Fudži 富士山 (Fudžisan) – Autor IS
Výška 3776 m n. m.
Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.
FUDŽI JAKO SOPKA
Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar, z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži“. Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.
Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem.
Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.
V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707 (japonsky: 宝永大噴火, Hóei dai funka), kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela. Objem vyvrženého popela je odhadován na 800 000 000 m³. Byla to zatím poslední erupce hory Fudži.
Po erupci pokryl popel všechna obdělávaná pole na východ od hory. Rolníci jej odklízeli ze svých polí na velké hromady, které ale následné deště postupně odplavovaly do řek, jež se tím zanášely.
V následujícím roce po erupci se následkem velkých usazenin vulkanického popela rozvodnila řeka Sakawa (酒匂川, Sakawagawa) a způsobila další katastrofu. Průtrž mračen ze 7. na 8. srpna 1708 uvolnila obrovské množství popela a bahna a zatopila celou planinu Ašigara.
Od té doby nebyly žádné známky erupce.
Večer 15. března 2011 došlo k zemětřesení o velikosti 6,2 v mělké hloubce, jen pár kilometrů od hory Fudži na její jižní straně.
V září 2012 matematické modely vytvořené Národním výzkumným ústavem pro vědu o Zemi a prevenci katastrof (NRIESDP) naznačily, že tlak v sopečné komoře hory Fudži by mohl být o 1,6 megapascalu vyšší, než byl před jeho posledním výbuchem v roce 1707. Některá média pak tuto informaci prezentovala jako akutní ohrožení výbuchem. Ale žádná z metod měření tohoto tlaku není zárukou jasné předpovědi nebezpečí.
Stačilo by však, aby vulkán vychrlil jen prach a popel a život v Tokiu by se zastavil. Nánosy prachu by ochromily pozemní dopravu i letecký provoz. Jemný sopečný prach by zničil harddisky milionů počítačů, a to by mělo v metropoli země zaslíbené elektronice katastrofální následky. A bylo by ještě hůře. V létě se stěhuje do rekreačních zón těsně přiléhajících k úpatí sopky 20 milionů lidí, kteří sem jezdí trávit dovolenou v letních bytech a místní zábavní parky a golfová hřiště zaplaví miliony návštěvníků. Fudži je schopna vyslat ze svého vrcholku po strmých svazích oblaka žhavých plynů, popela a kamení, které se mohou pohybovat rychlostí i 150 km za hodinu a v závislosti na síle výbuchu mohou „dojet“ až do vzdálenosti 100 km od sopky.
Když se japonští vulkanologové rozhlíželi po starší vědecké literatuře, která by jim posloužila jako východisko, zjistili, že v archivech toho je o Fudži žalostně málo. Důvodů překvapivé absence vědecky hodnověrných dat bylo hned několik. V zimě se ve vrchních partiích hory hromadí tolik sněhu, že činí sopku prakticky nedostupnou. Ani v létě to není s prací na svazích sopky jednoduché, protože se tu rozkládá národní park a jeho přísný návštěvní řád limituje většinu aktivit v oblasti. Další příčiny nezájmu o Fudži jako sopku se skrývají v jejím nitru. Magma se v ní prodírá na povrch složitou sítí průduchů a ty není lehké zkoumat. Vulkanologové proto raději obraceli svou pozornost k jednodušším sopkám, které lze studovat o poznání snáze.
Akutní hrozba nových erupcí ale rychle odstranila vědcům z cesty všechny administrativní překážky a do svahů Fudži se zakously geologické vrty. Pronikly až do hloubky 600 metrů a vynesly na denní světlo svědectví o dávných erupcích.
Záhadná je už poslední historická erupce z roku 1707. Ta byla velice bouřlivá, i když u čedičových hornin, jež se v nitru sopky nacházejí, je takový průběh erupce velkou vzácností. Roztavený čedič v sobě nehromadí plyny a teče proto „hladce“. Zvláštnosti exploze z roku 1707 dokládají i její popisy ze starých deníků. Vědcům se jich podařilo vypátrat asi třicet. Pro současného Japonce jsou záznamy z počátku 18. století prakticky nesrozumitelné, ale historici pomohli vědcům obsahu ze starých textů porozumět. Očití svědci popisují dvoutýdenní běsnění sopky přerušované krátkými obdobími klidu. Všechny záznamy se shodují, že nejsilnější erupce nastaly v samém závěru období sopečné aktivity, kdy by odborník očekával, že se sopka začne pomalu ale jistě zklidňovat. Pro takové chování magmatu nemají vědci zatím uspokojivé vysvětlení.
Japonští geologové rozmístili na svazích hory osmdesát citlivých seismometrů, kterými zachycují průchod zemětřesných vln sopkou. Cílem vulkanologů je spolehlivá a včasná předpověď erupce, která by dovolila včas evakuovat ohrožené oblasti a chránit tak majetek i lidské životy. To je ale stále ještě jen nesplnitelný sen. Za příznaky erupce bývá považováno zemětřesení, které se odehrává hluboko pod vulkánem a probíhá s nízkou frekvencí. V případě Fudži jsou ale tyto příznaky erupce jen těžko čitelné. Snadno by se tedy mohlo stát, že vědci vyhlásí několik planých poplachů, a nakonec je skutečná erupce zaskočí zcela nepřipravené.
Foceno z vlaku.
FUDŽI UCTÍVANÁ
Hora Fudži je jednou ze „Tří svatých hor“ Japonska (三 霊 山 Sanreizan) spolu s horou Tate a Haku.
Hora je známým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaje 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí.
Renomovaný japonský fotograf Kojo Okada (岡田 紅陽, 1895 – 1972) fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.
Fudži uctívají skoro všichni Japonci, a spojuje se s ní několik legend. Jedna říká, že hora Fudži v noci v roce 286 př.n.l. vyrostla na rovině a jako první na ni vystoupila opice. Skoro 1 000 let se traduje lidová pověst o princezně Kaguji Hime, kterou v bambusovém háji našel stařec a adoptoval si ji za dceru. Když dorostla na slavnou krasavici, dvořil jí i sám císař, ale Kaguja se musela vrátit do svého skutečného domova – na Měsíc. Na rozloučenou nechala císaři nápoj nesmrtelnosti. Císař o věčný život bez milované bytosti nestál a nápoj hodil na horu Fudži.
Po úbočích hory se rozprostírají mnohé oltáře a chrámy, japonští věřící tak uctívají svou „nesmrtelnou horu“. Každoročně k ní přicházejí tisíce poutníků.
V okolí Fudži objevíte mnoho svatyní zvaných Sengen, které jsou zasvěceny božstvu hory Fudži. Tou hlavní je Fudži Jošida, která je tradiční základnou poutníků. Naleznete zde starobylé hostince a vodopády sloužící k očistě před výstupem. Jednu svatyni objevíte také na samotném vrcholku, kromě ní tam však na výletníky čeká meteorologická stanice, prodejna suvenýrových známek, pošta, a dokonce i stánky s nudlemi.
V šintoistické mytologii je Kuninotokotači jedním ze dvou bohů, „který vznikl z půdy“, když byla země chaotická.
Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře.
Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům (z náboženských důvodů).
Fudžisan je někdy v euroamerické kultuře označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je „jama“. Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně. Ale o původu jména se stále vedou spory. Výzkum naznačuje, že původ slova fudži je spíše v jazyce Yamato než Ainu. Japonský toponymista Kandži Kagami tvrdil, že jméno má stejný kořen jako wisteria (藤 fudži) a duha (虹 nidži, ale s alternativním slovem fudži), a pochází z jejího „dlouhého dobře tvarovaného svahu“ .
FUDŽI JAKO SOUČÁST PŘÍRODY
Fudži je spolu s nedalekým tichomořským pobřežím Honšú součástí národního parku. V nejnižším patře mezi modřínovými a smrkovými lesy můžeme nalézt také třešně a azalky. V horních svazích se potom drží již jen odolnější křoviny a trávy. V srpnu se na zasněženém vrcholu pohybují teploty kolem 6°C.
Hora Fudži má klima tundry. Teplota je ve vysoké nadmořské výšce velmi nízká a kužel je pokrytý sněhem několik měsíců v roce. Nejnižší zaznamenaná teplota byla -38,0 ° C zaznamenaná v únoru 1981 a nejvyšší teplota byla 17,8 ° C (zaznamenaná v srpnu 1942).
V blízkém okolí sopky Fudži se nachází pět obdivuhodných jezer – Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezero Sai je nejdivočejším ze všech pěti jezer, má panenskou přírodu a naskýtají se z něj překrásné výhledy. Jezero Motosu je nejhlubším ze všech a dostalo se mu dokonce takové pocty, že je vyobrazeno pětitisícijenové bankovce. Nejmenším jezerem je Šodži, které je vhodné a vyhledávané pro rybaření. Nejlépe dosažitelné ze všech pěti jezer je jezero Kawaguči, to má za následek také jeho značné komerční využití. Milovníci vodního lyžování a koupání se sjíždějí k jezeru Jamanaka. Oblast pěti jezer si oblíbili zejména obyvatelé Tokia.
Les na svazích pod pátou stanicí.
FUDŽI JAKO TURISTICKÁ ATRAKCE
Známá japonské rčení říká, že moudrý člověk vyšplhá na horu Fudži jednou v životě, ale jen blázen by ji slezl dvakrát.
Putování na Fudži mělo v dávných dobách svá přísná pravidla. Poutníci se nejprve ubytovali pod horou v městečku Fudžijošida v tzv. „oši no ie“ čili v „domě posílení“, což bylo něco mezi ubytovnou a svatyní. Očistili se v pěti jezerech, která se pod horou Fudži nacházejí, a strávili v „oši no ie“ ještě jednu noc. Představitelé duchovního světa jim dali požehnání na cestu a poutníci, oblečení ve speciálním bílém rouše, se vydali do osmé stanice. Zde v horské chatě strávili další noc. Před svítáním vystoupali na vrchol, aby stihli GORAIKÓ (příchod světla). Obešli pak kráter a sestoupali dolů jednou z dalších cest. Ženy až do roku 1871 směly pouze do druhé stanice, a to na základě pověry, že jejich přítomnost by prý mohla způsobit špatné počasí.
Ještě dnes můžete na hoře vidět poutníky s dlouhými dřevěnými holemi a typickými bílými oblečky. Jsou to zřejmě stoupenci sekty Fudžiko, jejíž zakladatel, pan Fudžiwara no Kakugyo, na Fudži vystoupil celkem 128 krát!
Pro Japonce, ale i pro cizince dlouhodoběji pobývající v Japonsku, je však pohled na svět z vrcholku Fudži nepsanou povinností.
Na 300 000 lidí vyšplhalo na horu Fudži v roce 2009.
Spoje jasně a přehledně 😀
Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je období od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení.
Výstupy mezi říjnem a květnem jsou typické množstvím úmrtí vlivem velmi chladného počasí.
Většina Japonců stoupá na horu v noci, aby byla v pozici na vrcholu nebo blízko vrcholu, když vychází slunce.
Japonci chodí po skupinách, nejlépe po autobusech, a tak když se jeden zastaví, stojí všichni pěkně v zástupu za ním.
U páté stanice.
K vrcholu se dá vyjít některou z šesti upravených cest. Kolem východní části hory byla zřízena lanovka; její provoz je však limitován aktivitou sopky. Například se lanovka nedoporučuje kardiakům, epileptikům a alergikům – neboť její cesta vede nad lávovými poli, ze kterých mohou stoupat plynové sopečné výpary.
Pro mnohé turisty je to ale celoživotní zážitek. Mezi úpatím hory a její vrcholem může být rozdíl i 20 ° C, proto je vhodné přibalit si dostatek oblečení. Je nebezpečné opustit označené chodníky a kvůli aklimatizaci je třeba vystupovat pomalu. Nejkrásnějším zážitkem je výstup na Fudži tak, abyste zastihli východ slunce. V zemi vycházejícího slunce je to prý skutečně nezapomenutelný moment.
Nejoblíbenější, přestože ne nejvýš je výstup ze stanice Jošida, díky velkému parkovišti a mnoha velkým horským chatám, kde může horolezec odpočívat nebo zůstat během výstupu.
V letní sezóně sem přijíždí mnoho autobusů s turisty.
Výstup z nové páté stanice může trvat mezi pěti až sedmi hodinami, zatímco sestup může trvat tři až čtyři hodiny.
Přepážky a opěrné zdi podél trati omezují erozi z pohybu velkého počtu horolezců. Kromě těchto tras jsou vedle i trasy traktoru, sloužící k dovážení jídel a jiných materiálů do chat.
Čtyři cesty z úpatí hory nabízejí historické památky. Murajama je nejstarší trasa a trasa Jošida má mnoho starých svatyní, čajoven a chat. Tyto trasy jsou oblíbené a obnovují se, ale lezení po úpatí hory je stále relativně nebezpečné. Kromě toho byli viděni na trase Jošida i medvědi.
Hora Fudži je označena za národní park a je nelegální tábořit nad pátou stanicí.
Většina výstupu vede po širším či užším chodníku nebo schodech, pouze ke konci začíná připomínat horský terén. Ale nelze říci, že výstup není fyzicky náročný.
Od roku 1948 se zde dokonce každoročně pořádají závody v běhu do vrchu, od radnice ve Fudži Jošida až na vrchol hory.
Prvním zaznamenaným výstupem byl v roce 663 n. l. výstup anonymního mnicha.
Starověcí samurajové používali základnu hory jako výcvikový areál.
Od jezera Aši.
Společnost Nikkó Šónin založená v roce 1290 na spodních svazích hory v prefektuře Šizuoka založila chrámový komplex Taiseki-dži, centrální základnu buddhismu Ničiren Šóšú, který každoročně navštěvují tisíce západních a asijských věřících ze sousedních zemí na rozdílných poutních cestách Tozanu.
Prvním cizincem, který na horu vystoupal byl Sir Rutherford Alcock v září 1868, od úpatí hory na vrchol za osm hodin a tři hodiny sestupu.
Lady Fanny Parkesová, manželka britského velvyslance Sir Harry Parkese, byla první nejaponská žena, která vystoupala na vrchu Fudži v roce 1869.
Dne 5. března 1966 krátce po startu z letiště v Tokiju proletěl v blízkosti nové páté stanice Gotemba Boeing 707, narazil do svahu a všech 113 cestujících a 11 členů posádky zemřelo. Na vině byly mimořádně silné vzdušné turbulence kolem hory.
Nejstarší osobou, která pokořila Fudži, byl v roce 1988 Igaraši Teiiči. Učinil tak ve svých 102 letech!
V září 2004 bylo stanoviště s meteorologickou stanicí na vrcholu uzavřeno po 72 letech provozu. Stanice, která byla nejvyšší v Japonsku ve výšce 3780 metrů, byla nahrazena plně automatickým meteorologickým systémem.
Ale…
Kráter obehnaný poctivě vyšlapanou pěšinou, meteorologická stanice, pošta, spousta malých domečků se zdmi označkovanými lidskými exkrementy, haldy odpadků v podobě igelitových tašek a plechovek od nápojů – takto to vypadalo na „místě činu“, na vrcholu „svaté hory“.
V současné době jsou všude umístěny cedule, kde jsou návštěvníci žádáni, aby si všechny své odpadky odnesli dolů, do výchozích míst. Ne vždy to však návštěvníci dodržují.
Paragliding
Paraglidisté startují v blízkosti páté stanice Gotemba, mezi Subaširi a Hoi-zanem na jižní straně hory, vedle několika dalších míst, v závislosti na směru větru. Několik paraglidingových škol využívá široký písčitý/travnatý svah mezi parkovištěmi Gotemba a Subaširi jako tréninkový kopec.
Aokigahara
Les na severozápadní základně hory se jmenuje Aokigahara. Lidové povídky a legendy vyprávějí o duchách, démonech, Júrei a Jókai, kteří lovili v lesích. Aokigahara je druhým nejoblíbenějším místem pro sebevraždy na světě po Zlatém mostě v San Francisku. Od padesátých let tu zemřelo více než 500 lidí, většinou sebevraždou. Dochází zde přibližně i 30 sebevraždám ročně, pouze v roce 2002 se jejich počet zvýšil na 80, což přimělo vládní úředníky ke vztyčení tabulek s texty, které se snaží přesvědčit jednotlivce, aby se odvrátili od svého sebevražedného záměru. V některých případech to opravdu prý pomohlo. Počet sebevražd v minulosti přitahuje zájem turistů, který přetrvává již celé desetiletí.
Mnoho z těchto turistů si označuje svou trasu, aby se neztratili, barevnými plastovými pásky, což vyvolává obavy z narušení ekosystému lesa.
Pokud jste viděli film Les sebevrahů vzpomenete si jistě na scénu, kdy hlavní hrdinka vystupuje na železniční zastávce uprostřed lesů a k nejbližšímu domu se dostane až po dlouhé cestě po opuštěné silnici. Filmaři nemohli být od reality dál. Konečná stanice Kawagučiko není sice nijak velká, ale je v centru městečka a přiléhá k ní i autobusová zastávka. Fudžikawagučiko na nás od prvního okamžiku působí velmi přátelským dojmem. Všude je mnoho obchůdků, restaurací a půjčoven kol.
U břehu sedí rybáři, jeden vedle druhého, jako ptáci na drátě vysokého napětí. Po jezeře plují labutí šlapadla a kolem nich větší či menší lodě s motorem.
Z východního břehu jezera téměř na vrchol hory Tenjo vede lanovka s úsměvným názvem Kači Kači (Když jsem tam byla já, byla bohužel mimo provoz, kvůli silnému větru. pozn. Is). Tento název získala lanovka podle stejnojmenného lidového příběhu Kači Kači Yama, ve kterém se králík mstí za smrt vesničanky loupeživému mývalovi. V ostrém kontrastu s drsným příběhem jsou kabinky lanovky vyzdobeny roztomilými postavičkami zvířat.
V zahradách pod horu se můžete zúčastnit každoroční květinové slavnosti Šibazakura. V zahradě s výhledem na Fudži rostou v tomto období statisíce růžových, fialových a bílých trvalek plamének.
Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erupce_H%C3%B3ei_hory_Fud%C5%BEi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fud%C5%BEi
https://en.wikipedia.org/wiki/Mount_Fuji
https://www.kamsevydat.cz/fudzi-fuji/
https://www.zajezdy.cz/dovolena-to-nejlepsi-z-japonska-kvetinovy-festival-u-hory-fudzi-letecky-z-prahy-japonsko-japonsko-z843633/?index=14&zeme=z154#
http://www.cestujzadara.cz/cestopisy/asie/cestopisy-z-japonska/hora-fudzi
https://21stoleti.cz/2005/02/18/bouchne-fudzi/
https://cestovani.idnes.cz/japonska-posvatna-hora-fudzi-na-seznamu-unesco-fr1-/kolem-sveta.aspx?c=A130622_135426_kolem-sveta_skr
https://www.paladix.cz/clanky/druha-tvar-hory-fudzi-vystup-na-horu-odpadku.html
http://www.cestydoprirody.cz/clanky/6-vystup-na-posvatnou-horu-fudzi
http://japonsko.svetadily.cz/clanky/Posvatna-hora-Fudzi
https://blue-works.com/jprail/wp-content/uploads/2015/01/fuji-hakone-access-map-hakonepass.jpg
Fotografie:
http://www.magazinehorse.com/en/trip-to-japan-cherry-blossoms-mount-fuji-and-thermal-baths/
https://livejapan.com/en/in-mount_fuji/article-a0000479/
http://www.unmissablejapan.com/volcanoes/mount-fuji
http://www.teachingtravel.com/mt-fuji-location-map.html
+ vlastní zdroje