0

Castor

Rychlá auta a sex mě obvykle rozptýlily. Nával adrenalinu ze závodění mě ale dneska nijak nelákal a neměl jsem ani chuť někoho ošukat.
Místo toho jsem pil. Hodně pil.
„Další,“ řekl jsem Michaelovi a posunul jsem k němu prázdnou sklenici.
Vrhl na mě pochybovačný pohled.
„Víš, že tyhle sračky nevyřeší to, co se tady nahoře děje.“ Poklepal si na spánek. „Jen to na chvíli znecitliví.“
„Být otupělý zní dobře.“
Spoře osvětleným klubem duněla hudba, když jsem seděl u baru a dával si jednoho panáka rumu s ambrózií za dalším. Jakmile alkohol zapůsobil, přešel jsem na
pivo a přidal lahvičku krve, abych ho nakopl.
„Proč tu sedíš úplně sám?“ zeptal se Jasper a obtočil si pramen mých vlasů kolem prstu.
Jeho ocas švihnul proti mé noze, když přistoupil blíž. Měl na sobě šortky a crop top, který odhaloval jeho vyrýsované břicho.
„Můžu ti dělat společnost.“
Mé staré já by skočilo po příležitosti osouložit ho, ale teď se mi při pomyšlení na to sevřely vnitřnosti.
Od telefonátu s Kyem uplynul týden – od doby, co jsem se s ním měl rozloučit. Přesto jsem ta slova neřekl. Nemohl jsem. Od té doby jsem každý den zíral na
jeho nové číslo v telefonu a nutil jsem se mu nevolat.
„Mám veškerou společnost, kterou potřebuji,“ řekl jsem a zvedl pivo.
Jasper si povzdechl.
„No, jestli si to rozmyslíš, víš, kde mě najdeš.“
Než vykročil k tanečnímu parketu, štípl mě do tváře.
Naklonil jsem sklenici a polovinu z ní vypil jediným douškem. Krev šla hladce dolů a způsobila teplo, které zaplavilo můj systém a téměř mě uvrhlo do jakéhosi
zkamenělého stavu.
Cítil jsem se uvolněnější.
„Hej, opeřenče.“
„Nazdar, chlupáči.“
Soustředil jsem se na Sterlinga. Opřel se o bar, jeho velké tělo proti mně.
„Pokud sis přišel pro odvetu, omlouvám se, ale nemám náladu.“
„Slyšel jsem, jak ti démoni docela dobře nakopali prdel.“
„Vidím, že se zprávy šíří rychle.“ Dal jsem si další drink.
„Mnoho z nás o tom mluví. Vlkodlaci, upíři, fae a podobně.“ Sterling se naklonil blíž.
Voněl jako kořeněná whisky.
„Všichni máme co řešit. Lovci neustále jdou po Konnarovi a jeho druhu. Sakra, taky nám dýchají na krk. Lidé ničí to, čemu nerozumí. Vždycky to tak bylo.“
„Chceš mě takhle přesvědčit, abych ustoupil stranou a nechal démony, ať si dělají, co chtějí?“
„Ne. Jsi příliš tvrdohlavý na to, abys mě kdy poslouchal. Ale jen by mě zajímalo, proč se obtěžuješ. Možná si to lidé zaslouží.“
Pach hořících těl se mi vryl do mozku. Křik dětí taky.
„To si nezaslouží nikdo. Během první války jsi tu nebyl. Neviděl jsi, co Lucifer a jeho armáda udělali.“
Sterling pokrčil rameny.
„Tam venku je krutý svět. Pokud v tom chceš přežít, musíš být tvrdý.“
Pokynul Michaelovi a barman mu podstrčil pivo.
Než si mě prohlédl, dlouze si přihnul z láhve.
„Ty a tvoje rodina bojujete za lidi, kteří by se vás pokusili zabít, kdyby věděli, kdo skutečně jste. Možná je načase přestat si hrát na hrdiny a nechat přírodu, aby
se o to postarala sama.“
Někdo jako Sterling by to nikdy nepochopil a nemělo smysl se mu to snažit vysvětlit.
„Tady.“ Sundal jsem prsten, který jsem vyhrál při našem posledním závodu, a podal mu ho. „To patří tobě.“
„Jdi s tím do prdele. I když mě to tenkrát naštvalo, vyhrál jsi ten prsten spravedlivě.“
„A teď ti ho vracím.“
„Jsi vážně idiot.“ Nasunul si ho na prst. „Pamatuj na to, co jsem řekl. Podle všeho jsi měl na tom ostrově namále. Nerad bych sem jednoho dne přišel a slyšel, že
už nikdy neuvidím ten tvůj zrzavý ošklivý zadek.“
S pivem v ruce se odstrčil od baru a přiblížil se ke skupině vlků shromážděných vedle salonku. Dva muži šoustali na jedné z pohovek.
„Není moudré trávit tolik času v klubu,“ řekl mi Alastair. „Právě teď musíme zůstat ostražití. Sám jsi snadný cíl.“
„Nejsem sám. Raiden je se mnou.“ Rozhlédl jsem se po místnosti.
„Někde.“
„Castore…“
„Jsem v pořádku, Ale.“ Dopil jsem pivo a praštil lahví o bar.
„Málem jsme zemřeli a já ztratil svého předurčeného druha kvůli ledovému princi se stříbrnými vlasy. Nech mě se zatraceně trochu pobavit, ano?“
„Opít se je pro tebe zábava?“
„Vypadni z mé hlavy. Ničíš mé alkoholové opojení.“
„Vím, že jsi stále naštvaný kvůli tomu, co ti Lazar řekl.“ Alastairův tón zněl mírněji. „Ne že by ses ptal na můj názor, ale stejně ti ho řeknu. Je ti dovoleno
milovat svého otce, ale nenávidět jeho činy. Nikdo z nás si o tobě nemyslí nic špatného.“
„Pořád miluješ Lucifera?“
Ticho.
Alastair se o nás staral, ale jen zřídka sdílel své vlastní pocity. Jediný důvod, proč kdokoli z nás věděl o jeho minulosti, bylo telepatické spojení, které jsme
spolu měli. Za ta léta se naučil většinu těch myšlenek zablokovat, ale občas jich pár ještě proklouzlo.
Podíval jsem se na Michaela, který utíral právě umyté sklenice.
„Zaplatím.“
„Jasná věc.“
Rozhovor s Alastairem mě vystřízlivěl. Chtěl jsem jít domů a spát dalších sto let. A s trochou štěstí bych nemusel ani snít.
„Casi!“ zařval Raiden z tanečního parketu. Protlačil se shlukem kymácejících se těl a znovu a znovu opakoval ‚promiň‘, než se ke mně dostal.
„Musíš jít se mnou.“
„Umírá někdo?“
Vypadal zmateně.
„Ne.“
„Pak jdu domů.“ Otočil jsem se k východu.
„Věř mi.“ Chytil mě za paži. „Tohle budeš chtít vidět.“
„Rayi, všechno, co teď chci vidět, je moje postel. Dobrou noc.“
Pohled na modro-stříbrné vlasy mě zarazil. Nejdřív jsem si myslel, že se mi jen něco zdá, ale rozhodně to byl on. Sám pan ledový pitomec. Prošel davem k baru
a tyčil se nad všemi kromě vlkodlaků. Čekal jsem, že se mi bude vařit krev v těle, až ho znovu uvidím. Místo toho se mi ale proměnila v led.
„Proč je sakra tady?“ zavrčel jsem a vykročil vpřed.
„Počkej.“ Raiden se mě pokusil zastavit. „Neztrácej hlavu. Musíš-“
Ale už bylo pozdě. Odstrčil jsem ho a vrhl se směrem k Warrinovi. Měl být na ostrově v Japonsku s Kyem. Byl tu proto, aby se mi posmíval? Jeho bledé oči mě
zpozorovaly těsně předtím, než jsem k němu došel.

Led v mých žilách se rozšířil do mých plic a zmrazil je. Měl jsem problém se zhluboka nadechnout. Moje ruka se sevřela v pěst a napřáhla se, abych mu
rozmašíroval ten jeho ksichtík. Ale pak mě v nose polechtala známá vůně. Lekníny v létě.
Kyo obešel Warrina a jemně se usmál.
„Ahoj, Rede.“
Nepřemýšlel jsem o tom, proč nebo jak se sem vůbec dostal. Přitiskl jsem si ho na hruď a trochu jsem zakňučel, když jsem vtiskl svou tvář do jeho hedvábně
černých vlasů. Na důvodech v tuhle chvíli nezáleželo. Protože byl konečně zpátky tam, kam patřil, v mém náručí. Všechno ostatní mohlo jít k čertu.
Pevně mě držel, políbil mě na tvář a obočí. Špičkou nosu jsem přejel po jeho čelisti, než jsem se dotkl jeho rtů. Zasténal a položil mi ruce na spodní část zad.
Můj jazyk se propletl s jeho a malé zachvění, které to zanechalo, způsobilo, že mnou projelo teplo a rozpustilo led.
„Můžeme si jít někam popovídat?“ zeptal se mi proti ústům.
„Dej mi vteřinku.“ Políbil jsem ho znovu, pak znovu, prsty jsem mu prohrábl vlasy. Chyběla mi jeho chuť. Chyběla mi vůně jeho kůže a hebkost jeho rtů.
„Nemůžu uvěřit, že jsi opravdu tady.“
Kyo mi strčil hlavu pod bradu a přitulil se k mé hrudi.
„Musíme za to poděkovat Warrinovi.“
Přes temeno Kyoovy hlavy jsem se setkal s očima ledového draka. Odvrátil pohled k podlaze.
„Pojďme do mého soukromého pokoje,“ řekl jsem a odtáhl se od Kya. Moje ruka vklouzla do jeho a naše prsty se spojily. „Můžeme si tam promluvit.“
„Vypadá to, že jsi přece jen našel nějakou společnost, zlato,“ řekl Jasper a mrkl.
Jeho ocas hladil mužské stehno, zatímco upír se krmil z jeho zápěstí.
Kyo se na mě zamračil.
„Doufám, že jsi ho v poslední době nešukal ve svém soukromém pokojíčku.“
„Jak si to můžeš myslet?“ Přitáhl jsem si ho blíž. „Chyběla mi tvoje žárlivost. Je to tak roztomilé.“
Píchl mě do boku.
„Nikoho jsem tam neměl. Přísahám. Přestaň mě bít.“ Položil jsem mu ruku kolem ramen. Část mě, stále nevěřila, že tu je.
Warrin a Raiden nás následovali po tanečním parketu a do sálu, který vedl do zadních místností. Mužské víly se na nás šklebily, když stály ve dveřích do jedné
místnosti a kouřily. Jeden mi vydechl kouř do tváře a já zachytil náznak lesních plodů. V místnosti hořelo kadidlo a dým se valil na chodbu. Kouř byl
afrodiziakem pro každého, kdo ho vdechl.
Raiden se zastavil a zamával jim. Protočil jsem oči, popadl ho a strčil do svého pokoje. Už to bylo nějakou dobu, co jsem tady byl – vlastně od té doby, co jsme
odjeli do Řecka –, ale úklidová četa, kterou Konnar najal, se postarala o to, aby bylo místo čisté a povlečení na posteli nové.
Kyo se zahleděl na postel, než se na mě podíval, v jeho oranžových očích probleskl vědoucí výraz.
Vzpomínal na všechny ty chvíle, které jsme strávili zamotaní spolu v prostěradlech? Na dobu, kdy jsem ho nutil sténat moje jméno, zatímco jsem ho šukal?
Ach, sakra. Můj penis se naplnil záplavou vzpomínek. Byla to první jiskra touhy, kterou jsem měl od doby před bitvou. Když jsem Kya ztratil, ztratil jsem i
chuť na sex. Ale teď to bylo zpět. Šlo to ale hlouběji. Mé tělo se toužilo spojit s jeho, ale stejně tak se s ním chtěla spojit i má duše.
„Posaďte se,“ řekl jsem a ukázal ke stolu.
Kolem něj byli čtyři židle. Používal jsem ho hlavně na hazardní hry, takže tam byly hromady karet a pokerových žetonů, které jsem odklidil, abych udělal místo.
Kyo si sedl na židli vedle mé, přisunul si ji blíž a položil mi ruku na nohu. Poté, co jsem byl od něj tak dlouho pryč, jsem se nemohl jeho doteků nabažit. Raiden
se posadil po mé pravici, zatímco Warrin seděl naproti mně.
Chladné chování ledového draka odpovídalo jeho mrazivému vzhledu. Vypadal, jako by se nikdy neusmál. Upřímně, trochu mi připomínal Galena, jen nebyl tak
naštvaný.
„Nemůže mi někdo říct, co se děje?“ Zeptal jsem se. „Neměli byste, hoši, plánovat svou svatbu?“ Můj tón naplnila hořkost. Nemohl jsem si pomoct.
„Ne. Došlo ke změně plánů,“ odpověděl Warrin se silným přízvukem. „Manželství bylo zrušeno.“
„Co?“ Setkal jsem se s Kyoovým pohledem a snažil jsem se nedělat si naděje.
Zdálo se to příliš krásné na to, aby to byla pravda.
„Jak? Proč?“
„Warrin zaslechl náš rozhovor tu noc, kdy jsem ti volal.“ Kyo mi stiskl stehno.
Jeho oči zářily takovou radostí, jakou jsem dosud neviděl, postrádaly stíny, které jsem tam viděl ve dnech před bitvou. Vypadal šťastný.
Volný.
„Kyo byl tak smutný,“ řekl Warrin a upoutal mou pozornost.
„A já si uvědomil, že ta svatba by ho zničila.“ Jeho ledově modré oči si prohlížely mou tvář, než se trochu zúžily. „To, že vás teď vidím spolu, dokazuje, že jsem
se rozhodl správně. Nemohu si vzít někoho, jehož srdce patří jinému.”
„Takže je hotovo?“ zeptal se Raiden, než otevřel pytel brambůrků, které ukradl z mé zásoby jídla ve skříni u zdi. „Tys tak snadno odvolal svatbu?“
„Neřekl bych, že to bylo snadné.“ Na Warrinově čele se vytvořila vráska. „Můj starší bratr nebyl spokojený s mým rozhodnutím.“
„Můj taky ne,“ dodal Kyo. „Vyčítal mi to hodiny. Nazval mě sobeckým dítětem a řekl, že pokud ledový klan zruší dočasné příměří a povede s námi znovu válku,
bude to moje chyba. Vždycky byl tak dramatický. Vychladl ve chvíli, jakmile si s ním Warrin promluvil.“
„Důvodem svatby bylo přinést mír do našich klanů.“ Warrin seděl strnule, s narovnanou páteří a rukama sepjatýma v klíně.
Uvolnil se někdy?
„Poté, co jsem strávil čas s králem Tatsuyou a poznal jeho lid, jsem se dozvěděl, že vodní klan pro nás nepředstavuje žádnou hrozbu. Během mého pobytu v
paláci se mnou bylo zacházeno laskavě. Ukázalo mi to, že mír, který obě strany chtěly, už máme na dosah. Tak jsem odcestoval do svého království a osobně
jsem si promluvil se svým bratrem. Kyo mě doprovázel.“
„Byla tam zima,“ řekl Kyo. „Skoro mi zamrzl mozek.“
Usmál jsem se a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Vyžadovalo to hodně přesvědčování,“ pokračoval Warrin. „Už jako malému chlapci se mému bratrovi říkalo, že vodní klan je manipulativní a sebestředný, že
by zradili i své nejbližší spojence, pokud by to znamenalo povznést se výš ve světě.“
Kyo přikývl.
„Ve skutečnosti ten, kdo se tak choval, byl můj otec. Už nevěřil, že by dračí klany měly být oddělené, a myslel si, že by měl být jeden král, který by vládl nám
všem. Poté vzal tuto roli na sebe, napadl další dračí království a dobyl jejich země. Ledoví draci shromáždili ostatní klany, aby zastavili jeho tyranii. To je to, co
způsobilo celou tuhle zatracenou válku.“
„Připomněl jsem to svému bratrovi.“ Warrin se znovu podíval na mě. „Můj otec a zesnulý král Ryūjin byli ti, kdo začali tuto válku. Oba jsou nyní mrtví. Řekl
jsem, že je načase, abychom ten starý konflikt zahodili a postoupili vpřed.“
„A tvůj bratr s tím souhlasil?“ Zeptal jsem se.
„Nejprve ne. I když nemohl popřít, že to myslím dobře. Skutečnost, že Kyo se mnou cestoval do Ruska bez válečníků v zádech, na něj také zapůsobila. Ukázalo
se, že mezi námi existuje určitá míra důvěry i bez manželských svazků. Pak jsme mluvili o bitvě mezi vámi a armádou démonů. To ho nakonec přesvědčilo, aby
to přijal.“
„Co to znamená?“ Raiden si sundal drobky z košile a nevšímal si těch na okraji úst.
„Vodní a ledoví draci spolu bojovali na té pláži. Můj bratr se rozhodl dovolit, aby příměří mezi našimi klany zůstalo nedotčeno, přestože byl sňatek odvolán.“
Kyo položil hlavu na mé rameno.
„Tatsuya se setkal s králem Nikolajem a podepsali novou dohodu, že budou znovu spojenci. Samozřejmě s podmínkami, jako má každá smlouva. Pokud jedna
ze stran zaútočí na druhou, mír končí, bla, bla, bla.“
„A co válka s démony?“ Zeptal jsem se.
„Vodní klan bude bojovat po vašem boku,“ odpověděl Kyo. „Tatsuya mě o tom ujistil.“
„A ledoví draci?“ Raiden se podíval na Warrina.
Zakroutil hlavou.
„Bohužel ne. Nikolaj nevidí důvod, proč se k vám nebo k démonům přidat. Bojovali jsme na ostrově, jen proto, že můj snoubenec byl v nebezpečí. Vzhledem k
tomu, že Kyo a já už nejsme zasnoubeni, můj bratr si nepřeje dále zasahovat do vašich záležitostí.“
„To je pochopitelné,“ řekl jsem trochu zklamaně, ale stále zatraceně rád, že to dopadlo aspoň takhle.

„Nestihl jsem ti tehdy poděkovat za pomoc. Vím, že jsi to neudělal pro nás. Ale stejně si toho vážím.“
Warrin na mě kývl, než vstal ze židle.
„Teď, když jsou věci tady vyřešené, měl bych se vrátit domů.“
„Teď nemůžeš odejít,“ řekl Kyo a zamračil se na něj.
„Právě jsme sem dorazili. Vím, že jsi unavený, protože to já jsem taky. Měli jsme dlouhý týden. Nejen kvůli cestování, ale i snahou přimět naše tvrdohlavé starší
bratry, aby spolu vycházeli.“
Ledový princ se pokusil o něco, co vzdáleně připomínalo úsměv.
„Vlastně jsem unavený. Najdu si hotel.“
„Můžeš zůstat u nás,“ řekl Raiden, než toužebně nakoukl do prázdného pytlíku chipsů.
„V sídle máme tunu prázdných pokojů.“
Přinutil jsem se nekopat ho pod stolem. Ocenil jsem všechno, co pro mě a Kya Warrin udělal – šel proti přání svého krále a zrušil svatbu, jen abychom mohli být
šťastní. Nicméně část mě, k němu stále dětsky chovala nějakou zášť. Chvíli bude trvat, než tyto pocity úplně odezní.
Warrinovy bledé oči se přesunuly ke mně.
„Jen jestli to není problém.“
„Vůbec žádný problém,“ zalhal jsem skrz zuby.
Kyo mě dloubl do boku a usmál se, když jsem se na něj podíval. S největší pravděpodobností věděl, co si myslím, a později mi za to vynadá. Ale to je jedno.
Bylo mi to jedno.
Jediné, co mě zajímalo, bylo, že byl se mnou.
***
„Sakra, tohle mi chybělo,“ řekl jsem, když Kyo přirazil a zatlačil svůj krásný penis hlouběji do mě.
„Chyběl jsi mi.“
Usmál se na mě s blaženým leskem v očích.
„Jak moc jsem ti chyběl?“
Zasténal jsem, když si mě vzal tvrději a postel vrzala s každým přírazem.
„Zatraceně moc. Víc než moc.“
Naše ústa se srazila v chaotický, zoufalý polibek. Ve chvíli, kdy jsem ho přivedl do sídla, jsme šli do mého pokoje a padli přímo do postele. Potřeba mít ho proti
mně nahého převážila všechno ostatní. Cítil to samé. Naštěstí to moji bratři pochopili a nechali nás na pokoji. Pro teď.
„Castore,“ zasténal Kyo a jeho dech byl horký. Sklonil obličej k mé hrudi a vsál moji bradavku do úst.
Prolétly mnou jiskry a teplo mi vystřelilo do třísel. Moje ruce přejížděly po provazcích svalů na jeho pažích, jak se naše zpocená těla pohybovala proti sobě.
Strčil mezi nás ruku a pohladil mě po penisu. To, spolu s tím, že stále cumlal moji bradavku, mě přivedlo blíž k okraji.
„Sakra,“ zalapal jsem po dechu a přitiskl se k němu.
Bolely mě zuby touhou ho kousnout. Označit ho za mého.
A na rozdíl od dob předtím jsem už nemohl s tím nutkáním bojovat.
Zajel jsem prsty do jeho vlasů, přitáhl jsem si jeho tvář ke své a znovu se přitiskl na jeho rty. Políbil jsem ho, přejel rty podél jeho čelisti a pak dolů po jeho
krku. Jako by vycítil můj úmysl, odhalil Kyo své hrdlo a jeho tělo se stále pohybovalo proti mému.
Kousl jsem ho.
Ne příliš tvrdě, ale dost na to, abych zanechal viditelnou stopu. Zalapal po dechu a zakolísal ve svém rytmu, přemožen potěšením, které takové spojení vyvolalo.
Značka kousnutí fungovala jako varování pro jakoukoli jinou nadpřirozenou bytost. Bylo tam napsáno, že Kyo patří mně. Můj pach ho teď pohltil, nejen
navenek, ale i zevnitř.
Znak kousnutí byl obvykle předehrou k tomu, aby si někdo vzal někoho za partnera. A měl jsem v úmyslu dokončit to pouto mezi námi.
„Už budu.“ Kyo se zachvěl, když se jednou rukou podepřel o matraci vedle mé hlavy. Druhou rukou mi vklouzl pod záda.
„Do prdele.“ Zasténal jsem, když jeho prsty zkoumaly mou štěrbinu na křídle.
Připadalo mi, jako by mnou procházel elektrický proud, který zesiloval stimulaci a posílal záplavu tepla do mých koulí.
„Sakra, už skoro jsem.“
Když mě políbil, byla to ta poslední kapka.
Jeho jemné rty mě přivedly k vrcholu a tělo se mi sevřelo ve slastné křeči. Cítil jsem, jak se Kyo usmál, pak vydechl, přirazil a přidal se ke mně. Jeho semeno
plnilo můj zadek, zatímco to moje špinilo naše břicha.
„Moc tě miluju,“ řekl roztřeseně, když se trochu uklidnil.
Pohladil mě po tváři.
„Bylo to peklo být tak daleko od tebe, Rede.“
„Láska je příliš malé slovo na to, aby vysvětlilo, co k tobě cítím.“ Chytil jsem ho za hlavu. „Ale bude to muset stačit, protože květnatá slova a romantika nejsou
moje silná stránka.“
Zasmál se, než ze mě vyklouzl.
„Opravdu? Nevšiml jsem si.“
„Chytráku.“
Zaškrábal jsem zuby na jeho hrdle a políbil značku, kterou jsem tam nechal. Váha, kterou jsem poslední dva týdny nosil na srdci, se zvedla. Necítil jsem se tak
prázdný.
„Na co myslíš?“ zeptal se Kyo a přejel špičkou nosu po mém.
Převrátil jsem Kya na záda na postel. Než jsem ho umlčel tvrdým polibkem, vydal ze sebe překvapené vyjeknutí.
Sterling říkal, že si musím přestat hrát na hrdinu, ale já jsem se tak neviděl. Nebyl jsem žádný hrdina. Protože když jsem držel Kya v náruči, jeho srdce tlouklo
proti mému a cítil jsem jemnost jeho rtů, udělal bych cokoliv, abych ho udržel v bezpečí.
Jako první bych si vybral jeho. Vždy.
„Vezmi si mě,“ zašeptal jsem proti jeho rtům.
Kyo se na mě zadíval a přes jeho rysy se mihl šok.
Až když se mi slova linula ze rtů, jsem si uvědomil, jak moc jsem chtěl spojit naše duše nejen v pářícím rituálu, ale také si ho vzít. Přál jsem si celý ten šrumec
kolem toho. Okázalý obřad, přítomní lidé, které jsme milovali, a prsteny, které by symbolizovaly naše spojení. Chtěl jsem to všechno.
„Jsem sobecký. Jsem lakomý. Občas jsem pěkný hajzl. Jsem adrenalinový narkoman, který rád závodí v rychlých autech a hazarduje, a mám velkou slabost pro
lesklé, drahé věci. Nejsem žádný princ Charming. Jsem vulgární, neotesaný a naštvu skoro každého, koho potkám.“ Zasmál jsem se nervózně. „Sakra, já nejsem
vůbec žádné terno. Dokážeš všechno mnohem lépe než já. Právě teď probíhá válka a pravděpodobně není nejlepší čas říkat něco takového. Přes to všechno tě
kurva, miluju, Kyo. A chci strávit zbytek svého života, ať už bude jakkoli dlouhý, vedle tebe. Milovat tě. Lézt ti na nervy. Já –“
Kyo mě chytil za tvář a políbil mě.
„Sklapni, Rede. Moc mluvíš.“ Všiml jsem si, že se mu lesknou oči. „Opravdu nejsi romantik. Upřímně, jsi ten nejhorší.“ Než se opřel o mé čelo, usmál se. „Ale
já bych tě jiného nechtěl. Navždy je dlouhá doba, ale nedokážu si představit, že bych ji strávil s někým jiným.“
Sevřelo se mi hrdlo.
„Je to ano?“
„Ano.“ Kyo vsál můj ušní lalůček do úst a jazykem švihnul do stříbrného cvočku. Olízl mi ucho a roztáhl nohy. Sice jsme se právě udělali, ale jeho penis se zase
postavil, což způsobilo, že můj udělal totéž, když mě začal hladit.
„Chci si tě vzít. Ale nejdřív tě chci znovu ošukat.“
Zasmál jsem se.
„Můj malý nadržený dráček.“
„Chci jen tebe.“
Zabořil jsem svou tvář do záhybu jeho krku.
„Jsi si tím jistý? Zdá se, že jste si s Warrinem blízcí.“

„Hej.“ Kyo mi zvedl bradu a donutil mě se na něj podívat. Jeho oranžové oči se střetly s mými. „Přísahám, že mezi mnou a ním se nic nestalo. Celou dobu jsem
myslel jen na to, že se k tobě vrátím.“
„Nezkusil na tebe něco?“
„Ani náhodou.“ Kyo pohladil palcem můj spodní ret. „Warrin se o takové věci nestará. Strávil jsem s ním celý týden cestováním do Ruska, pak jsem přijel sem a
myslím, že ten chlap ani nemá touhy. Je citově prázdný a zdá se, že se stará pouze o to, aby sloužil svému království.“
„Takže ho nemusím zabít?“
Kyo si odfrkl a převalil mě na záda. Obkročmo se na mě posadil a třel se zadečkem o moji erekci.
„Co mi to vždycky říkáš? Jsi roztomilý, když žárlíš.“
„Ano, ano.“ Rukama jsem mu přejel po zádech a zastavil se, když jsem ucítil změnu struktury kůže mezi jeho lopatkami. Jizva, kterou získal, když mě zachránil.
„Udělal bych to znovu,“ zašeptal a špičkou prstu obkreslil linii mé klíční kosti. „Zachránit tě stojí za každou cenu.“
Posadil jsem se, objal ho kolem pasu a spojil naše rty. Doufal jsem, že můj polibek řekl to, co jsem měl problém vyjádřit slovy. Že ho miluju. Že každý kousek
mě, patří jemu.
„Celý můj svět je přímo tady v mé náruči,“ řekl jednou můj otec, když mě a mou matku objímal.
Přesně tak jsem se cítil, když jsem držel Kya. Chránit ho, milovat ho pro mě znamenalo víc než cokoli jiného. Nebyl jen můj svět. Byl měsícem, hvězdami a
vším ostatním mezi tím.