Slovo Peg:

Tak u předchozí kapitoly jsem trochu předběhla děj, takže seznámení Johna a Greye až tady a šokující návrh Johnovy šéfky Kaniyar.

---

Po Seanově přímém varování vstoupil John do domu a očekával, že uvidí hrůzostrašného muže, který je krok od zhroucení. Místo toho našel floutka se špatným chováním. Caleb Jansen se svými dlouhými vlasy, ručně pleteným svetrem, štíhlým tělem a roztrhanými džíny vypadal spíš jako hippie, než někdo, kdo donutil zkušené agenty nadělat si do kalhot.

To, jak vypadal lidský hostitel, samozřejmě neřeklo nic o NHE uvnitř. Ale pravda byla, že John dokázal vycítit éterickou energii, která kolem něj vířila v okruhu několika stop. Nic neobvyklého, ale díky tomu se cítil lépe, tato bytost, ať už to bylo cokoli, rozhodně nebyla v těle Bena Jansena, když ho prohlížel po tom útoku lycanthropa.

Když John vykřikl, použil své smysly, které se nedaly nijak popsat, a které ovládali pouze exorcisté. Bylo to, jakoby nahodil udici s háčkem a návnadou, na kterou dokázal chytit jen určitou rybu. Chytit, zapečetit a předat likvidačnímu týmu.

Aspoň tak to mělo být.

Nebylo.

Když se tlak uvnitř kruhu prudce snížil, zalehly Johnovi uši. Vzduch se naplnil vůní ozonu, který nesl stopy santalového dřeva a pouštní země zvlhčené deštěm. Z ničeho nic se utvořil šílený vítr. Calebovy dlouhé vlasy ho šlehly do obličeje a jeho oblečení šustilo. Všechny čtyři svíčky najednou zhasly.

Nešlo to podle plánu.

Calebova hlava se otočila. Jeho oči už nebyly hnědé, ale černé jako obsidiánová zrcadla.

V jejich hloubkách zahlédl záblesky.

Ale vnější projevy nebyly nic ve srovnání s energií, která náhle zaplavila kruh a zahrála na nervy. John stál před blížící se bouří, leviatanem hromů a blesků, který měl moc zničit vše, co mu stálo v cestě.

Sakra. John udělal instinktivně krok zpět a jeho ruka se napjala. Jak se to, sakra, mohlo tak rychle posrat, když tomu ještě před pár vteřinami nic nenasvědčovalo?

„Nikdy jsem nic takového neviděl,“ řekl mu Sean a měl ho poslechnout.

Protože však NHE reagovalo na Seanův slabší talent, John měl jistě jeho největší pozornost.

Subjekt nosící Calebovo tělo k němu udělal krok a v tom jediném zatraceném pohybu byla veškerá síla a zvířecí půvab. S podporou takové energie to bylo jako být v kleci s hladovým tygrem.

John udělal další krok zpět a bojoval se svým instinktem.

Dravec!

Uteč!

Schovej se!

Křičel jeho mozek, ale jediné, co mohl udělat, bylo ztuhnout na místě a vydržet, protože rozbití kruhu by umožnilo té věci dostat se ven, kde by se mohl dostat ke zbytku týmu.

Kaniyar tam byla někde s pistolí. Pokud by se věci opravdu vymkly z rukou, naplnila by ho olovem. A kdyby měl John štěstí, zemřel by dřív, než by mu utrhla hlavu.

Eterová energie se kolem něj otáčela. V reakci na to mu ztvrdl penis a napjal kalhoty.

Co to k čertu je?

Měl za sebou tucty vymítání, dokonce se při jednom setkal i s Inkubem, ale ani to ho neovlivnilo tak, jako tato ukázka čisté, syrové síly.

„Co to děláš?“ zeptalo se NHE.

Jeho hlas byl Calebův, ale podložený hlubokým tónem.

Johnova mysl na něco takového nebyla připravená. Ta vytrénovaná část mu radila, aby udělal cokoliv, ke zničení té entity. Ta druhá část byla udivená z toho, že hlas NHE zněl… no… otráveně.

Není naštvaný. Nezuří. Neprovokuje, nepřesvědčuje ho, aby to nechal jít. Jen je podrážděný, jako by pro něj John představoval menší nepříjemnosti.

Pouhé množství éterické energie, která z něj vycházela, Johna ochromila. Neexistoval způsob, jak přimět tuto entitu opustit Calebovo tělo, pokud by to samo nechtělo jít ven, ne bez zabití Caleba. A nebyl ještě připraven to udělat, ne když se nezdálo, že by to představovalo bezprostřední nebezpečí.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se opatrně John.

Někteří NHE měli jméno, nebo je ukradli, a popovídat si byla aspoň dobrá taktika, než přijde na to, co dělat dál.

NHE na něj zíral, aniž by jednou mrkl.

„Gray,“ řekl a tentokrát byl za rty vidět záblesk tesáků.

Kurva. Zrovna teď musí mít Sean pravdu. Opravdu to byl upír.

„Gray?“ zopakoval John hloupě.

„Všechno bylo šedé.“

Není to tedy jméno.

„Vybledlé. Dokonce i vzpomínky na mrtvé byly vybledlé a strašidelné. Teď je tu ta barva. A voní. Tolik voní. Nikdy jsem nevěděl, že existuje i jiná vůně kromě démonů.“

„Myslíš NHE? Nehumánní entity? My, ehm, už je dlouho nenazýváme démony.“

Upír – Gray, po něm hodil naštvaný pohled.

Vypadalo to, že John měl talent na to, aby ho nasral.

„Není to můj druh. Démoni jsou jídlo. Nejsem jídlo. Proto nejsem démon.“

„Démoni – myslím, další NHE – jsou… jídlo?“

Bože, zněl jako idiot, jen opakoval to, co už bylo řečeno, ale celá tahle konverzace byla šílená. Možná to byl sen. Možná se probudí v posteli a Caleb se ukáže být úplně normální kluk, kterého si vyzvedl v baru.

Kromě praskání energie, které mu vadilo, byl Gray, nevyzpytatelný a nebezpečný jako bouřka, příliš reálný, než aby byl součástí jakéhokoli snu.

„Samozřejmě.“

Znovu to podráždění, jako by byl John zvlášť hloupé dítě.

„Lovím je. Jím je.“

Gray zvedl jednu ruku a ukázal drápy, které vypadaly jako kočičí.

„Přímo tady jeden byl. Sledoval jsem ho, ale našli mě jako první. Smrtelníci se mi postavili do cesty. Zničili tělo, které jsem obýval. Vzal jsem si toho nejbližšího.“

Aha. Proto se vůbec obtěžoval s ním mluvit? Hledal odpovědi?

John zaváhal, ale co mohl dělat?

„Opusť ho. Pokud opravdu lovíš, ehm, démony, pak opusť Calebovo tělo a najdi si někoho jiného.“

Z Grayova hrdla se ozvalo tiché zavrčení, jako rachot hromů. Pak byl jen pár centimetrů od Johnovy tváře, a ten nestačil ani mrknout, jak rychlé to bylo. Jeho černé vlasy bičovaly kolem jeho hlavy, jako rozhněvaní hadi, míhající se ve větru, a jeho rty se stáhly zpět, aby odhalily bílé tesáky. Adrenalin zběsile rozpumpoval Johnovo srdce, ale ten se neodvážil ani hnout, natož mrknout.

„Nemohu.“

Hněv ve slovech a strach.

„Odcházím, když je jedno tělo zničeno, na nejbližší vhodné. Ale nevybírám si. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale má – “

Upír se najednou otřásl. Energická bouře narážející na Johnovu kůži se zachvěla, zmizela a zhroutila se dovnitř.

Caleb zavrávoral a čerň ustoupila jeho přirozené barvě očí. Vlasy mu visely kolem jeho obličeje a ruka, kterou zvedl, aby je odhodil dozadu, neměla žádné stopy drápů.

„Ach bože,“ zašeptal obyčejným hlasem bez tesáků nebo hlubokých podtónů, „nefungovalo to, že jo? Byla to, kurva, zbytečná práce!“

John stál na rozbité verandě a přál si, aby měl po ruce nějakou flašku. Možná by mohl začít kouřit. Prostě dělat něco, než jen tam tak stát a třást se chladem, který neměl nic společného s přicházejícím úsvitem.

„Vaše hodnocení, agente Starkweathere?“ zeptala se Kaniyar a jemu to přišlo dost hloupé.

Jako by během pokusu o vymítání nestála ve stínu těsně za ním. Jako by necítila neuvěřitelnou bouři éterické energie vycházející z Calebova těla.

Narovnal se a střetl se s pohledem jejích očí.

„Nikdy jsem nic takového neviděl.“

„Říkal jsem ti to,“ zamumlal Sean.

Kaniyar pozvedla obočí.

„Potřebuji toho víc.“

„Už nic nemám!“ zarazil se a pak pokračoval klidněji, „Gray – to NHE – je mocný. Mocnější, než co jsem kdy viděl nebo četl. Právě teď k tomu nemám co říct, než to, co už řekl Sean. Je to upír. Drákula.“

„Myslíte si, že má dostatek energie, aby posedl mrtvolu?“ zeptala se Kaniyar.

Jedině Pittman jim mohl říct, jestli Gray lhal nebo ne.

„Nevím. Pokud ano, otázkou je, proč to udělal.“

„Už to není on,“ připomněl mu Sean ostře, „a ty bys tomu neměl říkat jménem. Je to nebezpečné a musíme se toho zbavit, než se zmocní úplné kontroly a zabije každého z nás.“

„Nesouhlasím,“ třes pominul, takže se otočil tváří k Seanovi, „za celou dobu jsem neměl pocit, že by se mě Gray pokoušel oklamat nebo mi… lhát.“

„To tvrdily i o některých jiných NHE. Nevěříš, že to říká pravdu, že ne?“ zeptal se Sean a až příliš napjatě na Johna zíral.

„Proč ne?“

Pravda byla, že nikdo o éterických entitách toho moc nevěděl. Po celá staletí – tisíciletí – jim byly vštěpovány příběhy bohů, andělů a démonů, interpretované skrz to s čím se setkali jiní, kteří to předávali v příbězích.

„Přemýšlejte o tom – víme o nich jen to, že někteří komunikují s lidmi. Možná všichni ne. Možná většina z nich ne.“

„Myslíš si, že tohle je ten druh dravce?“ zeptala se Kaniyar a znělo to, jako by tu možnost alespoň zvažovala.

„Proč by ne? Dokonce i velcí bílí žraloci požírají Ocry.“

Sean vytáhl z krabičky další cigaretu.

„Koho to zajímá, pokud je to nebezpečné?“

„McNamare, musím mluvit se Starkweatherem sama,“ řekla Kaniyar.

„Dobře,“ Sean vytáhl svůj zapalovač, „budu čekat u dodávky.“

„Odpočiňte si.“

John se na okamžik domníval, že se Sean bude hádat – ale s Kaniyar se nikdo nehádal. Aspoň nikdo, kdo nechtěl, aby ho nakopla do zadku, obrazně řečeno. Sean si zjevně uvědomil, že byl propuštěn, a tak se plahočil zpátky na ulici, aniž by řekl „dobrou noc“.

John chtěl svého přítele povzbudit, ale nebyl si jistý, jak na to. Pokud by se pokusil Kaniyaru, ujistit že se Sean nevystrašil, chtěla by vědět, proč si myslí, že má ten dojem. A pokud by se jí pokusil říct, že Sean je dobrý exorcista, odpověděla by jen, že to ví, že jeho služební záznamy dobře zná a jízlivě by mu poděkovala tak, jak to umí jen ona.

Raději se proto podíval k domu, kde Caleb seděl nešťastně uvnitř křídového kruhu.

„Podívejte, pan Jansen je prozatím stále pod kontrolou. Jakmile bude zajištěn, začneme zkoumat, jestli se někde neobjevil někdo jiný s podobným NHE.“

„Ohledně toho,“ řekla Kaniyar, „chci, abyste si ho vzal k sobě domů.“