Castor
Moře se lesklo pod hřejivým egejským sluncem. Vytvářelo kaleidoskop barev, modrá voda se zaleskla
vždy jinou barvou, když se od hladiny odráželo sluneční světlo. Kolem ostrova se tyčily svěží zelené hory,
sluncem políbené vrcholky tak vysoké, že se dotýkaly mraků.
Procházel jsem se po písečné pláži, než jsem prošel úsekem stromů a hustého listí. Daleko od mých
bratrů, aby mi jejich myšlenky nelétaly v hlavě a já se nemusel bát, že by se do mě pustili.
Bellamy mě u snídaně dost otravoval.
„Co je s tebou a drakem? Dnes ráno se nechováš chlípně jako vždy.“
„Ignoruješ mě?“
„Casi?“
Samozřejmě jsem to nedokázal tajit příliš dlouho. Ve chvíli, kdy jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s
Kyem, všichni tři moji bratři u stolu věděli, co se stalo. Moje zranění bylo příliš silné a oni to cítili.
Šel jsem na procházku, abych se pokusil srovnat si to v hlavě. Pořád jsem se snažil zpracovat to, co mi
Kyo řekl.
Před dvěma dny jsem si uvědomil, že je to můj životní partner. Moje srdce, moje tělo, moje zasraná duše
patřily jemu. Táhlo mě to k němu, stejně jako to jeho táhlo ke mně, jako bychom byly dva magnety, co se
přitahují. Toužil jsem po jeho doteku, jeho smíchu, jeho štěstí. Nikdy jsem necítil nic tak silného jako
právě tohle spojení, které jsem cítil s ním. Nejbližší tomu možná bylo pouto, které jsem měl se svými
bratry.
Obě pouta byla neotřesitelná.
Procházel jsem lesem a mezi stromy jsem zahlédl paprsek světla. Když jsem se vydal tím směrem, po
chvilce jsem se ocitl v oblázkové zátoce zasazené mezi stromy a útes. Oceán se rozprostíral v dálce, kam
až oko dohlédlo.
Sedl jsem si na skálu, zul si boty a nohy ponořil do vody. Sakra, bylo dost teplo, že jsem si mohl jít i
zaplavat. Cítil jsem se však tak zatížen smutkem a vztekem, že bych pravděpodobně klesl na dno.
Kyo se chystal provdat za jiného muže. Každá moje část křičela na protest. Sakra, dokonce se mi chtělo i
brečet. Přes dva tisíce let na této zatracené zemi, a když jsem konečně našel svého partnera, měl být s
někým jiným.
Vytáhl jsem dýku z opasku a otočil s ní v ruce. Svým způsobem mi to přineslo útěchu. I když byl můj otec
nakonec padouch, chyběl mi. Kdykoli jsem se trápil, seděl se mnou u jezera a mluvil se mnou o tom, co
mě trápí. Tohle byly časy, kdy jsem si přál, abych s ním mohl znova mluvit.
Šustění za mnou mě přimělo otočit hlavu ke stromům.
„Ahoj,“ řekl Kyo se slabým úsměvem. „Vím, že asi chceš být sám, ale potřeboval jsem s tebou mluvit.“
„O čem?“ Otočil jsem se zpátky, abych se mohl dívat na nekonečně dlouhý oceán, a dýku jsem vložil
zpátky do pouzdra.
„Včera v noci jsi to řekl dost jasně. Bereš si královského ledového idiota. Konec příběhu.“
„Královského ledového idiota?“ Kyo si sedl vedle mě na kámen a sundal si boty.
Nechal mezi našimi těly malý prostor, a i když jsem věděl, jak je to zatraceně hloupé, chtěl jsem tu
mezeru uzavřít. Chtěl jsem si ho přitáhnout k hrudi a už ho nepustit.
„Slyšel jsem, že je to slušný chlap. Měl by to být nějaký mistr šermíř z jejich klanu nebo tak něco.“
„Opravdu o něm nechci nic slyšet, Kyo.“ Moje ruka se sevřela v pěst.
„Promiň.“
Zvedl plochý kamínek a hodil ho po vodě. Sledoval ho, dokud se nepotopil pod hladinu, a pak si
povzdechl.
„Ani pro mě to není snadné, víš. Když přemýšlím o své budoucnosti, po svém boku si představuji pouze
jednoho člověka. Tebe.“
„To mi má zlepšit náladu?“ Podíval jsem se na něj a srdce se mi sevřelo o něco víc, jak se slunce odrazilo
od jeho oranžových očí. Bylo to dech beroucí.
A moje.
Ta majetnická touha tvrdit, že je můj, byla ohromující. Posadit se vedle něj a nezabořit mu zuby do krku,
abych ho označil jako svého a jediného, vyžadovalo veškerou mou sílu.
„Myslím, že ne.“ Kyo pohyboval nohama ve vodě a jeho pohled byl vzdálený. „Nenávidíš mě?“
„Ne. Nesnáším tu situaci. Ale tebe ne.“
„Upřímně jsem si nemyslel, že ti na mně záleží natolik, abys byl tak naštvaný,“ řekl a svraštil obočí. „Měl
to být mezi námi úžasný sex. Nic víc. Než jsem si to uvědomil, byly do toho zapojeny emoce.“
Říct mu, že je mým vyvoleným druhem, by nic nezměnilo, jen by to všechno ještě zkomplikovalo. Co by
to udělalo jiného, než že by se cítil ještě hůř? Nebylo to tak, že by se náhle rozhodl vzepřít se svému
bratrovi a odmítl sňatek. Ne, když byla ohrožena bezpečnost jeho klanu.
„Můžeš mě vinit, že to tak prožívám? Nestává se mi každý den, že potkám zatraceně sexy vodního
draka.“ Jemně jsem ho drcnul ramenem. „Jsi jedinečný.“
„A ty máš rád jedinečné věci,“ dodal se slabým úsměvem.
„Ano.“
Kdyby tak tohle byl jediný důvod, proč jsem ho chtěl.
„Jak dlouho myslíš, že tu zůstaneme?“ zeptal se Kyo. „Než jsem se za tebou vydal, Alastair a Baxter všem
řekli, aby je nerušili, a zavřeli se v pokoji. Možná se navzájem zabijí. Kdo ví?“
„Pravděpodobně je to kvůli diskuzi o alianci,“ řekl jsem s lehkým smíchem.
Ale pro jistotu jsem zavřel oči a vyhledal Alastairovu mysl. Naše telepatie může dosáhnout na míle
daleko.
„Souhlasil Baxter oficiálně, že se k nám připojí?“
„Ano,“ odpověděl Alastair o několik sekund později. „Chce, abychom zůstali na ostrově ještě pár dní.
Možná déle. Musíme si projít strategii a správný výcvik jeho válečníků, protože nikdy předtím nebojovali
s démony. Za soumraku si vyzvedneme zavazadla v hotelu a přeneseme je sem.“
„Dobře.“
„Al mi právě řekl, že tu ještě pár dní zůstaneme,“ řekl jsem. „Existují horší místa, kde bychom mohli být
než tenhle nádherný ostrov.“
Navíc můžu takhle strávit víc času s Kyem. Moudré by bylo držet se od něj daleko, abych zmírnil tu ránu,
až by nevyhnutelně odešel, ale nikdy jsem nebyl dobrý v odpírání si věcí, po kterých jsem toužil.
A toužil jsem po Kyoovi.
Po každé jeho části.
„Co to děláš?“ zeptal jsem se, když si stoupl.
„Je trochu horko.“ Svlékl si košili a můj pohled padl na jeho potetovanou hruď a pak sjel dolů k jeho
břišním svalům.
„Jdu si zaplavat. Chceš se přidat?“
Řekni ne.
„Samozřejmě, že ano,“ řekl jsem místo toho.
Jsem idiot. Hněv a smutek, které mě předtím tížily, se trochu rozplynuly, když byl poblíž. Což nedávalo
žádný smysl, když jsem věděl, že on byl ten důvod, proč jsem byl naštvaný.
Těžce jsem polkl, když si sundal džíny. Usmál se na mě, když jeho prsty sevřely okraj boxerek a pak je
stáhl dolů, čímž odhalil svůj penis a svalnatá stehna.
„Rád plavu nahý.“
„Samozřejmě že ano.“
I když jsem věděl, že je to hrozný nápad, rozepnul jsem si džíny a stáhl je dolů.
Moje boxerky šly jako další a Kyoovi jako by potemněly oči, když mě pozoroval.
Pak udělal něco nečekaného.
Postavil se na okraji skály a zavřel oči. Na jeho rtech byla stopa úsměvu. A pak se jeho kůže začala třpytit.
Měnil se. Objevily se modrozelené šupiny a nehty se mu zaostřily do krátkých drápů. Z černých vlasů mu
trčely tmavě modré rohy.
Nebylo to poprvé, co jsem ho viděl v jeho dračí hybridní podobě, ale bylo to, jako bych ho viděl novýma
očima. Srdce se mi rozbušilo rychleji a moje hluboké spojení s ním se ve mně pohnulo, toužil jsem mu
být blíž. Stále si zachoval lidskou podobu, ale vše ostatní se změnilo.
Přesto to byl stále Kyo. Stále krásný.
Teď možná ještě víc.
Můj pohled pak sklouzl k jeho penisu. Visel mu mezi nohama – v této jeho podobě byl rozhodně větší –
ale z větší části připomínal lidský penis, s výjimkou modrozeleného zbarvení.
„Budeš na mě zírat celý den, Rede?“ Skočil ze skály ukázkovou šipku a ponořil se do vody.
Skočil jsem za ním. Voda byla teplá na povrchu a trochu chladnější v hloubce. Ideální na plavání. Ležel
jsem na zádech a zíral na modrou oblohu, mé tělo se vznášelo, jako bych nic nevážil. Svět kolem mě byl
ztlumený, i když jsem zřetelně slyšel, jak kolem mě Kyo plave a čeří vodu.
Byla to poklidná chvilka, dokud se Kyo nevrhl na mou hruď a nepotopil mě.
Voda mi vnikla do nosu, a když jsem vyplaval nahoru, začal jsem prskat.
„Kreténe.“
Kyo se s úsměvem ponořil pod hladinu a já užasle pozoroval, jak kolem mě plaval. Jeho modrozelené
šupiny mu umožnily splynout s vodou a maskovat se jako chameleon.
„Hej!“ zavrčel jsem, když mě chytil za stehno.
Když se vynořil, v očích se mu zaleskla zlomyslnost.
„Jejda.“
Vrhl jsem se na něj a on se zasmál, když jsem ho popadl do náruče. Měl jsem v úmyslu ho potopit, ale
když mě v nose polechtala vůně leknínů, přitiskl jsem svou tvář na jeho spánek a natiskl si ho na sebe
ještě víc.
„Castore…“
Chytil jsem jeho čelist a spojil naše rty. Trochu zakňučel proti mým ústům a vklouzl mi rukama do vlasů,
opatrně, aby mě svými ostrými nehty nepoškrábal na hlavě.
Ať už byl v jeho lidské podobě nebo v jeho hybridní na tom nezáleželo. Jeho polibek mě rozpálil i tak.
Jeho dotek za sebou zanechal plamennou stopu. Chtěl jsem – potřeboval jsem – víc.
Mnohem víc.
Kyoova kůže, i když pokrytá šupinami, byla hladká, kvůli šupinám jen lehce zvlněná. Když jsme se líbali,
naše penisy se o sebe pod vodou otřely. Oba jsme už byli tvrdí.
„Měli bychom to udělat?“ zamumlal proti mým rtům.
„Určitě ne.“
Ani jeden z nás se však nepokusil odtáhnout. Pokud byly dny našich polibků a doteků sečteny, tak proč
nevyužít co nejvíce času, který nám zbýval. Takhle jsem si to sám sobě zdůvodnil, když jsem vzal oba
naše penisy do ruky a pěkně pomalu je protáhl.
„Mmm.“ Kyoovy prsty se mi zamotaly do vlasů. „To je dobrý pocit.“
„Udělám ho ještě lepším.“
Sklonil jsem obličej k jeho krku, zaryl se zuby do jeho kůže a rukou jsem stále protahoval naše penisy.
Slunce mi pražilo na ramena a zahřívalo temeno hlavy, když jsem ho opřel o skálu. Na rozdíl od našeho
obvyklého boje o nadvládu mě teď nechal ho ovládat. Přivítal můj dotek a tiše vzdechl do mých rtů, když
jsem se znovu natáhl pro další polibek.
„Miluji ten pocit, jak se tvůj penis otírá o ten můj,“ zalapal jsem po dechu a dlaní se zapřel o kámen vedle
jeho hlavy, když jsem pohnul boky proti němu.
Zadíval se na mě přivřenýma očima a jeho hruď se zvedala rychleji s tím, jak zrychleně dýchal. Znovu
jsem ho políbil, tentokrát tvrději než předtím. Jeho jazyk tančil s tím mým a v hrdle mu zadunělo hluboké
zasténání.
„Tvůj kroužek na jazyku je tak zatraceně sexy, Rede.“
„Opravdu?“ Máchl jsem jím proti jeho spodnímu rtu, než jsem uvolnil naše penisy a olízl mu hruď.
„Co jsi-“
Zbytek jeho věty se utlumil, když jsem vklouzl pod hladinu vody a vzal si jeho penis do úst. Jeho prsty se
mi pevně sevřely ve vlasech a pocítil jsem mírnou bolest, když se jeho drápy zaryly až příliš silně. Ale
bylo mi to jedno. Jakýkoli škrábanec nebo zranění se rychle zahojí.
Zpracovával jsem ho ústy, občas jsem švihl jazykem proti jeho žaludu. Když jsem se vynořil nad hladinu,
abych se mohl nadechnout, přitáhl si mě k sobě a políbil na rty, než jsem se ponořil zpátky pod hladinu.
Sál jsem ho několik minut a pravidelně jsem se vynořoval nad hladinu, abych se nadechl. Nemohl jsem se
utopit, ale po chvíli bych omdlel z nedostatku kyslíku.
„Pojď sem,“ řekl Kyo, když jsem se znovu vynořil.
Chytil mě za zátylek, když jsem se přitiskl k jeho hrudi a políbil ho.
„Do prdele.“ Odtrhl jsem se od jeho rtů. „V této podobě máš rozeklaný jazyk.“
Kyoovy oranžové oči zajiskřily škodolibostí.
„Chceš vidět, co s ním dokážu dělat?“
„Co?“
Ponořil se pod vodu a přitlačil mě ke skále. Modré a zelené šmouhy se pohybovaly pod povrchem, když
mě lehce poškrábal svými nehty na nohou. A pak jeho ústa obepnula můj penis. Podklesl jsem v kolenou a
můj dech se zrychlil. Když jeho rozeklaný jazyk zakroužil kolem mého žaludu, ze rtů mi vyšel hluboký
sten a já sevřel jeho rohy, abych ho držel na místě.
Sakra, bylo to taky vzrušující. Jedno z nejlepších čísel? Když byl Kyo ve své hybridní podobě, mohl
dýchat pod vodou, takže nemusel zastavovat, aby se vynořil pro vzduch.
Pohladil jsem jeho rohy, když si můj penis zatlačil hluboko do krku. Sál mě tak kurevsky dobře, že jsem
se musel hodně ovládat, abych se neudělal.
Chtěl jsem, abychom se spojili.
Když jsem ho vytáhl z vody, přitiskl jsem se na jeho rty a znovu uchopil naše penisy a pomalu nás začal
třít od kořene po žalud. Už jsem byl blízko orgasmu a mé tělo se lehce třáslo. Kyo na tom nebyl jinak.
Oddechovali jsme si proti ústům toho druhého, když jsem zrychlil svou ruku.
„Už budu,“ zachraptěl a přerušil náš polibek.
Sklonil obličej k mému rameni a kousl mě do něj. Když zasténal, jeho svalnaté tělo se sevřelo v křeči.
To, že mě kousl, poslalo přes tu pomyslnou hranici i mě.
„Já taky…“ zasténal jsem.
Moje uvolnění bylo rychlé, ale silné.
Když jsem se uklidnil, sevřel jsem ho oběma rukama kolem pasu a natiskl ho víc na sebe.
Zabořil jsem obličej do jeho vlasů, když se mi stulil v náruči a zhluboka se nadechl jeho vůně.
„Tomuhle se nevyrovná žádné sezení, které doporučují na uvolnění napětí“ řekl jsem po chvíli.
Vydechl smíchy a přitiskl mě k sobě pevněji.
„Ty jsi takový pitomec.“
„Pitomec s velkým penisem.“
Odtáhl jsem se, abych se na něj podíval a pohladil ho po tváři. Proti jeho modrozelené pleti ještě více
vynikly jeho oranžové oči.
„Jsi tak zatraceně sexy, draku.“
Jeho výraz se zakabonil, jako by si s tím dělal starosti.
„Nemyslíš, že je to divné?“
„Ani náhodou.“ Pohladil jsem polštářkem palce jeho spodní ret.
„Dobře. Pro můj lid je tahle podoba velkou ctí. Je to rovnováha obou světů, kombinace člověka a draka.
Válečníci takto bojují. A když se páříme, bereme taky tuto podobu.“
„Sakra, rád bych tě takhle šukal.“ Překryl jsem své rty přes jeho a zvedl ruku, abych obkreslil jemnou
křivku jeho rohu. „Chci je držet, když tě budu šoustat zezadu. A chci, abys mi ty ostré nehty zaryl do zad,
až tě budu šukat zepředu.“
„Chceš hodně věcí.“
„No, nejsem hříchem skromnosti. Jsem prostě chamtivý, zlato.“
Kyo obrátil oči v sloup.
„Jsi tak otravný.“
Ale pak mě políbil na tvář. Několik úderů srdce byl zticha, než zašeptal: „Přál bych si, aby věci byly
jinak.“
„To jo.“
Moje nálada při připomenutí toho, co nás na chvíli rozdělilo, pochmurněla.
Opřel jsem si hlavu o jeho.
„Já taky.“
„Už bychom to asi neměli dělat.“ I když říkal taková slova, držel mě pevněji. „Už teď bude těžké se s
tebou rozloučit, Rede.“
Do prdele. Právě když jsem si myslel, že mé srdce už nemůže být víc zlomené, zlomilo se ještě víc. Kolik
toho ještě vydržím, než z něj nezbude nic?
„Tvá svatba s ledovým blbcem je v prosinci, že?“
Odfrkl si nad nelichotivou přezdívkou pro svého budoucího manžela a přikývl.
„No, teď je začátek září.“ Odtáhl jsem se, abych se na něj podíval.
Smutný pohled v jeho očích odrážel stejný smutek procházející mou hrudí.
„To nám dává tři měsíce.“
„A pak co?“ zeptal se. „Rozejdeme se a už se nikdy neuvidíme?“
„Buď to, nebo se rozejdeme teď. To jsou naše jediné možnosti.“
„No, tyhle možnosti nejsou zrovna povzbuzující.“ Kyo nehtem lehce obkreslil linii mé klíční kosti.
„Proč nemůžeme zůstat tady v této zátoce? Mohli bychom trávit dny šukáním, plaváním a zase šukáním.
Jen my v našem vlastním malém ráji.“
„Ráj je pro mrtvé.“
Chytil jsem ho ze strany na krku.
„Chci tím říct, že příští tři měsíce budeme žít.“
Kyo si odfrkl.
„Bože, ty jsi tak banální.“
„Líbí se ti to.“
„Možná.“
Pak spojil naše rty a já se snažil nemyslet na budoucnost. Snažil jsem se myslet jen na to, jak naše srdce
buší ve stejném rytmu, jak se naše rty o sebe otírají, a náš dech se mísí.
Bylo tolik věcí, na které se musíme soustředit: Asa, jeho armáda a možný konec světa, pokud se nám ho
nepodaří zastavit. Ale jediné, na čem mi teď v téhle zátoce záleželo, byla hebkost Kyoových rtů a to, jak
jsem se děsil toho osudného prosincového dne, kdy mě opustí.
Přál jsem si, aby k tomu nikdy nedošlo.
***
„A potom, co jsem ho zabil, mě zezadu napadl další Stín,“ řekl Gray do telefonu a mluvil tak rychle, že
jsem měl problém s ním udržet krok. „Přehodil jsem ho přes rameno na zem ve stylu karate a zabodl mu
dýku do krku! Ale pak jsem usnul. Galen mě musel odnést domů, protože jsem nedokázal zůstat vzhůru a
odletět. Pak jsem se musel pomazlit se Simonem. Je tak rozkošný. Jak je v Řecku? Mrzí mě, že nejsem s
vámi. Chci jít na pláž, zavrtat se do teplého písku a zdřímnout si. Možná najít kraba a vzít ho s sebou
domů. Raiden by ho ale pravděpodobně snědl.“
Zasmál jsem se.
„Jo, o tom není pochyb.“ Zíral jsem na ostrov ze svého balkonu. „Je to tu na dobré cestě. Neboj se o nás.“
Potom, co jsme s Kyem opustili zátoku, vrátili jsme se do vily na oběd, a pak mi Gray zavolal, když jsem
se šel do pokoje umýt. Nemohl jsem se dočkat, až si zaletíme pro zavazadla a já se budu moct převléct.
„Ach,“ řekl Gray. „Galen s tebou chce mluvit.“
„Ahoj, Casi,“ ozval se do telefonu hlubší hlas. „Myslíš, že se tomu Baxterovi dá věřit?“
Vždycky nedůvěřivý Galen. Ale měl k tomu důvod. Už dávno jsme se naučili, že můžeme věřit jen jeden
druhému. Lazar nám to vtloukal do hlavy.
„Myslím, že ano,“ odpověděl jsem. „A jestli nás nakonec bodne do zad, no, nebude žít tak dlouho, aby se
tím mohl chlubit. Gray říkal, že jste lovili Stíny. Bylo jich moc?“
Skupina, kterou jsme zabili krátce před odjezdem do Řecka, byla prvním spatřením démonů od boje v
podsvětí. Pokud z úkrytu vylézali další, mohlo to znamenat jediné: Asa byl silnější a rostla v něm
sebedůvěra.
„Není to nic, co bychom nezvládli,“ odpověděl Galen. „Podávej mi informace o tom, co se tam děje.“
„Jasně.“
Po přerušení hovoru jsem sešel dolů a připojil se k ostatním na zadní terase. Bellamy odpočíval na lehátku
u bazénu a při opalování popíjel ovocný nápoj. Jeho tělo se lesklo kapkami vody, jak se předtím ráchal v
bazénu, a pod zlatým opálením se mu vlnily svaly. Jako vždy vypadal neuvěřitelně sexy.
Raiden se postavil vedle mě, zkřížil ruce na hrudi a pozoroval Bellamyho.
„Pokud nebude opatrný, někdo ho brzo ohne.“
„Myslím, že to je to, co chce,“ řekl jsem, pobavený tím, jak jeden chlápek málem narazil do sloupu terasy,
když na něj Bellamy mrkl.
„Chvíli tu budeme. Víš, že Bell bez sexu nevydrží déle než pár dní. Teda, dokáže to vydržet, ale pokud to
udělá, bude naštvaný.“
„Jo, je nesnesitelný, když si nezašuká.“
„Slyšel jsem to, vy kreténi,“ řekl Bellamy a podíval se na nás.
„Vidíš?“ Raiden do mě šťouchl. „Už to začíná.“
„Nenuť mě vstát z lehátka, abych ti nakopal prdel.“ Bellamy si znovu opřel hlavu a zavřel oči. „Jsem
pohodlný a vypadám příliš dobře na to, abych se hýbal.“
„Zatraceně, vypadá dobře,“ zamumlal Elon vedle mě.
Byl to ten, kdo měl luk a šípy, když jsme přišli na ostrov. Měl kaštanové vlasy, které mu padaly na
ramena, bronzovou pleť a světle hnědé oči.
„Máš tady obdivovatele,“ řekl jsem Bellamymu prostřednictvím našeho myšlenkového spojení. „A je
roztomilý. Vypadá to, že nakonec budeš mít štěstí.“
„Díky.“
Se smíchem jsem zavrtěl hlavou a šel najít Kya. Krátce po obědě odešel a pravděpodobně se vydal na
pláž. Vydal jsem se stejným směrem a kývl na skupinu Nephilimů, které jsem míjel.
Ostrov byl pro ně útočištěm. Domy byly roztroušeny po celém ostrově, stejně jako restaurace a tržiště,
kde si mohli koupit nejrůznější věci: jídlo, oblečení, parfémy a drobnosti. Nezdálo se však, že by peníze
byly měnou, kterou používali. Viděl jsem je vyměňovat zboží, jako košík ovoce za bochníky chleba a
ryby za jiné druhy masa.
„A je to! Dokážeš to!“ ozval se muž z nedalekého pole. Díval se na dítě, které se vznášelo ve vzduchu a
mávalo malými křídly.
„Neboj se, nespadneš. Jsem tady, když mě budeš potřebovat.“
Chlapec zaječel radostí, když se ustálil ve vzduchu. „Tatínku! Dokázal jsem to!“
Otec učí svého syna létat.
„Neboj se, Castore,“ řekl můj otec a poklekl přede mnou. Za ním se rozvinula černá křídla.
Slyšel jsem, že kdysi byla bílá jako padlý sníh, ale nevěděl jsem, proč se změnila. Možná mi to jednou
řekne.
„Jsi připraven. Já vím, že jsi.“
„Ale co když spadnu?“
„Tak spadneš.“ Stiskl mi rameno a jemně se usmál. „Důležité je vstát, oprášit se a zkusit to znovu, kolikrát
bude potřeba.“
Při té vzpomínce mě zabolelo na srdci.
Spadl jsem desetkrát, než jsem se konečně dokázal udržet ve vzduchu. Můj otec stál celou dobu vedle mě
a povzbuzoval mě. Ani jednou mě nechytil, když jsem spadl. Chtěl, abych to udělal sám, abych se sám
postavil. Pýcha odrážející se v jeho tváři, když jsem to dokázal, ve mně vyvolala pocit, že jsem na vrcholu
světa.
„Jsem na tebe tak pyšný.“
Kyo seděl na pláži s nohama zabořenýma do písku a pažemi opřenými o kolena. Už nebyl ve své hybridní
podobě. Baxter se mohl domnívat, že je drak, ale Kyo necítil potřebu mu to dokazovat. Ještě ne.
„Tohle mi připomíná domov,“ řekl, když jsem si sedl vedle něj.
„Náš palác je na ostrově poblíž Ishigaki u pobřeží Okinawy. Korálový písek, průzračně modrá voda a
odlehlé zátoky. Bylo tam tak krásné.”
„Zníš, jako by ti to chybělo.“
„Myslím, že části mě to chybí.“ Kyo nakreslil do písku mezi námi, kruh a nějaké klikyháky.
„Tady jsem vyrůstal. Ale je to také místo, kde jsem se tolik let cítil v pasti. Tatsuya mě nikdy nenechal
opustit ostrov, protože ostatní klany nás chtěly zabít. Když se mezi námi napětí uvolnilo – tedy, alespoň
když jsme nebyli v plné válce – odešel jsem z domova a cestoval po celém světě, jen abych tomu všemu
utekl. Bylo to považováno za vzpouru proti klanu a mnoho mých lidí mě za to nemá rádo. Možná proto
mám pocit, že jim to teď dlužím.“
V duchu jsem vypočítal vzdálenost z Okinawy do našeho ospalého přímořského městečka. Téměř šest
tisíc mil.
„Tvůj bratr tě ale navštěvuje. Docela dlouhá cesta k cestování.“
„Umí rychle cestovat pod vodou. Jako šíleně rychle.“
„Opravdu? To je úžasné. Dokážeš to taky?“
„Ne. Jen čistokrevní draci to dokážou, ale protože jsem míšenec…“ Kyo pokrčil rameny. „Ale stejně. Ve
skutečnosti si asi před rokem v Echo Bay koupil dům. Takže když za mnou přijde, nemusí se hned vracet
zpátky.“ Postavil se tváří v tvář slunci, zavřel oči a vyhříval se v teple. „Asi jen proto, aby mě mohl
sledovat. Být zvědavý jako vždy.“
„Nebo je to možná proto, že mu na tobě záleží a chtěl se s tebou sblížit.“
Ušklíbl se.
„Pochybuji. Tatsuya není starostlivý typ. Všechno má rád pod kontrolou.“
Myslel jsem na Alastaira. Někdy se zdálo, že je na tom stejně. Přísný a nedůtklivý. Byl z nás nejstarší, i
když jen o pár měsíců, a byl naším vůdcem. Dával nám příkazy a zakazoval nám dělat určité věci, ale
vždy mu ležely na srdci naše nejlepší zájmy. I když se to občas nezdálo.
Kyo byl mladý. Postupem času zjistí, že jeho bratr možná není tak špatný, jak se mu teď jeví. Stejně jako
jsem si to o svých bratrech kdysi dávno uvědomil já.