0

Castor

„Myslím, že Baxter zemře,“ řekl Raiden, když jedl ananas, který mu Bellamy nakrájel, s pohledem upřeným na arénu před námi.
Baxter zápasil s Lysandrou a nesčetněkrát byl sražen na zem. On měl meč, zatímco ona nepoužívala nic jiného než hůl. Všichni se toho odpoledne dohodli na tréninku, aby si ukrátili čas, zatímco Sirena s Alastairem soukromě hovořili o strategii v nadcházejícím konfliktu s Asou.
„Položím ho k tvým nohám, hezounku.“ Lysandra ho plácla holí do ruky.
Bellamy se naklonil dopředu, opřel se o dřevěný sloup a zlaté vlasy mu přepadly na hruď. „Dokážeš to, B.“
„Nepotřebuji, abys mě povzbuzoval,“ odsekl Baxter, než se postavil na nohy. „Neměl bys být s Elonem?“
„Ne. Nevím, kde je. Ale to nevadí. Jsem z něj nějak unavený.“
„Samozřejmě, že jsi.“ Baxter se na něj zamračil. „Zajímalo by mě, kdo příště propadne tvým kouzlům, ty nemravný kreténe.“
„To bylo drsné. Jsem ohromen.“
„Naser si.“
Lysandra využila roztržitosti svého protivníka, popadla Baxtera za paži a přehodila si ho přes rameno, čímž ho odhodila do písku.
„Pokračuj v boji takhle a nepřežiješ ani pět vteřin.“
„Je bolestné se na to dívat,“ řekl Kyo vedle mě.
Proměnil se zpět v člověka a část mě postrádala jeho dračí stránku, kterou jsem ráno viděl, když jsme si zaplavali.
„Baxter je vlastně dobrý bojovník,“ řekla Naida a upřeně je sledovala. „Lysandra je jen na úplně jiné úrovni. Dá se od ní hodně naučit.“
Lysandra ho ještě třikrát hodila do písku, než se mu konečně podařilo podkopnout jí nohy a dostat ji na zem.
Usmála se.
„Dobře!“
A pak ho udeřila bekhendem do obličeje a srazila ho ze sebe.
„To bylo nefér,“ řekl Baxter a otřel si krev ze rtu.
„Myslíš, že bitva bude spravedlivá, Pinky?“ Lysandra ho šťouchla do hrudi. „Vždy počítej s tím, že tvůj soupeř bude bojovat nefér.“ Podívala se na nás.
„Kdo je další?“
„Vyzkouším tě,“ řekl Raiden, než si strčil do úst poslední zbytek ananasu.
„Tak pojď sem.“
Bellamy se usmál.
„To by mohlo být zajímavé.“
Lysandra hodila Raidenovi dlouhou hůl podobnou té, kterou držela, a když ji popadl, vrhla se do útoku. Ale Raiden to předvídal a zablokoval její ránu, až ji srazil dozadu. Ve tváři se jí odrazil šok, když klopýtla.
„Působivé,“ řekla a obešla ho v kruhu. „Na někoho své velikosti jsi rychlý.“
Když se k němu znovu vrhla, bez problémů se jí vyhnul.
„Sakra,“ řekl Baxter a pozoroval je.
Jeho rozbitý ret se už hojil, stejně jako modřiny na hrudi a bocích.
„Díky němu to vypadá jednoduše.“
Vynořila se vzpomínka na mě a Raidena, jak jsme spolu jako mladí kluci trénovali. Tehdy hodně plakal, nechtěl bojovat, ale Lazarus ho posilnil. Udělal z něj válečníka.
Sirena a její klan byli zkušení. O tom nebylo pochyb. Ale byl tu důvod, proč Raiden a my ostatní byli považováni za nejmocnější ze všech Nephilimů. Nejen pro naše síly, ale také proto, že boj byl zakořeněn v každém z nás už od mládí.
„Sakra!“ vykřikl Baxter, když Raiden Lysandru srazil do písku.
Raiden natáhl ruku, aby jí pomohl vstát, ale ona ji odstrčila stranou a vyskočila na nohy. Hodila svou hůl do písku a Raiden ji následoval. Zuřivost pohltila Lysandru, když se na něj znovu vrhla. Popadla ho za paži a pokusila se ho shodit na zem, ale on se otočil a místo toho shodil na zem ji.
„Jak dlouho to budou dělat?“ zeptal se Bellamy s rukou položenou na tváři, když se opíral o sloup. „Slunce zapadá.“
Oba byli zalití potem. Raiden ji pokaždé srazil k zemi, ale ona si odmítala přiznat porážku.
„Prozatím to stačí,“ řekla Sirena, když se objevila na okraji tréninkové arény.
Rudé vlasy měla stažené z obličeje a spletené na zádech do copu, přičemž několik pramenů jí spadalo volně kolem. „Musíme si promluvit.“
Lysandra se uklonila k Sireně, než přistoupila k Raidenovi a natáhla k němu ruku.
„Ačkoli je má pýcha zraněná, musím říct, že výzva bojovat s tebou byla cenná zkušenost. Už je to mnoho let, co jsem potkala někoho s tvými dovednostmi.“
„Ach, děkuji.“ Raiden ji stisk opětoval. „Kdykoli si můžeme dát odvetu.“
Usmála se.
„Těším se na to.“
Další válečnice se přiblížili k aréně a upřely pozornost na svého vůdce. Od našeho příjezdu předchozí noci byli vysoce postavení válečníci informováni o našem důvodu, proč jsme na ostrově, ale ostatní ne.
„Po mnoho let jsme chránili lidi,“ řekla Sirena. „A nyní nadešel čas, abychom spojili síly s ostatními Nephilimy a porazili ještě větší hrozbu pro lidstvo.“
Vyprávěla jim o Asovi a armádě, kterou budoval, a když odhalila, že je synem Lucifera, okolní ženy vycenily zuby a arénou se rozlehlo syčení.
„Neuspěje. Přesvědčíme se o tom. Jste se mnou?“
Jednohlasně vydaly něco, co znělo jako bojové pokřiky. Některé bušily oštěpy do písku, zatímco ty, co stály kolem dřevěného hrazení, tloukly pěstmi do dřevěných tyčí.
„To je sexy,“ řekl Bellamy.
„Pamatuj si na mou hrozbu ohledně pout.“ Alastair se postavil mezi nás. „Právě nám přísahala věrnost. Jestli to poděláš, uškrtím tě.“
„Držím se dál, Ale. Přestaň se tvářit tak mrzutě.“
„Takže co teď?“ zeptal jsem se, když se válečnice začaly rozcházet, některé popadly meče, aby se procvičily v aréně, zatímco jiné se vydaly domů.
Byl skoro čas večeře.
„Zůstaneme tu pár dní?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Alastair. „Sirena a její válečnice nepotřebují žádný výcvik, a když Naida velí Baxterovým válečníkům, měli by být taky v pořádku. Zůstaneme v kontaktu a v případě ohrožení si zavoláme. Zatím nevíme, kde Asa plánuje zaútočit jako první, ale budeme připraveni, až to udělá.“
„Jedeme domů?“ zeptal se Raiden.
Po zápase s Lysandrou na sobě neměl téměř žádné stopy.
Touha naplnila Alastairovy oči.
„Jsme pryč od naší rodiny už příliš dlouho.“
Usmál jsem se.
„Gray nás pevně obejme, hned jak vejdeme do dveří.“
Bellamy se zasmál.
„A pak okamžitě usne ve vstupní hale a budeme ho muset odnést na jeho oblíbenou pohovku, aby si zdřímnul.“
Kyo se přitiskl blíž ke mně.
„Asi bych měl zavolat svému bratrovi a dát mu vědět, že budu brzy doma. Musíme… Musíme zařídit ty věci pro… na později.“
Střeva se mi zauzlovala.
„Nebo,“ otočil jsem se k němu. „Mohl bys jít se mnou k nám.“
„Castore…“
„Páni.“ Předstíral jsem, že jsem uražen. „Jak jsi mi to, sakra, řekl? Jmenuji se Red.“
To se povedlo.
Kyoovi se po tváři rozlil úsměv.
„Pořád jsi pitomec.“
„A jsem jen tvůj.“
Přitiskl jsem si ho k hrudi.
Jeho prsty se zaryly do mých zad, když mi opětoval objetí.
„Neříkej to.“
„Proč? Je to pravda.“
„Víš, proč.“
Než se ode mě odtáhl, projelo jím lehké zachvění. Nenáviděl jsem smutek v jeho oranžových očích.
„Prostě to bude bolet ještě víc, když… když já…“
Když mi srdcem projela ostrá bolest, Alastair se na mě podíval. Zlomené srdce mu nebylo cizí. Pod svým chladným zevnějškem a nezvyklým chováním stále truchlil nad ztrátou muže, kterého miloval.
Jestli někdo rozuměl mé bolesti, byl to on.
„Vraťme se do chaty,“ řekl Alastair dostatečně hlasitě, aby to Raiden a Bellamy slyšeli.
„Slunce zapadá. Můžeme si tu ještě jednu noc odpočinout a ráno vyrazit.“
„Doufám, že se brzy navečeříme,“ řekl Raiden, když jsme šli po cestě nahoru. „Během zápasu jsem ten ananas spálil. Potřebuji doplnit kalorie, jinak umřu hlady.“
„Nemůžeš mít hlad,“ řekl Bellamy. „Svět může za chvíli skončit a ty myslíš na jídlo.“
„Jo.“ Raiden předstíral popotahování. „Jsem chudák.“
Když jsme došli k chatě, vyběhli jsme s Kyem do našeho pokoje. Vytáhl jsem z tašky ručník a mrkl na něj.
„Chceš se ke mně přidat? Možná tě nechám umýt moje sexy tělo.“
„Ach, necháš mě, jo?“ Kyo vytáhl z tašky čisté boxerky a přešel ke mně. „Umýt tě má být nějaká odměna?“
„Sakra ano je.“ Postavil jsem se k němu čelem a položil si jeho ruku na své břicho.
„Cítíš všechny ty sexy břišáky? Jsem prostě dokonalý.“
„Neměl by být Alastair ten ješitný?“
Povytáhl jsem obočí.
„Pojď do sprchy, než tě tam dotáhnu.“ Kyo mě plácl po zadku.
„Mám rád, když jsi divoký.“
Smál jsem se, když se mnou přešel do koupelny.
Když se voda zahřála, svlékl jsem si džíny a pomohl i Kyoovi. Kyo chytil můj spodní ret mezi zuby, než ho nasál a sevřel mé nahé boky. Strčil mě pod proud vody a nepřestali jsme se líbat.
Až se vrátíme do Echo Bay, budu s ním trávit každou možnou chvíli takhle, naše rty přitisknuté k sobě a mé paže kolem něj.
A v prosinci nebudu mít jinou možnost, než ho nechat jít.
***
„Proč, sakra, chtěl Alastair odejít hned za úsvitu?“ Strčil jsem si oblečení do tašky. „Potřebuji se vyspat do krásy, sakra.“
„Přestaň fňukat.“ Kyo si k mému zděšení natáhl košili.
Miloval jsem, když byl nahý.
„Můžeš spát v letadle.“
Bože, minulou noc mě pěkně a tvrdě ošukal ve sprše. Bolel mě zadek, když jsem stál vedle postele a zapínal si tašku. Miloval jsem tu bolest… důkaz, že tam byl.
Sterlingův prsten se znakem mi seděl na prstu a usmál jsem se při vzpomínce na to, proč jsem ten závod s ním tak moc chtěl vyhrát. Ne proto, že bych ten prsten skutečně chtěl. Jen jsem nechtěl, aby mě Sterling klátil – což byla jeho podmínka, kdybych prohrál.
Být ten, kdo nastavuje zadek, je pro mě těžké, což byl hlavní důvod, proč jsem to tak dlouho nedělal. Ale pak přišel Kyo a všechno změnil.
A nemůžu si ho nechat.
„Proč se tak díváš?“ zeptal se Kyo, popadl tašku a začal se také balit. „Usmíváš se na svůj prsten jako podivín.“
„Žárlíš?“ Když jsem se na něj podíval, pohladil jsem prsten.
Vykulil oči.
„Na tohle se nesmí zapomenout.“ Hodil jsem po něm lahvičku s lubrikantem. „Potřebujeme to do letadla.“
„Kdo řekl, že budeme pokračovat? Možná bych se místo toho chtěl podívat na film s Raidenem.“
„Vážně?“ Chytil jsem ho za pas a moje duše se vznesla, když překvapeně vyjekl.
Bylo to zatraceně moc rozkošné.
„Radši bys tam seděl s Raidenem, zatímco on by brečel u filmu od Disneyho, než aby tě můj penis vyplnil?“
„Hej, neutahuj si z něho za to, že plakal u Moany. Dokonce i mě to trochu dojalo.“
„Víš, co mě přivádí k slzám?“ zeptal jsem se a přinutil se nesmát při vzpomínce na to, jak to tehdy s Raidenem bylo.
„Můj ubohý zanedbaný penis. Chce jen, abys ho držel. Trochu ho pohladil.“
„Nesnáším tě.“ Kyo se ode mě odvrátil ve snaze skrýt svůj úsměv, ale stejně jsem to viděl.
„Včera v noci jsem tvému penisu věnoval dostatečnou pozornost. Měl by být na chvíli nasycený.“
„Ani náhodou.“ Přitáhl jsem si ho zpátky k sobě. „Vždy chci víc.“
„Víc sexu. Víc cetek.“ Kyo se dotkl dračího náhrdelníku na mém krku. „Takový chamtivý Nephilim.“
„Tady.“
Sundal jsem řetízek a položil mu ho do dlaně.
„Chci, aby sis ho nechal.“
Povytáhl obočí.
„Proč?“
Protože poprvé v životě jsem si uvědomil, že chci dávat místo brát. Ta myšlenka mě trochu zarazila.
„Budeš si tak pořád pamatovat, kdo jsi. Můj malý drak.“
Kyo mě plácl do hrudi a já se na něj znovu usmál. Schoval si náhrdelník do kapsy.
„Nechci ti poskytnout uspokojení z toho, že si ho nasadím,“ řekl na můj tázavý pohled.
„Jsi na mě tak zlý.“
„Snídaně je hotová,“ řekl mi Bellamy prostřednictvím mysli. „Radši sem rychle přijďte. Ray krouží kolem stolu a prohlíží si jídlo jako panter na lovu.“
Zasmál jsem se a Kyo naklonil hlavu.
„Bell řekl, že snídaně je hotová. Pokud se chceme najíst, musíme si pospíšit.“
„Dobře. Mám hlad,“ řekl Kyo.
Potom, co jsem se ujistil, že mám zlatou dýku zastrčenou do tašky, následoval jsem ho z ložnice a po schodech dolů. Všichni se tísnili v kuchyni a hromadili jídlo na talířích. Titan si naložil vejce, klobásu a toasty s avokádem a nakrájel nějaké ovoce.
„Jsi úžasný, Titane,“ řekl Raiden a zakousl se do párku.
„Není to nic úžasného.“ Titan odvrátil pohled a tváře mu zrudly.
Po snídani jsme pomohli uklidit kuchyň, než jsme si vzali tašky a zamířili ven. Alastair už tam čekal, ale Bellamy běžel zpátky nahoru, aby si vyčistil zuby a osvěžil se. Nezáleželo na tom, že budeme trčet v letadle déle než devět hodin. Vždy musel vypadat co nejlépe. Raiden se k nám venku připojil jako poslední a přejel pohledem po svahu.
„Hledáš někoho?“ Zeptal jsem se.
V tu chvíli se z cesty ozval hlas.
„Hej, Raidene!“
Titan se k nám rozběhl. Po snídani sešel dolů do Lysandřina domu, aby si promluvil s Naidou, Elonem a Kianem. „Jsem rád, že jsem tě chytil, než jsi odešel.“
Raiden na něj zamrkal a přesunul si tašku na druhé rameno.
„Hm. Jo. Chystáme se na letiště.“
„Jistě.“ Titan si promnul zátylek. „Myslím, že také brzy vyrazíme.“
Neubránil jsem se úsměvu. Bellamy mě šťouchl do paže a taky se usmál. Viděl jsem Raidena flirtovat s Jasperem v Konnarově klubu. Dokonce i trochu flirtoval se Sterlingem. Ale když se mu někdo opravdu líbil, byl stydlivý a trapný.
Raiden přimhouřil oči, když nás přistihl, jak se na něj díváme.
„Jděte do prdele.“
„Ne, já si to užívám,“ odpověděl Bellamy. „Teď mu dej pusu.“
„Jdi do prdele,“ řekl Raiden a pak zrudl, když se podíval na Titana.
„Nechtěl jsem to říct nahlas. To bylo namířeno na Bella. Ne na tebe.“
„To je super. Poslouchej.“ Titan přistoupil blíž k Raidenovi. „Vím, že jsem se choval tak trochu jako kretén, když jsem vás poprvé potkal. Jako velký tvrďák. Ale nevěděl jsem, co chcete, nebo jestli jste přišli, abyste na nás zaútočili nebo cokoli jiného. Andělé nás nenávidí a já nevěděl, jestli nejste na jejich straně. No, chci jen říct, že-“
„Titane!“ Baxter k nám přiběhl. „Viděl jsi Elona? Nemůžu ho nikde najít.“
„Ne,“ odpověděl. „A u Lysandry nebyl. Právě jsem se odtamtud vrátil.“
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se ho Bellamy.
„Nejsem si jistý.“ V Baxterových očích se odrazila panika, když si přejel rukou přes vršek černých vlasů s růžovými pruhy.
„Něco mi prostě nesedí. Elon neodpovídá na mé hovory. Všiml sis na něm v poslední době něčeho divného?“
„Proč bych to měl vědět?“
„Protože jsi ho šukal,“ řekl Baxter se zavrčením, pak vydechl a krátce zavřel oči.
„Na tom teď nezáleží. S kým šukáš, není moje věc.“
„Proč by se choval divně?“ zeptal se Alastair.
Baxter se k němu otočil a po čele mu stékaly krůpěje potu. Sluneční žár byl dnes spalující.
„Pamatuješ, když jsem řekl, že ne všichni mí lidé se s tebou chtějí spojit? Elon byl ten, kdo byl nejvíc proti. Od začátku byl proti této myšlence, ale zdálo se, že pochopil, že je to naše nejlepší volba, jakmile jsem s ním soukromě promluvil. Přesto jsem měl pořád divný pocit, a proto jsem ho vzal s sebou na tento výlet. Doufal jsem, že pochopí, o co tu jde.“
„Proč nám to říkáš až teď?“ zeptal se Alastair a ostře se nadechl. „Elon se chtěl přidat na stranu Asy, že?“
V Baxterových očích se odrazila vina.
„Možná se o tom zmínil.“
„Pokud je stále proti alianci, mohl by se ji snažit zničit.“ Alastair vypadal naštvaně, ale taky ustaraně. „Musíme ho najít.“
„Hej počkej.“ Baxter zvedl ruku. „Není důvod dělat ukvapené závěry. Neudělal nic špatného.“
„To víš jistě?“ zavrčel Alastair a přešel těsně k němu.
Byli zhruba stejně vysocí, ale Baxter měl mnohem více svalů. Ale stejně bych vsadil všechno na Alastairovu výhru.
„Jak jsi mohl být tak zatraceně hloupý? Měl jsi mi o tom říct dřív.“
„Ale.“ Bellamy ho popadl za paži. „Hádka s Baxterem teď nic nevyřeší.“
„Nezapomeň, že stále potřebuješ mé válečníky,“ řekl Baxter s rozhořčeným pohledem. „Vsadil jsem na tebe, Pride, a přísahal jsem, že budu bojovat po tvém boku, ale dál mě urážej a budeme mít problém.“
„To má být hrozba?“ Alastair vycenil zuby.
„Nevyhrožuji. Jen konstatuji.“
„Dobře. To by stačilo,“ zvolala Sirena, která se k nám blížila se třemi válečnicemi.
„Bohové. Chováte se jako děti. Teď mi řekněte, co se děje.“
Nikdo neměl šanci nic říct, když vzduch prorazil vysoký výkřik.
Znělo to, jako by to přišlo z pláže.
Sirena a tři válečnice se rozeběhly dolů z kopce a my ostatní jsme upustili zavazadla, popadli zbraně a následovali je. Pronikavý výkřik byl přesně jako ty, které jsem za ta léta slyšel nesčetněkrát. Byla v tom slyšet úzkost. A hněv.
V útrobách se mi zamotal uzlíček nervů. Hlavou mi probleskovaly obrazy mých mrtvých bratrů – sračky, které mě Belphegor přiměl vidět. I když jsem věděl, že vize nejsou skutečné, zanechaly ve mně pocit předtuchy, který odmítal zmizet bez ohledu na to, kolik měsíců uplynulo od boje v podsvětí.
„Soustřeď se, Casi,“ řekl Alastair, když jsme běželi zalesněným terénem ke břehu. „Zatím nevíme, jestli to souvisí s démony.“
Když jsme dorazili na pláž, Lysandra a čtyři další ženy stály u vody.
Jedna poklekla a rozplakala se.
„Lysandro?“ Sirena se k ní rozběhla. „Co se…“ Hlas se jí vytratil, když se zastavila.
V mokrém písku leželo tělo, ve vodě se kalila krev, jak se kolem něj valil příliv. Nevěděl jsem, jak se válečnice jmenuje, ale viděl jsem ji na pláži večer předtím, když jsme dorazili. Co mě ale nejvíce zaujalo? Šíp trčící z její hrudi.
„Elone, ty zatracený bastarde,“ řekl Baxter potichu. „Co jsi to udělal?“
„Vy.“ Sirena se k nám otočila a vztek jí pokřivil rysy.
Ostatní válečnice – kromě té, která držela mrtvou ženu a plakala – přistoupily k ní a dívaly se na nás.
„Dovolila jsem vám vejít do mého domu a takhle se mi odvděčujete? Zabitím jedné z mých sester?“
„Sireno,“ řekl Alastair a přistoupil k ní.
Válečnice zasyčely a zvedly oštěpy. Ostré hroty mířily na jeho hrdlo a zastavily jeho postup.
„Nevěděli jsme, že se to stane.“
„Jeden z vašich mužů ji zabil!“ Sirena tasila meč a pak se podívala na Naidu. „Jak jsi je sem mohla přivést? Věřila jsem ti.“
Přistoupil jsem ke Kyoovi blíž a impulzivně jsem se postavil před něj.
„Nevzdaluj se ode mě. Vypadá to, že to bude ošklivé.“
„Pak je moje místo vedle tebe,“ řekl a vykročil vpřed. „Ne, že mě budeš chránit.“
Nezměnil se do své dračí podoby, i když jsem na jeho tváři viděl nerozhodnost, jako by přemýšlel, jestli by to měl udělat, nebo ne. Snad k tomu nedojde, ale nevypadalo to dobře. Právě jsme ztratili veškerou důvěru, kterou jsme si u Sireny získali.
Baxter odložil meč a zvedl obě ruce.
„Sireno, poslouchej mě. Nikdo z nás na této pláži za to nemůže.“
Zavrčela.
„Tvůj muž. Vaše zodpovědnost.“
„Tak z toho viň jen mě,“ řekl. „Alastair a ostatní za to nemohou. Tvá válečnice byla zabita šípem. Pouze jeden člověk z mé party zde má luk.“
„Jmenuje se Elon,“ řekla. „Kde je?“
„Nevím.“ Baxter zavrtěl hlavou. „Ale přísahám, kdybych věděl, že udělá něco takového, já-“
„Tvá slova mě nezajímají. Zrádci nemají možnost mluvit.“ Zvedla bradu a namířila meč na střed jeho hrudi.
„Tak jsem se zaměřila na nepřátele mimo bariéru, že jsem neviděla ty, kteří číhají uvnitř. Tu chybu opakovat nebudu. Nikdo z vás neopustí tento ostrov, dokud nedosáhneme spravedlnosti za smrt naší sestry. A pokud to znamená zabít každého z vás, budiž.“
Zatímco mluvila, na pláži se kolem nás shromáždilo více členek jejího klanu.
Alastair prozkoumal oblast a vypočítal naše šance na úspěch, kdyby skutečně vypukl boj. Byli jsme silní, ale porazit osm set mimořádně schopných nephilimských válečnic by bylo téměř nemožné, dokonce i pro nás.
Možná kdybychom s sebou měli Galena… ale ten tu nebyl.
„Chápu tvůj hněv,“ řekl Alastair a přešel k Baxterovi. „Ale jaký důvod bychom měli k tomu, abychom tě zradili?“
„Podle mých zkušeností muži nepotřebují důvod k násilí.“
„Přišli jsme sem pro vaši pomoc. Ne abychom začali bojovat.“
„Tak mi vysvětlete, proč je jedna z mých sester mrtvá!“
„Elon nechtěl alianci!“ Baxterův hlas se rozlehl po pláži a všechny umlčel.
„Ne s Alastairovou skupinou. A také ne s vaším klanem. Myslím, že zabil jednu z vás, aby zajistil, že se to stane, že začneme bojovat mezi sebou a navzájem se zničíme. Aby nás oslabil.“
Sirena na něj přimhouřila oči.
„Proč byl proti alianci?“
„Protože se chtěl přidat na stranu Asy.“ Baxter sklopil zrak a svěsil ramena. „Nemyslel jsem si, že by to někdy udělal.“
„V jedné věci máš pravdu,“ zavrčel Alastair, stále rozzlobený, že mu to Baxter neřekl dřív. „Nemyslel jsi.“
Sirena se podívala na skupinu svých válečnic stojících po její levici.
„Najděte lukostřelce.“
Přikývly a odešly do lesa. Její zelené oči se přesunuly zpět k nám.
„Nebudeme s ním mít žádné slitování. A pokud se dozvím, že za tím byl někdo z vás, budete sdílet stejný osud.“
„Sireno,“ zavolala další válečnice, která klečela vedle mrtvého těla se zmatkem v hlase.
„Valeria nebyla zastřelena jen šípem. Má i podříznuté hrdlo.“
Podívala se na Baxtera, tváře měla mokré od slz.
„Elon ji zmasakroval jako zvíře.“
Zmocnil se mě strach. Ten pocit přišel od Alastaira.
„Počkej,“ řekl a oči se mu rozšířily, když mu z pootevřených rtů unikl roztřesený dech.
„Ale?“ Bellamy mu položil ruku na záda. „Co se děje?“
Alastair přistoupil k Sireně, což mu vyneslo několik kopí namířených na krk. Ne že by mu ty zbraně nějak ublížily, protože to nebyly nebeské čepele. Přesto by to pekelně bolelo.
„Když jsme poprvé prošli bariérou kolem vašeho ostrova, cítil jsem kouzla a ochranu proti démonům. Uznávám, mohly by být silnější.“
„Co s tím?“ zeptala se Sirena.
„Démoni byli schopni prolomit bariéru kolem našeho sídla na začátku tohoto roku,“ vysvětlil Alastair.
„A naše ochrana je mnohem silnější než vaše. Jde mi o to, že vím, proč Elon zabil tvou válečnici. Pokud mám pravdu, musíme se připravit na boj.“
Zasáhlo mě porozumění a dech se mi zadrhl v krku.
„Castore?“ Kyo mě objal, když jsem trochu zakolísal.
„Potřeboval její krev,“ zašeptal jsem. „Zastřelil ji šípem z dálky, aby ji zabil, a pak jí podřízl hrdlo, aby vykrvácela.“
Sirena vypadala zděšeně.
„Proč?“
Alastair vzhlédl k nebi. I když vypadal klidně, cítil jsem jeho strach. Stejně jako jsem si byl jistý, že on cítí můj.
„Existuje kouzlo, které mohou démoni použít k dočasnému oslabení bariéry na dostatečně dlouhou dobu, aby se přes ni dostali. Vyžaduje to krev Nephilima, který bariéru pomohl vztyčit.“
Kolena se mi podlomila, když se mi v mysli zobrazily vzpomínky.
Vzpomněl jsem si, jak se mi Belphegor vrtal v hlavě, když hledal způsob, jak se dostat do našeho sídla. Vzpomněl jsem si, jak mě Phoenix a jeho šmejdi, mučili – vytrhali mi všechny piercingy, rozřezávali maso a bodali mě do hrudi, aby nasbírali dostatek krve na provedení kouzla, jakmile Belphegor získá informace, které chtěl.
„Hej, Rede.“ Kyo mě jemně poplácal po tváři. „Vrať se ke mně.“
Raiden se postavil na mou opačnou stranu a pomohl Kyoovi udržet mě na nohou.
„No tak, Casi. Nedovol, aby tě ty vzpomínky pohltily. Potřebujeme tě.“
„Jsem v pořádku,“ podařilo se mi říct.
Měl jsem kurevsky stažené hrdlo a ruce se mi nepřestávaly třást.
„Hned bych zabil kvůli pití.“
Kyo mě chytil za tvář a přitiskl se svými rty na mé. Objal jsem ho kolem pasu a zlehka jsem ho políbil, než jsem se odtáhl a podíval se na ostatní.
„Takže chceš říct, že Elon nezabil Valerii, abychom spolu bojovali?“ zeptal se Baxter. „Udělal to, aby prolomil bariéru?“
„Ano,“ řekl Alastair.
Baxter zbledl.
„Což znamená, že už se postavil na stranu Asy. Zradil nás.“ Kopl do písku a zaklel. „Jsem takový idiot! Proč jsem to neviděl?“
„Je těžké vidět to špatné v lidech, na kterých nám záleží,“ řekl Bellamy a stiskl Baxterovi rameno.
Čekal jsem, že ho Baxter odstrčí. Místo toho se přitiskl blíž.
Sirena předala informace svým válečnicím a ty se rozeběhly do lesů, pravděpodobně aby těm, které Elona hledaly, řekly, že ho nenajdou. Už ani nebyl na ostrově. Pak se k nám přiblížila.
„To kouzlo, o kterém ses zmínil, kolik času máme, než bude hotové?“
Země nám zaduněla pod nohama a nebe nad námi se zamihotalo, silové pole prodchnuté kouzly se zachvělo.
„Bariéra padá,“ řekl Alastair. „Došel nám čas.“
A pak dovnitř vtrhla první vlna démonů.