Kapitola 11

 

John se napil kávy a promnul si oči, které ho bolely z hodin pohledu na obrazovku počítače. Alespoň že většina záznamů byla už digitalizovaná, v 70. letech, kdy se agentura poprvé vytvořila, museli vědci zkoumat původní knihy nebo špatně kopírované repliky.

Teď byly naskenovány a nahrány do mezinárodní databáze i vzácné středověké texty uložené ve Vatikánu.

Když začal vyhledávat odkazy na upíry, tak mu nakonec vyjel seznam, který byl ale úplně k ničemu.

Éterické entity se sotva začaly kategorizovat a vědecky studovat. Teprve až v 17. století na tom začali víc pracovat, ale i tehdy to byly povětšinou spíš pověry než skutečné pozorování.

Žádný z renomovaných zdrojů nepopisoval NHE natolik silné, aby oživil mrtvé, natož takové, které se živily jinými éterickými entitami. Na druhou stranu, folklór byl plný zkomolených příběhů o živých mrtvých, bytostech sajících krev, které bylo možné porazit pouze tím, že je buď někdo napíchl na dřevěný kůl, odsekl jim hlavu nebo je spálil. Jednoduše, udělal jejich těla neobyvatelnými.

Vzhledem k tomu, že by ale takové opatření zabilo Caleba a Graye jen donutilo přemístit se jinam, nepomohlo by to.

Zabití posedlé osoby bylo posledním řešením. Někteří agenti to považovali za nevyhnutelné, ale on to viděl jako selhání. Jistě, po čtyřicetidenním období už prostě hostitele nešlo zachránit, ať už kvůli neochotě jeho samého nebo kvůli tomu, kdo ho obýval. Do té doby obvykle nějakým způsobem lovili jiné lidi a veřejná bezpečnost musela být na prvním místě.

Ale nelíbilo se mu to. Incident v bordelu, o kterém se Sean tak mizerně zmínil, mu nedal celé měsíce spát.

Sukuby byli nejhorší. Původně to byly ženy a dívky, dokud se nějaký hloupý pasák nerozhodl, že chce mít harém téměř neodolatelných prostitutek, což by zlepšilo jeho podnikání. Terorizoval ženy, dokud nesouhlasily s vyvoláváním.

John pro ně přijel příliš pozdě, jejich těla se změnila, jejich mysl zmizela, nezbylo v nich nic než hlad a chtíč. Přišli k němu, krásné s děsivě krvavými drápy, připravené ho roztrhat na kousky.

Zabij, nebo budeš zabit.

Aspoň pasák byl jejich první obětí.

To u Caleba nemohl dopustit.

Caleb měl neuvěřitelnou vůli, ale Gray byl nesmírně silný. Proč prostě Caleba neodstranil z cesty a nepřevzal ho hned od začátku? Nechtěl, aby to bylo tak jednoduché?

Byla to jeho volba?

Sakra. Všechno bylo jednoduché, dokud nevešel do opuštěného domu.

Sean by řekl, že je to stále jednoduché, a kdyby si John myslel, že je to komplikované, tak by mu to snadno rozmluvil nebo ho něčím přetáhl. Nebo oboje.

„Ale ale ale. Věci zlatému chlapci nejdou hladce?“

John sebou škubnul a vzhlédl. Speciální agentka Tiffany Wardová se nenápadně naklonila ve dveřích do jeho kanceláře a prohlédla si dokonale pěstěné nehty se samozřejmou lhostejností, která ho ani na chvilku neoklamala. Její černé vlasy byly svázány do složitého účesu a její make-up zdůrazňoval její bezchybnou hnědou kůži. Oblek, který měla na sobě, pravděpodobně stál tolik co jeho roční plat.

Stejně jako on a Sean, i Tiffany chodila do státní školy pro paranormálně obdařené. Na rozdíl od nich ale nebydlela na kolejích, ale každý den ji vozila limuzína. Měla bohatství, krásu a talent.

Byla dobrá partie. Ale ne pro něj.

„Nevím, co tím myslíš,“ řekl a opřel se v křesle, aby vypadal uvolněně.

Tiffany přesunula pohled ze svých nehtů na něj.

„Kaniyar se to snaží držet pod pokličkou, ale něco se přece jen dostalo ven. Její oblíbený chlapec selhal. Nedokázal vymítit obyčejné NHE.“

Tvář mu zrudla a srdce vynechalo jeden úder. Nikdo neměl vědět o opuštěném domě. Celá věc byla přísně tajná.

Jak to zjistila Tiffany?

Stiskl rty do úzké linky.

„Někdo si pustil hubu na špacír.“

Sladce se na něj usmála.

„Nebyl jsi schopen vyhrát. Nebuď z toho tak smutný, Starkweathere, to se občas stane každému. Co to bylo mimochodem? Wendigo? Therianthrop?“

John sevřel pod stolem ruce v pěst, ačkoli si nebyl jistý, jestli byl rozzlobenější, protože došlo k úniku, nebo proto, že si lidé mysleli, že nedokázal vymítit běžné NHE.

A samozřejmě se nemohl bránit, aniž by odhalil utajované informace.

„Nemáš nějakou skutečnou práci, agentko Wardová?“ zeptal se strnule.

Její úsměv se stal zlomyslným.

„Bodla jsem do vosího hnízda? Omlouvám se. Nechám tě tady, abys o tom ještě více přemýšlel.“

Vyšla ven, její podpatky zaklapaly na podlaze a v uších mu zněl zvuk jejího smíchu.

Telefon na stole zazvonil – interní hovor. Někdo jiný doufal, že si z něj bude dělat legraci?

Zaskřípal zuby a popadl ho.

„No?“ zavrčel.

„Agente Starkweathere.“

Do prdele, to byla Kaniyar.

„Okamžitě do mé kanceláře.“

Cvak.

Jako by tento den nemohl být horší.

 

Calebovi se v hrdle zadrhl dech. Bože, Melanie byla v pořádku, nejspíš ji příliš neublížil, teda, když ji Gray kousnul.

Ale co tady sakra dělá?

Zamával na ni. Zavrtěla hlavou a pak naznačila, aby za ní vyšel na ulici. Když v reakci zavrtěl hlavou, zaváhala a znepokojeně se rozhlédla.

Vydechl, když přešla přes dvůr. Otevřel dveře a přistoupil tak blízko, jak se odvážil k bariéře, kterou agent vytvořil, než odešel. Křídové čáry na prahu byly chráněny stříškou nad dveřmi a tak nebyly rozmazané deštěm.

Co kdyby požádal Melanii, aby je vymazala?

Spěchala po cihlové cestě… a pak se náhle zastavila, když uviděla křídou namalovanou čáru. „Calebe?“ zeptala se nejistě.

Zaslechl, jak úlevně její hlas zazněl, i když dokázal rozeznat bouli po obvazu pod rukávem. „Melanie! Ach bože, jsem rád, že jsi v pořádku,“ slzy ho zaštípaly v očích a on zuřivě zamrkal, aby je zahnal, „jsi v pořádku, že jo?“

„Jsem v pořádku,“ křečovitě polkla a její oči těkali mezi ním a křídovou čárou.

V reakci na jeho blízkost se kolem ní rozprskly jiskry, ale nemyslel si, že je vidí.

„Máme doktora, který nás bude ošetřovat mimo nemocnici, abychom zabránili tomu, aby po nás někdo šel. Neřekl jsi jim to, že ne? O nás?“

„Samozřejmě, že ne!“

Teda, ne, že by věděl, co přesně říct. Ksakru, ani nevěděl, co tím myslí, když řekla ‚o nás‘.

Semkla rty k sobě a v očích se jí zračily starosti.

„Nemůžeš jim nic říct, Calebe. Závisí na tom životy lidí.“

Do čeho se to Melanie zapletla?

„Řekl jsem, že jsem tam byl s pár přáteli. Ani o tobě bych se nezmínil, kdyby nezjistili, že jsi telefonovala o pomoc.“

„Vím, že bys nic neřekl. Ostatní ale pochybovali…“ zavrtěla hlavou, „sakra, Calebe, když jsem tě viděla spadnout… a jak tam jen tak ležíš… myslela jsem, že jsem tě ztratila. Stejně jako Bena.“

Sakra.

Rychle zamrkal, když se znovu objevily slzy.

„To je v pořádku. Jsem v pohodě.“

„Modlila jsem se celou tu dobu, co jsem ti dělala masáž srdce. Když ses posadil, myslela jsem, že Bůh odpověděl na mé modlitby, ale pak… “

„Kousl jsem tě.“

Nikdy si neodpustí. Nikdy.

„Věřil jsem, že na nás zaútočí. Netušil jsem, co dělá.“

Caleb se usmál a snažil se předstírat, že tam Gray vůbec není.

„Nemůžu ti ani říct, jak jsem rád, že tě vidím. Jak jsi mě našla?“

„Opustili jsme dům… aby mě zachránili. Dave se později vrátil a díval se z dálky, zatímco Specs dělali svou práci. Když jsi odešel s agentem, vysledoval tě až sem.“

„A Starkweather si toho nevšiml?“

Melanie pokrčila rameny.

„Dave je profesionál. Bývalý NSA.“

„Ach.“

Starkweather pravděpodobně nepočítal s tím, že by je mohl pronásledovat taky někdo jiný než démoni.

Melanie na něj pohlédla a pak dolů na křídovou čáru.

„Proč jsi tady? Exorcista se zbavil toho démona, ne?“

Nechtěl jí odpovědět. Nechtěl, aby to bylo reálné tím, že to řekne nahlas.

„Nerozumím ti. Jsem skutečný,ať už o mně mluvíš nebo ne.“

„Ne,“ řekl tiše.

Oči se jí hrůzou rozšířily a ona ustoupila o krok zpět.

„Leland řekl, že tě démon stále má, ale nechtěla jsem tomu uvěřit. Pane Bože.“

„Není to tak hrozné,“ zaprotestoval.

„Přísahám, že jsem stále pod kontrolou. A Starkweather – exorcista – se mi snaží pomoci. Nic se nezměnilo. Nezměnil jsem se. Jsem pořád starý dobrý Caleb.“

„Ticho!“ zaječela a pomalu couvla, jako by na ni měl každou chvíli zaútočit.

„Já-já nebudu poslouchat tvé lži, démone!“

„Melanie, ne -“

„Nedostaneš mě, Satane!“ zavrčela.

Pak se otočila a rozběhla se pryč.

„Melanie!“

Zakřičel za ní, ale nebylo to k ničemu.

Byla pryč.

 

 

 

Pozn.:

The National Security Agency/Central Security Service (Národní bezpečnostní agentura/Centrální bezpečnostní služba, NSA/CSS) je vládní kryptologická organizace Spojených států amerických, spadající pod ministerstvo obrany, která oficiálně vznikla 4. listopadu 1952. Je odpovědná za sběr a analýzu zahraniční komunikace, koordinuje, řídí a provádí vysoce specializované činnosti, jejichž účelem je získávání zpráv zahraničních rozvědek. Je taktéž odpovědná za ochranu informačních systémů uvnitř vlády Spojených států a její komunikace s jinými agenturami. Výše zmíněné činnosti vyžadují značné prostředky pro kryptoanalýzu a kryptografii. Speciální částí NSA je tzv. U. S. Intelligence Community vedená ředitelem národní rozvědky. Od května 2018 agenturu vede generál Paul M. Nakasone. NSA má sídlo ve Fort Meade ve státě Maryland.