Kapitola 3
Nakonec jsem nastoupil na vlak do Bournemouthu. Čelo jsem měl oblepené náplastí, ale aspoň nebyla
vidět rána a ubrousky taky splnily svůj účel. Dostal jsem tak ze sebe Tonyho krev i zbytek mozku, i když
jsem na to spotřeboval snad dva balíky.
Vzdálenost cesty mi nechala čas na přemýšlení. Nechtěl jsem však mysl trápit a tak jsem nakonec vytáhl
mobil a pustil se do hraní hry, i když mi za to oči nejspíš vděčné nebyly.
Vlak odjel a já jsem vstoupil na nástupiště. Doba rozptýlení skončila.
Prošel jsem přepážkami a vyšel ven do deště. Jaká bídná noc. Bylo tu ticho, jen jedno taxi stálo opodál se
zapnutým motorem, čekající na někoho, kdo skočí dovnitř. Někdo to udělá. Jen málo lidí se mnou
vystoupilo.
Někdo prošel kolem mě a zablokoval mi cestu.
„Promiňte?“
Zastavil se, ale neřekl nic.
„Nemohl byste mi říct, kde je Coldharbour?“
„Nikdy jsem o tom neslyšel. Promiňte.“
A byl pryč.
Skvělý.
Dobře, tak budu muset nejspíš do centra města. To mi dávalo největší smysl.
Natáhl jsem si kabát a okem zachytil něco na protější autobusové zastávce. Jak to, že jsem si ho před tím
nevšiml? Potáhl z cigarety a zašklebil se na mě.
Hajzl! Vyběhl jsem vpřed a nehleděl na skutečnost, že by mě mohlo srazit auto. Popoháněl mě adrenalin a
ani skutečnost, že měl zbraň, mě nezastavila, i když mé srdce se mnou nesouhlasilo. Kulka mě teď ale
nemohla zastavit. Jeho tvář, ten úsměv, naprostá arogance všeho a to jak si tam jen tak seděl…
„Rozmlátím ti hlavu!“
Nepohnul se, jen dál kouřil. Zachytil jsem pach tabáku.
Chtěl jsem mu dát jednu přímou ránu do ksichtu, ale místo toho moje pěst narazila na skleněnou výplň
zastávky za ním. A než jsem si uvědomil bolest z kloubů, moje ruka byla zkroucena za zády.
„Díky, že jsi přišel,“ řekl mi do ucha.
Ovanula mě vůně tabáku, vůně, která mi chyběla.
„Seru na tebe!“
„Chyť si mě, zlato.“
Olízl mi tvář a strčil do mě.
„Zatanči si se mnou.“
A po těchto slovech vyběhl do noci.