0 Kapitola 7 Sledoval jsem Deana dolů po schodech vedoucích do úrovně suterénu. Nikde nebylo ani vidu ani slechu po hyenovitých stvořeních, ale ve vzduchu byla cítit síra a byl tak hustý, že by se dal krájet. Bylo to horší …

0 Kapitola 6 Svět se střídal mezi rozmazaným a tmavým, moje víčka byla příliš těžká na to, abych je dokázal otevřít. Píp. Píp. Píp. Píp. Ten zvuk… Píp. Píp. Píp. Píp. Legrační vůně… Když se mé oči konečně otevřely, svět …

0 Kapitola 5 Když jsem se dostal zpátky na pláž, po chlapovi s bílým okem nebylo vidu ani slechu. A taky jsem zjistil, že už nejsem v Bournemouthu. Co to, sakra, jako má být? Považoval jsem se za nepředpojatého, ne …

0 Kapitola 4 Ztratil jsem ho z dohledu, ale vydal jsem se co nejrychleji k nábřeží a sledoval stopy. Trvalo mi patnáct minut, než jsem se dostal do centra města. Prošel jsem kolem horkovzdušného balónu a přes Bournemouth Gardens, kolem …

0 Kapitola 3 Nakonec jsem nastoupil na vlak do Bournemouthu. Čelo jsem měl oblepené náplastí, ale aspoň nebyla vidět rána a ubrousky taky splnily svůj účel. Dostal jsem tak ze sebe Tonyho krev i zbytek mozku, i když jsem na …

0 Kapitola 2   Omlouvám se, Michaeli. Jak jsem se sakra do tohoto dostal? Očima jsem prohledal místnost a hledal cokoli zubatého. Ve všem tom bordelu tu muselo něco být. Tony se nijak nezměnil. Ten špinavý parchant. Všechno to začalo …

0 Kapitola 1 Bílé oko bylo strašidelnou koulí, která mě pronásledovala na každém kroku. Stále jsem to viděl, tak jasně jako noc, kdy můj svět skončil. Brzy to uvidím znovu. Čekal jsem na popelnici v uličce páchnoucí močí. Byl pátek …