“ zeptal se Konnar a věnoval mi laskavý úsměv, než se ohlédl na Galena. „Každá bytost tady, na něm cítí tvůj pach.“
Galen se pousmál.
„Patříme k sobě, ano. I když ještě nejsme plnohodnotní partneři.“
Málem jsem si při tomhle cvrkl do spodků. Miloval jsem, když si mě Galen nárokoval.
Konnarovy fialové oči se znovu přesunuly na mě.
„Vypadáš překvapeně.“
„No, já…“ Tváře se mi rozpálily. „Galen o tobě mluvil cestou sem. Řekl, že jsi jedním z nejstarších upírů v okolí. Asi jsem si tě představoval trochu jinak.“
„Jako zchátralý starý muž?“ zeptal se Konnar pobaveným tónem. „Je mi líto, že tě zklamu, můj drahý“ Ukázal na pravou stranu místnosti. „Prosím, nabídněte si cokoliv. Dnes večer je to na mě.“
„To je od tebe laskavé, ale nebude to nutné,“ řekl mu Galen.
„Uděláš, co řeknu, a přijmeš to s povděkem,“ řekl Konnar s hravým leskem v očích. „Tohle je poprvé, co jsi kdy přišel na rande do mého klubu. Tak mi dovol, abych se o vás postaral. Nepřijmu nic menšího.“
„Děkuji.“ Galen sklonil hlavu.
„Líbí se mi,“ řekl jsem, když Konnar odešel. „zdá se hodný.“
„Pravda. Stejně je milý k těm, které považuje za přátele. Jeho nepřátelé s tebou budou ale silně nesouhlasit.“ Galen se na mě podíval. „Vypadáš strašně samolibě.“
„Já? Samolibý? Nikdy.“
Zvedl obočí.
„Fajn,“ řekl jsem a věděl jsem, že to nenechá být, dokud mu neřeknu pravdu. „Líbí se mi, že jsem první člověk, kterého jsi sem přivedl.“
Galen si mě přitáhl na hruď a políbil mě na čelo. Nepotřeboval nic říkat. Někdy činy řekly více než slova. A když mě držel uprostřed rušného nočního klubu, cítil jsem všechny věci, které měl uvnitř.
„Napijte se,“ řekl Raiden a objevil se vedle nás s podnosem s panáky naplněnými jasně zelenou tekutinou. Pak se na mě rozpačitě usmál.
„No, i když pro tebe tohle není. Tohle by tě posadilo na zadek.“
„Vypiju i jeho,“ řekl Castor a popadl dva panáky z podnosu. Přiťukl si s Raidenem, než je kopl do sebe.
„Přinesu ti pivo,“ řekl Galen a vlepil mi polibek na temeno mé hlavy, než se odtáhl.
Usmál jsem se, když šel k baru. Raiden a Castor zůstali po mém boku a přiblížili se ke mně trochu blíž, než bylo normální. Galen se na nás podíval přes rameno a nenápadně přikývl, než promluvil k barmanovi.
Ah. Pravděpodobně použil telepatii, aby jim řekl, aby zůstali blízko mě.
Můj velký ochranářský méďa.
Castor mě objal kolem ramen.
„Musím ti poděkovat, Simone.“
„Proč?“
Jeho pohled se přesunul na Galena.
„Za to, že jsi ho učinil šťastným. Byl tak dlouho sám.“
„Taky jsem rád, že je šťastný.“
V břiše se mi roztančili motýly.
„Ach, vy dva.“ Raiden nás oba objal. „Můžu se přidat?“
„Právě jsi zničil to krásné kouzlo,“ řekl Castor a pokrčil rameny. Kopl do sebe dalšího panáka.
„Vsadím se, že tě přepiju.“
Výzva zajiskřila v Raidenových modrošedých očích.
„Zapomínáš, s kým mluvíš, Greede. Nikdy nemám dost.“
„Uvidíme.“ Castor zavrtěl propíchnutým obočím.
Jakmile se Galen vrátil s mým pivem, oba se odebrali koupit další panáky.
„Můžete se vůbec opít?“ zeptal jsem se, než jsem si dal doušek piva.
„Opít se z lidského alkoholu? Spíš ne.“ Galen vzal své pití a vylil do sklenice malou lahvičku něčeho červeného, než se napil. Upřímně, vypadalo to jako krev.
„Přidání ambrózie nebo čistého absinthu spojeného s magií nás může totálně odrovnat.“
„To jsi právě přidal?“
Díval jsem se na jeho pití. Zachytil můj pohled a odsunul sklenici dál ode mě.
„Možná.“ ušklíbl se. „A ne, nemůžeš to zkusit.“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Nechtěl jsem se ptát.“
„Mhm.“
Jemně mě šťouchl do boku.
„Lháři.“
Jeho hravost mě zahřála u srdce. Líbilo se mi vidět Galena takhle. Podle toho, co mi řekl, nikdy neměl příležitost být dítětem. Lazarus ho vzal pryč, když byl ještě chlapec, a vycvičil ho, aby se stal válečníkem. To byl jediný život, který kdy poznal. Násilí a krveprolití.
„Mračíš se,“ řekl Galen a dotkl se mé čelisti. „Chceš odejít?“
„Ne.“ Přitiskl jsem svou tvář na jeho ruku a cítil jsem, jak se mi hruď vzdouvá náklonností k němu. „Bavím se.“
Lehce mě políbil, než mě chytil za ruku a odvedl mě na pohovku podél zdi. Sedli jsme si a já se k němu přitulil. Galen zjevně nebyl tanečník. Raději pozoroval. A to se mi líbilo, protože jsem byl stejný. Stejně bych zakopl o vlastní nohy, kdybych se pokusil tančit.
Kolem pohovky prošel vysoký zrzavý muž se známým rancem v náručí. Gray položil hlavu na chlapovo rameno a ospale na mě zamžoural.
„Takže nejsi jediný, kdo nosí Jeho Výsost, když spí,“ řekl jsem se smíchem.
V Galenově hrudi se ozval smích. Znělo to sexy.
„Téměř každý muž v této místnosti uctívá zem, po které Gray chodí. Má takový vliv na lidi.“
Určitě jsem věděl proč.
Galenovy rty brzy našly ty moje. Jeho ruka mi vklouzla pod košili, když jsme se líbali, a moje prsty vjely jeho krátkých vlasů. Sex hučel vzduchem, jak téměř všichni kolem nás šukali a já jsem nemohl zabránit tomu, abych se rozkročil nad Galenovým klínem a nezačal se otírat o jeho tvrdnoucí penis.
„Klid,“ zachraptěl do mých rtů. „Chce to veškerou mou vůli, abych tě neošukal tady na tomhle gauči.“
„Opravdu?“ Jemně jsem ho kousl do spodního rtu a ještě jednou zavrtěl boky, než jsem slezl z jeho klína. „Tak asi přestanu.“
Galen zavrčel, než mě vzal do náruče. Smál jsem se, když mě zvedl z pohovky a vynesl ven.
Když jsme vyšli z klubu, dunění hudby utichlo. Položil mě na zadní sedadlo svého auta a vzal si má ústa ve žhavém polibku.
„Nikdy předtím jsem nešukal v autě,“ lapal jsem po dechu mezi tvrdými polibky.
Usmál se proti mým rtům a stáhl ze mě oblečení.
Auto se otřáslo, když do mě tvrdě přirazil. Bylo mi jedno, jestli někdo půjde kolem a uvidí, co děláme. Chtěl jsem, aby to věděli. Chtěl jsem, aby věděli, že Galen je můj a já jeho.
„Simone,“ řekl a strčil si obličej do ohybu mého krku, než penisem začal dorážet na to slasné místečko uvnitř mě.
Moje jméno na jeho rtech nikdy nebylo sladší. Vklouzl jsem rukama pod jeho triko a dotkl se štěrbin na lopatkách, které ho vždy přenesly přes okraj. Sáhl mezi nás a začal můj penis synchronizovaně masírovat s jeho rychlými přírazy.
Jak můj orgasmus narůstal, mé oči se obrátily nazad a pak mě to zasáhlo plnou silou.
„To je ono,“ řekl a přitiskl hlavu k mé, když se mé tělo pod ním otřáslo.
„Udělej se pro mě. Jen pro mě.“
„Jenom pro tebe,“ zakňučel jsem.
Nikdo jiný by se mu stejně nedokázal vyrovnat.
Pozn.:
Pro zajímavost – nemohla jsem si to nechat jen pro sebe (ano, mám ráda silná auta) – Hypersport Lykan je opravdu raritní auto, kterého bylo vyrobeno pouze sedm kousků. Možná vás překvapí, že auto nevyrobila žádná slavná automobilka jako Lamborgini (spadající pod koncern VolksWagen) nebo Toyota, která je momentálně největší světovou automobilkou. Tohle super auto, které vypadá naprosto dokonale, vyrobila malá arabská automobilka W Motors. A samozřejmě netřeba dodávat, že tohle byl jejich první velký projekt. Nebudu vás zatěžovat parametry auta, takže se rovnou podíváme na to, čím je tohle autíčko ještě zajímavé.
První zajímavostí je, že se objevilo ve filmu Rychle a zběsile 7. Pamatujete scénu, kdy tam auto „vyskakuje“ z hořícího mrakodrapu? ANO! To je Lykan, prosím pěkně.
Další zajímavostí je, že auto, které samozřejmě bylo prvotně zaměřeno na bohaté šejky a arabské prince, má nejen nějakého toho koně pod kapotou a krásný zevnějšek, ale ani interiér vozu není radno nechat bez povšimnutí.
Kožené potahy sedadel jsou protkány nití z pravého zlata a LED světlomety potažené diamantovým prachem. K tomu všemu výrobce přidal karbon, titan a drahé kameny, kterých je v interiéru hned několik. A ještě jedna perlička. Každý z těch sedmi šťastných, kteří si Lykan hned na začátku pořídili, dostal k autu jako malou pozornost luxusní hodinky Cyrus Klepcys v hodnotě 200 000 dolarů, tedy v přepočtu asi 4,5 milionu korun.
A jako poslední věc jsem si nechala cenu tohoto super autíčka.
Zkusíte tipnout? No, já vám to povím. Tenhle krasavec stojí cca 3,4 milionu dolarů.
No a zkuste si to převést na českou korunu. Myslím, že vyvalíte bulvy jako já.