Slovo Peg:
Caleb je plný rozporuplných pocitů, stejně jako John a světe div se, i Gray. Bude to ale něčemu platné?
Caleb přivřel oči proti oslňující záři vycházejícího slunce. Východní obloha zaplála barevnými pruhy: růžová, zlatá, fialová a modrá, všechny tak intenzivní, až mu to vzalo dech. Většinu svého života trávil malbou nebo skicováním, a přesto si nemohl vzpomenout, že by někdy maloval tohle.
„Tolik barev.“
Samozřejmě. To kvůli Grayovi.
„Mám někoho kontaktovat?“ zeptal se Starkweather ze sedadla řidiče.
Caleb zamrkal a pokusil se soustředit na interiér sedanu. Byl to typický bezvýrazný vládní vůz, žádné ozdůbky s výjimkou nouzových světel a velkého motoru, tu byl naprostý nedostatek jasných barev. Textura látkového sedadla ho polechtala na špičkách prstů. Založil si ruce na hrudi, aby se ničeho nedotýkal.
„Hádej,“ řekl a neobtěžoval se skrýt svou hořkost, „měl jsem práci v Charlotte, ale nemá smysl kontaktovat mého šéfa, protože mě kopne do prdele, jakmile zjistí, že jsem registrovaný vládní špicl.“
Agent sebou trhl.
„Tohle neříkej.“
„Co? Budeš mě snad registrovat, ne?“
Starkweather se na Caleba krátce podíval.
„Víš, co jsem tím myslel. Nemyslel jsem registraci, ale toho ‚vládního špicla‘.
„K čertu s tím.“
Caleb natáhl své dlouhé nohy a opřel si je o palubní desku.
„To je to, co jsme, ne? Nemá smysl to nějak zaonačovat.“
„Jaký je tvůj dar? Pokud ti nevadí, že se ptám.“
Caleb si odfrkl.
„Dar. Jasně. Skvělý dar.“
Do palubního držáku byl zasazený prázdný voskovaný kelímek od kávy. Caleb přivřel oči a soustředil veškerou svou koncentraci na něj. Představil si, že natáhl ruku, představil si, jak kolem něj ovinul své prsty a zvedl ho –
Kelímek se z držáku zvedl.
„Tadááá. Vím, že to bylo působivé, zkus netleskat nadšením.“
Nebylo to nic světoborného, stačilo to však na to, aby ho to dostalo na seznam paranormálů po zbytek jeho života. A to stačilo na to, aby byl legálně propuštěn z jakékoli práce ve 38 státech.
„To je slušné.“
Caleb pokrčil rameny a podíval se z okna.
„Jsi si jistý, že tě propustí?“
Jeli dolů po ulici King Street a Calebovu pozornost upoutala růžová, mátově zelená a broskvová fasáda budov. Téměř zářili v ranním světle, takže…
Zasraný démon.
Přenesl svůj pohled zpět na boty.
„Vyhodí mě.“
„Můžu se zeptat, jaká byla tvoje práce?“
„Nejsme přátelé, dobře?“ Caleb přesunul svůj pohled ze svých bot na Starkweatherův profil.
Agent se upřeně díval na silnici, ale koutek jeho úst – jeho velmi pěkných úst, sebou mírně škubl.
„Vy, jste to úplně posrali. Nezkoušej to napravit tak, že se se mnou budeš kamarádíčkovat.“
„Snažím se ti pomoct, Calebe.“
„Pomohlo by mi to, kdyby se SPECTR obtěžoval podívat se na Benovo tělo, které zmizelo z toho zatraceného pohřebního ústavu! Ale ne, vy jste byli příliš zaměstnaní tím, abyste sledovali neregistrované, kteří si hledí jen svojí práce a nikomu neubližují!“
Starkweather sebou trhl.
„To není pravda. A i kdyby to tak bylo, bolí to, když to řekneš takhle, víš?“
Tohle měl být nějaký extra jemný výslech?
„Dobře. Pokud to musíš vědět, pracoval jsem jako barista v kavárně, protože jsem nemohl dělat skutečné umění. Musel jsem se držet při zemi, abych si udržel svou práci a svůj byt a svá zasraná občanská práva.“
„Obviňuješ špatné lidi. Jsem na tvé straně, věř mi. Starám se o práva paranormálních jedinců.“
„Jasně,“ zamumlal Caleb.
Agent si povzdechl, ale nakonec to nechal být.
Zanedlouho vjeli do poctivě dlážděné ulice a sedan zaparkoval.
„Domov sladký domov,“ řekl a ukázal na dlouhou dvoupatrovou cihlovou budovu. Ve druhém patře bylo zdobené železné zábradlí a řada dveří byla vymalována veselým odstínem červené.
„Byl postaven jako sklad v roce 1747, poté se v roce 1942 rozdělil na byty.“
Caleb natáhl ruku, aby si upravil brýle, vzpomněl si, že je nenosí a možná už nikdy nebude, a tak stáhl ruku zpět do klína.
„Pěkné,“ řekl neochotně.
„Líbí se mi to,“ Starkweather vystoupil z auta a vytáhl z kufru černou tašku s vymítačskými věcmi. Střih jeho bundy nezakryl pouzdro pod levou paží, do kterého byl zasunut stříbrný athame.
V případě, že by se Gray zbláznil a on se k němu musel rychle dostat?
Caleb vystoupil z auta a následoval agenta za železnou branku, přes krátký chodník k předním dveřím. Starkweather odemkl a pustil ho dál.
Caleb vstoupil dovnitř a zastavil se. Očekával, že to bude odpovídat jeho mentálnímu obrazu vládního poskoka, nevýrazné, nijaké, strohé.
Mýlil se. Interiér byl nádherný, skrz obrovské půlkruhové okno, byl zaplavený paprskem světla vycházejícího slunce. Přední stěna byla natřena sytě karmínovou barvou, zatímco zadní strana ukazovala staré zdivo. Většinu zdi nejblíže ke dveřím zakrýval velký cihlový krb. Kromě toho se do druhého patra točilo železné schodiště. Přímo naproti obrovskému oknu byly další dveře stejného tvaru, které vypadaly jako ty, co dříve vedly do malých dvorních zahrad.
Nábytek se skládal z jemných barev, které kontrastovaly proti tmavým dřevěným podlahám. Možná originálních? Nejspíš, protože pod Calebovýma nohama to dost zaskřípalo. Pokud jde o výzdobu, byla… fascinující. V oknech visely kouřové koule z foukaného skla a házely po podlaze ovály barevného světla. Skleněné vitríny obsahovaly hrnčířské nádoby, amulety ze stříbra a železa a hůlky ze dřeva a kostí. Když procházel kolem barevného chrastítka ve tvaru dýně, tak se náhle samo od sebe zachvělo.
„Zajímavé,“ řekl Starkweather a naklonil se, aby se podíval na chrastítko, „reaguje na Grayovu přítomnost, i když se neukázal.“
Caleb se vzdálil od chrastítka.
„Což znamená …?“ zachrčel, až se sám lekl.
„Pravděpodobně nic,“ řekl Starkweather s uklidňujícím úsměvem.
Přešel ke schodišti a ukázal Calebovi nahoru. Schodiště končilo v podkroví, jehož větší část byla předělána na pracovnu.
„Sprcha je na konci chodby. Můžeš se klidně naložit i do vany, pokud chceš. Použij, co potřebuješ. Co se týče oblečení, zůstalo u tvé švagrové, že? “
Nevěděl, do čeho se Melanie přimíchala a nechtěl o tom mluvit s agentem.
„Má potíže?“ zeptal se opatrně a sklopil pohled, aby se vyhnul Starkweatherovým pronikavým modrým očím.
„Ne, ale pokud vím, nevrátila se domů.“
Caleb bojoval s tím, aby se ovládl, i když jeho žaludek se sevřel strachem. Matně se mu vybavila vzpomínka na jeho – Grayovy – tesáky, které se jí zabořily do paže.
Chuť krve, tak odlišná od démonovy.
„Prosím, řekni mi, jestli ji najdeš,“ řekl tiše, „mám strach.“
Starkweather přikývl.
„Chápu. Mezitím někoho pošlu, aby pro tebe koupil oblečení. Jen mi řekni svou velikost.“
Caleb se na něj obezřetně podíval, ale nezdálo se, že by měl agent nějaké špatné úmysly. Možná nechtěl, aby po jeho bytě pobíhal nahý muž. Což bylo zklamání, ale… kurva, ne!
Zamumlal svou velikost.
„Já, uh, díky,“
„To není problém,“ Starkweather otevřel malý prádelník, „tady jsou další ručníky.“
Caleb přikývl. Agent vyšel zpět na chodbu a naklonil se přes něj, aby otevřel další dveře.
„Tvoje ložnice je tady.“
Pohyb je v úzké chodbě přiblížil víc k sobě. Nejslabší stopa vanilky a pižmové kolínské podráždila Calebovy smysly podložené vůní teplé, mírně zpocené kůže.
Starkweather byl jen o něco menší a mnohem svalnatější, jako by pravidelně cvičil. Zdálo se, že jeho přítomnost zmenšuje už tak malý prostor.
Starkweather se na něj podíval, jako by ho překvapilo, že Caleb je tak blízko něj. Položil ruku na Calebovo rameno a jemně stiskl. Jeho dotek byl teplý i přes pletený svetr a každý prst jakoby se vypálil do Calebovy kůže.
„Zvládneš to,“ řekl.
Proč byl tak milý? Musel v tom být nějaký trik, že? Nějaký způsob, jak přimět Caleba, aby přijal jeho nový status, nebo ho udržel v klidu, když byl posedlý, nebo kdoví co jiného.
Ale sakra, Caleb mu chtěl uvěřit.
„Jak to víš?“
Druhá agentova ruka odhrnula z Calebovy tváře pramen vlasů.
„Prostě to vím.“
Calebův penis sebou zaškubal.
Tohle bylo šílené, nemohl ztvrdnout jen po doteku od někoho, kdo ho u sebe držel jako vězně, i když to byl zatraceně sexy chlap.
Starkweather si nejspíš uvědomil, co dělá, a tak náhle spustil ruku a o krok odstoupil.
Oslnivý úsměv rozsvítil jeho safírové oči.
„Kromě toho jsem nejlepší v oboru. Neexistuje žádné NHE, které nedokážu zvládnout.“
„Jo,“ Caleb si odkašlal a podíval se bokem, doufaje, že tlumená chodba skryje červeň v jeho tvářích, „to rád slyším.“
„Nechám ti za dveřmi nějaké ze svých věcí. Aspoň do doby, než dorazí tvoje oblečení. Zatímco se osprchuješ, udělám snídani. Je něco, co nejíš?“
„Jsem vegetarián.“
„Žádná slanina. Jasně,“ Starkweather se ještě chvíli zdržel, jako by se pokoušel vymyslet něco víc. Pak se náhle otočil a spěchal dolů.
Caleb vešel do koupelny, zavřel dveře a zamkl je. Konečně po několika hodinách byl sám.
Až na to, že nebyl. Což byl celý problém.
Nad umyvadlem viselo zrcadlo. Vyhnul se pohledu na sebe, když si spěšně vysvlékl oblečení, roztrhané a pokryté zaschlou krví. Jakmile voda vytékající ze sprchy dosáhla ideální
teploty, vstoupil do sprchového koutu a nechal ji bušit na holou kůži. Krev – jeho krev – mu začala stékat po kůži. Popadl mýdlo a houbu a začal se zuřivě drhnout.
Rozzlobeně.
Snažil se zabavit něčím, co by ho rozptýlilo, co by zahnalo ty myšlenky, které mu připomínaly okamžik jeho smrti, lámající se dřevo, bolest a především odporný pocit pádu.
Spadl a zemřel, přišel o práci, zranil Melanii a změnil se v monstrum…
Unikl mu hrubý vzlyk. Pokusil se to potlačit, ale následoval další a další.
Ta věc v něm se pohnula.
„Jsi zraněný. Něco je špatně. Jsi zraněný, ale zranění nevidím.“
Stoupal skrz něj, vlasy na Calebových pažích se zvedly, jako by se je chystal zasáhnout blesk.
A to poslední, co chtěl, bylo, aby tady, v té zasrané sprše, ztratil nad sebou kontrolu a nechal Graye, aby šel dolů a zabil Starkweathera. Sice to byl Spec, ale takhle si nezasloužil zemřít.
„Je pro nás hrozbou?“
Caleb zvrátil hlavu a přes rty mu unikal hysterický smích, když mu po obličeji stékala voda.
„Ty jsi ta největší hrozba,“ zašeptal, „jestli mě něco bolí, je to kvůli tobě, protože jsi ukradl Benovo tělo, a pak jsi mě posedl.“
„Neměl jsem to v úmyslu…“
Jeho přítomnost se najednou začala ztrácet. Gray se stáhl a vlasy znovu dopadly na Calebovy paže.
„Ale stejně jsi to udělal,“ řekl Caleb.
Gray neodpověděl. Caleb seděl ve sprše a houpal se, když plakal, dokud nezačala téct studená voda.
Pozn.:
Athame je nejdůležitější a nejčastěji užívaný nástroj v různých tradicích současného čarodějnictví, zejména pak v tradici Wicca. Používá se však také v obřadní magii. Jedná se obvykle o dýku (s ostřím po obou stranách čepele) s černou rukojetí. Athame by neměla být užívána jako zbraň, neslouží k obětování živých tvorů, ale ani jako běžný kuchyňský nástroj. Užívá se zejména k vytyčení rituálního prostoru, invokacím živlů, obřadu koláče a vína a k celé řadě dalších rituálních úkonů. V případě jiného užití, než k jakému bylo athame určeno, by mohlo pro něj znamenat znesvěcení a ztrátu jeho magické moci. Athame je čistě rituální pomůcka a před používáním je jí nutno vždy řádně posvětit. V některých tradicích jsou na rukojeť kresleny zvláštní znaky, například symboly Wiccy (jako je pentagram a symboly fází měsíce atp.), populární jsou však i některé keltské motivy.