0

Castor

„Docela se mi tu líbí,“ řekl Kyo a zvedl se na loktech.
„Mé šukací doupě?“
Se smíchem jsem zavrtěl hlavou.
„Je to spíš jako… místnost neřestí. Hraju tady, piju, relaxuju, a když je nálada, tak šoustám. Ale neboj se.
Vyměňuju povlečení.“
„Díky bohu za to.“
Věnoval mi postranní úšklebek.
Kyo byl zatraceně krásný. Oranžové oči, hedvábně černé vlasy a tetování na horní části hrudníku a na
zádech. Sledoval jsem to, co se táhlo po levé straně jeho hrudníku. Drak ve vodě. Na pravé straně byla
rozkvetlá třešeň s větvemi, které se mu táhly nahoru. Některé květy se vějířovitě rozprostřely a
promíchaly se tak s vodou.
„Proč na mě zíráš?“ zeptal se.
„Protože jsi zatraceně sexy.“
„Jsi vždy tak upřímný?“
Pokrčil jsem rameny.
„Nemám důvod lhát.“
„No, dívej se, dokud můžeš.“ Kyo zavřel oči. „Víc jak dnešní večer nedostaneš.“
„Proč?“
Tancoval jsem dvěma prsty po jeho zpevněném břiše.
„Sex nemusí být složitý. Nevadí mi bavit se bez závazků.“
Popravdě? Nechtěl jsem, aby tahle noc skončila. Říkal jsem si, že je to proto, že ten sex byl tak skvělý,
ale cítil jsem, že je v tom víc. Jen jsem nemohl přijít na to co.
Kyo na mě spočinul pohledem.
„Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.“
Chtěl jsem vědět proč. Zeptat se ho, proč je tak zatraceně tvrdohlavý. Ale nakonec jsem to nechal plavat.
Spousta dalších kluků se ráda projede na mém penisu.
„Kolik je ti let?“ Zeptal jsem se.
„Něco málo přes tři sta.“
„Ach, jsi jen dítě.“
Kyo se ušklíbl.
„Mluvíš jako můj bratr. Myslí si, že jsem dítě, které nedokáže udělat nic správně.“
Sjel jsem prstem po jeho hrudníku.
„Vím o jedné věci, kterou rozhodně děláš správně.“
To ho rozesmálo.
Líbil se mi ten zvuk, trochu chraplavý, ale příjemný.
„Takže nemáš dobrý vztah se svým bratrem?“
„Proč tě to zajímá?“ Kyo se na mě dlouze zadíval, ale pak si povzdechl.
„Náš vztah by mohl být lepší, myslím. Stal se králem, když můj otec zemřel. Tehdy ustanovil zákon, že
vodní draci mají zůstat světu skryti. Kvůli válce, kterou začal můj otec, se naše počty rychle zmenšovaly.
Tatsuya tedy udělal to, co považoval za nejlepší. Nechal mě pod zámkem. Žít s ním mi připadalo jako
vězení.“
„Proto jsi odešel a začal pracovat pro Simona?“
„Správně. Asi před padesáti lety jsem odešel z domova a procestoval jsem celý svět. To cestování mě
zavedlo sem do Echo Bay. Žil jsem tu asi rok, než jsem potkal Simona. Procházel jsem se městem, když
jsem ho viděl, jak žongluje se dvěma přecpanými krabicemi, a ta jedna vypadala, že brzo spadne na
chodník. Doběhl jsem ho a jednu popadl, než ji upustil. Pozval mě dovnitř svého obchodu a blábolil o
tom, jak cenné ty věci jsou a jak je mi vděčný za pomoc.“
Kyo vzhlédl ke stropu a strčil si jednu ruku pod hlavu. Druhá spočívala na holém břiše.
„A já nevím… něco bylo jinak. Historie každého předmětu, pečlivost, s jakou se Simon věnoval všemu v
obchodě, jeho upřímná laskavost. Bylo to jako doma. No, jako takový domov, jaký jsem nikdy předtím
neměl. Když se zeptal, jestli hledám práci, vzal jsem to. Od té doby jsem po jeho boku.“
„Zdá se, že ho miluješ.“

„To ano.“ Jeho oči se setkaly s mými. „Ale ne romanticky. Zabil bych pro toho nemotorného člověka.
Zemřel bych pro něj. A když se zamiloval do Galena, byl jsem rád. Zaslouží si být šťastný. A co ty? Jsi
šťastný?“
Pátravě se na mě zadíval.
„Jsi?“ zopakoval.
„Tak šťastný, jak jen mohu být.“
„Co je to za odpověď?“
„Byl jsem válečníkem skoro celý svůj život,“ odpověděl jsem. „Trénoval jsem, když jsem byl ještě kluk, a
pak jsem byl vržen do války nejen proti Luciferovi, ale také proti mému otci. Dalo mi to zabrat. Změnilo
mě to. Když byl Lucifer poražen, moji bratři a já jsme dostali příkaz chránit lidstvo. Nenechává to mnoho
prostoru pro štěstí. Takže mě těší, když ho někde najdu. Jako teď.“
Kyo vybuchl smíchy, když jsem si ho přitáhl do náruče.
„Zapomněl jsi zmínit, že tě unesli démoni a svrhli do bojové jámy. Poslední dobou máš nějak napilno.“
Přepadly mě vzpomínky, jak jsem byl připoután v té cele v podsvětí, když se nade mnou Belphegor
vznášel. Konečky prstů se mi zarývaly do lebky, když probíral mé myšlenky a hledal polohu sídla.
A pak jsem si vzpomněl na obrazy, které mi promítal do hlavy, Graye mrtvého na zemi, jeho drobné tělo
zlomené a pokryté krví. Galen a Simon si leželi v náručí, oči otevřené, ale nic neviděli. Raiden. Bellamy.
Jejich končetiny byly utržené a pohozené na hromadu, jejich zakrvácené hlavy pak naražené na ostré
dřevěné kůly. Alastair byl vykuchán a Daman rozřezán.
„Castore?“
Soustředil jsem se na Kya, na vteřinu zmatený z toho, kde jsem.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
„Jo, ano.“
Párkrát jsem zamrkal a snažil se zahnat hrůzy ve své hlavě. Když mě ty vzpomínky zasáhly, bylo těžké
odlišit realitu od toho, co mě Belphegor přiměl vidět.
„O čem jsme to mluvili?“
Kyo se dotkl mé čelisti a zamračil se.
„Omlouvám se. Neměl jsem se zmiňovat o té bojové jámě. Nemyslel jsem.“
„Jáma?“ Náš rozhovor se ke mně vrátil, kousek po kousku. „Ach. S tím si nedělej starosti. Jsem jen
unavený a trochu rozpolcený. Kvůli tobě.“
Pohladil jsem ho po břiše.
„Udělal jsi mi v hlavě bordel, draku.“
„Sakra, přestaň mi tak říkat.“
„Nebo uděláš co?“
Kyo se na mě převalil a rukama sevřel můj krk.
Jeho rty se dotkly těch mých.
„Myslím, že si tohle zatraceně užíváš.“
„Opravdu? Je to na mě vidět?“ zašklebil jsem se.
Sakra. Tohle mě bavilo. Být s Kyem mi pomáhalo přestat myslet na všechny ty negativní věci a hrůzy, co
mi Belphegor vložil do hlavy.
Rozesmál mě. A tvrdnul jsem z něj.
„Tak trochu,“ odpověděl a naše penisy se o sebe otřely, když pohnul boky dopředu.
Netrvalo dlouho a brzo mi zase stál.
„Ale o chlapovi se toho dá říct hodně tím, jak šuká.“
„Co to říká o mě?“ pozvedl jsem obočí.
„Že máš v sobě divokost.“ Kyo mě kousl do spodního rtu a vzal naše penisy do ruky. „A že jsi trochu
rozpolcený. Říká mi to, že je pro tebe těžké věřit lidem.“
„Přestaň mě psycho analyzovat a osedlej si mě.“
„Přestaň mi rozkazovat, Rede.“
Když mě Kyo pohltil do sebe, čelem se opřel o moji hruď.
„Nesnáším tě.“
„Tak mě šukej, jako bys mě nenáviděl.“
Místo toho mě políbil. Moje ruce sjížděly po jeho bocích, když mě začal pomalu šoustat. Všechno ostatní
jsem vytěsnil ze své mysli. V tuhle chvíli záleželo jen na něm.

Potom, co byla naše těla nasycena, vyklouzl z postele a posbíral si oblečení. Ještě jsem ani nestačil
popadnout dech.
„Toužíš se ode mě dostat pryč?“
Kyo si zapnul džíny. Než si natáhl košili, zahlédl jsem meč vytetovaný na jeho páteři.
„Ráno mám práci.“
„Simon pochopí, když přijdeš pozdě.“
Vstal jsem z postele, objal ho zezadu kolem ramen a přejel rty přes jeho zátylek.
„Vrať se do postele.“
Nebyl jsem připraven se s ním rozloučit.
„Promiň. Nemůžu.” Kyo se ode mě odtáhl, obul si boty a přešel ke dveřím.
„Pak se uvidíme, Rede.“
Když otevřel dveře, do pokoje pronikla hudba z klubu, než je zase zavřel.
Zatracený tvrdohlavý drak.
Nakonec jsem se oblékl a vrátil se k baru. Kyoova vůně mě obklopovala, takže jsem nemohl zapomenout
na čas strávený s ním. Ne že bych chtěl. Zaplatil jsem útratu a odešel. Když jsem se vrátil do sídla a
vklouzl do své postele, bylo po třetí hodině ranní, se sprchou jsem se neobtěžoval.
Líbila se mi Kyoova vůně na mé kůži.
***
Zlatá dýka se stala prodloužením mé paže, když jsem likvidoval skupinu Stínů, které čenichaly kolem
přístavu. Byl jsem na cestě do Konnarova klubu, když jsem je ucítil. Byla to první známka démonů za
několik měsíců. Znamení toho, že Asa byl možná konečně dost silný, aby udělal svůj první krok.
Což znamenalo, že jsme potřebovali udělat krok i my.
Když se na mě vrhl poslední Stín, jeho křik mi probodl ušní bubínky. Přejel jsem mečem přes démonovo
hrdlo a jeho tělo se rozhořelo jasně oranžově, než se proměnilo v hromadu popela u mých nohou. Noční
vánek ho pak rozprášil. Otřel jsem čepel o látku džín, než jsem ji vložil do pouzdra.
Ospalé přímořské městečko Echo Bay bylo domovem upírů, vlkodlaků a víl, kteří žili hluboko v lesích.
Miloval jsem atmosféru města. Lesy, moře. Pocit domova.
Můj čas v podsvětí mi pomohl si toho vážit ještě víc. Když jsem si myslel, že umřu, představil jsem si své
bratry a domov, který jsme sdíleli. Myslel jsem na útes vedle našeho sídla a na to, jak jsme s Galenem
občas seděli na jeho okraji s výhledem na moře pod sebou.
A teď, když jsem stál v přístavu a zíral na temnou vodu jemně se pohybující pod měsíčním světlem,
myslel jsem na Kya.
Byl synem dračího krále. Vzpurný princ, který se chtěl vzepřít pravidlům, žít svobodně. Jeho dotek mě
rozpálil a konečky jeho prstů za sebou zanechaly žhavou stopu.
Chtěl jsem ho znovu ochutnat. Toužil jsem po pocitu jeho silného těla omotaného kolem mého, po jeho
rtech na těch mých, když bych se vecpal do jeho horké a těsné dírky.
„Co je to se mnou, sakra?“ Otočil jsem se od břehu a procházel se po molu.
Jedna noc s Kyem a já byl v hajzlu. Hraničilo to s posedlostí. Od naší schůzky v klubu uplynuly dva dny a
já ho nemohl dostat z hlavy.
Mávání křídel za mnou signalizovalo, že už nejsem sám. Galen klesl na zem, jeho široká ramena a
svalnatý hrudník se leskly v měsíčním světle. Ze zad mu trčela velká černá křídla a v peří se mu třpytila
rudá. Barva hněvu.
„Tvoje mysl je tak hlasitá,“ řekl a přistoupil ke mně.
„Tak přestaň poslouchat.“
Telepatie nám umožnila hovořit spolu prostřednictvím myšlenkového spojení, ale pokud jeden z nás o
něčem usilovně přemýšlel – nebo byl v mém případě posedlý – mohli jsme si navzájem číst myšlenky,
když jsme byli poblíž, takže nebylo možné nic skrývat. Naše pouto nám také umožnilo cítit silné emoce.
Jako když před pár měsíci zemřel Alastairův milenec, všichni jsme cítili jeho zármutek, jako by byl náš
vlastní.
„Neměl bys být se svým druhem?“ Zeptal jsem se.
„Je s Grayem a Raidenem.“ Galen se ke mně připojil, když jsem znovu začal přecházet po molu.
„Mají filmový večer.“
V sídle bylo kino vybavené sedačkami a úžasným prostorovým zvukovým systémem. Galen nikdy moc
na filmy nebyl. Nudili ho.
„Gray si Simona docela oblíbil, že?“

Galen přikývl.
„Ten pocit je vzájemný. Simon si ho taky oblíbil.“
„Dělaly ti Stíny velké potíže?“ zeptal se po chvilce.
„Alastair říkal, že jsi to vyřídil, ale…“
Ušklíbl jsem se na něj.
„Ale, bál ses o mě?“
Svraštil obočí a z jeho rtů uniklo zavrčení.
„Samozřejmě že ne.“
Typický Galen.
Hluboce mu na nás všech záleželo, ale byl příliš tvrdohlavý, než aby to přiznal. Jeho tvrdý výraz se trochu
zmírnil, když se jeho světle šedé oči přesunuly na mně.
„Ale pro kohokoli z nás je pošetilé jít teď ven sám.“
Víc říkat nemusel. Věděl jsem, že se přišel ujistit, že jsem v bezpečí. A aby mě v případě potřeby ochránil.
Od mého zajetí mě bedlivě sledoval. Bylo to sladké i otravné.
„Kdybych sám nedokázal zabít pár Stínů, jaký bych to byl válečník?“
„Jsi jeden z nejlepších, jaké jsem kdy poznal.“ Když jsme zastavili na molu, Galen odvrátil pohled k
dřevěným podlahovým prknům pod nohama.
„Když mě před lety Lazarus vzal do té tréninkové arény, byl jsi první, koho jsem viděl, tvé vlasy jako
červené cukrové jablko a oči, které už viděly krutost světa. Byl jsem ztělesněným hněvem, ale ty jsi byl
ten, kdo byl plný vzteku.“
„Byl jsem naštvaný. Odvedli mě z domova a nechali na cizím místě. Nutili mě bojovat. Když jsi ty a
ostatní dorazili, zlepšilo se to. Naše spojení bylo silné už tehdy,“ otočil jsem se k němu.
„Cože jsi dneska tak milý?“
Galen se krátce zasmál a opřel se o zábradlí mola.
„Mám slabé chvilky. Těšíš se na Řecko?“
Alastair vystopoval Baxtera a jeho skupinu Nephilimů na ostrov v Egejském moři, nedaleko přístavu
Pireus. Odjížděli jsme za dva dny, a pokud bude štěstí na naší straně, Baxter bude souhlasit, že se s námi
spojí. Pokud ne? No, vlastně jsme ještě neprobírali, co bude potom.
„Vzrušený není úplně to slovo, které bych použil,“ odpověděl jsem. „Bude divné se vracet.“
Narodil jsem se mimo Atény v Řecku. Ode dne, kdy mě Lazarus vzal pryč, jsem se vrátil jen párkrát,
nikdy jsem ale nezůstal dlouho. Pokaždé jsem se cítil trochu otupělý. Jak už Alastair řekl, minulost byla
bolestivá. A teď jsem měl být vržen zpátky do té mé.
„Kéž bych mohl jít s tebou.“ Galen se zaměřil na maják v dálce. „Nedělá mi dobře zůstat tady.“
„Někdo musí chránit náš domov, když budeme pryč. Pro tu práci není nikdo lepší než ty. Navíc je to pro
Simona příliš nebezpečné a ty bys bez něj nikdy nešel.“
Bál jsem se o Galena. Když se spojil se Simonem, provedl svazující rituál, který spojil jejich životní síly.
Teď Simon nikdy nezestárne. A ani neonemocní. Nevýhoda? Kdyby zemřel, zemřel by i Galen. Galen byl
nyní zranitelný nejen vůči nebeským ostřím – jediné zbrani, která nás mohla zabít.
„Podívej, kdo si teď dělá starosti.“ Galen se na mě podíval.
K čertu s naší stupidní telepatií.
„Nesnáším, že před sebou nemůžeme mít tajemství.“
„I když chápu tvé obavy, věz, že to je to, co chci, Casi. Pokud někdy přijde den, kdy Simon opustí tento
svět, jsem vděčný, že ho budu moct následovat.“
Galen se dotkl stříbrného snubního prstenu na levé ruce.
„Cítím se víc v klidu.“
„Už jsem ztratil jednoho bratra,“ řekl jsem a při vzpomínce na Kalliase se mi sevřel hrudník. „Tak zabal
Simona do nějaké bubliny nebo tak něco, protože tebe ztratit nemůžu.“
Kallias byl náš osmý bratr a ztělesněním hříchu Melancholie. Zamiloval se do spartského válečníka
jménem Elasus a provedl s ním svazující rituál, aby spolu mohli žít navěky. Jejich věčnost však trvala jen
rok a půl, než démon usekl hlavu Elasusovi přímo před námi. Kallias klesl na kolena, výkřik se mu vydral
z hrdla… a pak mu přestalo bít srdce a z očí se mu vytratil život.
Stále jsem cítil bolest z jeho ztráty, jako by kus mého srdce zemřel ve stejnou chvíli jako on.
„Neztratíš mě,“ řekl Galen, než roztáhl křídla. „Vraťme se domů.“
Ostrý noční vzduch způsobil, že mi naskočila husí kůže, když jsme letěli do sídla. Konec léta se rychle
blížil. Konec dalšího roku.

Pro nesmrtelného plynul čas jinak. Dny se smazávaly a roky plynuly mrknutím oka. Vždy jsem se ale
zastavil, abych se podíval, jak se míjí roční období, kdy teplo přechází v chlad a stromy ožívají a
vybarvují krajinu do odstínů oranžové, červené a žluté.
Galen a já jsme přistáli na verandě sídla, složili křídla a vešli dveřmi na terasu do kuchyně.
Raiden stál u trouby a nakukoval přes sklo.
„Hladoví? Ohřívám mraženou pizzu na pozdní noční svačinku.“
„Líbí se mi, jak jsou tvoje svačiny velké jako dvě jídla běžné velikosti,“ řekl jsem a sklouzl na barovou
židli.
“Jen pomysli na všechna ta úžasná jídla, která budeme v Řecku jíst.” Raiden prakticky slintal.
Podíval jsem se na Galena.
„Pro něj je vzrušený to správné slovo.“
Galen se usmál.
„Kde je Simon? Myslel jsem, že se spolu díváte na filmy.“
„Dívali jsme se,“ odpověděl Raiden, než si strčil do úst pár bramborových lupínků – svou svačinku,
zatímco čekal, až se dokončí druhá svačina.
„Gray si vybral horor a usnul během něj. V napínavé části opravdu hlasitě zachrápal. Simona to vyděsilo
tak, že si podle mě i cvrnkl do trenek. Tak jsme dál nepokračovali.“
Málem jsem se udusil brambůrkem.
Galen se taky zasmál, než odešel z kuchyně. Nepochybně najít svého druha.
Jakmile bylo hotovo, popadl jsem pár plátků pizzy a sedl si s Raidenem na zadní verandu, abych je snědl.
Moc jsme toho nenamluvili, ale jeho společnost byla milá. Ubíjelo mě, když jsem ležel sám ve svém
pokoji a snažil se nemyslet na všechny ty sračky, které mě trápily. Jasná obloha nad námi zářila
nespočtem hvězd a měsíc v úplňku byl jasný.
Na míle daleko se ozvalo vzdálené vytí.
„Myslíš, že Sterling je pořád naštvaný?“ zeptal se Raiden a prolomil tak ticho.
Odfrkl jsem si a podíval se na ukazováček, kde jsem měl vlkodlakův prsten, který jsem vyhrál.
„Pravděpodobně. Měl bych mu ho vrátit. Stejně už mě nudí.“
„Není dost třpytivý?“ Raiden si do pusy strčil půlku pizzy a při žvýkání se mu nafoukly tváře jako
veverce.
„Víc se mi líbí ty moje,“ řekl jsem a pak sebou trochu trhl, když mi zavibroval zadek.
Vytáhl jsem z kapsy mobil a podíval se na zprávu.
Neznámé číslo.
Ahoj. Tady Kyo. Dostal jsem tvoje číslo od Siho.
Usmál jsem se a přidal ho do svého seznamu kontaktů, než jsem odpověděl.
Věděl jsem, že beze mě nemůžeš být.
Malý drak: Nebuď tak namyšlený. Jsem v klubu a nadržený. Přijď za mnou, než si najdu někoho jiného.
Jsem na cestě. Nech si kalhoty, dokud se tam nedostanu.
„Kam jdeš?“ zeptal se Raiden s plnou pusou, když jsem vstal a sešel po schodech dolů.
„Chytit draka.“
Slyšel jsem jeho smích, když jsem se zvedl do vzduchu a odletěl. Trvalo mi asi deset minut, než jsem se
dostal do klubu. Přistál jsem na parkovišti před skladištěm na okraji města a kůže mě brněla nedočkavostí.
Když jsem se blížil ke vstupním dveřím, zevnitř duněla hudba. Kývl jsem na vlkodlaka, který tu noc
pracoval jako vyhazovač, a vstoupil do vzkvétající scény nočního klubu.
„Už bylo načase,“ zavrčel Kyo, popadl mě za paži a přitáhl si mě blíž k sobě.
Na víčkách měl tenkou černou linku, takže jeho oranžové oči ještě víc vynikly.
„Letěl jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Myslíš, že mám křídla na turbo pohon?“
Překvapeně se zasmál.
„Bože, ty jsi pitomec.“
A pak mě políbil. Opřel jsem se rukama o jeho boky a polibek prohloubil, zatímco kolem nás lidé tančili.
Chutnal přesně tak, jak jsem si ho pamatoval, a mé tělo se zahřívalo, když jsme se k sobě tiskli a kalhoty
se nám nadouvaly.
„Chci, abys mě ošukal,“ řekl Kyo, odtrhl se od polibku, ale nehnul se z místa.
Jeho horký dech mě lechtal na rtech.
„Chceš to taky?“
„Sakra že jo.“

Vzal jsem ho do svého soukromého pokoje, kde jsme se líbali, dotýkali se a svlékali jeden druhého. Když
jsem se s ním pokusil mluvit, umlčel mě hrubým polibkem a strčil mě na postel, čímž bylo až příliš jasné,
že nemá náladu si povídat. Prsty jsem si ho připravil a on pod mým dotykem krásně roztekl, a když sténal
jeho hlas, zněl stejně sexy.
Kyo přesně věděl, co chce. Posadil se na mé boky a jel na mém penisu tak dobře, že jsem viděl hvězdy,
jako ty na nočním nebi.
Byl to jen sex. Věděl jsem to. Ale když jsem byl s ním, v jeho náruči a cítil jsem ho všude kolem sebe,
hluboko v mé hrudi se něco pohnulo. Nevysvětlitelný tah, který nás spojil.
Cítil to taky?
„Díky, Rede.“ Kyo se ode mě odkulil a vstal z postele, aby našel své oblečení jen pár minut poté, co jsme
skončili. „Byla to zábava.“
„Už odcházíš?“ Ležel jsem na boku, paži zastrčenou pod polštářem a sledoval, jak si obléká boxerky.
„Můžeš zůstat.“
„Je to touha v tvém hlase?“ Kyo se nade mě naklonil a vtiskl mi polibek na spánek.
Ta něžná akce byla nečekaná a v mém srdci to udělalo něco zvláštního.
Bolelo to.
„Myslím, že můžu zůstat ještě pár minut.“
Přitáhl jsem si ho zpátky na postel a on se zasmál. Užíval jsem si ten zvuk. Naše rty se setkaly, když ležel
na mém boku a jednou rukou jsem ho objímal kolem pasu.
„Nechápej to špatně,“ zamumlal Kyo proti mým rtům mezi polibky. „Není to proto, že se mi líbíš nebo
tak.“
„Oh, samozřejmě že ne.“ Přejel jsem zuby podél jeho čelisti, než jsem ho jemně kousl do ušního lalůčku.
„To by mě nikdy nenapadlo.“
„Dobře.“
Přitiskl jsem svůj obličej do jeho tmavých vlasů. Opřel si hlavu o moji a držel se mě. V téhle posteli se
mnou už bylo hodně mužů, ale Kyo byl jediný, kdo mi kdy ležel takhle v náručí.
Jediný, u kterého jsem chtěl, aby zůstal.