Po delší době jsem se rozhodla opět dívat na anime a rovnou jsem si řekla, proč nepsat i své dojmy?
No, a tak to tady máte.
Budu se snažit moc nespoilerovat, ale předem říkám, že se tomu určitě nevyhnu, takže kdo nechce spoilery, ať to raději NEČTE – psáno velkými písmeny, jako varování, abyste pak někde doma u toho nenadávali, že jsem prozradila podstatnou část děje a nemá smysl se na to teď dívat.
Upřímně? Myslím si, že je to stejně blbost. Každému se líbí něco jiného, a nikdy nemůžete vyzradit děj tak, aby už se na něj jiný nemohl dívat, protože bude znát celý příběh od začátku do konce (pokud teda nevyzradíte nějakou opravdu silnou část, hlavně třeba smrt hlavních hrdinů – vedlejší nejsou tak důležité).
Ale dost už o tomhle, na paškál si beru jedno ze svého dlouhého a předlouhého seznamu, a to anime JIGOKURAKU.
Tohle anime jsem měla v merku už v době, kdy začalo vycházet. Ostatně, hodnocení má poměrně vysoké a je hodně vychvalované.
Můžu říct, že je rozhodně povedené a stojí za to se na něj podívat. Určitě se osobně podívám i na druhou řadu, ale…
Než se dostaneme k tomu „ale“, řekněme si, o čem anime je.
Shinobi Gabimaru alias „Prázdný“ Gabimaru je jeden z nejlepších zabijáků, zbaven všech emocí, neschopen zemřít.
Jenže pak se stanou dvě věci, které ho změní.
Jednak se ožení, a pak je zrazen, chycen a mučen.
Mučení na něj ale nemá moc velký vliv, a i když tvrdí, že chce zemřít, opak je pravdou, aniž by si to zpočátku sám uvědomoval. To až popravčí z rodu Asaemon mu otevře oči a probudí k životu. Obrazně řečeno. No, a pak mu dá nabídku.
Shogun Tokugawa (nečekejte žádného fešáka, jako to v případě samurajských anime bývá, ale klasického obtloustlého idiota, co má z mozku kostku) chce elixír života, díky čemuž by se stal nesmrtelným (jo, otřelé téma, říkáte si, ale počkejte). Jenže ostrov, na kterém se údajně elixír života nachází, vlastně se ani neví, jestli vůbec existuje, je sice nazýván Rájem, ale je to jeho přesný opak. Všechny výpravy, které se na ostrov vydaly, se buď nevrátily, nebo vrátily, ale změnily se v kytky (rozhodně to po tomhle nezahazujte, i když to zní divně). A co Tokugawu nenapadne, když je to takový tupoun? Nač plýtvat „důležitými“ lidmi, když je v záloze tolik kriminálníků?
Už asi tušíte, kam tím mířím.
Rozhodne, že omilostní toho, kdo mu přinese z ostrova onen elixír života. A aby to zločinci neměli tak jednoduché, tak každého bude hlídat jeden z členů Yamada, kteří jsou vyhlášení jako Popravčí nebo testovací mečíři (nevím, jak tohle úplně vyjádřit), či z mrtvol dělají léky a podobně.
A tady přichází to první velké ALE!
Jak už jsem řekla. Každý ze zločinců, dostane jednoho člena Yamada klanu. Už jen ta představa, jak to bude vypadat vám bouří krev v těle, natěšením okusujete nehty a třepete se jako ratlík v dešti. Jenže z představy velice rychle sejde a vás jako rozzuřený býk nakopne tvrdá realita.
Je to jakoby Siegel a Shuster vymysleli Supermana, a pak ho nechali obdělávat pole, protože vlastně zapomněli, jaké mu dali schopnosti.
I když se má příběh točit hlavně kolem Gabimara, což je logické, klan Yamada tu hraje podstatnou roli (ostatně i jeho doprovází člen klanu), a člověk čeká, že uvidí mnohem víc. Kromě toho, když už si autor dal tu práci s tím, že vymyslel to s těmi vězni a doprovodem, tak mi to přijde jako dost blbě zahozená kure*ská příležitost, protože z toho by se dalo vysekat maximum.
To, že mrtvoly, končetiny a střeva budou létat vzduchem víc než člověk stačí mrkat, asi nemusím říkat. A to, že ostrov není vůbec Ráj, vlastně taky ne.
Gabimaru, který se snaží elixír získat, aby se mohl vrátit ke své ženě a žít s ní obyčejný život, se napřed musí potýkat se svým doprovodem, Sagiri.
A tady je druhé ALE, které mi trochu pokazilo celkový dojem.
Na začátku je Gabimaru vylíčen jako nelítostný zabiják bez emocí. Sice se oženil, ve flashbacích vidíme, že vlastně tak bez emocí není, ale když ho vidíme bojovat, je to prostě vražedná mašina.
A tady je právě ten problém. Mám ráda rychlé akce a děj, který odsýpá. Nemám ráda natahování a zbytečné rýpání se ve všem, jako když vám dají jídlo, které vám nechutná.
Ale přesto mi tady to Gabimarovo uvědomění si, že vlastně není tak prázdný a nějaké city má, přišlo až moc rychlé. Jakože prc prc, jo ve flashbacku mi promluví žena do duše, a jo, hop a je tu nový Gabimaru s city. Banzai!
Sice pořád vraždí a nes*re se s tím, ale chladného zabijáka si představujete jinak.
Trochu mi to tady chybí. Upřímně, vůbec bych se nezlobila, kdyby k citům přicházel postupně a došlo to třeba až do poloviny anime, ale ne takhle vlastně hned na začátku.
Tolik k příběhu, víc asi nebudu prozrazovat, protože bych se možná opravdu neubránila velkým spoilerům. Snad můžu jen prozradit, že na ostrově, který je rozdělen na tři části, žije něco mnohem víc než divná zvířata, a ještě divnější kreatury.
Teď bych se zaměřila na charaktery.
Kdo mě zná, ví, že nemám moc v lásce hlavní hrdinky v současných anime, páč jsou všechny na pěst mezi oči. Ale musím říct, že Sagiri mi nijak zvlášť nevadila.
Naopak. I když měla slabší chvilku, bylo to v normálu, a vlastně s ní člověk i cítil.
Je jediná žena klanu, jejíž povinností je jen rodit děcka, ale ona se vzepře a chce být samurajem.
A nejsou to jen prázdná slova, ale něco pro to i dělá, což je rozdíl oproti jiným ženským postavám.
Gabimaru je případ sám o sobě, jak už jsem uvedla, jen mi trochu vadí až příliš rychlé uvědomění si sebe sama, že vlastně má nějakou emoci (jasně, ty flashbacky mi občas už lezou na nervy, ale pořád je to ještě v udržitelných mezích).
Vedlejší postavy, ty, co přežijí dál než do půlky série, více méně poznáváme spíš až ke konci, a asi nejzajímavější z nich jsou bratři, a pak jeden přeživší z klanu Yamada.
Také je tam pak holko-kluk, ona je to vlastně holka, ale tu holku v ní prostě nejde vidět, (upřímně nechápu autora, co tímhle sledoval). Dále samuraj, který mě nijak nezaujal, a další tři (tři, dva, jedna a nula – pak pochopíte) z klanu Yamada, kteří taky nejsou nic moc.
Jo, a je tam Groot! Pokud někdo neviděl Strážce Galaxie, tak můžu říct: Stromovous z Pána Prstenů. A pokud jste neviděli ani jeho, tak – sakra, lidi, co děláte?
No a vlastně to je z postav více méně všechno.
Nekecám.
Sice jsem řekla, že jsou tam vězni a doprovod, ale to je to velké ALE, které pro mě to anime trochu sráží.
Jo, vlastně, málem bych zapomněla na otravnou Kunoichi s kozama venku, které bych fakt tu pěst mezi oči dala, ale ke konci série si to u mě trochu vylepšila a má jeden bod navíc.
A než stačíme nějakou jinou postavu poznat, tak se zase děj točí kolem Gabimara.
Každopádně, ke konci první série se stane něco, co nám rozhodně trochu víc rozproudí zase krev a dá naději nejen na dobrý sled dalších událostí, a také zajímavý vývoj postav nejen starých, ale i nových.
Když to vezmu kolem a kolem, určitě stojí za to se na tohle anime podívat. Není to úplně ztracený čas. Rozhodně to stojí za ty souboje a vlastně i to napětí kolem ostrova co tam je a není, tomu dodává ten správný šmrnc.
Určitě je to jedno z těch lepších anime, které v té přehršli ucouraných a nezajímavých vyšlo. Má být ještě druhá řada, tak uvidíme, kdy nám ji naservírují.
Je jen škoda, že vedlejší postavy nejsou více rozvinuté, stejně jako Yamada klan, ale má to samozřejmě i spoustu pozitiv.
Pokud hledáte nějaké hluboké anime plné zadumaných samurajů přemítajících o cti a kodexu, tak vám rovnou říkám, že je to ztráta času.
Tohle je syrové, akcí nabité anime, které vás nenechá vydechnout. Taky tomu odpovídá rating, který je 17+.
Někdo má problém s tím, že je to moc uspěchané. Ano, v určitém ohledu, o kterém jsem psala, je to pravda, ale jinak si nemyslím, že je to na škodu.
Všechno do sebe zapadá, nejsou tam vyloženě nějaké skoky, po kterých by člověk nevěděl, která bije, jak to už některé anime předvedly.
Spíš bych viděla problém v tom, že jsou všichni zvyklí na ucárané isekai anime, a tohle jim přijde moc přehnané a vlastně vůbec neví která bije.
Je pravda, že na druhou stranu úplně nesouhlasím s těmi, kteří Jigokuraku srovnávají třeba s Jujutsu Kaisen. S JjK nejde srovnat nic. To anime má koule i peni*em dohromady, a jen těžko se mu něco vyrovná, natož aby ho překonalo. Ale o tom zase jindy.
Co k tomu víc říct?
Jestli máte rádi drsné souboje, samurajské souboje, rychlou akci, prostě anime, u kterého můžete vypnout, nad ničím nepřemýšlet a užívat si pořádnou akci, určitě Jigokuraku zkuste. Ztráta času to není a třináct dílů taky není moc.
A to je asi ode mě vše, co se první řady tohoto anime týče.
JIGORURAKU
Alternativní názvy: Paradition, Heavenhell
Rok: 2023
Počet dílů: 13
Typ: TV série
Studio: MAPPA
Autor předlohy: Kaku Yuuji
Předloha: manga
Žánr: násilí, akce, nahota, gore, dobrodružné, fantasy, samurajové, historické
Rating: 17+
Hodnocení:
Animace: 10/10
Hudba: 10/10
Charaktery: 8/10
Děj: 8/10