0

Kapitola 9.

O mnoho hodin později seděl Caleb na sedadle spolujezdce Johnova sedanu, když jeli zpět do bytu z velitelství SPECTRu. V dešti zářila světla. Soustředil se na stírání stěračů na čelním skle, uklidňujícím a hypnotickém.
Kavalerie dorazila na zámek v podobě bandy agentů SPECTR v neprůstřelných vestách a černých maskáčích, nesoucí nepřeberné množství střelných zbraní. Možná by to bylo na něco dobré, ale samozřejmě, že přišli příliš pozdě, tak už to bylo k ničemu.
Sean, John a další exorcisté strávili následujících několik hodin tím, že dělali svoje věci: vymítali ghouly ze zajatců v podkroví, aby bylo možné oběti převést do sanitek a odvézt do nejbližší nemocnice.
Mezi nimi byla i Carlina přítelkyně Erin, traumatizovaná, ale živá.
Cesta zpět do velitelství SPECTRu k získání Johnova sedanu byla vrcholem toho zkurveného večera, kdy všichni ostatní agenti nacpaní do černé dodávky hleděli na Caleba, jako by si mysleli, že se změní v upíra a začne zabíjet všechny na dosah ruky. Debilové.
Byl znovu unavený a celý pokrytý krví a opravdu, opravdu chtěl sprchu a postel. Stále se ale cítil hodně zraněný a pořád v hlavě slyšel Brimmovo chvástání, pořád dokola.
„Co myslíš, že tím myslel?“ zeptal se tiše, když už byli sami. „O tom, že zná pravdu? O společnosti SPECTR?“
John na něj rychle pohlédl, než se vrátil pohledem na silnici.
„Brimm byl šílený, Calebe. Viděl jsi, co udělal.“
Jeho ruce sevřely volant.
„Stále nemůžu uvěřit tomu, že někdo, kdo byl součástí SPECTRu, udělal něco tak hrozného, bez ohledu na to, jak hluboko padl.“
Caleb odolal pokušení poukázat na to, že SPECTR nebyl obsazen sbory andělů, bez ohledu na to, co si John chtěl myslet.
„Jistě, byl blázen. Ale řekl jsi, že opustil agenturu. Možná se stalo něco, co ho donutilo odejít. Ale jak, sakra, věděl o Grayovi? Někdo v agentuře mu musel dávat informace, aby věděl, jak nás vtáhne do pasti.“
„Nevím, ale věř mi, bude to důkladně vyšetřeno,“ řekl John pevně. „Kaniyar to nenechá být. Ale nemusí to nutně znamenat, že máme ve svých řadách zrádce. Může to být taky něco tak banálního, jakože se neodstranily Brimmovy bezpečnostní kódy a povolení, když odešel.“
„A pokud to není tak banální?“
„Pak budou přijata vhodná opatření.“
„Hm, jo.“ Caleb se neobtěžoval skrýt svou skepsi.
John si povzdechl.
„Vím, že stále nejsi připraven věřit SPECTRu, ale budeš věřit alespoň mně?“
Změna tónu Johnova hlasu ho přiměla pomyslet si, že jeho odpověď znamená víc, než by možná čekal. Takže žádné chytré poznámky.
„Ano. Věřím ti. “
Johnův úsměv zmírnil únavu v jeho tváři.
„Dobře. Pamatuješ si, jak jsem ti řekl, že mě moji rodiče dali na proti-paranormální terapii?“
„Ano,“ řekl Caleb a přemýšlel, kam to směřuje. „To místo bylo zavřeno, když došlo k nějaké nehodě, a ty jsi skončil ve státní vazbě, že?“
Jak projížděli kolem pouličních lamp, po Johnově tváři střídavě přejížděli stíny světla a tmy. „Nebyla to nehoda. Snažil jsem se pověsit na opasku na sprchové hlavici.“
Ta slova byla tak neočekávaná, že si je Caleb musel přehrát v hlavě, protože si myslel, že se přeslechl. John by se nikdy nepokusil zabít.
Byl příliš sebevědomý, příliš chytrý na to, aby někdy uvažoval o sebevraždě, ne?
Až na to, že to nejspíš udělal. A ano, mezi depresivním teenagerem a sexy agentem SPECTRu byla dlouhá cesta, ale věci, co se tam děly, musely být kurva špatné.
„Naštěstí byla sprcha levná a sprchová hlavice se rozbila, než jsem zemřel,“ pokračoval John, jako by vyprávěl příběh, který se stal někomu jinému před velmi dlouhou dobou.
„Nebo utrpěl poškození mozku. Ředitel mě našel v bezvědomí a byl jsem převezen do nemocnice. Proběhlo vyšetřování a místo bylo zavřeno.“
„Bože, Johne, omlouvám se.“
Ta slova dostatečně nevystihla to, co cítil, ale nevěděl, co jiného říct.
Johnovy rty se roztáhly do lehkého úsměvu, ale zdaleka v tom nebylo to sexy kouzlo, jaké dokázal. „Díky, ale neříkám ti to, abys mě litoval. Říkám ti to, abys pochopil, co myslím tím, když říkám, že poznám, co je špatně, a SPECTR to není.“
Možná byl John zaslepen svými zkušenostmi, když došlo na SPECTR… ale pokud ano, měl pro to dobrý důvod. A protože si prošel peklem, možná měl pravdu. Možná by měl Caleb trochu důvěřovat jeho úsudku.
„Ano, dobře. Chápu.“
Ale stále to nestačilo, a tak položil svou dlaň na Johnovo stehno.
Po chvíli John přechytil volant do druhé ruky a prsty volné ruky propletl s těmi Calebovými. Caleb si opřel hlavu o Johnovo rameno a po zbytek cesty jeli mlčky.
John odemkl byt a vešel dovnitř, aby rozsvítil světla. Caleb ho následoval dovnitř rozcuchaný a pokrytý zaschlou krví, ale pořád přitažlivý.
„Osprchuji se,“ řekl a zamířil rovnou ke schodům.
„Dobrý nápad. Až skončíš, půjdu já.“
Šamanská chrastítka v okně zacinkala, když Caleb prošel kolem, což Johnovi připomnělo něco, co chtěl zmínit už dříve, než ho rozhovor o SPECTRu rozptýlil.
„Poslouchej, Brimm byl blázen, ale byl dobře připravený. Ty knihy, které měl, mohou obsahovat odpověď na vymícení Graye.“
Caleb se zastavil, s nohou na spodním schodišti.
„Nejsou ty knihy důkazní materiál?“
„Jsou, ale jako vyšetřující agent mám plné právo do nich nahlédnout. Pokud zachovám určený postup, není důvod, abych nemohl provést prohlídku pro použití v jiném případě.“
Nadějný úsměv na Calebově unavené tváři rozbušil Johnovo srdce.
„To zní dobře.“
Vyšlapal zbytek schodů a o několik minut později v trubkách zachrastila voda.
John šel do své ložnice a svlékl si kabát a kravatu. Večer strávil pokusem nemyslet na okamžik v tom domě, když viděl Graye – Caleba – na kolenou před Brimmem. Ale teď, protože nebylo nic, co by ho rozptýlilo, se obraz vrátil, silnější než předtím.
Zemřeli dva ghoulové, zabiti tím, na čem Brimm pracoval, ale Gray se vzpíral a bojoval. A pravděpodobně to mělo Johna vyděsit, protože to byla jen další ukázka toho, že Gray je mimo jejich ligu. Vlastně mimo ligu všeho, co doposud znal.
Ve skutečnosti však cítil jen úlevu a určitou úctu.
Co se týče Caleba, neměl pro takové věci žádné školení, mentální ani jiné, ale očividně se s Grayem už aspoň trochu ztotožnil a spolupracovali. Ano, občas ho sral, ale to bylo jen součástí jeho osobnosti.
A později, to jak Caleb sevřel jeho ruku v autě, gesto tak sladké a tiché, nežádající odpovědi, ale jen nabízející podporu …
Není divu, že mu John stále více propadal.
Když se John rozhodl, popadl z nočního stolku pár věcí, pak zamířil dolů, aby se rychle umyl ve dřezu a zbavil nejhorší špíny. Jakmile skončil, šel ke dveřím koupelny, nedbale se opřel o zeď vedle nich a čekal, až se sprcha vypne.
Když se o několik minut později dveře otevřely, nasadil svůj nejkouzelnější úsměv, ten, který mu za ta léta už mnohokrát pomohl ve všech ohledech. Caleb tam stál a neměl na sobě nic jiného než ručník omotaný kolem pasu, dlouhé černé vlasy mu visely přes ramena na záda, ztěžklé a vlhké. Bože, vypadal tak sexy, štíhlý s hladkou kůží, řídké černé kudrlinky na hrudi táhnoucí se dolů od pupku pod okraj ručníku.
Caleb nadzvedl obočí, když ho tam viděl.
„Mohu vám nějak pomoci, agente Starkweathere?“
„Přemýšlel jsem,“ řekl John, než mohl změnit názor.
Přiblížil se a pomalu přejel prstem po Calebově rameni a paži.
„Takže zázraky se stávají.“
„Vtipné. Chceš to slyšet nebo ne? “
Calebovy oči se přivřely potěšením, když John svůj prst táhl přes jeho hruď a sklouzl přes jednu bradavku.
„Mmm. Pořád mluvíš.“
John na okamžik přemýšlel, jestli by namísto toho, co zamýšlel, neměl říct něco jiného. Něco hloupého, jako například „Máš skvělé tělo“ nebo „Víš, Gray je docela sexy.“
Protože až to všechno skončí a Gray zmizí, Caleb se vrátí do svého života v Charlotte a John tu zůstane sám. Stejně jako když Will pokračoval ve svém životě a nechal Johna za sebou.
Pokud by se ale obával o budoucnost místo toho, aby hleděl na to, co je teď, oba by tu vůbec nestáli.
„Nemusíš se odstěhovat, pokud nechceš,“ řekl. „Pokud chceš svůj prostor, rozumím, ale existují… výhody… toho tu zůstat.“
Calebovy oči se rozšířily a na rtech mu probleskl překvapený úsměv. Zdálo se, že má John vyhráno, překvapení nahradil smyslný výraz, zatímco ručník ovinutý kolem jeho pasu se posunul díky rostoucí bouli.
„Zvážím to,“ zamumlal a vzhlédl přes husté řasy. „Ale myslím, že potřebuji nějaký přesvědčivý důkaz.“
Jo, jo. John věděl, jak na to.
Naklonil se a políbil Caleba, přejel jazykem po vnitřním okraji jeho otevřených rtů a zasunul ho hlouběji. Caleb zasténal a políbil ho zpět, své ruce omotal kolem Johnova pasu a přitlačil ho na sebe.
John zatlačil Caleba zpátky do koupelny. Caleb přerušil polibek, aby se skepticky rozhlédl po malém prostoru.
„Hm …“
„Věř mi.“
Caleb si odfrkl, ale pak vyjekl, když ho John posadil na stolek vedle umyvadla. Ručník vyjel nahoru, odhalil štíhlá stehna, a pak se vyhrnul ještě výš, když Caleb omotal nohy kolem Johnova pasu a přitáhl si ho blíž.
John Caleba znovu políbil, tentokrát agresivněji, a na oplátku dostal lehký kousanec do spodního rtu. Caleb chutnal jako mátová zubní pasta a skořicová ústní voda, ale pod tím byla sytější, divočejší chuť, jako ozón na jazyku. Neměl by si to tak užívat, nemělo by mu být jedno, že je Caleb posedlý, nebo by alespoň měl mít tu slušnost, aby to zarazil.
Ale teď se nemohl přinutit udělat něco, co by je oba nejspíš hodně zranilo.
Caleb svými dlouhými prsty rozepnul knoflíčky Johnovy košile, stáhl ji z jeho ramen, a pak prsty přejel po jeho bradavkách. Jiskra vzrušení zasáhla Johnovy slabiny a on uchopil Calebovy boky, aby si ho přitiskl víc na sebe. Caleb zakňučel a penisem se otřel o šev Johnových kalhot.
„Chci tě,“ zalapal po dechu.
„Já tebe taky,“ souhlasil John.
Ale stáhl se a místo toho odsunul Calebův ručník stranou. Promnul Calebovy varlata, jemně za ně zatahal, což vyvolalo další zalapání po dechu, a potom sjel prstem po hrázi, až ke Calebově dírce.
Caleb se opřel, vyklenul se a poskytl Johnovi lepší přístup. Bohyně, vypadal tak sexy, když jednou rukou svíral hranu stolku a druhou měl nataženou nad hlavou kvůli rovnováze. Hlavu měl opřenou o zeď, nohy doširoka roztažené a černé dlouhé vlasy rozházené kolem sebe.
John pokračoval v hraní s Calebovýmy kuličkami, druhou rukou sevřel jeho penis a promnul ho od kořene k žaludu. Calebův dech se zrychlil a tiše zasténal. Sténání zesílilo, když John jemně nehtem poškrábal jeho žalud, a pak přejel i po jeho štěrbině.
„Sakra! Potřebuji tě,“ lapal po dechu Caleb.
Své oči upřel na Johna a na okamžik se zdálo, že to v jejich hlubinách jiskří, jako blesk na vzdáleném horizontu.
„Do prdele, zlato. Prosím?“
Jako by John už sám nebyl tvrdý jako šutr a jeho spodky nebyly vlhké. Ze zadní kapsy vytáhl kondom a lubrikant, které sebral z nočního stolku v ložnici. Caleb lačně sledoval, jak si rozepnul sponu na opasku a stáhl si zip až mučivě pomalu.
„Dráždíš mě,“ obvinil ho Caleb.
„Heh. Někdy ti ukážu, co to znamená, když někoho dráždím.“
Ale teď to nebude. Celý se třásl touhou být už uvnitř Caleba. Nechal si kalhoty a spodní prádlo sklouznout ke kotníkům a hned si nasadil kondom.
Lubrikant byl chladný a pronikl tenkou latexovou bariérou. John se jednou rukou opřel o zeď nad Calebovou hlavou, naklonil se, políbil svého milence a strčil jeden promazaný prst do Calebovy dírky. Caleb zasténal a tvrdě nasál Johnův jazyk. Kurva, to bylo tak sexy.
John vytáhl z Calebova zadečku prst a místo toho se proti němu nastavil se svým penisem. Bylo to tak intenzivní, že se na chvíli musel zastavit, protože jinak by přišel o rozum.
Caleb lapal po dechu a nohama Johna pevně svíral.
„Prosím, ano, to je ono.“
„Cokoliv chceš,“ zašeptal John, a pak přirazil.
Bohyně, to bylo jako sen. Caleb byl tak horký, těsný a kluzký. Jeho penis dorážel na Johnovo břicho pokaždé, když přirazil a Caleb byl tak zatraceně sexy.
Calebovo sténání sílilo a možná pod tím bylo něco, jako vzdálené hřmění hromu, spíš vnímané než slyšené. John olízl hladké křivky Calebova krku, ochutnal ozon a cítil víření a praskání energie těsně pod jeho kůží. Jeho éterický smysl byl živený Grayovou mocí, tlumenou, ale čím dál silnější, čím víc se Caleb blížil k orgasmu…
Bylo toho příliš mnoho. John ztlumil svůj výkřik do Calebova krku, když to na něj přišlo. Chytil Calebův penis do ruky a stačilo jej jen dvakrát promnout, než na prstech ucítil vlhké teplo. Jemně Caleba protahoval v rytmu svých přírazů, dokud se oba dva trochu neuklidnili. Teprve pak se John kousek odtáhl. Caleb ležel opřený o zeď a pořád těžce dýchal, jeho výraz vykazoval čiré potěšení. John posázel Calebovo čelo i nos motýlími polibky, než se přesunul k jeho rtům.
„Tak co?“ zamumlal proti Calebovým rtům. „Byl jsem dostatečně přesvědčivý?“
„Ach, sakra, že jo,“ řekl Caleb a objal Johna kolem krku. „Myslím, že to má své výhody, bydlet se svým přítelem, co?“
Nemohl si pomoct, ale zazubil se jako idiot.
„Přítelem, jo? Myslím, že se mi to líbí.“
„Hmph. Bude se ti to muset líbit, Starkweathere.“
***
Podle hodin na nočním stolku už mělo začít svítat, ale těžké mraky bránily průniku světla do místnosti. Caleb samozřejmě nepotřeboval světlo, aby už viděl.
John ležel stočený proti němu a hluboce spal. Mezi jejich záchranou před Brimmem a představením v koupelně si muž jistě zasloužil odpočinek.
Chtěl, aby Caleb zůstal. Vyvolalo to idiotský úsměv a teplo v hrudi.
Co by to mohlo z dlouhodobého hlediska znamenat…
Za jiných okolností by Caleb počkal, a pak by se vidělo. Ale v tuto chvíli byl přinejmenším šťastný, když věděl, že ho John chce.
Měl by být schopen usnout, spokojený a nasycený. Až na to, že nemohl zapomenout na všechno, co viděl – všechno, co cítil – v tom baráku.
Caleb opatrně vstal, aby Johna neprobudil, vyklouzl z postele a vyšel do chodby. Oběti v podkroví byly samozřejmě děsivé a byl nejasně pyšný, že se je Gray nepokusil sníst. Což bylo trochu hrozivé, když o tom tak přemýšlel.
Ale to, co ho pronásledovalo, nebyly oběti ani bolest, kterou jim způsobil Brimm, nebo dokonce Johnova záchrana. Byl to boj s ghouly.
Věci, které – Gray – udělali, ho měly odradit. Gray vypil ghoulí krev i přesto, že byl Caleb vegetarián. Nemělo by to být v pořádku, vysávat krev z něčeho živého a schopného cítit bolest. Ale nebyl vůbec znechucen, spíš naopak.
Gray byl silný a naprosto jistý si správností svých činů. A vzhledem k hrůze a nejistotě obklopující téměř každé jeho probuzení v poslední době bylo na takové jistotě něco nevýslovně svůdného.
Tak by to začalo? Návnada, která by vedla ke Calebovu zániku?
Přestal být zděšen tím, že se živil tím, co Gray nazýval démony.
Přestala Carlu odrazovat myšlenka jíst mrtvé? Takto převzali kontrolu démoni tím, že vás pomalu vedli po cestě jistoty, jeden krok za druhým, dokud jste nebyli pryč a zůstali jen oni?
Gray se pohnul.
„Nejsem démon.“
Nemůžu si dovolit na tebe myslet jako na něco jiného.
Na stěně Johnovy kanceláře v podkroví visel kalendář. Caleb našel ve stole pero a pečlivě označil dny, kdy odešel do opuštěného domu a skončil posedlý.
Osm dní. Osm dní ze čtyřiceti. Třicet dva dní zbývalo Johnovi, aby zjistil, jak se zbavit Graye. A pokud ne …
Caleb se zachvěl, když si vzpomněl na všechny ghouly, kteří dnes zemřeli. Každý z nich začínal jako obyčejný člověk, stejně jako on.
„Nedopadnu jako oni,“ řekl nahlas. „Nemůžu.“
Ale zíral na kalendář, dokud nevyšlo slunce.