Haikyuu

Třetí a zatím poslední řada Haikyuu, ve které jsme se věnovali duelu mezi Karasunem a Shiratorizavou. Tahle řada byla má nejoblíbenější a proč? Protože USHIWAKA!!! Dokonalost sama. Ale abych vyzdvihla i ty ostatní kladné stránky, tak určitě vývoj postav z Karasuna, kde největší změnu prodělal Tsukki – ano, už to není ten rozmazlený spratek, kdy jste měli chuť mu dát do držky, když začal s těma svýma kecma jako „dyť je to jen klub, nic víc“ – a konečně ukázal, že mu na volejbalu taky záleží. Hinata jako vždy párkrát překvapil, a to nejen nás – hlavně, když zablokoval Ushiwakovu smeč dlaní – trochu víc prostotu mohl dostat Nishinoya, na kterém byla vidět taky hodně velká změna, ale zastínil ho právě Tsukki, no a pak ostatní, kteří se vyvíjeli v rámci možností a situací. Co se týče charakterů Shiratorizawy, nesnášela jsem toho blbečka, jehož jméno si už ani nepamatuju (radši), ale kdybych já byla na hřišti a házel na mě furt ty svoje ksichty, tak mu jednu vrazím. Jinak mi tam nikdo nevadil, ale zároveň si nikoho nepamatuju, protože prostě USHIWAKA. Jako, co si budem povídat, na něm ten tým stál a on sám dal více než polovinu bodů z celého zápasu.
Bohužel Haikyuu neminulo ani neštěstí, a to v podobě úmrtí seiyuu, který mluvil trenéra Ukaie, a tak ho musel na posledních pár dílů nahradit někdo jiný.
Opening opět nezklamal – Haikyuu má celkově hodně povedené openingy, ať už po vizuální nebo hudební stránce, ending byl takový průměr a celkově OST klasika.
Hodnocení: 9/10. A Ushiwaka milion!

<

Bungou Stray Dogs

Po první řadě jsem se té druhé docela obávala, protože první ani zdaleka nesplnila mé očekávání, a kdyby tam nebyl Dazai a Kunikida, nevím, jestli bych ji vůbec dodívala. Co se týče druhé řady, bylo to pro mě velké překvapení, samozřejmě příjemně. Už jen kvůli tomu, že první čtyři díly se věnují přímo Dazaiovi a doby, kdy byl ještě šéfem Přístavní mafie, pak taky kvůli tomu, že Atsushi není takové sebelítostné pako, a samozřejmě i kvůli akci a soubojím. Nutno podoknout, že dvě nejlepší akce jsou, když se Dazai spojí s Chuuyou a Atsushi a Akutagawou. Některé charaktery dostanou více prostoru, což mě potěšilo, například šéfa agentury vidíme víckrát než jen mezi dveřma, ale naopak některé chraktery zase ztratily, jako třeba Kunikida, což mě docela mrzelo. Co se týče příběhu samotného, tak asi nejvystižnější bude říct „nepřítel mého nepřítele je můj přítel, po mafiánsku“, takže si z toho můžete odvodit závěr.
Jinak asi nemám co dodat, snad jen, že doufám, že bude další řada.
Opening mnohem lepší než v první řadě, jak po hudební, tak i vizuální stránce, ending zhruba na stejné úrovni, celkově OST lepší průměr.
Hodnocení: 9/10. (první řadě jsem dala 7/10, za Dazaie a Kunikidu)

Shuumatsu no Izetta

Tak… Přiznám se, že když jsem viděla trailery na tohle anime, říkala jsem si WTF?! Borka, co létá na kanónu, vážně?! Tak na to se určo dívat nebudu. Jenže pak jsem neměla co, tak jsem to z nudy zkusila, a hle!!! Ono se na to dalo dívat, ba co víc, neskutečně se mi to líbilo. Jasně mělo to své mouchy, místy to bylo děsně patetické a klišoidní, ale když se přes to člověk přenesl, dostalo se mu odměnou povedené nadpůměrné pokoukání. Už jen samotné charaktery by si zasloužily svůj vlastní článek, a bylo to jedno z mála anime, a anime po hodně dlouhé době, kdy mi nikdo z charakterů nevadil, ba naopak. Vyzvihla bych majora Bergmana, u něhož jste nikdy nevěděli na co myslí, stejně tak Elliota, císařova pobočníka, který tam měl ale stašně málo prostoru, což je nesmírná škoda. Velmi překvapila Fine, protože i přesto, že to byla princezna, nebyla blbá a žádná fňukna, co se krčila doma pod stolem, ale svou houževnatostí a odhodláním to dokázala dotáhnout daleko. Izzeta ji zdatně sekundovala a celý jejich vztah byl protkán silným, emotivním přítelstvím.
Openign a ending byl průměr, nic co neurazí, ale nijak výrazně nepřekvapí.
Hodnocení: 9/10.

Touken ranbu: Hanamaru

Eeeee… Hmmmm… Skupina bishíků žijící pod jednou střechou, co jdou občas na návštěvu do minulosti, aby tam zabili pár démonů a zabránili přepsání historie? Stačí?
K tomu fakt není, co jiného napsat. Charakterů je tam tolik, že nemáte šanci si je zapamatovat, osobně mi v hlavě uvízlo asi jen pět jmen, a to většinou proto, že se hodně objevují v Doujishi, celkově příběh je prostě jen o tom, jak spolu žijí, a až na konci se něco začne řešit, takže… prostě… nechtějte po mě víc, to fakt nejde.
Opening byl… Praštěný, stejně jako celé anime, ending ušel.
Hodnocení: 8/10. – Pozor, tady to uvedu na pravou míru: 4 body dostávají bishíci, 2 body dostává propracování jednotlivých mečů, takže celkové hodnocení anime je 2/10).

Days

Anime z předešlé sezóny, ale nechce se mi vracet, tak to napíšu sem.
Fotbal tu už delší dobu nebyl, takže nebylo divu, že se dřív nebo později objeví. Nemá cenu nějak výrazně popisovat děj, protože je stejný jako u většiny – kluk, co nic neumí náhodou narazí na kluka, co je super dobrý ve fotbale, shodou náhod se přidá k němu, a zjistí, že fotbal a týmový sport je super věc, takže i přesto, že je super-mega-ultra lama, přidává se do týmu, který se řadí mezi ty nejlepší. Čekají ho výhry i prohry, dřina a uvědoměnní si, co všechno může ztratit a napopak získat, když bude v podobném klubu. Anime to bylo super, charaktery úžasné a všichni dostali hodně prostoru, nebylo to jen o jednom zázračném prvákovi, nebylo to jen o zápase, ale o tréninzích a volných dnech, jediné, co kazilo celkový dojem byl – TSUKAMOTO – GAAAAAD, to byla taková lama, že větší lamy už snad ani není!!! Jakože buď máte anime, kde si nováček kopne do míče a je hned super hvězda, nebo anime, kde mu to pár dílů trvá, ale nakonec se propracuje, zlepší a změní, ale Tsukamoto je vyjímka i mezi vyjímkami, protože on je neskutečná lama až do konce, idiot a neskutečný debil. Hach…
pro lepší představu se podívejte sami. Už jen psaní o něm, mě zase nasralo…
Oba openingy byly příjemné, endingy průměr.
Hodnocení: 8/10 (hodnocení bez Tsukamota, protože ten se musí hodnotit zvlášť, na něho nejsou žádné měřítka). Tsukamoto – -10000000.