0

Kyo

Cesta byla lemována pochodněmi, když jsme šli nahoru po svahu. Sirenina dvoupatrová chata stála na kopci s výhledem na oceán. Poblíž domu jsem uviděl tři ženy stojící na okraji kopce čelem k vodě. Otočily se, když nás viděly přicházet.
„Sireno,“ řekla Naida, klesla na jedno koleno a položila si ruku na hruď.
„Zastav, přítelkyně,“ řekla nejvyšší ze skupiny a Naidu objala.
Vlnité rudé vlasy jí splývaly kolem ramen až na hruď, místy spletené do copů a světle zelené oči měla lemované tmavými řasami.
„Osud nás konečně svedl zase dohromady. Musíš mi říct o svém krásném Zaleovi a o tom, jak se mu daří. Ale nejdřív,“ její pohled se přesunul k nám, „bych ráda věděla, koho jsi to přivedla.“
„No, mě znáš,“ řekl Baxter a ušklíbl se.
„Vskutku. Znám. Pořád máš ty růžové vlasy, jak vidím.“
Baxter si prohrábl růžové prameny.
„Hezké, že?“
Sirena ho ignorovala a podívala se na Alastaira.
„Jsem Sirena, vůdce tohoto klanu válečnic. Kdo jsi a proč jsi sem přišel?“
Naida poslala zprávu, že přiletíme, ale neuvedla důvod. Je lepší si tyto věci probrat osobně.
„Jsem Alastair.“
Představil nás ostatní a místo toho, aby odhalil mou pravou identitu, označil mě za Castorova společníka.
„Přišli jsme si promluvit o alianci.“
„Alianci?“ Sirenin upřený pohled nebyl namířen na mě a přesto mě to trochu znervózňovalo.
„K čemu?“
„Asa, syn Lucifera, povstal a buduje armádu. Jde ve stopách svého otce a plánuje přimět svět, aby se podřídil jeho vládě.“
„A přeješ si, abychom bojovali po tvém boku, abychom ho zastavili?“
„Ano,“ odpověděl Alastair. „Věříme, že osloví další Nephilimy, aby se připojili k jeho armádě.“
„Ale jsi o krok před ním a dostal ses k nám jako první.“
Sirena k němu přistoupila s tvrdým výrazem. A pak se usmála. Bylo za tím trochu vzrušení.
„Toužila jsem po dobrém boji.“
„To bylo snadné,“ řekl Bellamy a pak se podíval na Baxtera. „Proč jsi nemohl taky hned tak spolupracovat, když jsme se tě poprvé zeptali?“
„Nemluv na mě.“ Baxterovi se rozšířily nosní dírky.
„Chováš se jako dítě,“ odpověděl Bellamy.
„Oba se chováte jako děti,“ odsekla Naida. „Přestaňte se hašteřit.“
Baxter si povzdechl a vzdálil se od Bellamyho, zatímco Bellamy zkřížil ruce na hrudi jako malý vzdorovitý chlapec. Bylo to docela vtipné, ale snažil jsem se nesmát. Upoutat na sebe jakoukoli pozornost by asi nebyl nejlepší nápad.
„Mám jednu podmínku, pokud máme být spojenci v této válce,“ řekla Sirena Alastairovi. „Nejsi můj velitel a nedáváš rozkazy mým válečnicím. Budeme bojovat po tvém boku jako sobě rovni.“
„Dohodnuto.“ Alastair napřáhl ruku.
Sirena ji přijala a potřásla s ní.
„Ráno to probereme.“
Její pohled se přesunul na Raidena.
„Celou cestu slyším, jak ti kručí v žaludku. Takhle to dál nejde. Odmítám, aby mí hosté měli hlad. Pojď dovnitř a najdeme ti něco k jídlu.“
„Říkala jsem ti to,“ řekla Naida Raidenovi.
Zazubil se a následoval Sirenu do chaty.
Místo abychom se shromáždili u stolu, jakmile bylo jídlo připraveno, Sirena nás zavedla do obývacího pokoje s pohovkami a velkými polštáři na podlaze. Otevřená okna propouštěla měsíční světlo a všude byly rozsvícené lampy. Útulná, prostorná atmosféra a čerstvý vzduch byla příjemná změna oproti stísněnému letadlu.
Raiden neztrácel čas a rovnou si nabral grilované ryby a ovoce. Ani to nevypadalo, že dýchá. Jen vdechoval jídlo, jako by to byl kyslík.
„Obžerství, hádám?“ zeptala se Sirena.
„Co?“ zeptal se a podíval se na ni se zmateným výrazem.
Za tu dobu, co jsem ho znal, když šlo o jídlo, měl ve zvyku vytěsnit všechno kolem.
„Ach. Obžerství. Jo, to jsem já.“
Titan přidal na Raidenův talíř další ovoce a Raiden se na něj usmál, než si ho nacpal do pusy.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Castor Sireny.
Posadil se vedle mě na polštář na podlaze a ruku měl opřenou o mou. Líbilo se mi, jak mu jeho zrzavé vlasy padaly přes čelo. Během týdnů, které jsem s ním strávil, mu trochu narostly.
Sirena přikývla, i když její pohled zůstal obezřetný.
„Jste všechny bojovnice? Nephilim na Baxterově ostrově jsou naučeni hlavně k sebeobraně, a proto jsme je museli vycvičit pro skutečný boj s démony. Ale zdá se, že ty a všechny ženy tady žijete a dýcháte jen pro boj.“
„Protože jsme bojovnice,“ odpověděla Sirena. „Myslíš si, že ty a tvoji bratři jste jediní Nephilim, kterým záleží na lidstvu? Nejsme naši otcové. Snažíme se dělat to, co oni nedokázali – chránit to, co je posvátné.“
„Bojujete s démony?“ zeptal se Alastair.
„Ano. Určitě ne tak často jako vy, ale když slyšíme o hrozbě na některém ze sousedních ostrovů, jdeme a zlikvidujeme ji.“ Předklonila se a prohlížela si Castora.
„Bojujeme s démony, upíry a jakýmkoliv tvorem, který ohrožuje lidský život. Než jste dorazili, nevěděly jsme o Asovi. Zprávy z podsvětí se k nám dostanou jen velmi zřídka.“
„Takže proto jsi tak rychle souhlasila se spojenectvím s námi,“ řekl jsem.
„Ano.“
Sirena ke mně naklonila hlavu.
„Je to už mnoho let, co jsem viděla vodního draka.“
„Věděl jsem, že jsi drak,“ vložil se do toho Baxter. „Prý člověk.“
„Moje oči mě prozradily, co?“
Zabručel jsem a snažil se skrýt, jak mi bylo nepříjemné, že na to přišla. Věděl jsem, že je teď vlastně jedno, kdo to ví, protože konflikt mezi ostatními dračími klany byl v podstatě u konce. Ale poté, co jsem byl většinu svého života chráněn, a bylo mi řečeno, že kdyby někdo věděl, kdo jsem, byl bych zabit, bylo zvykem dávat si pozor na cizí lidi.
„Stejně jako tvůj pach,“ řekla. „Voníš jako tvůj bratr.“
„Ty znáš Tatsuyu?“
Byl jsem v šoku.
„Kdysi dávno navštívil tento ostrov,“ řekla Sirena. „Chtěl posílit svůj klan sňatkem s jednou z našeho druhu. Bylo to v době, kdy vaši lidé vedli válku s ledovými draky a on potřeboval silné spojence. Lichotilo mi to, opravdu, ale ani jeho dlouhými, krásnými vlasy a oceánově modrýma očima jsem se nenechala ukolébat. Stejně jako ostatní bojovnice.“
„To jsem nevěděl.“
Kolik toho přede mnou můj bratr tajil? Mohlo to také vysvětlit to, proč nemá rád Nephilimy.
„Předpokládám, že by ti to neřekl,“ řekla. „Dračí hrdost je křehká věc. Nebyl šťastný, že jsem odmítla jeho nabídku k sňatku.“
„Takže nenávidíš muže?“ zeptal se Bellamy.
Alastair ho kopl do nohy.
Sirena se však zasmála.
„Nenávidím muže? Ne. Nemám je ráda. Po většinu svého života jsem viděla, jak muži ovládají ženy. Zacházejí s nimi jako s nižšími bytostmi. Můj otec se vnutil mé matce a pak ji nechal, aby mě vychovávala sama. Moje výchova byla drsná. Ale nepleť si to s nenávistí.“
Castorovi zazvonil telefon.
„Promiň,“ řekl Sireně, než hovor přijal. „Grayi?“
Alastair se podíval na Castora s obavami v očích. Castor, jako by pochopil, že ostatní jsou zvědaví, co se děje, dal hovor na hlasitý odposlech.
„Casi!“ vykřikl Gray. „Daman mi řekl, že jste v Karibiku! To není fér. Taky si chci na tropickém ostrově užívat slunce. Místo toho trčím tady, kde neustále prší. Věřil bys, že už se ochlazuje? Právě teď sedím venku v mikině. V té mojí oblíbené mikině, s kočičíma ušima. Fuj. Teď na mě káplo.“
Alastairovu tvář zaplavila úleva.
Gray neměl potíže. Zavolal, jen aby si popovídal.
„To je dítě?“ zeptala se Sirena.
Bellamy se zasmál.
„Ne, je v našem věku. Ale je to náš miláček. Všichni ho ochraňujeme.“
„Myslím, že chápu proč.“
„Kdo je ta dáma, kterou slyším mluvit s Bellem?“ zeptal se Gray. „Tys mě dal na hlasitý odposlech?“
„Hej, rozkošňátko,“ zavolal Raiden. „Všichni tě slyšíme.“
„No, teď mám trému.“
Smál jsem se tak moc, že jsem se zakuckal.
„To se mi směje Kyo?“ zeptal se Gray. „Ach! Kyo, hádej co? Onehdy, když jsem šel do práce se Simonem, prodal jsem něco jedné staré paní! Nebyl to můj penis, neboj. Toho si nechávám. Ale byl to dalekohled z pirátské lodi.“
„Z námořní sbírky,“ zamumlal Simon v pozadí. „Pojď dovnitř, prší. Udělám nám horké kakao.“
Sirena vypadala zmateně.
„Řekl právě… jeho penis?“
„Horké kakao?“ dodal Raiden. „Chci taky.“
„Musím jít, kluci!“ řekl Gray. „Simon a já si uděláme klučičí večer a skočíme na Galena, abychom ho rozveselili. Je strašně nevrlý, protože Al řekl, že nemá opouštět sídlo. Bavte se v ráji beze mě.“
Castor položil telefon na polštář a podíval se na Baxtera, a pak na Sirenu.
„Takže to byl Gray. Je to hřích lenosti.“
„Vypadal strašně energicky na to, že je lenost,“ podotkla Naida.
„Eh.“ Bellamy pokrčil rameny. „Jsem si jistý, že bude za pár minut někde podřimovat.“
Sirena stále vypadala zmateně, a tak jsem vysvětlil to se skleněnou soškou penisu, kterou Simon dostal v zásilce, a jak ji Gray zabavil.
Na konci mého příběhu se všichni v místnosti smáli. Dokonce i Naida.
Chata měla tři volné ložnice a Castor a já jsme dostali jednu z nich. Alastair, Raiden a Bellamy se podělili o druhou a Baxter a Titan si vzali třetí. Naida, Elon a Kian šli s Lysandrou, aby zůstali u ní v jednom z domů pod kopcem.
„Nemusíš mě hlídat,“ stěžoval si Bellamy Alastairovi, když jsme později v noci šli nahoru a nesli svá zavazadla. „Můžu spát sám.“
„Aby ses tu mohl potloukat a zkusit osouložit jednu z bojovnic?“ Alastair ho plácl po rameni. „Nejsem blázen. Spíš přímo u mě. Buď rád, že tě nepřipoutám k posteli.“
„Mám rád pouta,“ řekl a mrkl.
Alastair si povzdechl a strčil ho do ložnice. Raiden nám ještě zamával, než se vydal za nimi. Vypadalo to, že uvnitř pokoje je velká postel a pohovka, takže každý z nich bude mít alespoň místo na spaní.
„Překvapuje mě, že Ray nespí s Titanem,“ řekl jsem Castorovi, když jsme došli do našeho pokoje a zavřeli dveře.
„Naopak, vždy byl trochu plachý, pokud jde o randění s muži.“
„Opravdu?“ Položil jsem tašku na lenošku v rohu, než jsem se v ní prohrabal, abych se převlékl.
Po celodenním cestování a následné procházce lesem v teplém vlhkém vzduchu jsem se cítil nepříjemně. Potřeboval jsem sprchu.
„Občas jsem ho v klubu viděl flirtovat.“
„Jo, umí flirtovat, ale když se mu někdo opravdu líbí, tak se trochu stydí.“
„To je roztomilé.“
Castor mě zezadu objal kolem ramen a políbil mě na zátylek.
„Bože. Chtěl jsem tohle udělat celý večer. Tvoje kůže tak krásně voní.“
„Kanibale.“
„Ukážu ti kanibala.“ Castor mě jemně kousl do zadní části krku a já se otřásl.
„Ani nevíš, jak moc tě chci doopravdy kousnout. Bolí mě z toho zuby.“
Ježíš. Jaké by to bylo, být jím kousnut?
Cítil jsem, jak se mi jeho boule tlačí na zadek, a tak jsem natáhl ruku a pohladil ho.
„Zdá se, že tě bolí ještě něco.“
„Chceš mi pomoct, abych se cítil líp?“ zavrněl mi do ucha.
Po zádech mi přejel mráz.
„Nejdřív potřebuji sprchu.“
Přejel zuby po mé čelisti, když jsem k němu pootočil hlavu.
„Ale líbíš se mi špinavý.“
„Jsi tak zkažený.“
Pak mě objal pevněji.
„Kyo.“
Mé jméno bylo jen šepotem na jeho rtech, když mě jeho paže objímaly a jeho tvář se zaryla do mých vlasů. Ta chvíle byla tak zatraceně něžná.
„Nikdy tě nenechám odejít. Ne teď. Ne v prosinci.“
„Hej.“ Otočil jsem se k němu čelem. „Na to teď nemysli. Ještě máme čas.“
„To nestačí.“
Castorova ruka se chvěla, když ji položil na můj krk.
„Nechtěl jsem ti to říct. Chtěl jsem to držet jen uvnitř sebe. Ale myslím, že už to nedokážu zadržet.“
„Co zadržet?“
„Že jsi můj životní partner. Uvědomil jsem si to na cestě do Řecka a od té doby je to jen a jen silnější. Nechci, aby sis vzal jiného chlapa. Nechci, aby tě někdo držel, jako tě teď držím já. Nechci, aby něčí rty líbaly ty tvé a něčí ruce hladily tvé tělo.“
Roztřeseně vydechl, když mě chytil za bradu.
„Chci, abys byl jen můj.“
A pak jsme se políbili. Nebyl jsem si jistý, jestli to inicioval on, nebo já, ale naše rty se spojily, když naše ruce zabloudily pod oblečení na holou kůži.
Castor voněl jako sluncem prohřátá země a jehličí z naší procházky lesem a chutnal jako čisté nebe.
Do postele jsme se nedostali. Navedl mě na lenošku, na kterou mě položil. Piercing v jeho ústech mě dráždil, jak polibek prohluboval. Odtrhl jsem se od jeho rtů, abych mu okousal klíční kost, když mi stahoval kalhoty. Zemitá vůně jeho holé kůže mě přiváděla k šílenství.
„Do prdele,“ řekl jsem, když mě políbil na hruď a přejel kroužkem jazyka proti mé bradavce.
Castor popadl z mé tašky zbrusu nový lubrikant a vykápl si na prsty, aby mě otevřel. Když do mě strčil i druhý prst, nemohl jsem už déle čekat. Potřeboval jsem ho v sobě cítit. Potřeboval jsem být pohlcen tělem i duší.
Když se naše těla konečně spojila, zavřel jsem oči a s tichým zasténáním položil hlavu zpět na polštář.
„Podívej se na mě, draku.“ Pohladil mě po čelisti, když do mě přirazil. „Chci tě vidět.“
Otevřel jsem oči a na chvíli zapomněl dýchat. Castorův něžný výraz mě zahřál u srdce a zároveň ho rozbil.
Emoce mi udělaly knedlík v krku, když si znovu vzal má ústa ve spalujícím polibku. Řekl, že jsem jeho životní partner. Chvíli jsem přemýšlel, jestli to mám stejně, ale teď jsem to věděl jistě.
„Co bys dělal, kdybys někdy našel svého životního partnera a zjistil, že s ním nemůžeš být?“
Jeho otázka z té noci konečně dávala smysl.
A já stále neměl odpověď.
***
Měkký bílý písek na pláži byl teplý od ranního slunce. Procházel jsem se bosý po břehu a nacházel útěchu v tropické atmosféře. Probudil jsem se dříve než Castor, a potom, co jsem ho chvíli objímal a vdechoval tu úžasnou vůni jeho horké kůže, jsem nakonec vstal a šel se projít.
Potřeboval jsem čas o samotě na přemýšlení.
Přede mnou se rozprostírala akvamarínově modrá voda a od hladiny se odrážely sluneční paprsky. Kokosové palmy se houpaly ve vánku a stíny se pohybovaly podél svěžích zelených hor, když slunce na okamžik zakryl osamělý mrak.
Když jsem zavřel oči a probudil draka, který byl vždy přítomen pod mou kůží, žilami se mi rozlilo mravenčení. Cítil jsem se dobře ve své lidské podobě, ale bylo na tom něco neuvěřitelně osvobozujícího, když jsem nechal probudit své pravé já.
Všechno kolem mě se zostřilo: zvuky, vůně, a když jsem otevřel oči, tak i vidění. Bylo to, jako bych byl více naladěn na svět kolem mě.
Šupiny se mi vlnily na pažích, na hrudi i na těle. Tetování katany na mých zádech se pohnulo a čekalo na osvobození.
Vstoupil jsem do vody a moje krev zpívala. Jako elementárnímu drakovi mi voda dávala nejen pocit domova, ale také sílu. Uklidňovala mě. Šel jsem dál, dokud jsem nebyl po stehna ve vodě, a pak jsem zvedl hlavu, abych se podíval na modrou oblohu.
V nose mě polechtala známá vůně.
„Mají všichni draci na zádech tetování mečů?“
Otočil jsem se a uviděl Castora stát na břehu, bez košile a ve žlutých plavkách. Jeho rudé vlasy ozářilo slunce, takže to vypadalo, jako by hořely. Jeho krémová pokožka byla za týdny strávené vyhříváním se pod řeckým sluncem opálená a nepochybně by se mu dařilo stejně i v Karibiku. Když jsem se kochal pohledem na jeho svalnatou hruď a vzpomínal na to, jak mě jeho silné paže minulou noc objímaly, zpěv v mé krvi zesílil.
Zpívala pro něj.
„Ne,“ odpověděl jsem nakonec a pokynul mu rukou.
Usmál se a vykročil vpřed, aby se ke mně přidal.
„Meč si mě vybral při mém narození. Od té doby je mojí součástí.“
„Vybral si tě?“ Když se setkal s mým pohledem, nakrčil obočí. „Jak?“
„Někdo se mě pokusil zavraždit.“
„Co, sakra?“ Castorovy oči se rozšířily. „Proč by to, sakra, někdo dělal?“
„Protože jsem napůl člověk.“ Sklonil jsem pohled k vodě, která mi jemně protékala kolem nohou. „Ne všichni draci tolerují míchání krve. Prominentní rodina v našem klanu byla znechucená, že si můj otec vzal lidskou ženu za manželku, a když mi bylo jen pár hodin, vkradl se do mého dětského pokoje zabiják. Ale než mě probodl, meč se obrátil proti němu a zabil ho.“
Zazubil se.
„To je úžasné.“
„Ty jsi takový vůl.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Jakmile zemřel, esence meče se vlila do mě.“
„Proč?“
„Tatsuya říká, že je to proto, že mám srdce skutečného dračího válečníka. Že mám zachraňovat životy. Meč viděl do mé duše. Nebo něco takového. Stalo se to jen jednou v historii našeho klanu, staletí předtím, než jsem se narodil. Drak se jmenoval Izumi a byl to proslulý válečník. Taky napůl člověk. Zemřel při ochraně skupiny dětí, které se zatoulaly příliš blízko pevniny. Lidé ho zabili.“ Odkašlal jsem si. „To ale neznamená, že jsem nějaký drsný válečník nebo tak něco.“
Castor mě objal.
„Chtělo to kuráž, když jsi mě zachránil z jámy, dráčku. Myslím, že meč tě chránil, abys mohl vyrůst a chránit ostatní. Stejně jako to dělal Izumi.“
Uzavřel jsem mezeru mezi námi. Chytil mě za hlavu a políbil křivku jednoho z mých rohů.
„Chceš si se mnou zaplavat?“ zašeptal jsem do jeho kůže.
Moje srdce se rozbušilo tím, co jsem k němu cítil.
„Jen když mi slíbíš, že nebudu vypadat jako břídil. Jsem zatraceně úžasný v mnoha věcech, ale nejsem tak hloupý, abych si myslel, že dokážu přeplavat vodního draka.“
„Slibuji.“ Zasmál jsem se a zavřel oči, cítil jsem za nimi slzy. „Prostě chci být s tebou.“
Castor mě objal a přitiskl obličej do záhybu mého krku.
„Miluji, když jsi v této formě, Kyo. Cítím, že mám k tobě nějak blíž.“
„Možná je to proto, že jsem tvůj životní partner,“ řekl jsem hlasem plným emocí. „Naše duše jsou spojené.“
„Zníš tak zatraceně romanticky.“ Castor se odtáhl, aby se na mě podíval, a přejel polštářkem palce po mé čelisti. „Jsi tak zatraceně krásný.“
Opatrně, abych ho nepořezal svými ostrými nehty, jsem ho chytil za ruku a vedl hlouběji do vody. Když jsem se ponořil pod hladinu, ponořil se taky, jeho ruka stále svírala tu mou. Jeho vlasy se vznášely ve vodě, když se na mě usmál.
Byl tak krásný. Nádherný.
Jako slunce.
O chvíli později jsme našli mořskou zátoku, která se nacházela mezi skalami vyčnívajícími z vody a odlehlou částí pláže. Mělká voda umožnila našim chodidlům dotknout se dna, když jsme se vynořili a políbili se.
„Mohl bych tě líbat celý den,“ zamumlal Castor.
„Jenom líbat?“
Ten úsměv se vrátil.
„Líbat. Šukat.“ Přitáhl si mě blíž. „Takhle tě držet. Nikdy tě nebudu mít dost.“
Já jeho taky ne.