JAPONSKÁ HRA SHOGI (šógi) – autor Is

Šógi neboli Japonské šachy jsou tradiční logická a strategická hra podobná klasickému šachu.
Největší rozdíl je v povyšování herních kamenů, které se díky tomu stanou silnějšími. Vyhozené kameny neumírají, ale zajímají se. Zajaté kameny tak můžete hned v dalším svém tahu vložit zpět kamkoliv na bitevní pole jako své vlastní, a tím získat okamžitou přesilu v boji.
Tyto dvě zásadní změny činí šógi daleko agresivnější a převratnější než šachy klasické. Také oproti klasickému šachu prakticky žádná hra nekončí remízou.
Přestože jde o jednu ze čtyř nejlepších her na světě, tak se šógi nikdy masově nerozšířily mimo Japonsko. Bariéra tkví pravděpodobně v japonském značení kamenů. Šógi byly dlouho popisovány pouze japonskými znaky, což jejich rozšíření za hranice Japonska brzdilo. Do celého světa se shogi rozšířily až v devadesátých letech 20. století.
V Japonsku je hra šógi velmi populární, počet amatérských hráčů přesahuje 20 milionů, profesionálních hráčů je přibližně 200.

HISTORIE
Lidé hráli propracované deskové hry již od úsvitu většiny civilizací (úlomky desek a figurek nalezené v egyptské hrobce byly datovány přibližně do r. 4000 př. Kr.). Existuje skupina her pro dva hráče, jejichž cílem je mat – vynucené zajetí soupeřova krále. Tato skupina zahrnuje: evropské šachy, šógi (japonské šachy), čínské šachy (siang-čchi), tibetské šachy (chanadraki), mongolské šachy (šatora), barmské šachy (sittuyin), thajské šachy (makruk), malajské šachy (chator), korejské šachy (tjyangkewir), severoindické (hindustánské) šachy a východoindické (párské) šachy. Má se za to, že všechny tyto rozličné formy se vyvinuly z jedné původní indické hry – čaturangy.
Čaturanga doslovně znamená „čtyři účastníci“. Tvoří ji čtyři části indické armády: sloni, válečné vozy, jízda a pěchota. Čaturanga proto může být označována jako válečná hra. Není znám přesný původ čaturangy, ale z doby 500 po Kr. vedou stopy do severozápadní Indie (patrně se jedná o oblast Dolní Sird). Nejstarší známá zmínka o této hře je z počátku 7. stol. po Kr.
Čaturanga se šířila (a vyvíjela) díky dobývání, obchodu a mimo jiné i pomocí misionářských cest. Na západě se dostala do Persie a pak až do Ruska, Turecka, severní Afriky a Evropy. Na severu do Tibetu, Číny, Mongolska a na Sibiř. Na východě do Barmy a potom až do jihovýchodní Asie, Číny, Koreje a Japonska.
Původ šógi není znám přesně, ale říká se, že čínské šachy (nebo jejich japonská verze) se dostaly do Japonska společně s císařským vyslancem na sklonku období Hara (710-794). Šógi získaly na popularitě mezi dvorskou šlechtou v následujícím období Heian (794-1185), kdy bylo hlavní město přesunuto z Nary do Kjóta.
Slovo šógi znamená „hra generálů“ a je odvozeno od slova šógun, což znamená „nejvyšší vojenský velitel“. Navíc tři druhy kamenů mají šo (generál) ve svém názvu: ošo (císař), kinšo (zlatý generál) a ginšo (stříbrný generál).
Postup jak mají být kameny na šógi popisovány je uveden v knize Kirinšo od dvorního kaligrafa Fujiwara Yukinari (971-1027) z 11. století. Nejstarší kámen na šógi je přibližně z roku 1100. Byl nalezen v pevnosti Sakada na severozápadě Japonska. Historická práce Nichureki (pravděpodobně 1128) zmiňuje šógi bez střelce a věže (pravděpodobně se hrálo na desce 8×9 původně určené pro čínské šachy, nebyly však používány průsečíky, ale pole). Navíc, stejně jako u větší verze 13×13, bylo možné zvítězit zajetím všech soupeřových kamenů.
Císař formálně jmenoval (spíše potvrdil) šóguna, který ovládal mocné a často odbojné samuraje z jednotlivých oblastí. Skutečná moc v celé říši tedy spočívala v rukou šógunátu. Přerušení císařského období Muromachi (1333-1568) rodinou dědičných šógunů Ashikaga v hlavním městě Kjótu bylo dalším důležitým bodem dějin šógi.
Zdá se, že v této době byly nejpopulárnější daišógi (velké šógi; 13×13, později 15×15), neboť dvorní záznamy, narozdíl od chušógi (střední šógi) a šošógi (malé šógi), hovoří o této verzi jako o šógi. Vrcholu obliby dosáhly na konci tohoto období, kdy se malé šógi začaly hrát na desce 9×9, neboť přejaly z oblíbenější verze středních šógi (hrály se na desce 12×12 s 92 kameny) tři hlavní kameny. Byly to: střelec, věž a opilý slon (sui-zo). Opilý slon byl záhy z malých šógi odstraněn. Jeho počáteční pozice byla na políčku přímo před císařem (tato skutečnost byla zaznamenána později na diagramu v Šošógi zušiki, knize vydané v roce 1694). Ve středních šógi se opilý slon, s výjimkou tahu přímo dozadu, pohybuje o jedno políčko kterýmkoli směrem. Povyšuje se na poslední řadě na korunního prince (tai-ši) – druhého císaře (pohybuje se o jedno pole libovolným směrem).
Přesný původ „vkládání“ (nasazení zajatých kamenů zpět do hry za opačnou stranu) v malých šógi není znám, ale pravděpodobně byl do hry zaveden v 16. století. V té době mohli vojáci zajatí ve válce vstoupit do služeb nepřátelské armády. Zdá se, že opilý slon byl odstraněn ze hry v době, kdy bylo zavedeno vkládání, neboť se stal s touto variantou neslučitelným. To bylo způsobeno tím, že zajatý opilý slon mohl být vložen do soupeřova ležení a rychle povýšen na korunního prince, jehož zajetí bylo v mnoha případech takřka nemožné (díky dalším povýšeným kamenům, které ho bránily). Jiným důvodem mohlo být, že opilý slon se povyšoval na dalšího císaře, s čímž nesouhlasil skutečný císař Gonara (vládnul v letech 1526-1557). Další potíží byl rozdíl v názvu kamenů – bílý (sente) má císaře (ošo), ale černý (gote) má poklad (gjókušo).

Šógi, tak jak je známe dnes, se vyvinuly z šošógi (malých šógi). Nejstarší diagram byl nalezen v deníku z roku 1587, který si psal Ieada.
Oficiálně byly ustanoveny a přesně kodifikovány na počátku období Edo (1600-1868; v průběhu 17. století. V roce 1612 založil a platil šógunát Tokugawa úřad pro šógi a go, který byl pod dohledem (šintoistických) svatyň a (buddhistických) klášterů. Buddhistický mnich Honinbo Sansa (1558-1623) byl ctěn jako jeho nejvyšší autorita a tím oficiálně uznán jako nejlepší hráč obou her. To byl oficiální počátek profesionálů v go a šógi v Japonsku. Nicméně Honinbo Sansa se záhy vzdal (méně prestižního) titulu šógidokoro ve prospěch Ohaši Sokei (1555-1634), který se stal prvním doživotním mejdžinem (velmistrem) v šógi. Hra mezi těmito dvěma hráči z roku 1607 je nejstarší úplně zaznamenaná partie. Ohaši Sokei se stal zakladatelem tří oficiálních rodin šógi (v podstatě škol) v období Edo: hlavní (zanikla až v roce 1910) a vedlejší linie Ohaši a rodina Ito.
Ohaši Soko (1613-1660), jehož otcem byl Ohaši Sokei, poprvé sepsal podrobná a standardizovaná pravidla moderních šógi (včetně ustanovení o třech nepovolených tazích) v knize nazvané Šógi zušiki (Ilustrované šógi), která vyšla v roce 1636. Celou první polovinu 17. století trvalo rodu Tokugawa, než postavil Edskou pevnost. Každý rok bylo sehráno takzvané „hradní“ go (od roku 1626) a šógi (od roku 1669). Jednalo se o formální (přehrávanou) partii před šógunem v jeho paláci v Edské pevnosti. Tradice přehrávat hradní hru 17. prosince vznikla v roce 1716.
Další varianty šógi (všechny bez vkládání) zmiňované na konci 17. století jsou: dai (větší) šógi (15×15, 130 kamenů), maka (velké) šógi (19×19, nebo 17×17 se 142 kameny) a tai (největší) šógi (25×25, 324 kamenů). Tori (ptačí) šógi vznikly na počátku 19. století. Ze všech těchto (nyní pojmenovaných) moderních verzí šógi se těší stálé oblibě jedině střední šógi.
Asi od roku 1899 se začaly zveřejňovat záznamy zápasů šógi a vysocí hráči vytvářeli aliance. V roce 1909 vznikla Shogi asociace a v roce 1924 Tokio Shogi asociace, ta je považována za zakladatele moderního přístupu ke hře.
Po druhé světové válce se SCAP (pod tlakem kontrolní vlády USA) snažila odstranit všechny původní „feudální“ tradice japonské společnosti, mezi něž byly zařazena i hra šógi spolu s Bušido apod. Podle SCAP při zajímání kamenů připomínalo zajímání a zneužívání vězňů. Kozo Masuda (jeden z nejlepší tehdejších profesionálních hráčů šógi) vystoupil proti takovému chápání této hry. Ne šógi, ale západní šachy spíše obsahují myšlenku zneužívání vězňů, protože prostě zabíjí soupeře, kdežto šógi umožňuje zajatým kamenům návrat do hry. Nehledě na to, že západní šachy prý odporují ideálu rovnosti muže a ženy, protože král chrání sám sebe, uteče, obětuje královnu… tato tvrzení prý nakonec vedla k vyjmutí šógi ze seznamu položek k eliminaci.
ŠÓGI V SOUČASNÉM JAPONSKU
Odhaduje se, že šógi umí hrát přes 20 miliónů Japonců.
Tokyo shogi renmei (Tokijská federace šógi) byla založena v roce 1924 a přejmenovaná na Shogi taisekai v roce 1926. Současná Nihon shogi renmei (Japonská federace šógi) byla založena v roce 1947 s hlavním centrem v Tokiu a s největší pobočkou v Ósace. Šógi renmei připravuje profesionálním hráčům herní kalendář začínající v dubnu a končící v březnu následujícího roku. V současnosti hraje šógi profesionálně 174 hráčů (139 mužů a 35 žen). Šógi renmei vydává ročenku a časopisy Shogi sekai (Svět šógi) a Shogi magajin (Šógistický magazín) s měsíčním nákladem 120 000, respektive 40 000. Několik profesionálních šógistických turnajů je každoročně sponzorováno deníky, které potom otiskují odehrané partie. Kromě toho ještě existuje šógistický týdeník Shukan shogi a jednou týdně je v televizi šógistický pořad.
Muži každoročně hrají o sedm profesionálních titulů z celkem 15 hlavních turnajů. Ženy, stejně jako amatéři, hrají o podobné tituly, je jich však méně (čtyři). Profesionálové se utkávají ve skupinách či na vyřazovacích turnajích, jejichž vítěz se stane vyzývatelem současného držitele titulu, se kterým potom sehrají zápas či jednotlivou partii o titul. Celkový počet profesionálních partií sehraných v jednom roce se blíží 2500.
Herní kalendář začíná vždy 1. dubna a později v tomto měsíci začíná turnaj o titul Meijin (Mejdžin) v nastávající sezóně. Turnaj se jmenuje Jun-i-sen, byl založen v roce 1946 a je sponzorován deníkem Mainichi. Podle něj se rozřazují profesionální hráči do pěti lig či divizí – „A“ (10 hráčů), „B1“ (13 hráčů), „B2“ (22 hráčů), „C1“ (23 hráčů), „C2“ (52 hráčů). Hráči postupují a sestupují ze své divize do jiné (počty hráčů v závorkách jsou pro rok 1996/1997) podle umístění v tomto turnaji. Vítěz „A“ divize získává právo vyzvat na zápas o titul Meijin jeho současného držitele (hraje se na čtyři výhry, jedna partie trvá přes dva dny). Pokud dva hráči v divizi „A“ mají stejný počet bodů, tak se vyzývatelem stane hráč, který zvítězí ve vzájemné partii. Jestliže má více hráčů stejný počet bodů, tak je použit systém paramasu, který spočívá v tom, že spolu nejprve utkají hráči s nejnižším postavením v žebříčku (takže například tři hráči sehrají pouze dvě partie). V ostatních případech je při rovnosti bodů určeno pořadí podle jejich současného postavení v žebříčku. Proto je každá hra na turnaji jun-i-sen důležitá pro určení postupujících a sestupujících.
Nejvýnosnější titul (sponzorovaný deníkem Youmiuri) je Ryu-O (drak-císař), ve kterém může vítěz získat až 32 milionů jenů. Dalších pět hlavních turnajů se nazývá: Oi (koruna), Ošo (císař), Oza (trůn), Kjú (císař šógi) a Kisei (patron šógi).

Pro rozlišení síly profesionálních hráčů se používá stupnice od 9. danu (nejvyšší) až po 4. dan. V závislosti na postavení v žebříčku dostávají profesionální hráči od Šógi renmei měsíční plat. Další peníze získávají za výsledky na turnajích a také za výuku.
Princip získávání jednotlivých tříd na jun-i-sen je následující: „A“ (8. dan), „B1“ (7. dan), „B2“ (6. dan), „C1“ (5. dan), „C2“ (4. dan). Postupu na kterémkoli stupni je rovněž možné dosáhnout vítězstvím v určeném počtu partií. Jednou získanou třídu hráči již neztrácejí. Někteří hráči, kteří hrají na ostatních turnajích (v současnosti 19), jsou z jun-i-sen vyloučeni.
Šórekai je organizace (tréninkové středisko) placené Šógi renmei, které je určené pro nastávající profesionály. Věkový limit pro vstup je 26 let, žebříček je od 6. kjú po 1. kjú a od 1. danu po 3. dan. Po vstupu do šórekai je každý umístěn pod dohled uznávaného profesionálního hráče sensei (učitele). Konkurence na šórekai je vysoká – každý rok postoupí pouze čtyři hráči do divize „C2“ jako noví profesionálové se sílou 4. dan.
V roce 1974 se poprvé konal ženský turnaj vyzývatelky Meijin (ženské mistrovství se konalo již v letech 1966-1973), který určuje rozdělení hráček do v současnosti tří divizí: „A“ (6 hráček), „B“ (10 hráček) a „C“ (16 hráček – dvě hráčky se turnaje nezúčastnily). Každý rok se pouze dvě nové hráčky dostanou do skupiny „C“. Nejvyšší ženská profesionální třída je 5. dan, která je přibližně ekvivalentní s mužským 2. danem. Přesto se na profesionálních turnajích ženy s muži příležitostně utkají, ale jsou zaznamenány pouze jedna či dvě ženské výhry.
Amatérské třídy jsou od 15. kjú (úplní začátečníci) do 1. kjú a od 1. danu až po 6. dan (amatérský Meijin). V Japonsku hrají tisíce lidí na všech úrovních až po 5. dan (který je o něco slabší než profesionální 1. dan). Jeden nebo dva vrcholoví hráči jsou bývalí hráči šorekai (přibližně profesionální 3. dan).
21. ledna 1976 byla sehrána první profesionální partie mimo Japonsko. Byla to první hra zápasu o titul Kio. Druhá partie mimo Japonsko byla druhá hra zápasu o titul Kisei, která se konala v roce 1985 v Los Angeles. Od roku 1990 se na podzim pravidelně hraje 1. partie o nejprestižnější titul Ryu-O mimo Japonsko. Tím se začala psát nová kapitola v historii šógi.
Śógi lze hrát samozřejmě v současné době i na počítači. Nejlépe hodnoceným hráčem na Shogi Club 24 je počítačový program Ponanza, hodnotilo 3455 na 13. prosince 2015.
V Japonsku vzniklo i několik anime a manga s tématikou hry šógi (např. z posledních Shion, Shikamaru v Narutovy roste na hře šógi, kterou hraje se svým učitelem).
PRAVIDLA:

Některé názvy kamenů jsou zvoleny dle českého standardu, který odpovídá klasickým šachům, nejde o doslovné překlady z japonštiny. Každý hrací kámen má svoji hodnotu napsanou na povrchu v podobě japonských znaků a znaku mezinárodního. Na zadní straně, kromě krále a zlatého generála, jsou pak zobrazeny dva nebo tři znaky označující povýšenou hodnotu kamene v červené barvě. Pokud dojde k herní situaci, kdy může být kámen povýšen, jednoduše se obrátí. Japonské znaky jsou pro lidi bez znalosti japon-štiny příliš složité pro zapamatování, což odrazovalo začátečníky od hlubšího zájmu o tuto hru. Proto byly tradiční kameny upraveny tak, že se japonské znaky nahradily mezinárodními symboly. Toto značení se však příliš neujalo, většina literatury pro Shogi používá při svém výkladu tradiční japonské značení.

Hrací kameny (špička udává směr, kterým kámen útočí) – císař, věž, střelec, dva zlatí a dva stříbrní generálové, dva jezdci, dva kopiníci a devět pěšců.

Císař
(ošó, 1×)

Kopiník
(2×)

Zlatý generál
(kinšó, 2×)

Věž (vůz)
(1×)

Stříbrný generál
(ginšó, 2×)

Střelec
(1×)

Jezdec
(kůň) (2×)

Pěšec
(9×)

Povýšené kameny

Stříbrný generál

Kopiník

Válečný vůz

Střelec

Kůň

Pěšák
Počet hráčů: 2
Cíl hry: Obklíčit a zajmout soupeřova krále.
Při zápisu se používají pro kameny tato písmena (odvozena od jejich anglických názvů):
K – císař (king)
R – věž (rook)
B – střelec (bishop)
G – zlatý generál (gold general)
S – stříbrný generál (silver general)
N – jezdec (knight)
L – kopiník (lance)
P – pěšec (pawn)
Povýšené kameny mají před písmenem „+“.
Herní materiál:
Deska na šógi je čtvercová a má 81 polí (9×9). Pole se neliší barvou.
Kameny jsou ploché pětistranné, špička udává směr, kterým kámen útočí, resp. hráče, kterému patří (ukazuje směrem od něj). Zvláštností šógi oproti jiným šachovým hrám je totiž možnost, aby hráč vrátil do hry kameny, které zajal, na svojí straně; proto nejsou kameny odlišeny barvou. Jednotlivé figury jsou rozlišeny znaky kanji (kandži) – je to podobné, jako kdyby král v evropském šachu vypadal jako destička s nápisem král. Kromě toho jsou kameny některých figur větší než ostatní.
Výchozí situace: Kameny jsou v první řadě uspořádány symetricky (od středu ke kraji): císař, zlatí generálové, stříbrní generálové, jezdci a na krajích stojí kopiníci.
Ve druhé řadě stojí nalevo střelec a napravo věž. Na třetí řadě stojí devět pěšců.
Každý hráč má po pravé straně desky místo, kam odkládá zajaté kameny.
Hra: Přestože všechny kameny mají stejnou barvu, je jeden hráč označen za černého (sente) a druhý za bílého (gote).
Hru začíná černý hráč.
Hráč není povinen hrát prvním kamenem, kterého se dotkne.
Žádný kámen nesmí vstoupit na pole obsazené jiným kamenem téhož hráče. Pokud však vstoupí na pole obsazené protivníkovým kamenem, je tento kámen zajat. Zajatý kámen je odstraněn z desky a hráč, který ho zajal, si ho položí po své pravé ruce vedle desky tak, aby oba hráči všechny zajaté kameny viděli.
Jednotlivé kameny nejsou omezeny v tom, které protivníkovy kameny smí zajmout.
Zajaté kameny mohou znovu zasáhnout do hry na straně hráče, který je zajal. Zpětné vkládání je popsáno níže.
Kameny se pohybují podle následujících pravidel:
Císař: pohybuje se o jedno pole libovolným směrem. Nesmí vstoupit do šachu, tj. nesmí vstoupit na pole, na kterém by mohl být příštím soupeřovým tahem zajat. Pokud se dostal do šachu předchozím soupeřovým tahem, musí táhnout tak, aby se ze šachu vymanil. Není-li to možné, dostal mat a hra končí. Císař nesmí stát těsně vedle nepřátelského císaře. Nepovyšuje.

Věž: pohybuje se (stejně jako v západním šachu) o libovolný počet polí v ortogonálním směru.

Střelec: pohybuje se o libovolný počet polí v diagonálním směru (stejně jako střelec v šachu).

Zlatý generál: pohybuje se o jedno pole vpřed, šikmo vpřed, do strany nebo dozadu. Nemůže šikmo vzad. Nepovyšuje.
Stříbrný generál: pohybuje se vždy o jedno pole vpřed, šikmo vpřed nebo šikmo vzad.

Jezdec: pohybuje se (skáče) o jedno pole vpřed a potom o jedno pole šikmo vpřed. Nemůže se vracet zpět a stejně tak nemůže jít nejdříve o jedno pole vpřed a pak o dvě do strany. Jezdec je jediný kámen, který může přeskakovat jiné kameny.
Kopiník: pohybuje se o libovolný počet volných polí vpřed.
Pěšec: pohybuje se o jedno pole vpřed.

První tři řady, na nichž stojí kameny na začátku hry, jsou zároveň místem, kde může soupeř povyšovat své kameny.
Kámen může, ale nemusí být povýšen na začátku tahu, ve kterém se pohybuje do, po nebo z povyšovacího území (poslední 3 řady). Povýšení se provádí jako součást tahu s dotyčným kamenem, ne místo něj. Povyšovaný kámen se převrátí. Na druhé straně je znak povýšeného kamene. Existují dva způsoby povyšování: povyšování hlavních kamenů a povyšování vedlejších kamenů.
Věž povyšuje na draka a střelec na koně (neplést s jezdcem), což jim rozšiřuje možnost pohybu o tahy císaře.
Stříbrný generál, jezdec, kopiník a pěšec povyšují na zlatého generála.
Císaři ani zlatí generálové nepovyšují.

Povýšení je většinou výhodné, ale jednou povýšený kámen nelze obrátit zpět – dokud není zajat. (V tomto případě je okamžitě obrácen na nepovýšenou stranu.)
Nepovýšený jezdec, kopiník a pěšec se nemohou pohybovat zpět. Dříve či později tedy dojde k tomu, že nemohou táhnout dál. Má-li s nimi být dále táhnuto, jejich povýšení je povinné.
Zajaté kameny leží na místě pro ně vyhrazeném po pravé ruce hráče, který je zajal, tak aby na ně viděli oba hráči a nepovýšenou stranou nahoru. Místo tahu kamenem na desce může být umístěn (vložen) kámen z ruky na libovolné povolené volné pole. (Později se může normálně povýšit.)
Pro vkládání kamenů do hry platí následující pravidla:
Vložení kamene na desku je právoplatným tahem a hráč již jinou figurou netáhne.
Figura nesmí být vložena na pole, ze kterého nemá podle pravidel tah.
Pěšec nesmí být vložen na pole, kde by dal soupeřovu králi okamžitě mat.
Pěšec nesmí být vložen na žádné pole sloupce, ve kterém již stojí jiný nepovýšený pěšec jeho armády.
Není dovoleno dosáhnout čtyřikrát během jedné hry stejné pozice jako důsledek věčného šachu.
Vidličky a vazby:
Pět vidliček a jedna vazba nepovýšených kamenů jsou na obrázku dole, dvojice proti sobě stojících pěšců si hrozí navzájem.
Věž a střelec, nejsilnější kameny s velkým dosahem, jsou schopné soupeřovy kameny jak vázat, tak jim dávat vidličky. Zlatý a stříbrný generál se pohybují pouze o jedno pole na 6 respektive 5 sousedních polí, nicméně stříbrný generál je pohyblivější, neboť má dva tahy zpět. Jedině jezdec může skákat přes jiné kameny před ním, zatímco kopiník je zase jediný vedlejší kámen s velkým dosahem a proto může vázat figury.

Konec hry:
Takřka všechny partie v japonském šachu jsou rozhodnuty. Pat je prakticky nemožný, věčný šach je zakázán a remíza dohodou je amorální (a jak neslýchaná!). Remízy jsou velmi řídké, nicméně možné, a to dvěma způsoby:
Opakování tahů čtyřikrát po sobě (nikoli věčný šach).
Nedostatek materiálu (naprosté zablokování). Pokud nemá, vzhledem k „uprchlým císařům“, ani jedna strana možnost dát mat, je uplatněno toto pravidlo. To znamená, že pokud všechny kameny (včetně císařů) vstoupily, nebo brzy vstoupí do povyšovacího území (poslední 3 řady), tak je hra přerušena a jsou spočítány kameny. Povýšené kameny se otočí na nepovýšenou stranu. Za každou věž či střelce je počítáno 5 bodů, za každý vedlejší kámen (zlatý generál, stříbrný generál, jezdec a kopiník) je počítán jeden bod. Strana, která má méně než 24 bodů prohrává, jinak je hra prohlášena za remízu.
Na následujícím diagramu je 7 matových pozic, v každé jsou pouze dva útočící kameny.

Nepovolené tahy
Na následujícím diagramu jsou znázorněny 3 druhy nepovolených tahů.

Zákaz tahu či vložení vedlejšího kamene do slepé uličky (v levém horním rohu). Pěšci, kopiníci a jezdci nemohou být vloženi na pole, ze kterého už nemohou hrát. Z toho plyne, že ani kopiník, ani pěšec nemůže být vložen na poslední řadu a jezdec na poslední dvě. Pokud kopiník nebo pěšec táhne na devátou řadu, nebo jezdec na 8 či 9 řadu, musí povýšit (potom se pohybují jako zlatý generál).
Zákaz dvou nepovýšených pěšců (viz uprostřed): nesmí být vložen pěšec na sloupec, na němž již jeden nepovýšený pěšec je. Toto pravidlo nezahrnuje povýšené pěšce.
Zákaz vložení pěšce do matu (vlevo nahoře) znamená, že pěšec nemůže být vložen na pole, ze kterého ohrožuje císaře, jenž nemůže během svého dalšího tahu zabránit zajetí. Nicméně pěšec, který už leží na desce, může dát mat.
Zákaz věčného šachu: není povoleno dosažení stejné pozice čtyřikrát jako důsledek věčného šachu.
Časový limit
Většina profesionálních partií se hraje jeden den – každý hráč má 6 hodin. Partie o profesionální tituly jsou obvykle dvoudenní, hráči mají až 9 hodin. Pokud hráč překročí vymezený čas, začíná biyomi, to znamená „přesčas“ nebo počítání vteřin. Profesionálové mají jednominutové byiomi na každý tah. Časový rozhodčí odpočítává uplynulý čas: 30, 40, 50, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Pokud není počítání zastaveno před 10, hráč prohrává.
Na západě se turnaje hrají obvykle na 1 hodinu s třicetivteřinovým biyomi (časový rozhodčí řekne „hraj!“ a v tento okamžik hráč musí táhnout). Vyrábí se speciální hodiny na šógi, které biyomi pípají. V japonských amatérských turnajích má hráč na celou partii předem vyměřený čas (obvykle 45 minut) a pokud jej překročí, prohrává.

http://jicinsky.denik.cz/kultura_region/z-jicinskeho-kacka-japonske-sogi-jsou-dramatictejsi-20150302.html

Česká Asociace Shogi z. s.
Česká Asociace Shogi také nově založila český shogi klub na 81dojo.com, především pro hráče, kteří nemají Facebook účet.
Od 1. září 2015 si mohou členové CAS půjčovat shogi literaturu zdarma.
Pravidelné hraní v Praze v herním klubu Mephit, Arbesovo náměstí 14, Praha 5. Každé úterý od 18:00.
Pravidelné hraní v Brně a to nejčastěji v čajovně Utopia. Hráči se vždy domlouvají na datu dalšího hraní předem. Více informací na FB skupině Shogi v Brne.
Pravidelné hraní v Opavě v Matiční dům, Rybí trh 177/8, Opava. Každý sudý čtvrtek v 15:00.
Pravidelné hraní v Hradci Králové v Sion Highschool, Podnikatelské centrum, Hradecká 1152/11, Hradec Králové. Ve středu od 12:45 do 14:30 a pak ve čtvrtek od 13:00 do 14:30. Můžete se přidat do klubu na stránkách Spoluhráči (heslo „ShogiHradec“) a sledovat tak všechny novinky a akce okolo shogi v HK.
Výsledky z ESC/WOSC 2016:
ESC:
1. Jean Fortin (FR)
2. Vincent Tanyan (BY)
3. Karl Wartlick (DE)

WOSC:
1. Hideaki Takahashi (JP)
2. Shou Otsuka (JP)
3. Kazuki Itoh (JP)
…
14. Jan Dočekal (CZ)
78. Filip Marek (CZ)
90. Long Do (CZ)
110. Světlana Smrčková (CZ)

Team Tournament:
1. BY01 (BY)
2. BY02 (BY)
3. Germany01 (DE)
…
10. Czech Rep. (CZ)

FESA je Federace evropských asociací Shogi. FESA byla založena 26. srpna 1985. Je nezisková organizace.
FESA je federace oficiálních národních Šógi organizací. FESA je zodpovědná za organizaci každoročního evropského šampionátu Shogi (ESC).
Podporuje šíření a vývoj hry Šógi mezi všemi národy Evropy. Nabízí podporu všem činnostem, které šíří a popularizují hru Šógi v Evropě.

Použité zdroje:

http://testapp.hrejsi.cz/sogi/historie.htm
http://www.shogi.cz/
https://en.wikipedia.org/wiki/Shogi

http://cas.shogi.cz

http://www.shogi.net/fesa/index.php?mid=0
http://www.shogi.or.jp/about/history.html
http://www.deskovehry.info/pravidla/sogi.htm
http://deskovehry.cz/index.php/%C5%A0%C3%B3gi
http://testapp.hrejsi.cz/sogi/pravidla.htm